Ondřejov

Seznámení s místem kousek od Prahy, které pro mne má zvláštní půvab a kde člověk se svojí technikou dokáže žít s přírodou v rovnováze.

Kde:	cca 45 km od Prahy, z dálnice na Velké Popovice, dále Mnichovice a na Ondřejov
Kdy:	ideální je jaro nebo podzim, za východu nebo západu slunce
Trvání:	cca 1/2 den, nejen pro pěší výlet, ale i pěkná projížďka na kole po okolí
Co sebou:	spíše širokoúhlý objektiv, jinak cokoliv

V tomhle výletu počítám s vaší mobilností, ať již pojedete na kole nebo autem. Obě zmíněná místa jsou od sebe poměrně vzdálená, k použití kola přímo vyzývá poměrně rovinatý terén, pěkná krajina a slušné lesní cesty i silnice.

Na začátek trocha ondřejovské historie

Nebudu psát o historii vesničky Ondřejov, ale hvězdárny nad ní, která je z pohledu fotografa i člověka mnohem zajímavější. Na počátku všeho dění byl Josef Jan Frič, který po smrti bratra zakoupil kopec nad Ondřejovem. V blízkosti Prahy, ale s poměrně velkou nadmořskou výškou 528 metrů a hlavně čistým okolním prostředím. Vlastní výstavba hvězdárny začala v roce 1904 stavbou první budovy, dvě hvězdářské kopule byly postaveny až v letech 1911-12. Po roce 1928 věnoval hvězdárnu československému státu pro Karlovu univerzitu a ta se během krátkého času stala centrem astronomického výzkumu. V té době totiž pražská klementinská hvězdárna přestávala být pro přílišné znečištění okolního prostředí (jak světelné, tak fyzické) využívána a relativně blízká ondřejovská ji proto mohla částečně nahradit. Druhou světovou válku přežila nepoškozená a následně byla v roce 1954 začleněna do majetku Československé akademie věd (později samozřejmě ČAV).

V běhu let přestaly původní observatoře vyhovovat, a tak začala stavba zcela nové moderní kopule na protějším kopci. V roce 1967 do ní byl instalován hvězdářský dalekohled se zrcadlem o průměru 2 metry, což byl v té době jeden z pěti největších dalekohledů na světě. Dnes je možné se podívat dovnitř, návštěva je součástí běžné turistické prohlídky.

V současné době nalezneme na území hvězdárny několik objektů různého stáří i využití. Bývalý domek zakladatele je vstupní branou do původní zástavby (je v něm umístěna pokladna pro návštěvníky), za ním se skrývají dvě historické hvězdářské kopule a skupina malých domečků pro původní pozorování oblohy. V obou kopulích je dnes instalována historická expozice vztahující se samozřejmě ke hvězdářství. V pravé je navíc původní, plně funkční mechanismus z počátku století, zajišťující natáčení nejen dalekohledu, ale i celé kopule. Jeho provedení a vůbec technické zpracování je i na dnešní dobu fascinující.

Mnichovice

Jehňata mhouřící oči do zapadajícícho slunce

Proč vlastně zmiňuji Mnichovice? Za prvé jsou relativně blízko u Prahy a stejně jimi budete projíždět, za druhé se hned za nimi, cestou k Ondřejovu, nachází poměrně rozsáhlé (na místní poměry) pastviny pro ovce a koně. Na jaře se tady pasou desítky ovcí a mezi nimi leží, sají mléko nebo spí nádherná mladá jehňata. Pokud trefíte tu správnou jarní dobu, přibližně duben – květen, mají ještě typicky bílé kožíšky a pohled na pole posetá bílými klubíčky je neuvěřitelný. Asi největší nádherou je zastihnout slunce těsně před západem, kdy paprsky v ostrém úhlu „řežou“ pastviny a odpočívající ovce před nimi mhouří oči.

Zcela obyčejný kůň

Občas lze na oddělené pastvině zastihnout osamoceného koně. I tam je možné udělat řadu nádherných snímků. Pěkné prostředí, včetně krajinného obzoru, je k dispozici, jen musíte najít způsob, jak eliminovat neukázněnými turisty poházené umělohmotné láhve.

K fotografování koňů. Dostal jsem radu, že když kůň stojí jinak, než chci já, stačí malý kamínek a trefit se do zadní části těla. Ač nejsem příznivcem těchto metod, vypálené obrovské číslo na boku koně směrem k objektivu mě donutilo tak hluboko klesnout, že jsem pár malých kamínků opravdu použil. Výsledkem bylo odběhnutí koně, navíc se ani jednou nenatočil obráceně, jak jsem si představoval. Takže buď je to fotograficky zkušený kůň, mající fotografy silně na háku, nebo je ta rada nepoužitelná. Každopádně po třetím zásahu mě přestal mít rád úplně a přemístil se na druhou stranu pastviny, takže jsem měl po žížalkách.

Centrální vilka, na pravé straně původní miniaturní pozorovatelna

Až se nasytíte mnichovickými pastvinami, budete pokračovat po silnici přímo do Ondřejova. Hned za cedulí Ondřejov je malá křižovatka s odbočkou doleva nahoru do kopce, je tam tuším i malý ukazatel AV ČR. Vyjedete až nahoru, vlevo budete mít sad a před sebou fotbalové hřiště. Tam je jakési miniparkoviště pro návštěvníky. Doleva vede silnice podél sadu do lesa k moderní kopuli, doprava a lesem nahoru cca 250 metrů ke staré původní hvězdárně. A kousek za branou, u vilky skryté mezi stromy, začíná naše cesta kolem kopce. Skrývá pokladnu a menší výstavu, začínají zde prohlídky. Prohlídka sama o sobě je zajímavá, mimo dvou původních kupolí se navíc dostanete i do nové na protějším kopci, která je jinak samozřejmě nedostupná. Zajímavá je i přednáška o volně stojících parabolách a anténních soustavách, významu a použití jednotlivých staveb. A také o funkci některých kamenných monolitů, která na první pohled většinou není zřejmá.

“Slunovratí monolit”, paprsky slunce projdou zářezy v kameni jen v době slunovratu

A mimo jiné zjistíte, že zařízení, která jsou rozseta v kopci, jsou z valné většiny plně funkční a používaná. Celá prohlídka trvá i s vycházkou k nové kopuli kolem 2 hodin, pak se samozřejmě vracíte zpátky. Po absolvování prohlídky doporučuji začít opět u již zmíněné vilky.

Další z kamenných monolitů souvisejících se sluncem – Sluneční hodiny

Teď se můžete už zcela v klidu a pohodě vydat původní cestou prohlídky ke „slunovratovým“ slunečním hodinám. Od nich jsou vidět všechny hvězdářské kopule, pod nimi skrytá v jehličnanech je již nepoužívaná stará parabola. Při hezkém počasí je odtud hezký výhled průsekem lesa do krajiny. Pokud jste sešli k parabole, pokračujte dále doprava po cestě jdoucí pod starou hvězdárnu. Budete míjet zvláštní kamenný blok – sluneční hodiny. Současně se vlevo otevře pohled lesem na některá zařízení spojený s dalekým výhledem do krajiny samotné. Těsně pod obzorem mu vévodí hotel Sen, mající vzhled zámku. Je však vytvořen natolik citlivě, že do krajiny docela zapadá.

Kamenné sousoší pod starou kopulí

Těsně u lesa najdete řadu osamocených kamenných pilířů, v cípu louky „sousoší“ z kombinace dřeva, kovu a kamene. Kámen zavěšený na kovovém řetězu je zvláštním objektem, vzbuzuje mnohé asociace a mnoho variací pro fotografování. Podle místa, z kterého se díváte, můžete objekt kombinovat s pohledem na kopuli hvězdárny, parabolami v louce nebo jen s krásným pohledem do krajiny. I antény samy o sobě jsou zajímavým objektem.

Až se vynadíváte, můžete se courat loukou nebo sejít do sadu mezi starou a novou hvězdárnu, kde naleznete další z parabol pro měření slunce. Pak už zbývá nová kopule, pokud vás zaujala.

Závěrem

Přiznávám, že Ondřejov je značně osobní záležitostí z mé strany, tady na mě vyzařuje ze všech koutů klid a současně mě nijak nevadí instalovaná technika ani stavby. Možná je to také tím, že zde neexistují žádné ploty a návštěvník není ani jinak omezován. Takových míst je v naší zemi velmi málo. Z vlastní zkušenosti vím, že řada lidí má hvězdárnu s okolím ráda, řadě naprosto nic neříká. Takže výsledný názor je na každém z nás. V okolí je nádherná krajina, v blízkosti jsou Jevany a Voděradské bučiny, ale o nich zas někdy jindy.

PS: Některé závěrečné fotografie jsou bohužel velmi tmavé. Jedná se o diapozitivy, dostupný kinofilmový scanner měl příliš malou denzitu. Jinak z nich také plyne ponaučení, že výsledné působení polarizačního filtru je u diapozitivů mnohem výraznější, než u negativu. Což se týká i přechodového šedého filtru Cokin. Polarizační filtr Mooses (polarizační + 81A lehce oteplující), všechny snímky fotografovány zoomem 20-35 mm.