Open Air IV. – Volovka

Krátká a stručná reportáž o fotosetkání ve Volovce ve dnech 3. – 5. srpna 2001 pohledem jednoho z účastníků

Tentokrát jsme okupovali zahradu Jiřině ve vesničce Volovka, co by kamenem dohodil od Jaroměře. Přijel jsem bohužel až v sobotu ráno, na zahradě skoro nikdo nebyl a celá výprava se již dávno zabývala focením různých komponent v historickém lokomotivním depu.

Vzhledem k poměrně obvyklé barvě lokomotiv a příslušenství, totiž černé, byla nejčastějším námětem hovorů velikost korekce expozice. Zatím na nástupišti dýmala v poněkud netradiční poloze (obráceně) malá parní mašinka a za ní pár přistavených vagónků.

Asi nikdo neodolal nabídce svézt se mezi stanicemi přímo v rozpálené kabině, tak jsme se tam všichni během jízdy vystřídali. Až později jsme zjistili, že je to mnohem lepší, než stát na vagónu za ní, kdy se do vlasů a na skla objektivů sypou a lepí černé a horké saze.

Maximální rychlost téhle parní královničky byla 40 km za hodinu, s mohutným rachotem, kolébáním a chvěním. Přidejte k tomu šero a modlete se za ostrou fotku. Všichni je máme, kupodivu i ostré, takže fotobůžek stál při nás. Po obědové přestávce s už správně polohovanou mašinkou míříme zpátky, část vystupuje na náspu u Volovky a motorizovaný zbytek jede až na konečnou pro své benzinové oře.

Po návratu a krátkém občerstvení začalo rozvěšování fotografií a protože bylo lehce deštivo, jako výstavní plocha posloužila ohromná vrata stodoly a zbytek fotografií visel ještě uvnitř na šňůrách. Fotografickou všehochuť nelze popsat, chce to vidět. Hodnocení proběhlo klasickým způsobem. A zatímco se hodnotilo, za našimi zády vytáhla banda chlapů ze stodoly nenápadný vlek, připojila za džíp a zmizela s ním v polích.

Díky nim první tři ocenění obdrželi perfektní odměnu – let v teplovzdušném balónu, ten byl celou dobu složen na již zmíněném vleku. Jeho nafukování na poli se stalo pro všechny malým fotografickým amokem. Museli jsme vypadat jak banda bláznů – nekonečné pohledy do “prázdné” kopule balónu (vzduch není vidět, že…), desítky snímků tamtéž, strkání objektivů naprosto všude kam to šlo, zalézání do zatím ležícího koše, atd. Přitom mě překvapilo, jak přehlížený je nenápadný muž držící vrcholové lano, jehož funkce mi není známa, ale není zřejmě nepodstatná. Start byl jemný, provázený občasným zahučením plamenů. Let probíhal pro neznalé zvláštně, nebyl totiž ten správný vítr a tak balón míjel koruny stromů v nepatrné výšce. Zkušení říkali, že se tak trénuje sběr šišek, ale věřte jim.

Na druhou stranu jsme přinesli trochu vzrušení do okolních obcí při sledování balónu kolonou aut. Včetně otáčení na úzkých silnicích, neboť směr větru a silnic byl neustále nekompatibilní. Přistání na poli proběhlo úspěšně, onen muž s lanem zajistil nenápadným grifem úspěšné složení balónu na polní cestu místo do bahna oraniště. Za pár minut společného úsilí zůstal z balónu jen větší balík a jelo se zpátky.

Po dalším občerstvení a doplnění tekutin následoval hudebně – divadelní předvečer s příjemnou skupinou mladých herců a hudebníků. Její jméno jsem trapně zapomněl (nebyl jsem sám), musím však říci, že představení mělo šmrnc. Během něj se pomalu stmívalo a uvnitř stodoly se vytvořila neopakovatelná atmosféra. Byl proveden křest vzduchoplavců, dostali přiděleno jméno (dle místa přistání) a titul a mohou se chlubit vlastnictvím vzduchu nacházející se od metru výše v místě jejich přistání. Za utrpěná příkoří mohli okolostojící fotografy postříkat šampusem, což také ihned učinili.

Zbytek večera a noci byl klasický. Večer začal Arnošt s ukázkami manipulace s obrázky pod systémem LINUX, po něm následovala toskánská dotočná s diapozitivy ze známé výpravy. No a dál už byla směs diapozitivů ze všech koutů světa. Někteří jedinci postupně odpadávali, jiní vydrželi skoro do rána. Noční podávání teplých masových plátků z kýty se stalo pochoutkou jen pro vybraný spolek vytrvalců.

Ranní probuzení měl asi nejhorší nejmenovaný fotograf ZB. Ono spát vedle špalku, na kterém je potřeba naštípat dříví na oheň opravdu nebyl šťastný nápad.

V nedělním dopoledni byla očekávána přednáška zástupce FOMY na téma fotografické pozitivní / negativní materiály, chemie, injektové papíry. Byl poněkud překvapen (zřejmě velikostí stodoly), nicméně svého úkolu se zhostil se ctí a představil v poměrně dlouhém povídání kompletní fomáckou nabídku.

A dál? Sbalit, udělat kolem sebe trochu pořádek a domů.

Tohle setkání přineslo takovou spoustu fotek, že je těžké udělat z nich vypovídající výběr. A tak berte uvedené fotografie jako krátký průřez celou akcí.

Co ve stručném nástinu přineslo Open Air IV?

• Ukázku stereoskopických snímků získaných tou nejjednodušší cestou (prostým úkrokem stranou)
• Ukázku, jak z kinofilmu udělat pod zvětšovákem velký diák pro bezproblémový styk se studiem
• Nezapomenutelnou jízdu parní lokomotivou
• Neuvěřitelně fotogenické nafukování balónu
• Perfektní divadlo
• Spoustu fotek
• Spoustu diáků
• Spoustu řečí, porovnávání, vysvětlování, rad, nápadů, …

Děkuji tímto organizátorce(-ům) za odvahu svěřit stodolu do rukou takové bandy lidí, za sluníčko, které aspoň trošku občas vykouklo, za parní lokomotivu, za balón a další nečekaná lákadla.

Tak zase někdy příště, dobré světlo přeje Honza.