Je známou skutečností, že maximální optický výkon dosahují klasické objektivy přicloněné o 2–3 clonová čísla. U krajinářské fotografie obvykle vyžadujeme značnou hloubku ostrosti. Konstruovat vysoce světelné krajinářské širokáče je tedy pouze marketingový krok k oslnění zákazníka.
Chci-li dospět k maximální hloubce ostrosti, musím volit clonu 8–16. Se světelnými objektivy získáte při takovém clonění už jen ohybovou neostrost. Pro požadovanou nejvyšší rozlišovací schopnost by tedy objektiv neměl mít vyšší světelnost než 4–5,6, protože s citlivostí a tím související délkou expozice dnes rozhodně problém nebude. Jsou takové objektivy na trhu?
Objevily se slibně vyhlížející malé a skladné “pancake” objektivy zbytečně vysoké univerzální světelnosti 2,8. Kupodivu poměrně nevalných optických kvalit. Snad i proto, že i zde je implementován autofokus s vnitřním ostřením, i když by bylo opticky výhodnější ostřit posunem celého objektivu třeba manuálně. Pro krajinu je optimální ohnisko mezi 24–28 mm pro FF formát, tedy16–18 mm pro čipy APS-C. Tabulka hyperfokální vzdálenosti přitom stanoví, že při cloně 8 a zaostření na 2 metry je hloubka ostrosti při běžných požadavcích od cca jednoho metru do nekonečna, při vyšších nárocích stačí zaostření o metr posunout. Nač tedy autofokus?
Jako praktik se záměrně vyhýbám složitým tabulkám a obtížně srovnatelným testům. Ke zkušenostem s požadavky na vysokou kvalitu obrazu však patří i stavební délka objektivu – o čemž se nikde nic nepublikuje. Nejvyšší kvalitu u širokoúhlých krajinářských objektivů dosahovaly dvojité anastigmaty typu Dagor, Angulon, Grandagon, u normálních ohnisek pak Sironar, Symmar atp., jejichž poloviny (se zhruba dvojnásobným ohniskem) se daly použít i samostatně. Měly krátkou stavební délku – vzdálenost clony od matnice prakticky odpovídala ohniskové vzdálenosti. Ty starší měly světelnost cca 8 a i ty nejmodernější a nejdokonalejší neusilovaly o víc, než 4,5. Přitom snad platilo: čím kratší stavební délka a menší světelnost – tím kvalitnější a ostřejší kresba i bez clonění. Snad nejvíc krajinářských záběrů jsem pořídil Super Angulonem 8/65 mm na formát 6×9, srovnatelný s ohniskem 28 mm pro kinofilm. Pokud byl potřebný širší úhel záběru, neměnil jsem objektiv, ale formát, protože Angulon vykreslil bez problémů 9×12 cm.
Dodnes opatruji miniaturní unikátní Tessar 6,3/10,5 cm ve starém Z-D-M Compuru, který brilantně vykreslil formát 9×12 cm, přičemž jeho známý bratr 4,5/10 cm stačil jen na formát 6×9. Obdobnou zkušenost mám i se stařičkým Rolleiflexem modelu 6RF 621 z roku 1935, osazeným Tessarem “orlí oko” 3,8/75 mm, jehož ostrosti a rozlišovací schopnosti už nedosahovaly modernější verze 1:3,5 a posléze 1:2,8, a s nímž se z formátu 6×6 daly dělat naprosto dokonalé zvětšeniny 50×60 cm. Jak mě poučil geniální mechanik, optik, konstruktér a opravář Dominik Škola – chtělo to ovšem pracovat na ortochromatických (tedy dnes nejméně citlivých) materiálech, protože antireflexní T či MC vrstvy v těch letech ještě neznali a aberace červených paprsků světla se na ortochromatických filmech holt nekonala.
Proč se o tom zmiňuji? Objektivy tohoto typu s krátkou stavební délkou, nízkou světelností a vysokou rozlišovací schopností se pro APS-C nebo FF formát nevyrábějí. Snad proto, že na fotografie typu “všechno ostré” už skoro stačí mobily. Rozdíl v kvalitě však vždy bude určovat velikost čipu a dvojité anastigmaty s malou světelností by i při vysoké kvalitě mohly být cenově velmi přijatelné. Ukazuje se, že FF formát se i pro mirrorlessy s výměnnými objektivy záhy stane využívaným a přál bych si, aby se konstruktéři objektivů vrátili k těmto malým a osvědčeným “doppelanastigmatickým” konstrukcím, umožňujícím bez degradace kresby i značné clonění.
Závěr těchto úvah je nasnadě: než se tyto objektivy na trhu objeví, budou pro krajinu a street fotografii využívány zoomy nabízené v základním setu, neboť kvalita současných “pancake” pevných ohnisek není o nic vyšší. Klasická kvalita světelných manuálních objektivů zejména delších ohnisek vhodných pro portrétní fotografii, akt, módu atp. však zůstane pro poučené autory trvale atraktivní a výrobci v Číně a Hong Kongu se zajisté postarají o to, aby se daly aplikovat na jakékoli novinky progresivních mirrorlessů 4/3 formátem počínaje a FF konče.
pár drobností…
V textu je pár drobností, které jsou spíše na straně nepřesností:
1. naznačovat, že se u světelnějších objektivů dříve projeví důsledky ohybu světla na cloně je nesmysl – tento jev nijak nezávisí na největší cloně, k omezení ohybem dojde ve stejnou chvíli i u málo světelného objektivu. Naopak hraje roli formát přístroje – u velkoformátové fotografie nemusí být omezením ani f/64, u APS-C může být omezující již f/16. Více zde: http://www.cambridgeincolour.com/tutorials/diffraction-photography.htm
2. to, co funguje pro filmovou fotografii nemusí fungovat (a nefunguje) pro fotografii digitální. Zejména u velmi širokoúhlých objektivů vykazují obdivované konstrukce špatných výsledků kvůli ostrému úhlu dopadu paprsků na snímač – stačí se podívat na pokusy využívat velmi širokoúhlé objektivy z hledáčkových přístrojů na CSC fotoaparátech – výsledkem je obvykle neočekávaně vysoká vinětace spojená s barevnými posuny v okrajových částch obrazu.
3. u pancake objektivů je pohoršování se nad jejich optickou kvalitou (v porovnání s kvalitními zoomy) trošku unfair, protože cílem jejich návrhu je jednoznačně malá velikost – a to si, zejména u fotoaparátů bez zrcadla, nutně vybírá svou “daň”.
pár drobností…
vzdyt je to jeden blabol vedle druhyho….
pár drobností…
S těmito připomínkami naprosto souhlasím, pouze jsem považoval za zbytečné vše do hloubky rozvádět.
Snad právě nevhodnost klasických širokoúhlých konstrukcí (pro mirrorlessy) mě vedla k iniciaci potřebnosti nových konstrukcí s jiným úhled dopadu paprsků na snímač. Co jsem však patrně dostatečně nezdůraznil, je optimální možnost použití u těchto bezzrcadlovek manuálních světelných objektivů “portrétních” ohniskových vzdáleností i staršího data. Kompoziční práce s ostrostí a neostrostí je jedním z nejpodstatnějších atributů tvůrčí fotografie a zde se dají 50-120 mm ohniska optimálně používat.
Používám OM skla Zuiko a Mirandy, které jsou stejně kvalitní jako nové 20x dražší Zeissy. Ovšem bez autofokusu.
Větší blábol už sepsat nešlo?
Autor již několika nesmyslných článků zde na Paladixu se dnes vskutku vyznamenal a zakončil sérii sbírkou nesmyslů vskutku epochálních rozměrů. Plete páté přes deváté bez reálné znalosti věci.
“Je známou skutečností, že maximální optický výkon dosahují klasické objektivy přicloněné o 2–3 clonová čísla”
… autor očividně nikdy neslyšel o “diffraction limited lenses”.
“Konstruovat vysoce světelné krajinářské širokáče je tedy pouze marketingový krok k oslnění zákazníka.”
… copak jsou širokoúhlé objektivy jen na krajinu?? Nejsou to spíš reportážní objektivy určené pro práci při nízké hladině osvětlení nebo pro kreativní práci s hloubkou ostrosti?
Celá hypotéza o optimu, míře zaclonění a difrakci vypovídá o naprostém nepochopení skutečnosti – difrakční limit se vztahuje k cloně jako takové a záznamovému médiu (od rozlišovací schopnosti média se odvozuje přípustná velikost rozptylového kroužku) a není nejdůležitější, zda jde o objektiv F/1,4 nebo F/4. Existuje sice několik objektivů, které čelí difrakčnímu limitu nepatrně hůře než jiné, ale jde o drobné rozdíly a představa, že objektiv F/5,6 bude nutně na F/16 kreslit lépe než objektiv F/2,8 je nesmyslná jak teoreticky, tak prakticky. Stačí prostudovat volně dostupné materiály, např. publikované spol. Zeiss:
http://www.zeiss.de/C12567A8003B8B6F/EmbedTitelIntern/CLN_30_MTF_en/$File/CLN_MTF_Kurven_EN.pdf
+ je zde ten prostý fakt, že objektivy jako Nikkor 28/1,4 AF-D – Nikkor 28/1,8 AF-S – Nikkor 35/1,4 AF-S – Distagon 35/2 ZF jsou ve svých ohniskových délkách v porovnání s čímkoliv jiným ty nejlepší i na clonách F/8-11. Ano – optimum (uprostřed obrazu) mají už na F/4-5,6 – ale objektivy méně světelné je na F/8-11 nepřekonají, jen s nimi „srovnají krok“.
Ev. lze porovnat volně dostupná měření na některých fotoserverech, např. http://www.lenstip.com/ a je patrné, že od F/5,6 (pro délky 50mm a více), resp. F/8 (pro širokoúhlé) jsou výsledky u většiny typů téměř k nerozeznání – pouze špičkové světelné objektivy mají šanci, že se k difrakčnímu limitu přiblíží už na F/2,8-4 a tedy v absolutním čísle i výše.
Jsou sice i výjimky – konstrukce extrémně světelných objektivů může vést ke komplikacím na středních clonách, ale pouze současné M objektivy Leitz mohou být vyráběny ve dvojicích Summilux/Elmarit (21/1,4 vs. 21/3,4 a 24/1,4 vs. 24/3,8 etc.), ale to si může dovolit jen Leitz se svými specifickými zákazníky. A nejde zde jen o absolutní kvalitu zobrazení, ale také o rozměry. U běžné produkce to prostě nejde.
Teorie o nevyhnutelně škodlivém vlivu vnitřního ostření je taky mimo – vnitřní ostření sice může u některých objektivů zhoršit např. barevnou vadu polohy (to se skutečně děje), ale také může fungovat jako korekce na krátkou vzdálenost – a také se tak v konstrukci používá. Navíc ani zdaleka ne všechny objektivy s AF mají i vnitřní ostření. V základní řadě pevných ohnisek Nikon je tomu právě naopak – Nikkory 20/2,8 – 24/2,8 – 28/2,8 – 35/2 – 50/1,4 – 50/1,8 jsou všechno AF a vnitřní ostření nemá ani jeden z nich.
“Pro krajinu je optimální ohnisko mezi 24–28 mm pro FF formát”
…. vážně??? To je mi novinka, já měl až dosud za to, že v krajině se velmi dobře uplatní jak širokoúhlé, tak dlouhoohniskové objektivy.
“Nač tedy autofokus?”
… copak by se dal prodávat specializovaný objektiv pro krajinu? Bylo by jistě pěkné mít i dnes mechanickou preciznost MF objektivů, ale je to prostě mimo realitu.
„Pancake“ objektivů je jen velmi omezené množství a jde v první řadě o stylovou specialitku, která jde konstrukčně trochu mimo hlavní směr vývoje.
A pak perla z největších – teorie o to, že větší stavební délka objektivu vede k horší kvalitě. To se mi snad zdá?! U všech všady, co to autor hulí za svinstvo??? Slyšel někdy o pokročilejších retrofokálních konstrukcích?? Pročpak asi Zeiss v devadesátých letech přišel s “dlouhou” konstrukcí např. u excelentního Distagonu 21/2,8 pro Contax? Nebo současné objektivy Zeiss řady ZF a ZE – např. Distagon 35/2 ZF – nevděčí on své špičkové kvalitě právě za svoji složitou dlouhou konstrukci???
„antireflexní T či MC vrstvy v těch letech ještě neznali a aberace červených paprsků světla se na ortochromatických filmech holt nekonala“
… chápu to správně, že podle autora antireflexní vrstvy korigují barevnou vadu???!!!
Perla stíhá perlu:
Nejsou ty anastigmaty náhodou pro velkoformát, kde je potřeba nesrovnatelně větší vykreslený kruh a naopak není tak nezbytná ostrost na vysokých prostorových frekvencích, protože se negativ tolik nezvětšuje? Zatímco pro VF stačí solidní MTF na frekvenci 10 lppmm (což dosahují i jednoduché konstrukce jako uvedený tmelený triplet), pro maloformát jsou potřeba frekvence 40-60 lppmm a tedy i nesrovnatelně vyšší míra korekce optických vad?
Jak asi autor použije malé symetrické širokoúhlé objektivy na zrcadlovce? To by mě opravdu zajímalo.
větší blábol už sepsat nešlo?
Finis coronat opus…
Pane Fabie, trefil jste hřebík dokonale. Předchozí dva články byly sice z pohledu úrovně příspěvků na Paladixu hodně mimo, ale závěr vše překonal. K tomu není co dodat, lze jen poradit – lidé, nečtěte. Nečtěte dál takové příspěvky a snad o nich ani nediskutujte.
větší blábol už sepsat nešlo?
Tentokrát jsem si článek ani nepřečetl celý, stačil mi začátek… komentáře jsou přínosnější. Pan autor by měl před publikováním konzultovat obsah článku s kolegy, člověk pak nemá ani chuť další článek otevírat.
větší blábol už sepsat nešlo?
hlavně to ještě mate a blbne méně poučenou veřejnost.
Mne to taky přišlo celý nějaký divný, ale netroufal jsem si to jakkoliv komentovat. Fabius to popsal technicky a holt je vidět, že o tom něco ví.
po blábolu vyhulené svinstvo
Pan kolega Fabius si při svém jistě obšírném vzdělání bohužel nevšiml, že meritum věci je o mirrorlessech, tedy bezzrcadlovkách a obecně – neb v mnoha detailech má zajisté pravdu – pro stromy nevidí les.
A stále jsem přesvědčen, že i dnes by “mechanická preciznost MF objektivů” nemusela být zcela mimo realitu. A pro nalezení podobného stanoviska by stačilo podívat se na předchozí části mého materiálu.
Zoufalá honba za mnohdy nesmyslnými inovacemi je upoceným pandánem velkohubě vyžadovaného ekonomického růstu a produkce digitální fototechniky tak v podstatě jen odráží soudobou politickou dekadenci.
po blábolu vyhulené svinstvo
Oba předchozí články jsem (bohužel) četl a pochopil to jak obecně, tak ve vztahu k různým současným typům těl, tedy i bezzrcadlovkám.
Bohužel nesmysly o difrakci, optimálních clonách, světelných objektivech, vlivu vnitřního ostření, optimálních objektivech na krajinu, AF, stavební délce objektivů a antireflexních vrstvách etc. zůstávají nesmyslnými i z obecného pohledu.
po blábolu vyhulené svinstvo
Hernajs – vložil se tam jiný nick. Nisus = Fabius
po blábolu vyhulené svinstvo
Nemluvě o tom, že Cosina pod značkou Voigtlander ony manuální objektivy vesele produkuje, a pokud člověk neprahne po autofokusu, ale dokonce jej tak jako já odmítá, je to ideální komplement Leicy či bezzrcátka. Však už mi taky doma roste rodinka malých Voigtlandeříků.
po blábolu vyhulené svinstvo
Na druhý “předchozí” článek jsem si již netroufl a po přečtení tohoto jsem na to ztratil odvahu zcela 😀
po blábolu vyhulené svinstvo
* Mirrorless v krajině: i mně došlo, že nemluvíte o DSLR (a tedy nejrozšířenějším nástroji fotografů nad úrovní kompaktu), ale o jakých tedy mluvíte – o Nikonu 1, o m4/3, APC formátu nebo o plném formátu?
* Krajináři se obvykle snažili o technickou kvalitu – proto velký formát kraloval. Nevidím tady žádnou výhodu malých rozměrů a váhy, když potřebujete stativ (a to potřebujete)
* Takže na krajinu bych viděl použít to nejlepší co mohu sehnat a za rozumný peníz (tělo i objektivy) – třeba D800 + MF skla.
* Pokud se to zdá drahé, těžké atd.,, výjde Vám základní Nikon DSLR a k němu starší (ale stále vyráběné) MF objektivy výrazně levnější a možná i kvalitnější, samozřejmě za cenu nepohodlí při ovládání (ostření a expozice, ale v zásadě není problém). Těžké to taky moc nebude. A máte bonus navíc – jedna baterie vystačí na tisíc fotek, když nebude napájet EVF.
* Stesky na “politickou dekadenci” chápu, ani já nejsem nejmladší. Za mlada jsme taktéž kritizovali automobilisty, že nechodí raději pěšky po lese, chataře, že se motají kolem chalupy a nejedou raději do hor, děti, že neumějí spočítat nic bez kalkulačky, fotografy, že neumí vyvolávat a nechají si nasekat fotky v minilabu – mohl bych pokračovat do nekonečna. Buďte – buďme – rádi, že se něco děje a můžeme se toho aktivně účastnit. Tak strašné to zase není.
větší blábol už sepsat nešlo?
Výborný komentář, je to přesně jak píšete.
optimální ohnisko pro krajinu
Optickým detailům nerozumím, ale tvrzení, že
“Pro krajinu je optimální ohnisko mezi 24–28 mm pro FF formát”
stačí k tomu, abych netrpěl přílišnou důverou k textu.
Na kinofilm na krajinu používám 20-600 mm – a někdy bych uvítal i něco širšího, někdy i něco delšího. Je to jen o tom, co chci v té krajině vyfotit a co komponovat.
Přínos z této trilogie
Vážený pane Polášku,
přečetl jsem si všechny tři články. Bohužel jen nějak mám problém je spojit (chybí souvislosti a návaznosti v textu ). U všech článku jsou jen náznaky a chybí závěr případě rozuzlení .
Čekal jsem na tento poslední díl a na závěr, který jste sliboval na základě vašeho textu:
„Jakýmkoli připomínkám se nebráním – chci ovšem upozornit, že dosud byla publikována pouze třetina mého celkového textu, který se k problematice vyjadřuje. Zveřejnění dalších pokračování je pochopitelně na redakci Paladixu.
Teprve celý materiál přináší i nějaký závěr – takže vyjadřovat se jednotlivým detailům už teď, či komentovat nepodstatné nepřesnosti by bylo jen matoucí.“
Bohužel mi tento závěr nějak nic nepřinesl. Nebo respektive potvrdil mě v pocitech, které ve mě vyvolával hlavně ten „druhý“ článek.
Nevyvolal ve mě pocit že autor chce se podělit ze svými dlouholetými zkušenostmi, ale spíše pocit zklamání až flustrace. Nad tím že i ve fotografii je stejný marketing jako každém jiném oboru. Někdy až zvlášť ( v druhém článku ) negativizmus, z kterého jsem měl až pocit že si stěžujete jak je to všechno drahé.
Věcnou správnost si nedovoluji kritizovat, nemám vědomosti jako kolega Fabius, kterého tímto pozdravuji 🙂
Ve vašem věku a s vašími zkušenostmi „….desetiletím pedagogické činnosti odborného asistenta Fakulty umění Ostravské univerzity….“ viz. Váš životopis, mě tento článek či celá trilogie, více než zklamala.
Ale přesto tento článek mi něco přinesl. Přes Vánoce jsem se rozhodl napsat parodii na tuto sérii s troškou nadsázky na téma proč si koupit digitál minimálně 36Mpx a nejhorší světelnost objektivů 1.4 🙂
re
1).o nejlepší kresbě při zaclonění o 2-3 clony platí pro jakýkoliv objektiv (i tele)
2).difrakce vztažená k skutečnému průměru clony platí jen teoreticky. Při konstrukci objektivů záleží jak je clona vyrobena(u starších digi kompaktů ji tvoří
velmi tenký plíšek s přesným otvorem který jen minimálně rozptyluje světlo).
Toho u skládané clony s 5-9ti plátky nelze nikdy dosáhnout a mimo to taky záleží
na čočkách za clonou,jak si s optickými vadami poradí.(jen pro příklad-mezi plně
zacloněným Canonem 28-80/3.5-5.6 a podobně “světelným”Quantaray 70-300/4-5.6 je propastný rozdíl a to má “tele”max clonu větší(32),proti setovému Canonu (22)
re
Add 1: ale kdepak. Doporučuji zadat do googlu “difraction limited lens”. V oblasti masové produkce se sice takové typy téměř nevyskytují, ale na např. Nikkor 135/3,5 Ai/AiS k tomu nemá daleko.
Add 2: reálně dochází u výměnných objektivů pro maloformát k rozdílům až na krajních clonách a tyto rozdíly jsou jen nevýrazné, poznají se zpravidla jen při přesném vzájemném porovnání.
PS: argumentovat něčím, co na sobě má “značku” Quantaray mi přijde poněkud pošetilé 🙂
re
Qantaray je obchodní značka Sigmy (myslím že v USA)…..a ten byl právě mnohem lepší , než srovnávaný Canon
re
No, to ten Canon musel být už totálně děsivý 😀
… ano, Qantaray je skutečně značka pod kterou se prodávaly (kdysi) některé objektivy jinak prodávané i pod značkou Sigma. Viděl jsem už i filtry Qantaray. Každopádně já vycházím z porovnání více jak 100 typů objektivů.
Každý si může srovnat měření na lenstipu a jiných serverech kde používají něco jako Imatest a uvidí sám.
re
ad 2) Omyl. Difrakce je něco úplně jiného než teorie. Je to jev principiálního charakteru a vzniká při jakémkoliv omezení světelného paprsku. Clona tam ani nemusí být, viz např. lasery. Stačí, aby paprsek bylněčím omezen, a začne se rozptylovat klidně sám. Jinými slovy – jde o aplikaci Heisenbergových relací neurčitosti kvantové mechaniky.
Nenechte se plést nepřesnými termíny běžně používanými. Rozptyl může vznikat třeba v kalném pivu, difrakce se při tom asi neuplatní, leba byste fotil difrakční optikou. Difrakce totiž vede spíše k ohybu svěla. (no, snad jsem to nezamotal příliš).
re
Prima – jenže praxe je jiná a drtivá většina výměnných objektivů pro maloformát se od clony F/8-11 výš chová prakticky stejně (viz výše). Případné rozdíly jsou jen drobné 🙂
re
Promiňte, ale nemáte pravdu. Poměrně mnoho špičkových objektivů má maximální ostrost ve středu už bez přiclonění a cloní se především kvůli větší hloubce ostrosti a/nebo pro omezení vinětace..
namátkou všechny Zeissovy Superachromaty pro Hasselblad V, většina ze současných objektivů pro H ( konstrukce Fuji ), ZF Apo-Sonnar 135/2 , Otus 55/1.4 , Leica 19/2,8 Elmarit-R, 100/2,8 Apo-Elmarit-R a jejich další Apochromaty pro R i M, z běžnějších Canon EF 100/2,8 IS L a všechny jejich teleobjektivy poslední generace – 300/2,8 400/2,8 500/4 600/4 -IS L ;… pro větší formáty Schneiderovy Apo-Symmary stejně jako většina Rodenstockových HR Digaronů atd atd
Objektivy, o kterých píšete, nemá smysl se zabývat ve smyslu dokazování optických zákonitostí.
Mimochodem skládané clony mohou mít i dnes 10, 12 nebo 14 lamel 🙂
Dodatek
Když jsem před pár měsíci tento příspěvek psal, netušil jsem, jak rychle se předpověď o FF formátu u bezzrcadlovek vyplní. To, že v EVF hledáčku s vysokým rozlišením vidíte stejně kvalitní obraz jako u profesionální DSLR – ale navíc i VE TMĚ a při jakékoli cloně stále považuji za kvalitativní zlom ve fototechnice, který mnohé ovlivní.
Platí ovšem stále, že konstruktéři nejsou praktici. Třeba nový “FF kompakt” Sony A7R se nám za “profi-ceny” bude nabízet zbytečně hned ve dvou modelech odlišných kromě rozlišení především rychlostí autofokusu. Proč – když na tu rychlost už tu máme ověřené DSLR? Obvykle ten, kdo upřednostňuje použití rozličného staršího příslušenství libovolných značek a provenience, což je jedna z největších výhod mirrorlessů, se bez rychlého autofokusu obejde. A reportéři zůstanou u DSLR.
“FF kompakt” u Sony 7AR uvádím záměrně – aby si případní zájemci prověřili, zda tento zajisté v mnoha směrech vynikající přístroj vůbec umožňuje synchronizaci s ateliérovými či cizími blesky.
U modelu NEX-6 jsem se takto nechal nachytat na standardní hot-shoe sáňky pro blesk, které ovšem fungují jen s výrobky Sony. Ateliérové blesky se prostě s tímto modelem nedají používat. V následné reklamaci mi bylo sděleno že když takovou (dle mě standardní) funkci požaduji, měl bych si pořídit “profesionální” fotoaparát a ne kompakt. Dodávám, že od Sonyho, protože ostatní kompakty s hot-shoe paticí jiných výrobců fungují.
Ti, kteří se už fotografií neživí, prostě se Sony mají smůlu.
Ostrost v krajině
Už v úvodu tvrdíte :
“U krajinářské fotografie obvykle vyžadujeme značnou hloubku ostrosti. Konstruovat vysoce světelné krajinářské širokáče je tedy pouze marketingový krok k oslnění zákazníka”.
Od pojmu “obvykle” odvozujete globální závěr, že “světelné krajinářské širokáče je tedy pouze marketingový krok k oslnění zákazníka”.
Už na začátku si manipulací faktů a závěrů ohýbáte realitu podle Vašeho přání. Tou manipulací je podle Vás fakt, že krajinářská fotografie pracující s hloubkou ostrosti a tedy i neostrosti je tak prakticky bezvýznamná, že širokoúhlé objektivy umožňující pracovat s plánovanou neostrostí – tedy vysoce světelné – jsou “jen marketingový nesmysl”.
Váš závěr na začátku článku Vás zařadil mezi slepce, kteří nevidí nebo nechtějí vidět realitu. Zbytek článku si proto nezaslouží polemiku.
cyklista motorkářem
Miloši,
se vší úctou mi vaše články připadají, jako když vetchý děd poučuje svá vnoučata o tom jak “za nás bejvávalo (doplňte)…”.
Některá pravidla ve fotografii platí pořád stejná, bohužel ty ohledně techniky, která se za posledních 20 let hnula o 1000 světelných let, se poněkud změnila.
Přirovnal bych to asi k situaci, kdy starší a třeba i velice zkušený cyklista radí mladší generaci o tom, jak se má jezdit na motorce…
PS: Přečetl jsem oba předchozí články plné nářku, jak je dnes všechno špatné, dnešní jsem přečetl jen do půlky, dál již nemohu…
Dodatek dodatku
Z reakcí na můj článek vyplývá, že dost lidem už dělá problém přečíst souvislý text, udržet pozornost a vnímat věci v souvislostech. Aby si nemuseli dělat poznámky, shrnu proto své úvahy do několika bodů:
1/ Zrod mirrorlessů s EVF hledáčky s vysokým rozlišením považuji v konstrukci přístrojů za zlomový kvalitativní posun. Dokonce nejen s APS-C, ale i FF formátem, což jsem předvídal. Tedy nikoli nostalgické bolestínské nářky, ale hlasitý potlesk.
2/ Nic proti kvalitním a univerzálně použitelným zoomům s autofokusem cca 2,8/28-80 mm (přepočtených na kinofilm).
3/ Pro portrétní tematiku zde mohou ti, jimž nevadí manuální ostření (u APS-C formátu) s výhodou použít světelné, dnes levně sehnatelné “základní” objektivy z filmové éry.
4/ postrádám ovšem kvalitní a cenově přijatelné málo světelné širokáče (cca 4/18-24 mm přepočtených), třeba bez autofokusu, které by šlo více clonit bez degradace kresby. S EVF hledáčky totiž vysokou světelnost nepotřebujete a s jejich hloubkou ostrosti se obejdete i bez autofokusu. A tyto objektivy mohou být konstruovány podstatně menší, lehčí a jednodušší než pro zrcadlovky. To je to podstatné.
5/ Připomínky jsou to tedy hlavně k výrobcům, zahlcujícím trh nepraktickými produkty, honbou za megapixely nebo supersvětelnostmi. Třeba současnými “pancake” skly, jejichž jedinou předností jsou malé rozměry.
Všichni např. chválí Zuiko 2/12 mm pro formát 4/3 – za cca 20000 Kč. Jak bude kreslit při cloně 8-11? Představil bych si k němu stejně kvalitní alternativu světelnosti 1:4 za cca 5000 Kč a věřím, že by při těchto clonách kreslila líp.
S přáním, aby obdobně smýšlející neztráceli naději
-mp-
dodatek dodatku
“”” 4/ postrádám ovšem kvalitní a cenově přijatelné málo světelné
širokáče (cca 4/18-24 mm přepočtených), třeba bez autofokusu,
které by šlo více clonit bez degradace kresby. “””
… pokud (k bezzrcátkům) nestačí drobné
a cenově dostupné Voigtländery 15/4,5 – 21/4 – 25/4 -:-
— je zřejmě jinde problém větší nežli výše zmíněný …
😉
… starat se o kresbu širokoúhlého m.Zuika 12/2
na pidičípku při clonách za difrakčním limitem ?!?
… i když – proč ne ?? např. sousedka sbírá hygienicky balený cukr s potisky kaváren …
;-D
Krápník
jen pár slov
Nechtěl jsem se pouštět do diskuze ale nějak mi to nedalo i když vše důležité tu asi už zaznělo.
Potřebuje dobrý fotograf ovládat fyziku (optiku) a matematiku? Určitě ne ale občas to může být výhoda. Vzniklo spousta velmi dobrých fotek aniž fotograf něco věděl o difrakci. Ale žádný fotograf který neovládal optiku a matematiku nesestrojil kvalitní objektiv.
Věnujte se tomu co umíte – fotografujte. Nepoučujte vývojáře optických systémů jak mají navrhovat objektivy. Před 140 lety publikoval Ernst Abbe vztah určující rozlišovací schopnost mikroskopu. Platí dodnes a kdybste jen tušil o co jde nebude chtít od Zuika 2/12 kreslícího na 16 Mpix snímač aby kreslilo nejlíp při cloně 8-11.
Nepoučujte marketing jaké objektivy má na trhu nabízet. Ano kvalitní širokáč 4/12 by mohl být levnější ale ne všichni s ním chtějí fotit jen krajinu. Sériová výroba optiky je bussines který musí vydělávat není to plnění si snů, honění konstruktérského ega ale ani charita. Jakákoliv odchylka od tohoto směru může i renomované výrobce přivést rychle ke krachu.
souhlasím
celá ta ,,nová doba,, se mi jeví jako ,,mnoho povyku pro nic,,
sám mám v kabeli pár OM-kových skel a vesele a s chutí je s čínskou redukcí za pár kašek, roubuju na svůj digitálek 😉