Institut tvůrčí fotografie při Slezské univerzitě v Opavě má za sebou již patnáct let činnosti. Ne náhodou se u příležitosti výročí této uznávané fotografické školy představuje právě patnáct jejích současných studentů. Zatímco některé již známe, jiní jsou pro nás zatím nepopsaným listem papíru…
|
| Barbora Kuklíková: z cyklu City v cizím city |
Na poli české fotografie se toho zase neděje tolik zajímavého, aby byly aktivity Institutu tvůrčí fotografie snadno přehlédnutelné. Fotografové, kteří v posledních letech vešli ve známost, už nejsou jen absolventy Katedry fotografie FAMU, ale i jiných škol, třeba právě Institutu tvůrčí fotografie (dále ITF). Škoda, že velká výstava diplomových fotografických prací ITF byla před dvěma lety k vidění i v zahraničí, ale Prahu, Brno a další velká města minula. I proto může být solidní úroveň fotografií, vystavených v rámci současné pražské komorně laděné výstavy Patnáct, pro leckoho překvapením.
|
| Václav Peták: z cyklu Tunisko |
Nedělejme si však falešné představy o tom, že by absolvent fotografické školy byl rovnou hotovým umělcem. Snad každý ví, že řada vynikajících fotografů žádnou uměleckou školu nemá a že samoukové mají v dějinách fotografie velmi důležité místo. Pokud můžeme soudit podle souboru vystavených prací a porovnávat s tvorbou studentů jiných uměleckých škol, pak je zřejmé, že ITF vede své studenty k jisté uměřenosti, úctě k tradici, solidní řemeslné práci a tudíž i k praktičtějšímu uplatnění ve světě fotografie.
Svou roli hraje jistě i to, že v ITF nestudují žádní holobrádkové – většině z vystavující patnáctky je mezi třicítkou a čtyřicítkou. Studují tu lidé, kteří se rozhodli – a třeba i opožděně, již v letech – fotografii zasvětit svůj další život. Nejmladším z vystavující „patnáctky“ Václavu Petákovi a Haně Kalvachové je dvacet sedm a nejstaršímu Mariuszovi Foreckimu rovných třiačtyřicet let. Výstava však není žádnou generační výpovědí. Její koncepce je předem dána mantinely tří předmětů, které se na ITF vyučují. Prvním z nich je Subjektivní dokument, druhým Barevná dokumentární fotografie a třetím Fotografický portrét. Výstava funguje dobře jako celek i proto, že hranice mezi těmito obory jsou velmi vágní. Nezasvěcený pozorovatel může mít dokonce dojem, že se tu představuje fotografická skupina s předem koncipovaným programem.
|
| Vojtěch V. Sláma: Johana, z cyklu Vlčí med |
Co je pro „patnáctku“ charakteristické? V první řadě – a trochu nečekaně – barva jako základní vyjadřovací prostředek, a to i tam, kde není dána osnovami. Jen Vojtěch V. Sláma, Petra Benešová a Andrzej Kramarz se představují černobílými fotografiemi. Za druhé programový únik do intimity, vlastního světa, pocitů, nálad a vizí. Niterně pojatá dokumentární fotografie je zejména doménou vystavujících žen (inklinuje k ní Kuklíková, Bendová, Kalvachová, Novozámská, zčásti i Benešová). Výstava tak kromě jiného dobře dokládá i rozdíly v ženském a mužském vnímání světa. Fotografové jako Peták, Klatka a především Hasal a Balco se tolik neobracejí do sebe, jsou extrovertnější a mají sklon spíše k výtvarnému pojetí nebo k humoru. Třetí tendencí je silná snaha po originalitě, která se trochu křečovitě vyčerpává pohybovou neostrostí, bizarními úhly pohledu nebo nezvyklými formáty. Kteří fotografové se z uvedených charakteristik nejvíce vymykají? Zkusme se zastavit u tří z nich, kteří mají z patnáctky „nejčitelnější rukopis“: Petra Hasala, Barbory Kuklíkové a Vojtěcha V. Slámy.
Fotograf Petr Hasal se představuje jako originální tvůrce s vyhraněným smyslem pro humor, ironii a sebeironii. Fotografii nevnímá jako „vysoké“ umění, ale spíš jako zábavu. Zachycuje i ty nejbanálnější situace svého života (o zdařilé kolekci Hasalových „záchodových“ fotografií na těchto stránkách nedávno referoval kolega Jakub Kencl, více viz jeho článek) a dokáže jim dát nový, často nečekaný význam. Na výstavě Patnáct se Hasal představuje ukázkami ze svého cyklu Svatební cesta, bizarním autobiografickém dokumentu z vlastní svatební cesty po Egyptě, který nejenže nepostrádá vtip, ale staví na hlavu společenské konvence i zažité rituály.
|
| Andrej Balco: z cyklu Sídliště |
Zcela jiným směrem se ubírá tvorba Barbory Kuklíkové, která ve svém cyklu City v cizím city zachytila pocity čtveřice mladých lidí žijících v cizím velkoměstě. Podle vystavených fotografií se Kuklíková jeví jako vyzrálá fotografka s mimořádně citlivým vnímáním i značnou technickou erudicí. Její introvertně pojatý cyklus se naštěstí rozjitřenou citovostí nevyčerpává, ale překračuje ji směrem k obecně platné výpovědi.
Nakonec se zmiňme o fotografovi, který se z vystaveného souboru vymyká nejvíc. Vojtěch V. Sláma totiž patří mezi fotografy, kteří jsou natolik invenční a sví, že by vlastně studovat umění ani nemuseli. Ze zastoupených studentů ITF Sláma nejvíce ctí tradici kvalitní, ručně vytvořené černobílé zvětšeniny. Sláma je spoluzakladatelem fotografické skupiny Česká paralaxa, což už trochu napovídá o způsobu jeho práce. Ano, Vojtěch V. Sláma si velmi oblíbil čtvercový formát negativu 6×6 a i dnes fotografuje zastaralou dvouokou zrcadlovkou. Při práci nespěchá, právě naopak, každý záběr pečlivě připravuje. I když v loňském roce v českém fotografickém světě hned třikrát významně zabodoval (1/ letní výstava Vlčí med v Pražském domě fotografie a následně i v dalších městech, 2/ podzimní brněnská výstava Čtvercová léta, 3/ fotografická publikace Vlčí med ), svou „chvíli slávy“ si na rozdíl třeba od fotografa celebrit Petra Pýchy neprožil.
Jak již bylo řečeno na začátku, solidní úroveň fotografií studentů ITF, vystavených v rámci současné pražské komorně laděné výstavy Patnáct, může být pro leckoho překvapením.
Chybicka
Fotograf celebrit Pycha je Ondrej 😉
ITF je mnohem pestřejší…
než jak má možnost se prezentovat na výstavách, protože každá výstava je hlavně finančně a prostorově náročná, takže nutně musí dojít k selekci podle záměru a představy toho, kdo výstavu připravuje. Na škole studují i “holobrádkové” kolem 20-22 let, není to jen škola pro starší. A i tihle mladí jsou leckdy velice zajímavé osobnosti, i když ještě třeba jim v leckterých směrech trochu pokulhává technická řemeslná dovednost a schopnost jisté abstraktní konceptuálnosti a odstupu od vlastní práce (protože fotograf všechny své fotky má jak za své děti a ničit a selektovat vlastní děti hrozně bolí… 🙂 ), aby dali dohromady soubor, který má hlavu a patu, ale nápady, jistý originální pohled na svět, hravost i vážná zkoumání tu jsou. Protože na škole už pár let vegetuji (a stále se mi nějak nedaří (nechce?) dokončit, měl jsem možnost vidět práce už několika ročníků při předkládání výsledných či dílčích řešení zadání různých úkolů, které v sobě obsahuje každý praktický předmět a jen lituji, že NENÍ VÍCE ČASU ČI MOŽNOSTÍ i tyhle drobné práce či etudy dál zveřejňovat…třeba alespoň někde ve studentské sekci na školním webu. 🙁 Najdou se tam často i “fajnové” kousky, sice to není na ucelenou výstavu, protože to není ucelený soubor, ale fakt je to škoda!…. Asi by to bylo překvapením pro různé fotogalerie některých manipulovaných webů, které svou existenci staví na jednotlivých fotkách a NESMYSLNÝCH FOTOSOUTĚŽÍCH. Nejtěžší totiž na tom studiu fotografie je schopnost převést nějak zadání praktických úkolů předmětů do svého vlastního vnitřního světa pocitů a představ. Fotograf nemá k dispozici nic jiného než sám sebe, je v tom skrytá i jistá osamělost, kterou si tohle řemeslo v sobě nese, nemůže se příliš opřít o nějaké racio a běžný lineární jazyk, kterým se v životě v různých situacích domlouváme. Paradoxně za celou dobu studia nepadne jediné slovo o tom, jak prakticky na to. O čem tahle škola je a jak vlastně s tou fotografií a obrazností pracovat a skládat fotky do nějakých souborů a výrazů, to jsem byl trochu schopen až na konci 3. ročníku. K tomu jsou určená ta různá cvičení a praktické i teoretické předměty, ale nelze to slovně vyjádřit jako nějaké praktické “KNOW HOW”, které funguje podle nějakých skrytých logických vztahů.
Fotografie je jiný, paralelní svět a to je posláním a účelem existence téhle školy, naučit se pracovat se záludnostmi paralelních prostorů a s tím, jak mohou ovlivňovat svět všední každodennosti, protože pokud lidé si existenci jiných světů neuvědomují a žijí jenom ve světě svého lineárního jazyka, jsou mnohem snázeji ovlivnitelní a manipulovatelní a nebezpečnější sami sobě navzájem.
Bohužel ! … když se tak ohlédnu do historie různých lidských vývojových katastrof!!!
itf je mnohem pestřejší…
veľmi výstižné … a poučné
itf je mnohem pestřejší…
ahoj milosi,
muzu mit lehce osobni otazku?nerada bych to ale resila pres paladix.muzes se mi prosim ozvat na mail?
diky.zdravi jumbo xs
Slama
Jo, V.Slama, to je borec! Divim se ze jeste ocumuje v CR, s jeho ocima bych vyrazil dobyt svet. Vubec mi tam nezapada, ve srovnani s nim jsou tam ostatni o nekolik radu horsi…. kolikrat nechapu jak je mohli na skolu vzit.
Kez by bylo vic Slamu, Zidlickych a Jirasku……
Ale, ale…..
to je až trochu moc eufemistické…. Ostatní nejsou o moc horší, jen dělají trochu něco jiného, vůbec si nemyslím, že by je měl Vojta až o tak moc převyšovat! A na tu školu je vzali, protože v nich FAKT něco bylo, ti učitelé tam mají schopnost tohle v té záplavě poslaných fotek na talentovky (cca 200 lidí ročně) u nich uvidět! Asi by ses divil, kolik je tam zajímavých lidí, jen se zas tak moc neprezentují nebo to neumějí. Mimochodem neviděli jste někdo v TV poslední “Krásné ztráty” (či jak se to jmenuje), jak tam byl rozhovor s Ivanem Pinkavou? Řekl tam několik velice přesných a trefných postřehů, jak je to dneska s kvalitou a prezentací fotek různých autorů.
ale, ale…..
Je určitě pravda, že ne každý dobrý fotograf se umí prezentovat – a naopak: někteří ne až tak moc (z mého subjektivního hlediska) dobří mají tak dobré PR a možná i mocné sponzory, že je jich všude plno (není to tak dávno, co byla Dita Pepe téměř všude kam se oko fotografovo podívalo … myslím stránky tzv. fotografických časopisů).
Záměrně jsem psal o svém subjektivním hledisku… ano, jsem si vědom toho, že se mohu mýlit, jen mě trochu mrzí, že si nemohu udělat – možná špatný – subjektivní názor na práci jiných, méně průrazných, méně schopných sebeprezentace. Je škoda, že u nás neexistuje kvalitní fotografický časopis, ve kterém by se méně mluvilo o pixelech a čarách na mm, ale spíše o fotografiích…
ale, ale…..
Vezmeme napr. Zminovanou Ditu Pepe – mozna jsem barbar, ale podle me je jeji “dilo” tragedie. Nicmene na prijimackach jsem byl, sice jako doprovod, ale i tak vim co tam lidi davali. Uroven ITF myslim docela dovedu posoudit, jedna kamaradka me drahe polovicky tam skoro dostudovala, kontakty ma a jsem pres ni docela v obraze.
ale, ale…..
Na prijimacky ale take chodi spousta “telatek”, ktera si jeste skoro nic nezkusili, jsou mlada a maji vsechno pred sebou. Ocima zkuseneho cloveka mohou treba jejich pokusy vypadat tristni, ale proto prece na tu skolu jdou, aby se neco naucili. Nikdo se nerodi ani chytry, ani dokonaly.
slama
vono je to tezky, verim tomu, ze by byl Slama borec i bez ITF, zase nadruhou stranu by ITF bez “tech ostatnich” nemohla dost dobre fungovat, myslim tim po ekonomicke strance by se asi nerentovalo delat to pro 5vyvolenych, ale prd tomu rozumim…
ÚroveňITF, Dita Pepe, přijímačky a další
1/ Dita Pepe vůbec není tragédie (!), hlavně ten druhý magisterský cyklus s různými muži ve dvojici je i z hlediska světové fotografie velice unikátní, to mi můžete věřit!!!
2/ Borci se samozřejmě bez ITF obejdou, ale jsou “borci” jen na tom svém pískovišti, které je jejich světem; to, co má člověk v sobě a jak se kolem sebe dívá, to do něj žádná škola nevloží.
3/ Škola má mnohem komplexnější funkci a ITF je zaměřená více univerzálněji, proto občas má někdo problém ji dostudovat, protože absolvent musí zvládnout mnohem větší šíři než je jen to jeho pískoviště, ale funguje to tak, že nejvíc mi dá to, co musím překonávat s velkým sebezapřením, protože i já (a každý) má svoje oblíbená pískoviště, na kterých by si nejraději hrál; naprosto přesně funguje i v tomhle studiu “co tě nezahluší, to tě posílí”. Nejvíc jsem se naučil na předmětech, které jsem NENÁVIDĚL až bytostně. !!!Samotného mne to pak překvapilo, že to tak funguje. Jen to musí člověk vydržet [Vyděržáj…pianěr 🙂 ] ………….
4/ na přijímačkách toho až zas tak moc už vidět není, to spíše na té předpřijímačkové konzultaci někdy v lednu, to je docela nářez!!!
Ale že je ITF pestřejší, jak jsem psal v prvním příspěvku, to jsem měl na mysli až potom následné studium, jenže to možná někteří studenti nemají (z různých osobních důvodů…) čas vnímat nebo sledovat. Asi to je problém i jiných fotografických škol. Když jsem se před časem bavil s Miro Švolíkem o době jeho studií, přesně tohle mi říkal… že ani moc, kromě nějaké výstavy, neviděli navzájem, co kdo dělá.
5/ A ten ekonomický model ITF je docela dobře vymyšlený, protože umožňuje přístup k vysokoškolskému studiu podstatně více lidem než model ostatních kamenných uměleckých škol. Studenti ale zato samozřejmě platí daň v tom, že je nikdo příliš nemá čas vést za ručičku; cesty a přístupy si musejí hledat sami a sami se i potýkat se svými případnými omyly, ale kdo hledá, najde! Ještě se mi nestalo, že bych po vzájemné dohodě nemohl jít na konzultaci k nějakému pedagogovi i mimo normální školní konzultace. A taky jsem si našel cestu i k pedagogům z jiných uměleckých škol. To naprosto nevadí a nikdo tomu nebude bránit. Více hlav více ví… sice z toho někdy potom mám v sobě zmatek, všechno se pak časem usadí do nějakého tvaru.
6/ a na to, že tam kamarádka drahé polovičky studovala a asi nedostudovala, nevím, co říci, protože tenhle moment, který tam občas může nastat, je trochu komplikovaný…i pedagogové jsou jen lidi, ale i studenti jsou jen lidi a drtivá většina těhle “karambolů” má svou příčinu v NEKOMUNIKACI a ze strany studentů i v jistém vzdoru a pocitu “uražené ješitnosti”. Pár takových případů jsem na škole zažil a dle svého pocitu, pod který se mohu i bez obav podepsat, věci, které ten který spor vyvolaly, byly na půl cesty!!! Něco jim scházelo nebo se silně vymykaly zaměření školy. Sám jsem si to na jedné své věci zažil!!! Ale šel jsem s tím do jiné školy… a pak pochopil, v čem je problém. A uznal jedny i druhé. Umění se nedá změřit, zvážit, katalogizovat.
Úroveňitf, dita pepe, přijímačky a další
1- ale je, muzete mi verit 🙂 videl jsem, nelibi, jeji prace mi prijdou moc neoriginalni, nepovedene kopie jinych autoru.
2-verim ze Slama vedel proc sel na tu skolu – kvalita fotek by byla stejna at by tam sel nebo ne, ale ITF ho ukazal odborne verejnosti
3-verim a zavidim. rad bych si tu skolu zkusil taky, ale jsem natolik soudny ze poznam jak to s mym videnim je
4-ano, to jsem mel na mysli. debata po oficialni casti nebyla spatna.(2004)
5-nevim o cem se bavite, muzete mi to priblizit?
6-beru zpet, Blanka to dostudovala ale nezivi se fotografii nybrz prekladem.
S posledni vetou souhlasim velmi 🙂
I.
Úroveňitf, dita pepe, přijímačky a další
Já si vůbec nemyslím, že ITF potřebuje “obhajobu” – domnívám se, že ITF má obrovský kredit (možná větší, než je jiným školám příjemné). To, že jsem v minulém příspěvku lehce zapochyboval o “uměleckém přínosu” Dity Pepe nebylo myšleno ani tak proti škole, chtěl jsem jen dokumentovat, jak je důležité PR, sponzoři a ev. oblíbenost u některého z výrazných postav školy (v tomto přídadě p. Birgus). Prostě jsem chtěl jen říct, že když nemá DOBRÝ fotograf ostré lokty, špatně se v konkurenci prosazuje – prostě lidé o nich prostě neví, časopisy ani výstavní instituce o ně nemají zájem a oni prostě nemají tu “drzost” se sami nabízet. Kolik takových skvělých fotografů třeba prošlo ITF, ale jako by se pak po nich slehla zem…. mimochodem, myslím, že málo kdo z absolventů školy s tvůrčím zaměřením se fotografií živí.
Na druhou stranu je pravda, že právě studium na ITF dává studentům obrovskou možnost prezentace na výstavách pod záštitou právě ITF.
Ještě k Ditě Pepe… Neviděl jsem nikdy její fotografie in natura, vždy jen reprodukce v časopisech. Na základě těchto reprodukcí jsem si udělal názor. Velmi se ale bráním říct kategoricky “ne, to se mi nelíbí”. Stejně jsem na tom byl s fotografiemi našeho brněnského Evžena Sobka – byl jsem odkázán na internet, reprodukce v časopisech a tak. Neoslovoval mne. A pak jsem zašel na výstavu Lukas-Kolář-Sobek v Leica galerii. Absolutní bomba. Perfekní fotografie, absolutní obrat v mém názoru na fotografie Evžena Sobka! Nemohu vyloučit, že až uvidím fotografie Dity Pepe, nepotká mě to samé!
Omlouvám se autorovi článku, jestli jsem svýma poznámkama odvedl pozornost trochu jinam – ostatně u většiny článků se diskuze odkloní od tématu. Ale diskuze na téma ITF mě příjde velmi zajímavá, absolventi, studenti i pedagogové na této škole mají u mne velký respekt a to i v případě, že jejich fotografie nejsou zrovna můj šálek kávy.
Úroveňitf, dita pepe, přijímačky a další
Už tady ty vaše příspěvky sleduji delší dobu a řekl bych, že je váš problém v tom, že to moc prožíváte 🙂
Nikdo normální přínos škol nepopírá. Mohu ze své praxe potvrdit, že dvou let na PFŠ jsem nikdy ani chvíli nelitoval, naopak spíš lituji, že jsem kvůli jiné práci již dále nepokračoval, ač jsem patřičnými talentovkami prošel. IPF je podle všech referencí ještě o slušný kus výše, tak nemám důvod pochybovat, že je její studium přínosem. O tom opravdu spor není.
Jenže se nemohu zbavit pocitu, že jste si z toho udělal naprostý kult, kdy reagujete podrážděně už nejen na kritiku školy, ale dokonce i příspěvěk, který některé lidi z ní velice chválí. Sorry, ale reakce pod vyčítavým titulem “ale,ale” v duchu “ti ostatní jsou přece taky dobří” je skutečně poněkud směšná. V jiných reakcích zas sklouzáváte do obstojné demagogie, viz třeba to “borci jen na svém pískovišti” či do vyloženě vzletných frází o ničem.
Tuto kritiku míním v dobrém, protože si myslím, že řada jiných věcí z vašich příspěvků je velmi podnětná, třeba to o kritice řady fotosoutěží i leccos dalšího. A připadá mi vážně škoda znehodnocovat to dobré tím slabším… A ITF navíc opravdu podle mě žádnou obhajobu nepotřebuje!
Rozumná kritika…
Za kritiku vedenou korektně je dobré poděkovat, protože poznání se rodí, jak se mi to tak jeví (i když je to trochu jak fráze dob marxismu-leninismu a jediného správného vědeckého světového názoru), ze střetu protikladů… tedy děkuji 🙂 a ptám se:
– kde se dopouštím obstojné demagogie?
– které jsou ty vzletné fráze o ničem?
Asi opravdu řadu věcí moc prožívám, ale má to svůj důvod…. dost racionální!
(ale o tom se tady nemíním rozšiřovat)