Kinofilmové zrcadlovky s mechanickou závěrkou mají jednu vlastnost, která je pro určité situace důležitá – mohou fungovat nezávisle na bateriích, např. za velkých mrazů nebo na dlouhých výpravách do divočiny, kde se baterie nedají koupit ani nést v zásobě apod.
Jsou to přístroje, v nichž sice může být baterie, ale ta zásobuje jen systém měření expozice, bez něhož se pořád dá fotografovat, když baterie dojde (expozice se pak nastavuje odhadem nebo podle externího expozimetru). Měření expozice má ale tak malou spotřebu elektřiny, že k tomu téměř nedochází, pokud jsou baterie nové. Těmto přístrojům nevadí ani závady na elektronice, protože v sobě buď žádnou nemají, nebo mají jen tu, která zajišťuje činnost expozimetru.
Jedním z těchto přístrojů je Pentax MX, který se vyráběl v letech 1976 – 1985. Proč teď budeme mluvit právě o něm? Pentaxů s bajonetem K, majících mechanickou závěrku, přece bylo v historii několik (ještě Pentax KX, KM, K 1000)! Možná je to jen můj osobní dojem, ale zdá se mi, že z plně mechanických zrcadlovek Pentax s bajonetem K nejvíce naplňuje ideu kinofilmové zrcadlovky – tedy malého, lehkého, pohotového, univerzálního a spolehlivého přístroje (velká a těžká těla podle mě patří do světa středoformátu a velkého formátu, kde je větší váha a velikost těla vykoupena větším rozměrem výsledného negativu). Pentax K 1000 byl totiž dost “očesaný” o různé důležité funkce a KX a KM mi připadají na kinofilmové stroje trochu moc velké a těžké.
V čem tkví kouzlo Pentaxu MX?
- Je malý: svými rozměry (136 × 83 × 50 mm) patří mezi vůbec nejmenší kinofilmové zrcadlovky historie (v době uvedení na trh byl vůbec nejmenší). I velký chlap-cestovatel s velkýma rukama jistě ocení, když mu jeho přístroj v batohu zabere málo místa.
- Je celokovový (z hliníku): plastů je na něm naprosté minimum (např. kryt konce natahovací páčky).
- Je lehký (na celokovovou zrcadlovku velmi lehký: 495 g), ale zase ne moc, jako některé moderní plastové přístroje, které člověk v ruce vůbec necítí. Opět příjemné na cesty.
- Má nesmírně jednoduché ovládání: přestože toho”umí” dost, je na něm minimum “čudlíků”, “hejblátek”, páček, ovladačů apod. V podstatě tam jsou jen dva hlavní ovládací prvky:
a) kolečko časů (1s – 1/1000 s + B) + nastavování citlivosti filmu (25-1600 ASA);
b) páčka samospouště + kontroly hloubky ostrosti.
Pak samozřejmě páčka natahování závěrky + posunu filmu, klička na zpětné převíjení filmu a pojistka bajonetu. A to je vše. Výsledný vzhled přístroje je proto velmi elegantní, což je i účelné – je méně šancí, že se vám zamotá do šatů o nějaké výstupky apod. - Má velmi jemný chod závěrky a zrcátka: závěrka je plátěná s horizontálním chodem a ráz zrcátka je velmi dobře utlumen.
- Obraz v hledáčku je velký a jasný a hledáček má velké pokrytí: ve srovnání se současnými autofokusovými zrcadlovkami, kde je obraz v hledáčku poměrně malý, je pohled do hledáčku Pentaxu MX zážitkem: zmenšení obrazu je minimální (faktor 0,97) a pokrytí záběru 95 %. Obojí je pro fotografování velmi příjemné.
- V hledáčku člověk vidí nastavený čas i clonu: to je u starších mechanických zrcadlovek poměrně unikátní. Clonu člověk vidí díky průhledu na clonový kroužek (v hledáčku nahoře mimo obraz), čas v ploše obrazu vpravo (jako černou číslici). Obojí je opět velmi příjemné.
- Má možnost výměny matnice za jiné typy a možnost připojení převíječe (Winder: 2 snímky za s) nebo motoru na rychlé převíjení (Motor Drive: do 5 snímků za s).
- Má mechanicky ovládanou samospoušť: různě velkým natažením páčky na přední straně pod spouští je možné aktivovat samospoušť v délce chodu 4-12 sekund.
- Má možnost kontroly hloubky ostrosti: přitlačením páčky na přední straně pod spouští směrem k bajonetu si člověk přicloní na zvolenou clonu. Ergonomicky je to velmi dobře vyřešené – prostředníček tam padne jako ulitý.
- Má velmi přesné měření expozice díky použití galliové fotodiody (slitina GaAsP: arzenid-fosfid gallia), která má příznivější spektrální citlivost než křemíkové fotodiody. Metoda měření: se zdůrazněným středem.
- Správné nastavení expozice je v hledáčku indikováno barevnými diodami (mimo obraz): zelená znamená správné nastavení, oranžová nahoře přeexpozici o 0,5 EV, červená nahoře přeexpozici o 1 EV, totéž pak dole pro podexpozici. To je velmi pohotové i za šera a ve tmě, kdy už podobně sloužící ručička (např. u Pentaxu K 1000 nebo u Praktik) není v hledáčku vidět. Rozsah expozimetru: 1-19 EV.
- Několik příjemných drobností usnadňuje fotografovi život: natažení závěrky je indikováno červenou značkou v malém okénku u spouště; spoušť se dá zaaretovat a nehrozí tedy její samovolné spuštění po natažení; expozimetr se spouští dvěma způsoby: namáčknutím a podržením spouště nebo lehkým vyklopením páčky natahování a pak lehkým stiskem spouště (ta se už pak dál nemusí držet namáčknutá) – každý z těchto způsobů se hodí pro trochu jiné účely; na zadních dvířkách je držák pro zastrčení víčka papírové krabičky filmu s údaji o filmu; film se snadno zakládá díky rychlovkládacímu zařízení na cívce (stručně: člověk jednoduše strčí jazýček filmu mezi tyčinky na cívce a nemusí hledat, kde je zoubek na uchycení jazýčku).
- Pečlivé dílenské zpracování: je to takový malý šperk, navíc existuje ve stříbrnén i černém provedení (černé je mnohem vzácnější).
Jak už jsem řekl: celé to je ukryté v malém elegantním těle, které je funkčně i vzhledem promyšlené do nejmenších detailů. S Pentaxem MX je i v dnešní době opravdu radost fotografovat – je to jednoduchá, pohotová a příjemná práce. Není divu – Pentax MX byl koncipován jako profesionální přístroj!
Jako všechno, má i Pentax MX slabší stránky. Není zde možné předsklopit zrcátko (ale díky jemnému chodu závěrky i spouště to téměř není nutné), plátěná závěrka je citlivější na opotřebení, kolečko nastavování časů má poměrně tuhý chod, přístroj nemá žádnou bleskovou automatiku, synchronizace blesku je s pouhou 1/60 sekundy, rozsah nastavitelných časů je pouze 1s – 1/1000s (to obojí ale bylo v době vzniku velmi dobré!). Mám i jednu osobní zkušenost s měřením expozice pomocí galliového čidla, a to nejen u MX, ale i u ME-Super (a to u několika kusů – vždy ale už bazarových): zdálo se mi, jako by bylo citlivé “až moc” – pokud byla v obraze nějaká světlejší plocha nebo větší část zatažené oblohy, byly snímky bez použití korekcí více či méně podexponované. Někteří starší Pentaxáci také říkají, že ve srovnání s řadou K je tělo MX méně “pancéřované” a tudíž méně odolné – to je svým způsobem pravda, MX je lehčí, ale řekl bych, že je odolný tak akorát – ani moc (pak by byl těžký jako Zenit), ani málo.
Jeho největší dnešní “slabinou” (za kterou ale nemůže:) je to, že už se 18 let nevyrábí – dá se tedy pořídit jen z druhé ruky nebo v bazarech. V názorech uživatelů (viz citace webové stránky za článkem) se nevyskytuje žádná častější stížnost na nějakou závadu, spíše postesknutí, co dalšího by lidé od MX chtěli (nejčastěji předsklopení zrcátka).
Přiznám se ke své slabosti, kterou ale můžete brát s rezervou – vzhledem, vybavením i celkovou koncepcí mi Pentax MX připadá jako téměř ideální mechanická kinofilmová zrcadlovka, alespoň mezi Pentaxy. Jistě, jsou tu konkurenti jako Nikon FM2 (nyní už FM3A, což je ale spíš něco jako Pentax LX), Olympus OM 1 a další, ale Pentax MX je takový nějaký “čistý” – nic zbytečného, minimum ovládacích prvků, maximum vybavení. Že jen ten Pentax nedělal místo dlouhotrvající výroby K 1000 radši MX a vůbec – proč už dnes nedělá mechanické zrcadlovky? To nikdy nepochopím, zvlášť po úspěchu, jaký má Nikon FM3A….
Myslím, že Pentaxu MX právem přísluší označení krásný starý stroj (zas až tak starý ale není!). V bazarech bývá k vidění nehojně, ale celkem pravidelně. Zda si jej dnes v bazaru koupit? Toť otázka, stojí tak od 4500 po 6000 Kč za tělo (podle stavu), většinou už mívá “dost najeto”, ale najdou se i krásné, dobře zachovalé kousky. Kdo má více objektivů Pentax a potřebuje plně mechanické tělo, pak může volit z “bazarové” čtveřice MX, K 1000, KX a KM nebo z nového těla Braun SR-2000. Přeji dobrou volbu!
Použitý obrázek je z propagačního materiálu firmy Asahi Optical Co.
Dobrý článek
Článek je dobrý, měl bych jen jednu výhradu k foťáku pláťená závěrka za ty roky už nemusí pracovat přesně (možná to ale nemusí být znát). Jinak souhlasím že aparáty které potřebují baterie jen k měření expozice mají stále něco do sebe. Nezapomínal bych i na jiné varianty jako jsou třeba německé Prakticy. Mám tělo MTL 3 a myslím že má jednu výhodu oproti Pentaxu a to horizontální závěrku z kovových lamel i za těch 20 let funke je plně v pořádku, dále pak synchron blesku při 1/125. Další výhodou Praktic je to že původní objektivy (Pancolar) jsou “Zeissky”. Mymo jiné Prakticu MTL 3 pořídíte v bazaru tak za 2500-3000 kč a k ní širokáč za 1500 a tele tak za 2000 tisíce. Jinak ale nezbývá než souhlasit že takovýto klasický foťák je nádherný a je radost s ním fotit.
RE: Dobrý článek
Nic proti Praktikam (sam pouzivam MTL50), ale jedna vec je na nich katastrofalni – strasne tmavej hledacek: nevim, jestli to je matnicej nebo hranolem nebo necim jinym, ale je to hruza… Ale na druhou stranu to je opravdu jedina vytka, kterou k Praktice mam…
RE: RE: Dobrý článek
Ja mam pocit ze to bude hranolom, nakolko mam v sachte VLCcky matnicu s MTL5. Ked ju vlozim do hranola, je to naozaj tmavsie. A aj ked kuknem cez MTL5ku. Matnica uplne rovnaka, iba vidim tmavsi obraz. Ale az take zle to nie je, je to vec zvyku. Napr. Pentax K1000 ma ovela lepsi hladacik (kvalita hranolu aj matnice), zasa ma iba malicku fresnelovu cocku, klin nema. Keby som si mal vybrat, tak je mi to jedno, je to vec zvyku. Aj ne Zenit E sa da zvyknut.
RE: RE: RE: Dobrý článek
Já tedy mám taky Praktiku MTL 5 B, a musím říct, že ta kovová lamelová závěrka kope mnohem víc než ta plátěná s horizontálním během co je třeba u starších praktik. Obecně to kopání je u těch praktik jeden z jejich největších problémů. Matnice není špatná, ale u japonců (ze stejných let) – Minolta XG, Mamiya ZE atd.. jsou matnice mnohem mnohem lepší, a celkově chod mnohem jemnější, a všechno takové vymakanější. Navíc dnes už je možné koupit např . na ebay tyto japonské stroje v dobrém stavu za pár korun, mnohdy levněji než na kolik vyjde v čr Praktika…
RE: RE: RE: RE: Dobrý článek
Hranol v MX má ze všech pentaxů největší poměr zvětšení (97%) a je do něj opravdu radost pohledět. Už tak obstojnou světlost a jemnozrnnost matnice lze ještě vylepšit, když přístroj osadíte matnicí určenou pro LX (zvlášť poslední řada určená pro LX 2000 je lahůdka). Jen je potom potřeba nechat zkorigovat expozimetr (více světla v hranolu jej nutí ukazovat asi o 1/2 EV víc) nebo na to myslet pokaždé při nastavování citlivosti
RE: Dobrý článek
Tento nazor je podle me mylny (ale rovnou poctive doznavam, ze jsem ho taky kdysi zastaval). Platenkove zaverky se vyskytuji i ve velmi spickovych pristrojich pro extremni podminky s velkou zivotnosti, jako treba nektere Olympusy OM a chodi skvele a dlouho. V minulem CSSR ale vzhledem k omezenym kontaktum se svetem vznikl nazor, ze platenkova zaverka je znakem smejdu jako levne Zenity, zatimco lamelova kovova je znakem nejake top tridy, coz bylo ostatne i citovano v nekterych tehdejsich knihach. Ve skutecnosti to ale tak jednoduche neni. Vyhoda kovove lamelove zaverky je spis v moznosti dosazeni kratsich casu a hlavne lepsiho synchrocasu, ale z hlediska spolehlivosti je spis horsi. Treba v Ricohu KR10M se mi jednou kovova zaverka krasne zasekla v extremnich vedrech, kdy se lamely z principu musi trochu prohybat, zrovna tohle u kvalitni platenkove z principu moc nehrozi.
Pentax ME Super
Jsem již rok a půl spokojeným uživatelem Pentaxu ME Super a musím se přiznat, že s ním fotím raději než s MZ-5n, který je bez pochyby také výborným aparátem. Manuální celokovové zrcadlovky mají své kouzlo a jejich hodnota ani po mnoha letech příliš neklesá – stačí se podívat na ceny v bazaru. Také já nechápu, proč už Pentax s výrobou mechanických zrcadlovek skončil – Pentax MZ-M je takovým hybridem, chudým příbuzným moderní zrcadlovky: plastový, s motorovým posuvem filmu…
Když jsem kupoval druhé tělo, vybíral jsem mezi mnoha staršími modely Pentaxu (zvažoval jsem i MX) a nakonec jsem skončil u ME Super. Mohl jsem mít “nadupanější” a přitom o pár stovek levnější Super A, ale jakmile jsem porovnal chod závěrky a zrcátka a celkový “feel”, bylo to jasné.
Na rozdíl od MX má ME Super již časovou automatiku (jde přepnout na manuál) a je schopna automaticky odexponovat velmi dlouhé časy – až cca 30 sec, což je pro mne velmi důležité. Co se týče napájení, jsou v tom dvě knoflíkové baterie, které vydrží i při častém používání několik let. V nouzi nejvyšší je schopný aparát pracovat i bez baterek (i přes to, že závěrka je elektronická!): jdou mechanicky nastavit dva časy (tuším 1/30 a 1/125, více ne, protože volba času se provádí tlačítky). Expozimetr bohužel neměří, protože se k indikaci používají LED – totéž ale platí i pro Pentax MX.
RE: Pentax ME Super
Ty mechanicke casy nezavisle na bateriich u MEsuper jsou B, 1/125 (v rezimu blesku) a 1/2000 (v rezimu M). Jo to ovladani mi taky prijde lepsi jak u MZ-5n, ale diky tomu “precitlivelemu” exposimetru u MEsuper (a asi tedy i u cele M rady) radsi pouzivam tu 5, nekdy to proste korekcema netrefim a netrefim:-).
JIPA
RE: Pentax ME Super
Závěrka pracuje bez baterií, protože je mechanická s elektronickým řízením, není elektronická, jak jste uváděl… Proto může při jednom expozičním čase fungovat i bez proudu, nefunguje jen řízení…
M42
Vraj existuje redukcia, pomocou ktorej sa k telu s K bajonetom da naskrutkovat objektiv M42. Ako je to ale s prenosom clony? Dik…
RE: M42
Mam redukciu Contax-M42, budem predpokladat, ze s Pentaxom to moze byt analogicky pripad. Clona sa neprenasa automaticky, takze treba bud zaostrit s priclonenym objektivom, alebo (v tmavsich situaciach) merat s otvorenym a potom priclonit a predlzit cas. Trochu nepohodlne, ale inak nic strasne.
a co MZ7 ?
Když už tak pěkně diskutujete o přístrojích Pentax, zajímal by mě názor nebo hodnocení přístroje Pentax MZ7, který se prodával velmi krátce.
Děkuji.
Předsklopení – ale ano!
Díky za pěkný článek, který mě definitivně pohnul k tomu, abych si MX koupil jako druhé tělo. Musím se přiznat, že asi po týdnu užívání mě geniální jednoduchost přístroje uchvátila natolik, že se z něj pomalu stává tělo první (LX je samozřejmě skvělý stroj, ale MX má prostě něco do sebe).
Jen pro doplnění: MX skutečně nemá výrobcem deklarované předskopení zrcátka ani možnost multiexpozice, obojí však přístroj umí jaksi “neoficiálně”: když se po zakomponování záběru a natažení závěrky (na stativu) dostatečně rychle a pružně klepne na spoušť (s okamžitým “odskokem” prstu), zrcátko se vyklopí a zůstane v horní poloze. Pak můžeme v klidu nasadit drátěnku a exponovat normálním způsobem.
Multiexpozici docílíme tak, že kličkou zpětného převíjení film v kazetě “utáhneme” a podržíme levou rukou, teprve pak zmáčkneme dolní tlačítko pro uvolnění zpětného chodu a natáhneme závěrku – film zůstane na svém místě. Funguje to pouze zhruba, k mikroposuvu filmu může dojít, takže se to hodí jen na překrývání odlišných motivů.
volba
Tak před 2 léty jsem se rozhodoval k pořízení nového stroje (moje pracktika začala dosluhovat), a tak jsem si řekl že Pentax není nijak zvlášť předražená značka (např.Nikon), ale hlavně má skvělé objektivy. Tak jsem se zacal zajimat…samo o MF těla. Začala se mi líbit MX, ME-super, K2 a SuperA. Nakonec vyhrálo Super Áčko. Proč ne MX? je to opravdu pěkný stroj, ale neumí toho moc.Eméčko je lepší, ale SuperA s kalašnikovým automatem + TTL + náhledem do hloubky ostrosti je proste bomba.A k tomu se dá sehnat za ty samé peníze co konkurece(mx, me-super, atd.) a tak už asi 1 rok fotím s Super programem (SuperA pro USA)a jsem nadmíru spokojený.