Fotoreportér Petr Josek, který od roku 1990 pracuje pro agenturu Reuters, proslul zejména snímkem psa plovoucího v zatopených ulicích Uherského Hradiště. V roce prvních velkých povodní mu za tento snímek porota soutěže Czech Press Photo udělila hlavní cenu – Fotografie roku. Petr Josek však nechce být autorem jediné fotografie: „Snad je to opravdu moje nejúspěšnější fotografie, ale zlobí mě, protože jako bych už nic jiného nevyfotografoval…“ Petr Josek je profesionál a jako takový fotografuje hodně: výběr z jeho nejlepších fotografií můžete vidět v Komorní galerii Domu fotografie Josefa Sudka v Praze až do neděle 1. prosince 2002.
Přiznám se, že nemám rád výstavy pořádané k autorovu životnímu jubileu – a zvlášť to platí pro žijící autory. Jsou padesátiny dostatečným důvodem pro uspořádání retrospektivní výstavy? Jak se to vezme.
Petr Josek (1952), fotoreportér české pobočky agentury Reuters, si tu radost udělal. Ovšem předtím se do vystavování příliš nehrnul, a tak má divák jednu z prvních možností k posouzení jeho fotografií. Výstava nazvaná Od tehdy po teď (From Then till Now) je první Joskovou retrospektivou. Ovšem nikoli systematickou, jak by název mohl sugerovat, ale spíš výběrovou, zaměřenou na fotografie z 90. let, kdy již pracoval pro agenturu Reuters (předtím fotografoval pro ČTK).
Petr Josek dnes fotografuje barevně – dříve na film, který následně skenoval a upravoval ve Photoshopu, dnes pracuje s digitálními aparáty. Z nich pak fotografie přetahuje do notebooku a s pomocí mobilního telefonu je odesílá do londýnského ústředí. I všechny vystavené reportážní fotografie jsou barevné – na rozdíl od černobílých fotografií krajin, krajinných detailů nebo zvířat umístěných na několika samostatných panelech. Ty jsou bez popisků i bez datace, a tak divák může jen usuzovat, že jsou staršího data (ono „Od tehdy“ v názvu výstavy). Vystavené černobílé fotografie jsou tak trochu protipólem Joskovy současné profesionální tvorby – jsou to většinou jakási tichá zastavení v krajině bez lidí.
Joskovy fotografie budí pozornost kolemjdoucích již od budovy magistrátu a Kaprovy ulice: i když to Josek nerad slyší, může za to jeho proslavená fotografie Pes plave zaplavenou ulicí Uherského Hradiště, 11. 7. 1997, vystavená (kromě jiných) ve výloze vedle vstupu do galerie. Fotografie je to natolik výmluvná, že se ani nedivím, že byla náležitě oceněna. Ovšem Josek opravdu není autorem jediné proslulé fotografie: na současné výstavě Od tehdy po teď je podobně zdařilých fotografií nejméně tucet: je jim společná fotografova schopnost vystihnout ten pravý okamžik, ale i smysl pro humor, paradox a „malá dramata“ v životě obyčejných lidí. Právě toto výrazné „člověčenství“, jinými slovy sympatie k obyčejnému člověku s jeho slabostmi, radostmi a city, je prvkem, které Joskovy fotografie povyšují nad běžnou fotožurnalistickou laťku. Josek naštěstí není dalším fotografem celebrit a jejich bezduchého světa. Fotografuje-li Václava Havla při cestě do Chabařovic, zachytí ho u skládky odpadu se zacpaným nosem: tím je řečeno vše podstatné. Fotografuje-li osudovou prohru našich hokejistů na olympijském turnaji, zachytí zdeptaného plačícího gólmana: k vyjádření ohromného zklamání tu opět stačí jediný výmluvný obraz. A navíc má i výtvarné cítění: fotografuje-li na Mistrovství světa v krasobruslení, zachytí Vanessu Gusmeroli přesně v okamžiku, kdy díky svému dresu dokonale připomíná motýla.
Josek patří mezi fotoreportéry, kteří filmové aparáty již dávno pověsili na hřebík. Může tak fotografovat hodně (i když profesionálové patrně filmem šetřit nemuseli) a pak důkladně vybírat. Nemusí běhat po redakcích, laboratořích a studiích. Jeho způsob práce dokládá, jaký kus cesty fotografie v posledních letech urazila – a zejména v rychlosti zpracování a uživatelském komfortu. Ovšem, nutno podotknout, že technika sama o sobě ještě z nikoho dobrého fotografa neudělal.
|
| Petr Josek – Auta projíždějí dálnici v Novém Mexiku v USA po sněhové bouři, prosinec 1996 |
Joskovo humanistické zaměření a „člověčenství“ jsou zřetelné i z jeho „válečných“ a převratových fotografií z Bosny, Chorvatska, Srbska, Albánie, Ruska a Izraele, kam ho zavedly pracovní povinnosti. Z vystaveného souboru fotografií se však vymykají dva snímky odlišného ražení – oba z Čech. Na prvním z nich je zachycena duha nad Karlovým mostem, na druhém krajina s bouřkovými mračny a prosvítajícím rudým sluncem. Těmito snímky Josek nahrává na smeč umělecky orientovaným kritikům, kteří je mohou kvůli příliš „omšelé“ tematice snadno považovat za dokonalé kýče. Nebyly vystaveny tak trochu na truc? I když Josek není svým naturelem krajinář, i v tomto žánru má působivé výsledky: stačí připomenout například fotografii Auta projíždějí dálnici v Novém Mexiku v USA po sněhové bouři, prosinec 1996.
Výstava Petra Joska Od tehdy po teď zájemcům o současnou fotografii představuje jednoho z výrazných fotoreportérů současnosti. Výstava dokazuje, že Josek opravdu není autorem jedné známé fotografie: jsem přesvědčen, že většina z vystavených fotografií by bez silného zaujetí pro věc prostě nemohla vzniknout.
