PF 2002 aneb jak lze také dělat přání

Spousta lidí, kteří dostali naše letošní PF se ptala, jak vzniklo. Protože cítíme trochu mezeru v informovanosti o použité technologii, tak přinášíme poměrně podrobný návod, jak podobné fotografie vyrábět.

Scéna

Základem byla fotografie, kterou jsem pořídil v noci 2.12.2001 v Praze u Lorety. Byla to přesně ta fotografie, kdy mě viděl bratr jednoho našeho čtenáře, který o tom později napsal reakci na úvodník, ve kterém jsem se nad tímto opojným večerem rozplýval. Jako scénu jsem si vybral osvětlené podloubí u Loretánského náměstí. A právě osvětlení hrálo v tomto snímku jednu z hlavních rolí.

Osvětlení

Scéna byla osvětlena dvěma způsoby. Prvním z nich byly halogenové lampy zabudované v chodníku, které nádherně osvětlovaly pilíře podloubí a zdůrazňovaly jeho klenbu. V kontrastu s tímto osvětlením byla potom na konci podloubí pouliční lampa (nízkotlaká sodíková výbojka). Tyto dva světelné zdroje také mají na svědomí barevnost fotografie. Použil jsem diapozitivní film pro denní světlo, takže jsem věděl, že lampa bude zabarvovat snímek do žlutooranžova a že když hodně zacloním, dostanu kolem ní krásné hvězdicové paprsky. O tom halogenovém světle jsem nevěděl nic. Netušil jsem, jestli bude jeho světlo do žluta, oranžova nebo jaký bude barevný posun. Protože jsem nevěděl, jak uvedená kombinace dopadne, nepoužil jsem nakonec žádný filtr, abych pro příště věděl, jestli bude nějaký potřeba. Bylo pro mě docela překvapením, že ty halogenové lampy neměly žádný nežádoucí vliv na barevnost snímku a tudíž že “nepoužití” filtru byl docela dobrý postup.

Technika focení

Použil jsem středoformátovou kameru Linhof Technika 70 s objektivem Rodenstock Sironar-N 5,6/100 MC. Použil jsem ji jednak proto, že jsem chtěl dosáhnout maximální kvality snímku (pro finální fotografii byl dokonce použit jen výřez). Druhým důvodem bylo, že jsem potřeboval srovnat linie – kamera byla mírně nakloněna dopředu a linie u dveří se začaly sbíhat. Srovnání jsem tedy provedl tak, že jsem nejprve vytáhl objektivovou standartu nahoru (díky konstrukci Linhofky totiž neumožňuje posun směrem dolů při zachování rovnoběžnosti s rovinou filmu), poté srovnal linie nastavením kamery na stativu a nakonec objektivovou standartu opět posunul dolů, abych se vešel do formátu. Formát snímku byl 6 x 9 cm.

Film a expozice

Použil jsem diapozitivní film pro denní světlo Fujichrome Provia 100F. Díky tomu také způsobilo žárovkové osvětlení pouliční lampy žlutooranžové zabarvení. Exponoval jsem s nastavenou clonou 22 a časem cca 30 sekund (měřeno na hodinkách Timex 🙂 ). Expoziční čas mi změřil expozimetr v mém Nikon F100 s nastaveným standardním 3D-matricovým měřením. Clonu 22 jsem použil jednak pro dosažení požadované hloubky ostrosti (ve tmě se hloubka ostrosti kontroluje poměrně obtížně, takže to bylo tak trochu “na jistotu”) a také kvůli hvězdicovitým paprskům kolem lampy. U Provie nejsou nutné žádné korekce kvůli Schwartzschildově efektu až do času 128 sekund. Exponoval jsem tedy jen jednou, bez korekcí.

Zpracování filmu

Film byl zpracován standardním procesem E-6 v laboratořích v Praze na Petřinách.

Sken

Skenování bylo provedeno na skeneru Nikon LS-8000 při rozlišení 4000 DPI, 8-bitové barevné hloubce s aktivovanou funkcí Clean pro odstranění prachu a škrábanců (bez ní by to prakticky nešlo). Skenování probíhalo poměrně dlouho, neměřil jsem to přesně, ale jedno kafe jsme u toho vypít stihli (bylo to včetně náhledu něco kolem 30 minut). Výsledkem byl TIFF soubor velikosti 337 MB. Po drobném ořezu z toho vznikl “výchozí” soubor s rozměry 8964 x 11796 bodů.

Retuš a digitální úpravy

Snímek byl sice expozičně v pořádku, byl jsem spokojen i s jeho barevností, ale jako celek zdaleka neodpovídal mé představě o finální podobě PFka. Muselo tedy dojít k několika zásahům. Prvním z nich byl pochopitelný výřez – tady nebyl žádný problém, ve Photoshopu jsem zvolil funkci Crop a obrázek zmenšil jenom na skutečné podloubí. Dalším problémem, který mi komplikoval použití snímku ke zvolenému účelu, byl konec podloubí, kde zrovna v té době probíhaly nějaké stavební práce, takže tam byla cedule a paleta bránící průchodu. Kromě toho tam vykukovalo několik aut.
Ke slovu tedy přišel Photoshop a jeho funkce pro retušování (Rubber Stamp, Smudge, Dodge, apod.). Někdo by mohl namítnout, že je to vyretušované “humpolácky”, ale cílem měla být fotografie 10x15cm, kde tato oblast zabírala zhruba velikost 1×1 cm.

Nakonec jsem ještě snímek upravil do jeho finální podoby – přidal jsem rámeček kolem snímku, vložil texty a logo a upravil jeho velikost na 10,2 x 15,2 cm při rozlišení 300 DPI. To byly požadované vlastnosti (ještě kromě uložení v RGB prostoru) pro finální “tisk”.

“Klasická” fotografie

Nakonec přišla realizační fáze, která z takto upraveného souboru zhotovila “klasickou” fotografii. Této činnosti se velmi dobře zhostila firma Thalia Picta, která provozuje digitální minilab Fuji Frontier 350 (stejný stroj v Praze provozují ještě firmy Ultralab a Fotografia). Tento stroj nejprve laserem papír osvítí a ten je pak zpracován standardní chemickou cestou. Vzniká tak “klasická” fotografie, na první pohled od té opravdické k nerozeznání. Díky použité laserové technologii dokonce nevzniká ani žádný nežádoucí rastr a fotografie z Frontieru 350 lze tedy následně i normálně skenovat.

Do Thalie jsem přišel se ZIPkou, na které byl nahrán nekomprimovaný TIF v požadovaném rozměru (přesně podle rozměru papíru) a rozlišení 300 DPI. Při takto precizní práci je nutné dodržet požadované parametry přesně (velikost papíru, formát, rozlišení, apod.), aby nedošlo k nedorozumění – pokud totiž budete mít obrázek neupravený, záleží na obsluze, jak jej na papír umístí, zda se bude měnit velikost, apod. Na místě jsem si domluvil množstevní slevu a během cca 4 minut jsem držel v ruce vzorek, který jsem odsouhlasil. Druhý den jsem si již mohl přijít pro hotovou zakázku (SMSku, že je hotovo jsem ale dostal ještě předchozí den v noci, za necelé tři hodiny od zadání zakázky). Cena jednoho kusu 10x15cm je zhruba 12 Kč. K tomu je ale bohužel nutné započítat službu “Začátek práce z dat”, která se s cenou 150 Kč vyplatí až od většího počtu kusů. Množstevní slevy se poskytují od 10 kusů stejného motivu. Škoda je, že v Thalii nedělají na matné papíry, takže jsem musel všechna PFka podepisovat v rukavicích, aby na nich nebyla spousta ošklivých otisků.

Použitá technologie mi tedy umožnila vyrobit “klasické” fotografie z digitálního vstupu, které dokonce vyšly ještě levněji, než obdobný výsledek při použití klasického ofsetového tisku. Ve srovnání s ofsetovým tiskem je možné dosáhnout lepší cenu také díky tomu, že odpadá nutnost zhotovování filmů, které také něco stojí (i ve srovnání s cenou služby “Začátek práce z dat”). Tímto způsobem tedy můžete zhotovovat fotografie z digitálů, upravované nebo retušované fotografie ze skenerů nebo jiné obrázky na klasický fotopapír.