Letošní PF je hodně spojeno s prací, která tvoří většinu našich životů…
Když má člověk práci, je hned spokojenější. Když ji nemá, zoufá si (aspoň takhle to denně řešíme na Správném kroku, což je projekt, na kterém se hodně podílím). Ale co když člověk má práci, ale nebaví ho? To zase řešíme na Svobodě v práci a nebo v každodenním fungování.
Jenže co když je té práce až nad hlavu? Že pro samou práci nestíháte pořádně svoje koníčky (jako je např. fotografování) nebo nedej bože svoje nejbližší? Je pak k něčemu, že tu práci milujete a že vás baví? Letos se něco podobného povedlo i mně. Od června jsem dělal na jednom extrémně náročném projektu 16 hodin denně včetně víkendů. Na nějaké koníčky nebyl čas, proto se letos na mém webu neobjevily žádné nové přírůstky a musel jsem bohužel porušit i svoji tradici ve vydávání každoročních FotoAlmanachů. Bohužel nebylo z čeho brát… ;-(
Ale pořád si říkám, že je to proto, že svoji práci miluju. Že jsem tím srdcařem, který si urve i to poslední, jen aby to dobře dopadlo. Ano, nebyl jsem letos moc doma a už vůbec jsem se nevěnoval fotografování, ale i přesto jsem za letošní rok moc rád. Hrozně moc mi dal. Pracoval jsem s lidmi, se kterými je radost spolupracovat. A to je nakonec to nejdůležitější.
Pokaždé, když si člověk sáhne trochu na dno, tak ho to nakonec hrozně posílí.
Na druhé straně je důležité, abyste měli kolem sebe schopné a dobré lidi. Jednak vás podrží, když jste na dně a hlavně vám pomůžou, když sami nestíháte. Letošní obraz toho, co se na Paladixu dělo je většinou dílem právě těch dobrých lidiček kolem mě, kteří se Paladixu věnovali, když já jsem nemohl. A za to jim všem moc děkuju.
Rád bych vám popřál do toho nového roku, abyste dělali práci, kterou milujete a s lidmi, se kterými vás to baví. Protože jen tak dokážete vyrobit opravdu skvělé věci.
Samozřejmě vůbec to nejdůležitější si nechám na konec – hlavně hodně zdraví a lásky vašich nejbližších – bez toho se ani ta dokonalá práce dělat nedá…
 |
