Polarizační filtry: Panoptikum

Existující nabídka polarizačních filtrů je velice pestrá. Většina výrobců nabízí hned několi druhů. Pestré jsou i jejich ceny. Polarizační filtr může stát pět set nebo také pět tisíc korun. Který zvolit a jak moc dát peněžence zabrat? Toť otázka. Univerzální odpověď na ni neexistuje a budete si na ni muset odpovědět sami, podle toho, jaké máte nároky a jak máte hluboko do kapsy. Tento článek by vám ale měl poskytnout alespoň základní vodítka.

Podívejme se nejdříve, jaké druhy polarizačních filtrů obecně existují. Potom si řekneme něco o konkrétních značkách, co lze od které očekávat.

O tom, že existují filtry lineární a cirkulární už byla řeč v předchozím díle
tohoto seriálu. Pokud máte plně manuální fotoaparát, který neměří expozici skrz objektiv, stačí vám obyčejný lineární filtr. Pokud máte fotoaparát s automatikou, pravděpodobně potřebujete filtr cirkulární. Nejste-li si jisti který, tak tím, že si pořídíte cirkulární, nic nezkazíte. Jen vás to přijde o něco dráž, protože cirkulární filtr obsahuje navíc čtvrtvlnnou destičku a proto o něco víc stojí.

Další věc, kterou musíte vzít v úvahu je, na jaký objektiv si polarizační filtr pořizujete. Vzhledem k tomu, že se obroučka filtru skládá ze dvou navzájem otočných částí, bývá širší než u běžných filtrů a je tudíž větší pravděpodobnost, že filtr bude na objektivu s kratší ohniskovou vzdáleností vinětovat (t.j., bude zasahovat do záběru a bude dělat černé růžky na símcích). U jakého ohniska už bude polarizační filtr vinětovat a u jakého ještě ne se nedá obecně říct. Vždycky záleží jak na konkrétním filtru (filtry od různých výrobců mají různě tlusté obroučky), tak na konkrétním objektivu. To, že filtr vinětuje nebo nevinětuje na nějakém jiném objektivu se stejným ohniskem vůbec nic neznamená.
Například polarizační filtr Tiffen normální tloušťky na objektivu Canon 28-105/3.5-4.5 USM (původní verzi) vinětuje, zatímco mnohem tlustší filtr B+W na mnohem širokoúhlejším objektivu Canon 17-35/2.8 USM L ne.

Většina výrobců nabízí kromě normálních polarizačních filtrů také speciální filtry určené pro širokoúhlé objektivy. Jak je ale vidět z právě uvedeného příkladu, není pravda, že pokud chcete filtr používat na širokoúhlém objektivu, musíte si nutně takovýhle speciální filtr pořídit. Naopak, je dobré si zjistit, zda filtr normální tloušky vinětuje, a je-li to možné, tak se těmto speciálním filtrům vyhnout. Obvykle se tyhle filtry od normálních totiž liší jen tím, že obroučka je tenčí, protože nemá přední závit. Proto bývají označované slim. Na takový filtr už pak nemůžete našroubovat další filtr. To samo o sobě většinou není až taková katastrofa, protože používat více filtrů najednou stejně není příliš radno a pokud na tom trváte, tak není-li druhý filtr rovněž ve slim provedení a nebo to není držák Cokin, můžete ho vždy našroubovat na objektiv jako první a polarizační filtr našroubovat na něj. Co bývá ale nepříjemnější je, že na filtr bez předního závitu nejde nasadit normální krytka na objektiv (pokud nejde o speciální krytku určenou právě pro tyto objektivy, která se nechytá za závit, ale nasazuje se zvenčí). Dalším argumentem je zde to, že slim verze většinou bývá dražší.

Vedle slim filtrů bez předního závitu ale existují i filtry pro širokoúhlé objektivy, které sice jsou tenčí, ale přední závit nepostrádají. Některé mají například i tenčí skla, což u extrémně širokoúhlých objektivů, u kterých světelné paprsky procházejí sklem pod velkými úhly, může mít své opodstatnění. Dále také existují filtry, u kterých je šance, že budou vinětovat, snížená tím, že jejich přední příruba má větší průměr, než závit vzadu (například filtry Nikon). To ale také komplikuje jak kombinování filtrů, tak i používání krytky objektivu a sluneční clony, v tomto případě i takové, která se nešroubuje na závit, ale má dedikovaný bajonet. Filtr může být vpředu tak široký, že přes něj clona nepůjde převléknout. Takovýto filtr (nebo jakýkoli filtr většího průměru připevněný přes redukci) může působit problémy i u některých zoomových objektivů. U některých je totiž konstrukce taková, že při zoomování v jisté chvíli přední člen objektivu potřebuje zajet dovnitř barelu a filtr většího průměru než je přední člen samotný to znemožňuje.

Jiným speciálním druhem polarizačních filtrů jsou oteplující polarizační filtry. Nejznámnějším reprezentantem je Moose’s Filter od firmy Hoya. Řada lidí si dokonce myslí, že oteplující polarizační filtr je jedinečným vynálezem amerického fotografa B. Moose Petersona, po kterém se tenhle filtr jmenuje. Omyl. Jedná se pouze o marketing. Oteplující polarizační filtry jiných značek (například B+W nebo Tiffen) byly na trhu již dávno před tím, než se Moose’s Filter objevil. Co mu ale nelze upřít je, že je to pravděpodobně cenově nejdostupnější cirkulární polarizační filtr tohoto druhu.
Jak už bylo zmíněno prvním díle tohoto seriálu, fotky pořízené s polarizačním filtrem občas mívají šedavý studený nádech díky zviditelnění nečistot rozptýlených ve vzduchu. Oteplující polarizační filtr může pomoct tento nádech změnit na příjemnější teplejší tón. U některých scén ale samozřejmě naopak oteplení může být na závadu. Jestli s polarizačním filtrem oteplovat nebo neoteplovat je otázkou osobního vkusu, podobně jako jestli používat čirý UV filtr nebo narůžovělý skylight. Spojení oteplujícího a polarizačního filtru v jednom má tu výhodu, že před objektiv strkáme jen jedno další sklo, v jedné obroučce, takže je maximálně sníženo riziko degradace obrazu a vinětace. Na druhou stranu, máme-li polarizační a oteplující filtr zvlášť, tak je také můžeme použít nejen dohromady, ale i každý zvlášť.

Vedle oteplujících polarizačních filtrů existují i polarizační filtry kombinované s různými jinými filtry, třeba s UV filtrem nebo s filtry, které zvyšují saturaci některých barev, ale pracují na jiném principu než polarizační filtr. Jedná se například o didymiové filtry zvýrazňují oranžovou a červenou a jiné. Dále jsou k mání též barevné polarizační filtry, které podle toho, jak jsou natočené, dodávají slabší nebo silnější zabervení nebo které podle úhlu natočení dodávají různě barevný nádech, například modro-zlatý polarizační filtr Singh-Ray, který umožňuje plynule měnit barevnou teplotu od studeného modrého tónu až po teplý zlatavý.

V nabídce firem B+W a Heliopan se nacházejí také polarizační filtry označované jako Kaesemann. Co jsou zač a čím se liší od těch ostatních, kromě vyšší ceny? Malusův zákon zmíněný v prvním díle seriálu platí pouze pro ideální polarizační filtr. Ve skutečnosti ale polarizační fólie podle toho, jak dobře jsou její dlouhé molekuly srovnané, propouští i větší či menší množství světla kmitajícího ve směru molekul, které by teoreticky měla blokovat, a naopak zadrží i část světla kmitajícího v propustném směru. Čím větší je poměr mezi maximálním a minimálním množstvím světla, které filtr propustí, tím větší je jeho účinnost. Modrá obloha je tmavší, odlesky na skle méně viditelné atd.
Filtry Kaesemann používají vysoce kvalitní fólii, která má velice pravidelnou strukturu a proto také vysokou účinnost. Kaesemann byla původně samostatná firma, která vyráběla tento kvalitní polarizační materiál, někdy v polovině 80. let ji ale koupil Schneider Optics, výrobce filtrů B+W.
Na rozdíl od jiných filtrů, kde je fólie jednoduše plošně zalepená mezi dvěma skly, v Kaesemann filtrech je fólie rovnoměrně napnutá a kraje filtru jsou pevně zatavené. Tím je zaručená nejen vysoká účinnost a rovnoměrnost polarizace, ale také maximální možná rovinnost (vzpomeňte si, jak vypadá svět za oknem, když se dívate přes křivou okenní tabulku) a v neposlední řadě i odolnost v extrémních klimatických podmínkách. Vlhkost a plísně mohou polarizační fólii poškodit. U filtrů Kaesemann je ale fólie uvnitř filtru hermeticky uzavřená, takže se k ní vlhkost a plísně nedostanou.

Podobně jako ostatní filtry, i polarizační filtry můžou a nemusí mít antireflexních vrstvy. Na rozdíl od většiny jiných filtrů, polarizační filtry ale bývají většinou bez antireflexních vrstev. I vysoce kvalitní filtry od renomovaných výrobců, kteří jinak prakticky všechny filtry potahují, je nemívají. Výrobci tvrdí, že je tomu jednoduše proto, že polarizační filtr má nejvyšší účinnost ve směru kolmém na slunce a proto se prakticky nikdy nepoužívá v přímém protisvětle a nemá cenu ho potahovat. (Odpověď zástupce firmy Schneider Optics, výrobce filtrů B+W, na můj všetečný dotaz.) Zlí jazykové ale tvrdí, že je to proto, že potáhnout polarizační filtr antireflexními vrstvami není jednoduché, protože hrozí poškození polarizační fólie vysokou teplotou při potahování. Pravdu budou mít zřejmě tak trochu obě strany. Každopádně, pokud máte pocit, že antireflexní vrstvy potřebujete, polarizační filtry s antireflexními vrstvami, i vícenásobnými, se též vyrábějí (pouze s výjimkou Kaesemannů, kde to zřejmě technologicky stále ještě není možné).

Dobrá, víme teď, jaké jsou rozdíly mezi jednotlivými typy polarizačních filtrů, jaké jsou rozdíly mezi jednotlivými značkami? Proč je polarizační filtr B+W několikanásobně dražší než Rowi?

Dobrý polarizační filtr není jednoduché vyrobit a něco to stojí. To, že všechny polarizační filtry nemají stejnou účinnost, tu již bylo zmíněno. Asi nejčastější vadou levných polarizačních filtrů je ale to, že jejich polarizační fólie není zcela barevně neutrální a způsobuje barevný nádech na snímcích. To pochopitelně vadí mnohem více při fotografování na diapozitivy. U barevného negativu se při tom, jaké bývají rozdíly v barevné filtraci labu, něco takového snadno ztratí. Při fotografování na černobílý film je to už úplně jedno.
Rozdíly jsou pochopitelně také v kvalitě použitého skla. Zatímco skla drahých kvalitní filtrů jsou podobně jako čočky objektivů řezané z ingotů čirého optického skla (vyráběných velmi komplikovaně a s největší pečlivostí, aby například nevznikly kazy díky příliš rychlému ochlazení roztaveného skla) a jsou vybroušené tak, aby oba povrchy skla byly dokonale rovné a navzájem rovnoběžné, levné filtry jsou z obyčejných litých tabulek z běžného “zeleného” skla (při pohledu přímo skrz vypadá čiré, ale při pohledu ze strany je barva patrná) a nejsou zdaleka tak dokonale rovné a homogenní. Problémy s homogenností a rovinností mohou být ale nejen u samotných skel, ale i u ostatních vrstev sendviče tvořícího filtr. To, jak je filtr lepený, navíc ovlivňuje i to, kolik světla se bude odrážet na všech různých přechodech mezi jednotlivými materiály tvořícími sendvič. Je málo platné, že vnější povrch filtru má antireflexní vrstvy, když prechody uvnitř filtru odrážejí spoustu světla. Vedle optické kvality jsou tu pak pochopitelně i rozdíly v kvalitě mechanické, ať už je to kvalita materiálu a přesnost provedení obroučky filtru nebo třeba odolnost povrchu filtru proti poškrábání. Podívejme se nyní blíž na několik nejrozšířšnějších značek.

Úplně nejlevnějším filtrům a filtrům neznámého původu je podle mého názoru lepší se vyhnout. Ne že by všechny nutně musely být špatné, ale je to sázka do loterie, kde šance na výhru není příliš vysoká. Často potvrzují rčení, že za málo peněz bývá málo muziky. Jejich kvalita bývá nevalná.

V nižší cenové třídě patří mezi nejpopulárnější značky Tiffen. Filtry Tiffen jsou ze zeleného skla, v hliníkové obroučce a jsou nepotahované. Vedle této série standardních filtrů Tiffen produkuje i sérii kvalitnějších filtrů určených hlavně pro profesionální použití na filmových kamerách – vyrábí například i oteplující polarizační filtr, ale pouze v lineárním provedení. Další běžné značky v této třídě jsou např. Hama a Rowi.

Velmi populární značkou filtrů ve střední cenové třídě je Hoya. U filtrů Hoya je ale třeba dát pozor na to, že není Hoya jako Hoya. To ale ostatně platí do jisté míry o všech značkách, i když třeba nabízejí modelů méně. Filtry vyráběné touž firmou před dvaceti lety a dnes mohou být něco docela jiného. Hoya produkuje asi šest různých sérií filtrů, které se liší kvalitou a potažmo i cenou. Všechny filtry Hoya jsou v hliníkové obroučce. Nejlevnější série XL Green je, jak název napovídá, ze zeleného skla. Všechny ostatní jsou z čirého optického skla. Ve standardním provedení jsou polarizační filtry Hoya nepotažené. Série HMC a SMC (HMC Super) mají násobné antireflexní vrstvy. Filtry v SMC provedení mají antireflexních vrstev více a navíc mají vrchní ochrannou vrstvu odolnou proti poškrábání. Svojí cenou však už spadají spíš do vyšší cenové kategorie. Antireflexní vrstvy filtrů Hoya bývají považovány za jedny z nejlepších. Sklo jimi potažené propustí až asi 99.7% dopadajícího světla. (Pro srovnání, nepotažené sklo propustí asi 92% a sklo s jednou antireflexní vrstvou po každé straně asi 96-97%).

Další populární volbou ve střední cenové třídě jsou filtry Cokin. Nejsou to normální šroubovací filtry, ale umisťují se do speciálního držáku upevněného na objektiv. Velkou výhodou tohoto systému je, že máme-li několik objektivů s různými průměry závitu, můžeme pro všechny používat tytéž filtry. Jediné, co je ke každému objektivu zapotřebí je správně velký kovový kroužek, který se na objektiv našroubuje a na který se pak samotný držák s filtry navléká. Držáky Cokin také umožňují snadno kombinovat více filtrů – držák má celkem tři drážky, do kterých lze filtry zasunout. Na druhou stranu je díky tomu poměrně široký a u širokoúhlých objektivů rád vinětuje. Lze to zmírnit opilováním předních drážek držáku, pak ale přijdeme o možnost filtry kombinovat.
Zatímco většina filtrů určených pro použití v těchto držácích je hranatá, polarizační filtr je kulatý, aby jím šlo v držáku otáčet. Směr polarizace lze snadno měnit i natáčením celého držáku, ale v situacích kdy je polarizační filtr použitý například v kombinaci s graduovaným filtrem, je potřeba mít možnost ho natáčet nezávisle. Poměrně dost lidí si ale stěžuje, že se filtr otáčí jen těžko. Držák Cokin je výborná věc, bohužel u filtrů samotných tato firma hledí spíš na kvantitu než na kvalitu. Filtry nejsou ze skla, ale z resinu (plastu) – polarizační filtr je ale výjimkou, ten je údajně skleněný. Filtry pro držáky Cokin vyrábějí i jiné firmy, například Singh-Ray. Jejich filtry jsou ale o poznání dražší než Cokiny.

K nejkvalitnějším a nejdražším filtrům na trhu patří filtry B+W vyráběné firmou Schneider Optics. Všechny tyto filtry jsou z vysoce kvalitního německého optického skla Schott. Standardem je mosazná obroučka, která je pevnější než hliníková, méně mění rozměry a tvar vlivem rozdílných teplot a méně u ní hrozí, že se závit filtru a objektivu vzájemně zakousnou. Mosazná obroučka je ale o poznání těžší než hliníková a existuje i série filtrů B+W ve vylehčené hliníkové obroučce. U filtrů v mosazné obroučce Schneider nedávno přešel na novější tenčí typ obroučky. Standardní série polarizačních filtrů B+W a filtry Kaesemann jsou nepotahované. Vedle nich ale existuje i série s násobnými antireflexními vrstvami. Povrch starších filtrů B+W s násobnými antireflexními vrstvami byl velmi měkký a nesnášel ani čištění normálním způsobem. Současná řada MRC má ale anitreflexní vrstvy už tvrdé, odolné proti poškrábání.

Vedle filtrů B+W patří k drahým filtrům špičkové kvality i filtry Heliopan. Tyto filtry jsou podobně jako filtry B+W vyráběné z optického skla Schott, mají mosaznou obroučku, ve standardním provedení jsou nepotahované, ale existuje i speciální série s násobnými antireflexními vrstvami (sedm na každé straně). Na rozdíl od filtrů B+W mají polarizační filtry Heliopan na obroučce číselnou stupnici, která usnadňuje jejich použití na fotoaparátech, kde se člověk hledáčkem nedívá skrz objektiv a je potřeba nejprve pohledem přes filtr zjistit potřebný úhel natočení a pak ho teprve našroubovat na objektiv a patřičně nastavit. Vedle svojí běžné řady Heliopan, podobně jako B+W, vyrábí i filtry Kaesemann.

Kromě výše uvedených výrobců, specializovaných na výrobu filtrů, polarizační filtry pod svým jménem nabízí prakticky i každý výrobce objektivů. O těchto filtrech je ale dost nesnadné cokoli zjistit – pro výrobce jsou zpravidla pouze vedlejším produktem, který nabízejí pro úplnost. Nemusí je ani produkovat výrobce sám, pouze nesou jeho jméno. Výrobcem těchto filtrů jsou pak často výše zmíněné specializované firmy, např. Hoya, a výrobce se může i měnit. Mezi těmito filtry bývají velmi chválené polarizační filtry Nikon (obzvlášť pro svoji barevnou neutralitu a výborný přenos kontrastu). Polarizační filtry Canon jsou údajně také velmi dobré.