Diane Arbusová je dnes považována za možná nejvýznamnější americkou fotografku 20. století. Film nazvaný Diane Arbus, který nedávno připutoval do českých DVD půjčoven, však není strhující biografií, ale obyčejnou love story, zasazenou do bizarních kulis.
Stosedmnáctiminutový film režiséra Stevena Shainberga sice přímo čerpá z biografie fotografky Diany Arbusové, ale zaměřuje se na jedinou epizodu z jejího života. Vrací se do roku 1958, kdy bylo Arbusové rovných pětatřicet let. Při zpětném pohledu na celou její tvůrčí dráhu se totiž Arbusová jeví jako žena dvou tváří. V osmnácti letech začala pracovat jako módní fotografka, a protože měla dostatek talentu i štěstí, brzy byly její fotografie k vidění v těch nejznámějších amerických časopisech. Později s manželem Allanem vedla rodinný fotografický ateliér a vedla „normální“ rodinný život. V roce 1958 se však během několika měsíců rozhodla svůj život změnit. Svět módy a reklamy jí náhle začal připadat umělý a falešný. Pod vlivem fotografky Lisetty Modelové začala měnit svůj pohled na svět a našla si “své” fotografické téma – postavy ze spodních pater lidské společnosti. Nutno dodat, že Arbusová se sice vymanila z konvencí a začala dělat to, co opravdu chtěla, ale šťastná nebyla. Možná právě poznání protipólů života ji dohnalo v roce 1971 k sebevraždě.
Vraťme se však do roku 1958, kdy Diana Arbusová prodělala svou tříměsíční proměnu.
Právě tento moment – okamžik, v němž se z řemeslníka stává umělec – se stal základem nového Shainbergova filmu. Režisér však nevyužil šanci, která se mu nabízela. K práci na scénáři sice pozval autorku Biografie Diany Arbusové Patricii Bosworthovou, ale možná to ani nebylo třeba, protože fakta ve filmu nehrají žádnou roli. Podle všeho Shainberg o Arbusové vlastně ani nic říci nechtěl. „Kultovní“ fotografka Arbusová se mu spíš hodila jako typ v rámci módní snahy o zobrazování excentrických hrdinů. Vybral si jednu jedinou (a ještě dost zamlženou) epizodu z jejího života, a na jejím základě vytvořil další variaci na „krásku a zvíře“.
Film je koncipovaný jako klasický milostný trojúhelník. Diane Arbusová (v podání Nicole Kidmanové) žije ve šťastném manželství s chápavým manželem Allanem (Ty Burell). Ten dobře ví, že Diane obětovala svou kariéru rodině a že ji to ve skrytu duše deprimuje. Proto chce, aby začala znovu fotografovat. Právě v tu chvíli se však v domě objevuje záhadný nájemník – Lionel Sweeney (Robert Downey Jr.). Lionel chodí zahalený a v masce, což v Dianě probudí zvědavost. Brzy zjišťuje, že Lionel trpí hypertrichózou – nadměrným růstem ochlupení na celém těle. (Poznámka na okraj: Lionel působí spíš komicky než děsivě). Lionel ji postupně vtahuje do „svého“ světa, mezi lidi trpící nejrůznějšími poruchami a úchylkami. Jejich vztah se na jedné straně prohlubuje, na druhé však spěje k neodvratnému konci, protože Lionel kromě hypertrichózy trpí i nevyléčitelnou plicní chorobou.
Shainberg divákovi sugeruje, že se Diane Arbusová ve svých pětatřiceti letech změnila pod vlivem jakési záhadné známosti, která jí „otevřela oči“ a seznámila ji s odvrácenou stranou společnosti. Sám – možná bezděčně – však přichází i s mnohem prostším vysvětlením. Ve filmu, který včetně dvou sexuálních scén působí celkově chladně a vykalkulovaně, je totiž i vypjatější scéna, která ukazuje, co Dianu trápí. Na tiskové konferenci u příležitosti manželovy nové reklamní fotografické série se jí totiž jeden z návštěvníků zeptá: „A co děláte vy?“ Překvapená Diana začne koktat: „Čtu brakové romány, také žehlím….“ a uteče. I když to trochu zavání feminismem, možná právě v takovémto okamžiku si Arbusová uvědomila, že měla o vlastním životě úplně jiné představy než jen pomáhat v práci manželovi a pečovat o děti.
Film se v originále jmenuje Kožich (s podtitulem Imaginární portrét Diane Arbusové). I když nemám rád ve filmech doslovnost, Shainbergova variace na životní osudy slavné fotografky je imaginární přespříliš. Neprospěla mu ani okatá snaha po bizarnosti, ani chladné výkony hlavních představitelů.