Použití manuálního blesku při fotografování za denního světla

Jak správně nastavit expoziční hodnoty tak, aby bylo stávající denní světlo vhodně doplněno vyjasňovacím zábleskem manuálního blesku?

Otázka

Mám dotaz k používání blesku při focení ve dne za dobrého světla, když je nějaký předmět ve stínu a byl by jinak strašně tmavý.

Mám starou zrcadlovku s expozimetrem vedle objektivu a obyčejný blesk – prostě žádná automatika. Je mi jasné že si musím na ten předmět blesknout, ale už nevím o kolik mám dát větší clonu, jaký čas mám nastavit (prostě netuším, jak mám dát dohromady ty hodnoty, které mi ukazuje expozimetr s hodnotami v tabulce na blesku).

Vím, že asi nejlepší je hodně fotit, zkoušet a psát si to, ale i přesto bych Vám byl vdečný za jakoukoliv dobrou radu.

Odpověď

Použití světla blesku můžeme rozdělit asi na dva hlavní způsoby. Může jít o
přiblesknutí bleskem bez automatického měření světla za denního světla nebo o použití tohoto blesku za jakéhokoliv světla (či šera).

Začneme tedy obecně tím, jak užívat blesky bez jakékoliv automatiky. Tyto blesky jsou většinou vybavené tabulkou (nejčastěji je umístěna přímo na těle blesku). Tabulka obsahuje následující údaje: ASA – citlivost použitého materiálu, vzdálenost – obvykle v metrech a clonu. V praxi postupujeme tak, že po zaostření přečteme na stupnici objektivu vzdálenost od fotografovaného předmětu (platí při umístění blesku na těle fotoaparátu) a podle použité citlivosti filmu nastavíme clonu dle tabulky. Uvedenou tabulku lze nahradit ručním výpočtem při znalosti směrného čísla použitého blesku (uvádí výrobce blesku). Pro výpočet clony platí vztah: c = L / b, kde L je směrné číslo a b vzdálenost od fotografovného objektu (v metrech). Například blesk o směrném čísle 20 vyžaduje při vzdálenosti 2,5m clonu 8.

Pro použití blesku musíme ještě znát tzv. synchronní čas fotoaparátu. Jedná se o nejkratší možný čas závěrky fotoaparátu, kdy je ještě zajištěna rovnoměrná expozice celého políčka filmu bleskovým světlem. Tento čas je ovlivněn konstrukcí závěrky a u štěrbinových závěrek se pohybuje nejčastěji v rozsahu 1/30s až 1/250s. Výrobce fotoapaprátu tento důležitý údaj vždy uvádí a nejčastěji je vyznačen i na voliči expozičních časů.

Pokud fotografujeme v šeru (například v místnosti) a expozimetr na fotoaparátu (eventuelně jiný externí expozimetr) naměří například při citlivosti materiálu 100 ASA hodnoty čas 1/8s a clonu 4, znamená to, že za daného přirozeného světla je už správná expozice bez stativu nemožná (samozřejmě při použití výše uvedených naměřených hodnot expozice a při použití filmu o citlivosti 100 ASA). V takovém případě se můžeme řídit tabulkou na blesku. Na fotoapaprátu nastavíme synchronní čas (eventuelně pomalejší) a clonu určíme dle vzdálenosti, citlivosti použitého filmu a postupu uvedeného výše. Řekněme, že synchronní čas je 1/125s a clona nám vyjde 8. Za takových okolností máme jistotu, že osvětlení fotografovaného objektu bude uskutečněno pouze světlem blesku a stávající přirozené světlo expozici vůbec neovlivní, protože bez blesku potřebujeme expozici 1/8s a clonu 4 a my máme 1/125s a clonu 8, tudíž bez blesku bychom podexponovali a měli výslednou fotografii příliš tmavou. Takovéto použití blesku je asi nejčastější. Prostě blesk použijeme, když je nedostatek světla stávajícího.

Druhá možnost použití blesku je případ, kdy blesk slouží k vyjasnění stínů a je pouze pomocným (doplňkovým) zdrojem světla. Tady už je to o něco složitější, protože máme dva zdroje světla. Stávající přirozené (třeba sluneční) světlo a toto světlo musíme vhodným způsobem doplnit o pomocný záblesk. Typickým příkladem takového použití blesku je portrét v protisvětle. Obličej portrétované osoby je ve stínu, co s tím? Využitím pomocného záblesku můžeme docílit vyjasnění stínu a tím zhotovení kvalitní portrétní fotografie. Jak ovšem správně sladit dohromady dva druhy osvětlení? To je právě zmiňovaný problém.

Expozici našeho portrétního příkladu si rozdělíme na expozici pozadí (třeba les) a popředí (portrétovaná osoba). Les je vzdálen několik desítek metrů za osobou. Expozice změřená expozimetrem fotoaparátu vyjde 1/125s (musíme použít synchronní čas nebo delší) a clona 8. Portrétovaná osoba je od nás vzdálena 2,5m a při směrném čísle blesku 20 nám vyjde clona 8. Protože je ale portrétovaná osoba osvětlena i stávajícím slunečním světlem, vedla by expozice s přiblesknutím za takových podmínek k jejímu přeexponování (“přepálení“). Proto musíme provést korekci. Na tomto místě chci upozornit, že manuální blesk je pro takové účely nejméně vhodný, protože má jeden pevně daný výkon s jedinou možností jak ovlivňovat expozici (mimo clony a citlivosti filmu) a tou je vzdálenost od fotografovaného předmětu. S tímto typem blesku máme vlastně asi jedinou možnost (pokud nemůžeme z kompozičních důvodů změnit vzdálenost od fotografované osoby) a tou je objektiv více přiclonit. O kolik, to je dalším problémem. To totiž záleží na konkrétních světelných podmínkách, protože může být letní poledne se silným sluncem nebo podzimní odpoledne se sluncem již méně intenzivním. Pokud ovšem pomineme extrémy, můžeme říci, že ve většině případů by měla být vyhovující korekce spočívající v přiclonění objektivu o cca 1 až 2 clony. V našem případě to znamená clonit na hodnotu 11 až 16. Díky této korekci se sice vyhneme přeexponování fotografované osoby (osvětlené kombinací slunečního světla a blesku), ale daní za to bude naopak podexponování pozadí. Světlo blesku totiž dosvítí pouze na osobu vzdálenou 2,5m, ale nikoliv již na pozadí vzdálené několik desítek metrů. To je osvětleno pouze stávajícím slunečním světlem a exponováno pouze kombinací času závěrky a nastavené clony za dané citlivosti filmu. Expozimetrem jsme původně změřili při 1/125s clonu 8, ale vzhledem k nutné korekci kvůli osobě osvětlené bleskem bude konečná expozice 1/125s při cloně 11 až 16.

Pro úplnost ještě dodávám vzoreček, který existuje pro výpočet clonového čísla expozice s bleskem při převažujícím denním světle: c = 1,2 Co, kde Co je clonové číslo zjištěné pro expozici denním světlem. V našem portrétním příkladu by dosazením údajů do vzorečku vyšla clona 9,6.

I z tohoto příkladu je vidět, že nějaká ideálně správná a jednoznačná korekce prostě neexistuje. Kdyby to bylo tak jednoduché, dávno by takovou ideální korekci zabudovali výrobci přímo do těl fotoaparátů (nebo blesků). V praxi je ale nutno řídit se zkušeností a konkrétními světelnými podmínkami, eventuelně provést několik záběrů se změnou hodnoty clony.

A na závěr praktický příklad. Scéna zachycuje nevěstu v bílých šatech sedící na lavičce v parku za slunného podzimního dne. Velmi intenzivní sluneční světlo přichází šikmo z leva jako částečné protisvětlo a vlastní sluneční kotouč je těsně oříznut levým horním okrajem fotografie.

Obr. č. 1: Nevěsta v parku (bez blesku)

Obr. č. 2: Nevěsta v parku (s bleskem)

Obr. č. 3: Nevěsta v parku (s bleskem a změnou clony)

Popis k fotografiím:

Obr. č. 1: Nevěsta v parku (bez blesku)

Expozice změřená expozimetrem ukazuje při citlivosti 100 ASA čas 1/200s při cloně 5,6 a na takto exponované fotografii je v obličeji hluboký stín.

Obr. č. 2: Nevěsta v parku (s bleskem)

Pro pořízení druhé fotografie byl na fotoaparát nasazen blesk se směrným číslem 16. Při vzdálenosti cca 2,8m vychází dosazením do vzorečku 16/2,8 clona 5,6. Fotografie byla tedy exponována časem 1/200s a clonou 5,6. Výsledkem je však přeexponovaná nevěsta osvětlená světlem blesku v kombinaci se stávajícím slunečním světlem.

Obr. č. 3: Nevěsta v parku (s bleskem a změnou clony)

Třetí záběr byl vyfotografován tak, že byl objektiv více přicloněn, aby se vyrovnala expozice obličeje nevěsty. Expozice při čase 1/200s a cloně 9. Zároveň jsem změnil kompozici záběru, aby se nevěstala stala dominantnější, než u předchozích dvou záběrů z mírného nadhledu. Zejména oproti sloupu těsně za nevěstou, který nešel z kompozičních důvodů odstranit a jehož účinek ve výsledném záběru by se přicloněním objektivu ještě zvýšil.