Předposlední model jednooké zrcadlovky Praktica a zároveň poslední východoněmecký přístroj – to je Praktica BX20, které věnuji toto pokračování Krásných starých strojů…
Praktica BX20 je manuální jednooká kinofilmová zrcadlovka s vnitřním měřením světla pro obrazový formát 24×36 mm; výměnné objektivy jsou připojeny k tělu bajonetem Praktica B. Hlavní součásti těla jsou ocelové, na rozdíl od celokovových předchozích modelů řady B jsou ale kryty zhotoveny z poměrně odolného matného plastu černé barvy. Dalším rozdílem oproti předchozím modelům je jakýsi grip, tedy docela užitečná rukojeť (vpravo) pro lepší držení přístroje. Dráha filmu i bajonet jsou z kovu a jsou velmi odolné. Technicky je hlavním rozdílem oproti původní řadě B zejména TTL-měření blesku, měření expozice odrazem o film a také jiná konstrukce závěrky či jiné umístění spouště. Rozměry samotného těla jsou 141 × 88 × 49 mm (š × v ×h), hmotnost těla bez baterie je 510 g.
Přístroj se vyráběl v závodě VEB Pentacon Dresden v období od prosince 1987 do prosince 1990; za ony tři roky bylo vyprodukováno přesně 201 243 přístrojů, což je poměrně úctyhodná série. Tato Praktica se stejně jako jiné modely značky vyvážela víceméně do celého světa – za zmínku jistě stojí, že i v Japonsku existuje poměrně velká komunita sběratelů přístrojů právě této značky, což je o to podivuhodnější, že právě v zemi vycházejícího slunce byla nabídka přístrojů této kategorie, tedy kinofilmových SLR, v oné době opravdu velmi široká. Pentacon a jeho přístroje Praktica se i na trzích mimo „mateřskou“ RVHP docela dobře prosazovaly, protože tyto fotoaparáty byly s konkurencí poměrně dobře srovnatelné (na rozdíl od opravdu zastaralých a jaksi „humpoláckých“ sovětských zrcadlovek) – navíc to byly vyspělé přístroje za relativně nízkou cenu. Ve východní Evropě pak Praktiky skoro neměly konkurenci, protože nabídka „kapitalistických“ přístrojů byla jednak malá a jednak jejich ceny byly pro obyčejného smrtelníka opravdu vysoké (nehledě na to, že nebylo zrovna snadné je sehnat; Praktiky ale také neležely zrovna v každém obchodě…).
Praktica BX20 je vybavena přepracovanou kovovou lamelovou závěrkou se dvěma magnety (základ konstrukce vychází z původního modelu B200 ze 70. let, změny jsou však docela velké) – novinkou je stabilizační mechanismus pro zcela rovnoběžný chod lamel. Chod lamel je jiný než dřív – u starších modelů se v okamžiku expozice, tedy při otevření závěrky, skládaly nahoru do hledáčkového prostoru (byly vidět v okuláru), teď už ne. Závěrka je elektronicky řízena a rozsah časů je v automatickém režimu 1/1000s až 40s (plynule), v manuálním režimu lze nastavit časy od 1/1000s do 1s + B (krok 1EV). Časy se nastavují kruhovým ovladačem (z pohledu fotografa vpravo nahoře) vedle rychlonatahovací páčky; na tomto voliči je také možno zvolit režim „Auto“ (tj. vlastně předvolba clony) a také polohu označenou symbolem blesku – odpovídá cca 1/100s a je to jediný expoziční čas fungující i bez baterií (což se někdy v nouzi může hodit).
Chod závěrky je (opět ve srovnání s předchůdci) tišší a klidnější, nárazy zrcadla výrazně menší (matnice je po celém svém obvodu obložena pěnovou tlumící hmotou). Synchronizace blesku probíhá při časech 1/100s a delších; v případě manuálního blesku je třeba nastavit ovladač na symbol blesku, při použití systémového TTL-blesku (např. Praktica BD32 LCD nebo BD32, rovněž některé blesky Exakta) pak přístroj i v režimu “Auto” nastaví správnou synchronizaci. Přístroje řady BX by měly být plně kompatibilní se systémovými blesky Olympus pro řadu OM, protože používají stejný synchronizační protokol – toto ale nemám ověřeno z vlastní praxe, nicméně se to velmi často uvádí.
Uprostřed otočného ovladače pro volbu časů je tlačítko spouště se závitem pro klasickou drátěnou spoušť. Protože lehkým stiskem spouště se aktivuje expozimetr, je možno spoušť aretovat proti nechtěnému stisku (např. v brašně) pomocí jakéhosi polo-otočného ovladače mezi tělem a ovladačem časů. Samospoušť je mechanická, natahuje se páčkou na přední straně přístroje (při pohledu zpředu proti směru hodinových ručiček) a tamtéž se tlačítkem aktivuje; její zpoždění je asi 10 sekund. Stiskneme-li páčku samospouště po směru hodinových ručiček, funguje jako tlačítko kontroly hloubky ostrosti.
Závěrka je spřažena s elektronickým TTL-expozimetrem s CdS odporem. Na rozdíl od předchozích „vlajkových lodí“ řady B (B200 či BC1) je expozimetr BX20 schopen – podobně jako některé přístroje Olympus OM – měřit i odrazem od roviny filmu, čímž se měření výrazně zpřesňuje. Citlivost filmu se nastavuje ručně ovladačem na levé straně přístroje, a to v rozmezí 12 až 3200 ASA. Měření probíhá při otevřené cloně; objektivy Prakticar B jsou vybaveny elektronickým clonovým simulátorem (EDC – Electronic Diaphragm Control); pomocí tří pozlacených kontaktů na bajonetu se přenášejí hodnoty do expozimetru. Rozsah měření je 0 až 17 EV (při cloně f/1.4 a ISO 100). Lze využít také korekce ±2 EV v krocích po 1/2 EV; nicméně je možno místo nich nastavit jinou citlivost filmu – tím se možnost korekce expozice jednak výrazně rozšíří a jednak můžeme pracovat s výhodnějším krokem 1/3 EV. Jedinou nevýhodou tohoto způsobu korigování expozice je to, že – na rozdíl od nastavení korekčním ovladačem – tato odchylka není signalizována v hledáčku, tudíž na ni lze snadno zapomenout (při použití korekčního ovladače svítí v hledáčku červená LED). Expozici lze zablokovat pomocí tlačítka zámku expozice (AEL), které je z pohledu fotografa umístěno vlevo vepředu vedle hranolu. Při natažené závěrce a lehkém stisku spouště se toto tlačítko lehce stiskne a až do plného stisku spouště nebo naopak jejího úplného uvolnění zůstávají nastaveny stejné expoziční hodnoty, i když se změní kompozice záběru. Závěrka i expozimetr jsou napájeny 6V baterií 4LR44, jejíž stav lze kontrolovat při natažené závěrce tak, že zároveň lehce stiskneme spoušť i zámek expozice – svítí-li diody v hledáčku, je stav baterie dobrý. Životnost baterie je několik let a běžně se vyrábí a je k dostání.
Hledáček byl opravdovou chloubou konstruktérů řady B (mimochodem, v případě modelu BX20 to byli Herbert Welzel a Rolf Seifert) – je relativně světlý (i když tmavší než např. nedostižný hledáček u zrcadlovek Olympus OM 1 až 4), zobrazuje 95% skutečného obrazového pole a je vybaven rastrovým mezikružím (tzv. Fresnelovou čočkou), matovým mezikružím a hlavně trojitým klínovým dálkoměrem, který výrazně usnadňuje zaostřování. Hledáček byl konstruován pro světelné objektivy s pevnou ohniskovou vzdáleností; při použití zoomu nebo v horších světelných podmínkách někdy hodně ztmavne (zejména klínový dálkoměr) a zaostřování se dost ztíží. Nicméně i tak patří hledáček k tomu lepšímu, co se dalo v segmentu manuálních kinofilmových SLR najít. V hledáčku je indikována řada údajů: expoziční čas, připravenost systémového blesku (v případě systémového TTL-blesku i jeho dostatečný výkon po expozici záběru), korekce a zámek expozice (vše výše uvedené prostřednictvím červených a zelených LED) a také clonové číslo. Nastavené clonové číslo se do hledáčku přenáší opticky přímo z objímky objektivu (musí to být originální objektiv, pochopitelně toto nefunguje např. s redukcí a objektivem se závitem M42) pomocí okénka se zrcátkem na přední straně hranolu; v případě BX20 je okénko červené, pokud není závěrka natažena; po natažení je čiré (u starších modelů se barva okénka neměnila a natažení závěrky nebylo nijak signalizováno). Aby nebyla automatická expozice ovlivněna parazitním světlem, je dobré okulár hledáčku při dlouhých expozicích ze stativu, kdy není u hledáčku oko, zakrýt speciální krytkou (dodávána s novým tělem).
Posun filmu je ruční, pomocí rychlonatahovací páčky s chodem cca 125°. Tuto páčku lze nastavit do aretované pohotovostní polohy (25°) pro rychlejší natahování. Počítadlo snímků je automatické, mechanické; při otevření zadní stěny se samočinně vynuluje. Zpět do kazety se film přetáčí klasickou výklopnou kličkou; před přetáčením je nutné stisknout malé tlačítko odblokování zpětného posunu filmu (leží mezi natahovací páčkou a ovladačem časů; zároveň funguje i jako značka, proti které se nastavují časové hodnoty). Lze použít i tzv. BX-winder, tedy motor pro přetáčení vpřed.
Pro celou řadu B existovalo poměrně široké příslušenství, i když skoro všechno patřilo – alespoň u nás, v NDR to bylo trochu lepší – mezi nedostatkové zboží; a to tak nedostatkové, že je někdy neviděli ani odborní prodavači prodejen foto-kino… Zajímavá byla nabídka objektivů – vyráběly se kvalitní objektivy od 20mm do 1000mm, později i tři zoomy (35–70mm, 80–200mm a 70–210mm). V sortimentu Pentaconu byl i pravý makroobjektiv 55mm, stejně jako např. úhlové hledáčky, makroměch atd. Ovšem běžně ke koupi zdaleka nebylo vše. S přístrojem se v sadě dodával objektiv MC Prakticar 50mm f/1.8, pohotovostní brašna a krytka okuláru.
Dnes patří Praktica BX20 mezi ty příjemné vzpomínky na východoněmecké přístroje. Je to plně (a naprůměrně – např. málokterý přístroj měl automatickou expozici až do 40s!) vybavená manuální zrcadlovka se širokým příslušenstvím (na rozdíl od dob socialistického obchodu je ho nyní dost). Pokud natrefíte na kus v dobrém stavu, nemusíte dlouho váhat – nyní (2006) se ceny těla se základním objektivem 50mm f/1.8 pohybují od 2 do 3 tisíc Kč. Objektivů se také vyskytuje dostatek – zajímavý je např. MC Prakticar 20mm f/2.8 nebo portrétní MC Prakticar 80mm f/1.8; tyto a jiné objektivy nejsou vzhledem ke své kvalitě vůbec drahé. Jen se vyhněte neoriginálním objektivům, protože originálům Pentacon nebo Carl Zeiss Jena se máloco vyrovná; novější objektivy pro Praktiku B jako např. ty označené Exakta se montovaly kdesi v Koreji (i když se údajně používalo japonské optické sklo) jsou kvalitativně nějméně o třídu níž než originály. Po Praktice BX20 následoval už jen model BX20s, který měl jiný tvar těla a technicky se od BX20 lišil už jen snímačem DX-kódu. Praktica BX20s však trpěla na praskání plastových krytů těla – zejména kolem páčky samospouště, která rovněž fungovala jako tlačítko pro kontrolu hloubky ostrosti. To už jsme ale mimo východoněmeckou kapitolu.
Mně se nedávno podařil zajímavý bazarový husarský kousek – našel jsem tělo BX20, jež dosud nebylo velmi pravděpodobně nikdy použito – na přítlačné destičce byla dosud papírová vložka („Odstraňte před prvním použitím“) a v prostoru pro baterie polystyrénový váleček… Asi to byla nějaká „bohem i lidmi“ zapomenutá skladová zásoba. Pěkný zážitek a pěkný přírůstek do sbírky…
Ilustrační fotografie byly pořízeny digitální zrcadlovkou Nikon D70 s objektivem Sigma 50mm f/2.8 EX Macro. Použit byl stativ WF-603 Professional Tripod a odrazná plocha Lastolite.
Dodatek
Jen bych dodal pro případné zájemce, že nemá možnost násobné expozice. Né, že bych to vyloženě postrádal, ale po koupi mě to mírně zarmoutilo. Ale po několika letech se na tuto feature dá skoro zapomenout. 🙂
Musím potvrdit slova autora o používání světelných objektivů. Pokud máte objektiv od 4 nahoru, tak je ten klín prakticky černý(musí se pak dlouho hledat okem asi střed hledáčku, kde obě části klínu zesvětlaji).
A ještě jedna zajímavost. Motá film “proti srsti”. Je navíjen opačně, než je v original kazetě. Nicméně ničemu to nevadí a naopak při správném načasování se pak film velmi dobře navíjí do vývojnice.
dodatek
Proti srsti motají film prakticky všechny manuální přístroje. Takovou zkušenost mám s Pentaxem (K2, ME, ME-Super, MG, MV, LX), pouze model P30t převíjí už moderním způsobem (asi celá řada P; to je ale jediný model, který jsem měl v ruce). Nevím, jestli to ulehčuje nasoukání filmu do vývojnice, mě to spíš práci trochu komlikuje 🙂
dodatek
Nevím, foťáky, které jsem používal před tím, motali “po srsti”. Např. Exakty. Můžem se tedy dohodnout, že nejde o zajímavost, ale o vlastnost. 🙂
Dodatek
Všechny Praktiky řad L a B/BX navíjejí film opravdu opačně, než je navinut v kazetě – je to proto, aby byl filmový pás napjatý a únášecí ozubená kola nevypadávala z perforace. Je to tak u drtivé většiny manuálních kinofilmových zrcadlovek…
Zajímavostí je spíš ten případ, kdy se film navíjí stejným směrem jako v kazetě (u AF přístrojů s motorovým převíjením naopak běžný způsob).
MS#
Kontrola hloubky ostrosti
Dobrý článek. Zdá se mi to, nebo tento stroj nemá kontrolu HO? Mám MTL 5B. Ta tím samozdřejmě disponuje. Pokud to tento stroj nemá, je to zásadní nedostatek. Jak je to?
Pozorování hloubky ostrosti
Zaclonění na pracovní clonu se provádí stlačením páčky samospouště směrem k objektivu. Musí se pořád držet, neboť objektivy B již mají moderní konstrukci clony s pouze odpruženou otevřenou clonou, tj. při odlehčení, nebo i při odpojení objektivu se mechanismus uvolní a zacloní. U MTL byla clona tlaková, tj. zacloní se působením tlaku zvláštní páky na těle, případně přepínačem na objektivu. PL
pozorování hloubky ostrosti
Díky. Mám doma i model BMS. U něj tato metoda nefunguje. Ani nemá páčku jako BC1. Jde to udělat i zde?
Pozorování hloubky ostrosti
BMS je vlastně “ořezaná” BC1 – nemá možnost automatiky (tj. předvolby clony) a také nemá tlačítko pro kontrolu hloubky ostrosti.
Pokud ale kontrolu hloubky ostrosti nutně potřebujete, je zde takový “svépomocný lék” – zacloňte na požadovanou clonu, poté uvolněte pojistku bajonetu (tlačítko vedle objektivu) a pootočte objektivem, jako byste jej chtěl odmontovat, ale ne úplně – jen tak, aby se automatická clona zaclonila na nastavenou hodnotu, ale objektiv stále držel v objímce. Chce to malý experiment s tím, kam až objektiv pootočit, ale existuje dost stabilní poloha, kdy je zacloněno, ale objektiv stále drží; protože nejde o závit, zůstává ve stejné vzdálenosti od filmu a obraz se nerozostří. Pak stačí objektiv opět zacvaknout správně do bajonetu a můžete fotografovat. Tuto metodu jsem zcela bez problémů dlouho používal na B100…
Milan Sýkora
Pro úplnost:
Přehled:
http://www.praktica-collector.de/SLR_all.htm
Ceny o více než polovičku nižší:
http://www.ebay.de
clo se neplatí, jen poštovné
Toť vše.
BX20
Měl jsem BX20tku asi půl roku v roce 1990. Bohužel tento na tehdejší dobu úžasný foťák byl pro mne obrovským zklamáním – narazil jsem na vyloženě špatný kousek. Kupoval jsem ho tenkrát v Labuti v Praze a byl na dlouho dobu jediný na skladě. Bohužel objektiv stál naprosto za …. kreslil strašlivě, někde mám ještě pár fotek. Tehdejší servis si s tím nevěděl moc rady a tak štěstí v neštěstí pro mě bylo, že jsem sehnal – dovezený z GB – originál systémový blesk, díky němuž jsem zjistil , že nefunguje TTL měření blesku a na to se již dalo reklamovat poměrně úspěšně – několik měsíců foťák putoval servisama a nakonec mi vrátili pro mne tehdy krvavých 6,5 tis Kč. Dlužno podotknout, že kamarád měl BX20 také (pod dojmy jsem ho proto pořídil já) a jeho kus funguje dodnes. Tolik moje žalostná zkušenost – díky tomu, že se psal rok 90 tak jsem neváhal a dovezl z německa náhradu – Minoltu X700. Ale to je jiná kapitola…
bx20 – poruchovost
S tímto aparátem jsem měl velmi špatné zkušenosti. Koupil jsem si ho v červnu 1989, tedy ještě za totality, přičemž to byla prý první série, která byla dovezena do ĆSSR. Foťáku příšerně mlátilo zrcadlo – když se nastavila samospoušť a aparát se nechal na stole, při expozici prakticky aparát nadskočil. Aparát jsem dal do servisu, tam uznali, že to kope moc, a napsali doporučení do obchodu, kde mi vrátili peníze (6300 Kč, tehdy hrozné peníze, půjčil jsem si je jako student od mého otce).
Jel jsem tedy do Prahy a tam si v Senovážné ulici vybíral ze tří kusů této Praktiky. Každá měla nějakou podivnost, třeba poblikávaly diody v hledáčku. Jednu jsem vybral a ještě týž den se jí zasekla závěrka. V obchodě s tím cosi provedli a pak jsem každé 2 měsíce jezdil se zaseklou závěrkou 100 kilometrů do servisu v Praze v Žitné ulici. Nakonec jsem ještě zjistil, že objektiv má hrozně špatnou kresbu, na to jsem nakonec uhrál vrácení peněz, když mi v servisu dali dobrozdání, že by se to muselo nechat opravit v NDR.
Nicméně pokud člověk narazil na dobrý kus, byl to svými parametry dobrý foťák.
BX20 – poruchovost
Já jsem měl (a mám) s Praktikami B / BX naopak zase jen dobré zkušenosti. U těch, které jsem vlastnil či stále vlastním (a není/nebylo jich málo), se neobjevila žádná závada. I když teď s nimi fotografuji spíše svátečně (hlavním “nářadím” je Nikon), nemůžu si na nic stěžovat.
Myslím, že každý přístroj je třeba posuzovat podle měřítek doby, kdy vznikl, nikoli podle dnešních parametrů. A v těchto intencích jsou Praktiky dobré přístroje, vždyť s nimi mnoho lidí stále fotografuje – a jistě ne jen z nostalgie…
Milan Sýkora
BX20
byl to skvely fotoaparat, s TTL bleskem (neoriginal s “kostkou”) fungoval skvele dokud fungoval… jak se jednou rozbil, tak uz jen chodil po servisech – kamarad mel stejnou zkusenost a dle reakce v servisu asi ne ojedinelou (spatny servis?)
hezký článek
Díky za pěkný článek. Už už jsem byl rozhodnut BX-20 prodat, ale po přečtení článku si ji asi nechám, byť zřejmě jen ve vitrínce.
Trvanlivost
Jak tak vidím, nese se přispěvky nejen na tuto Prakticu B, ale i na ostatní béčka následující: “Dokud funguje, tak je miliónová. Jakmile se něco po…., tak to stojí za ….. a je to těžko opravitelný. Přece jen, je to elektronikou prolezlej stroj. A ta je choulostivá (a zvláště takto stará). To klasické závitové jsou na tom dle mého názoru daleko lépe. Protože když tam elektronika skoro není, tak se nemůže porouchat.
Praktica web
Pro nadšence do Praktic ještě doporučuji následující web, kde jsou uvedeny nejen jednotlivá těla, ale i objektivy.
http://www.praktica-users.com/index2.html
Na Prakticu jsem udělal plno fotek, a ve chvílích kdy se v ní zrovna něco neporouchalo jsem s ní byl spokojen. Teď jí mám jako záložní foťák, čekající na opravu posunování filmu 😉
Praktica web
Onen web je uveden v souvisejících odkazech vlevo – je tam přímý odkaz na návod k BX20 a také na přehled objektivů s bajonetem B. Přesto díky za reakci…
MS#
praktica web
Vida, teď jsem si teprve všiml, že k článkům jsou uvedeny ještě “související odkazy” 😉 Díky za upozornění. PV
BX20
Ja si poridil BX20 na podzim roku 89 se zakladakem a 135. Hned po nekolika prvnich filmech sem si pri pretaceni zpet zlomil tu vyklopnou klicku na pretaceni. No bodejdby ne kdyz je cela z nejakeho plastu. Oprava mne prisla na dosti krvavou 1000 (v te dobe a pri mych prijmech studenta VS) Od te doby jsem previjel velice opatrne a pri konci v podstate jen otacenim za cely “cudlik”. Nekdy v 95 se mi rozsypal volic casu, nastesti se mi nic neztratilo, tak mi to jen v servise smontovali dohromady. Ted sem ji venoval syneckovi. A onehda sem zjistoval jak kope v porovnani s OM-1, OM-2SP a OM-4, no a kope jak stara herka 🙂 Ale vzpominam na ni v dobrem a syneckovi na zauceni postacuje vic nez dost.
BX20 opět
Kdysi, asi v roce 1997, jsem si ji po krátké zkušenosti se Zenitem pořídil. Kromě záklaďáku jsem měl i praktikar 135 a 70-210/4-5,6 a systémový blesk Praktiva BP26. Vše fungovalo naprosto bez závad. Akorát ten zoom měl dost mizernou kresbu. Nafotil jsem s ním mnoho desítek filmů a nikdy nezklamala. Někdy okolo r. 2001 jsem to všechno prodal a přesedlal na AF Minolty.
Před pár týdny jsem však pořídil znovu BX20 s 50/1,8 a pouzdrem za necelých 1500 Kč. A mám ji jako doplněk k DSLR. NAvíc už jsem jednou zažil, že v celém městě nešel asi 5 dní proud a to se pak poněkud obtížně dobíjejí akumulátory a stahují fotky do počítače…
A Nikon FM2 je oproti BX20 přece jenom drahý a neumí o nic víc (kromě multinásobné expozice) a má nesrovnatelně horší indikaci expozice.
Takže ať žije BX20!!!
bx20 opět
No, FM2 přece jen umí o jednu HODNĚ podstatnou věc víc – jdou na něj místo praktikarů nasadit nikkory.. 😉
bx20 opět
V mem pripade bych hledal reseni Canon a idealne s minimalnimi naklady T90 nebo spise EOS 1…
neni duvod
neni duvod zatracovat ani do nebes vynaset. Beckove praktiky jsem mel dve. BX20 byla ta druha. V jednom pripade mi odesel spoustovy mechanismus, v druhem pripade odeslo pretaceni. Ja na tohle nejak nemam nervy. Posledne mi vytekly, kdyz mi pristroj prestal fungovat na zacatku pekneho vikendoveho vyletu. Od te doby mam pentax a nosim radsi dva – uz par let bez problemu. S tou bytelnosti tela bych byl opatrny. Uz v dobe, kdy se tyhle stroje objevily na trhu, se mluvilo o zranitelnosti plastu na hranolu. Na jeho nakrapnuti nebylo treba nijak velke rany. V bazaru jsou obcas takhle poskozene stroje k videni. Soudruzi z NDR nekde udelali par chyb. I kdyz pripoustim, ze kdyz jsem po Zenitu vzal do ruky praktiku, tak jsem tehdy byl uchvace – docasne. Z objektuivu jsem mel dve setove padesatky – jedna byla absolutne nepouzitelna. Zlaty helios 58/2. Naopak vybornej byl 29/2.8 a 135/2.8 vcelku usla. Co se mi libilo velmi byla redukce na M42. Po ni u zjsem tu pentaxackou akorat proklinal.
Praktica BX20
Redukcia baj./M42 je skutočne vynikajúca. Používam ju dokonca v kombinácii s dalšou redukciou M42/baj. P-six, medzikrúžkami P-six a záklaďákom Biometar 2,8/80 a táto makrozostava je ohromná.
Poruchy
No taky jsem ji mela a dokud fungovala, bylo to ok.Pak ale zacalo zlobit pretaceni filmu….bud se nepretocil, nebo se muselo mnohokrat natahnout a clovek vubec nemel poneti, jestli neprejel tfeba tri policka nebo naopak nefoti pres sebe.Oprava byla draha a fungovalo to jen chvili….pak to opet zlobilo.po dalsi oprave zase pro zmenu skoro neslo ostrit…proste v hledacku bylo vsechno ostre, ale snimky strasny…vsude mi tvrdily, ze ten fotak je tezkej a ze ho asi neudrzim v klidu…blbost…par let ho drzim v klidu a najednou to nejde?Ani se zatajenym dechem a maximalnim soustredenim?tak byl v opravne a nic….no tak jsem se ho pak zbavila :o)))).Ale nez zacal zlobit, byla jsem s nim dost spokojena :o)))
BX20
Já jsem stále šťastným majitelem této myslím na svou dobu nepřekonatelné zrdcadlovky. Podařilo se mi k ní získat blesk BD36 a objektiv 135mm. funguje vše bez jakékoliv závady a blesk použvám dnes k SIGMA SD9. Co k mu ještě říct??? chtěl jsem sehnat motor, ale to už jsem jaksi nestihl.. JO Fotky z něj při objektivu 50-1,2 úplně skvělé….. tento objektiv byl prostě úžasný.
BX20
Jsem rád, že Vám BX20 dobře slouží – mně ostatně taky.
Jen musím uvést na pravou míru Vaše tvrzení o objektivu – základní objektiv 50mm světelnosti 1.2 totiž neexistuje, “pouze” Prakticar 50mm f/1.8 (běžný, vyskytuje se ve 2 variantách – starší má nejkratší zaostřovací vzdálenost 0.33m a je fyzicky delší, novější verze má nejkratší vzdálenost 0.45m a je trochu kratší) a CZJ Prakticar 50mm f/1.4 (poměrně vzácný, málokdy se vidí). To vše ale nic nemění na kvalitě objektivů ani přístrojů 🙂
MS#
BX20 bajonet/ M42
Mám Prakticu, veterána, EE3 z objektívami (4)na závit M42.
Bol alebo je možné vyrobiť redukciu z M42 na bajonet pre BX20?
Viem že je redukcia na Canon, o tejto mojej požiadavke som nepočul.
Praktica EE3 zatial slúži OK.
Dakujem, Oravec, P.
BX20 bajonet / M42
Taková redukce existuje, dokonce originál Pentacon. V bazarech se její cena pohybuje okolo 400 Kč.
http://www.praktica-collector.de/PB_M42.htm
Mimochodem, EE3 je poměrně vzácná (alespoň u nás), vyráběla se totiž jen necelý rok (od srpna 1979 do června 1980) a bylo vyrobeno něco málo přes 30.000 kusů, z nichž už většina je “na pravdě boží”…
MS#
bx20 bajonet / m42
Ďakujem za info,
prajem ešte veľa takých vecných, dobrých článkov
Oravec P. ,Bratislava
nadherná séria článkov!
V prvom rade vyjadrujem svoj obdiv nad precíznym zozbieraním a spracovaním informacii – super práca pán Sýkora!
Som šťastným majiteľom L2jky s ktorou som začínal ale po čase som oľutoval jej predaj a tak ju mám znovu, ako aj BX20ku s ktorou mám len dobré skúsenosti a to hlavne so základným Prakticar-om 1:1.8/50mm.
Chcem sa na tomto mieste zároveň opýtať na info o objektíve MC Pentacon Prakticar 1:3.5 – 4.5 f=28-80mm, ktorý som na žiadnom zozname uvedený nenašiel. Je to posuvný zoom s macro 1:5 na 80mm ohnisku.
Vďaka a prajem veľa pekných záberov!
Nádherná séria článkov!
Především děkuji za pochvalu :-)!
Jediné, co vím o Vámi uváděném objektivu, je to, že nejde o německý objektiv (neexistuje ŽÁDNÝ tahací základní zoom z produkce Pentaconu). Pravděpodobní výrobci jsou 2 – Cosina a Samyang. Měly by existovat 2 varianty: jedna má na těle napsáno “Made In Japan” (případně “Lens Made In Japan”) a vyrábí ji Cosina; druhá varianta téhož objektivu tento nápis nemá a pochází od korejské firmy Samyang. Ani jeden však není zrovna zázračný. Pokud chcete zoom (i když Praktica je určitě nejlepší s pevnými ohnisky, a to obzvláště Zeiss), volte opravdu originální skla, např.:
http://www.praktica-users.com/lens/blenses/czjvp2.7-3.5_35-70.html
Originální zoomy pro přístroje Praktica (závit M42 i bajonet B) jsou VŽDY označeny jako “Vario-Prakticar”, ostatní asijské objektivy jsou jen Prakticar…
MS#
nádherná séria článkov!
Máte pravdu, nápis ‘JAPAN’ je po nasadení na foťán na spodnej strane pri clonovom krúžku. A máte pravdu aj v tom že není zrovna zázračný, kúpil som ho okrem zoom-u aj kôli macro a 28mm “šírke” a to ešte v dobe začiatkov keď som mal málo informácií aj skúseností. Aj kôli tomu teraz fotím zväčša s Prakticar 1.8/50 a Tessar 2.8/50.
Ten zoom by som s radosťou vymenil za flektogon 2.8/20 😉
Vďaka za info!
h.
Nádherná séria článkov!
Tak to by byla dobrá výměna – jen krajně nevýhodná pro majitele Flektogonu… 🙂
MS#
Oproti předchozím verzím B ( např. B200 či BC1) je to strašlivej a ošklivej plasťák. A kvalita DDR výrobků je kapitola sama pro sebe…