Předklášteří a Dolní Loučky

Dvě obce na jižním okraji Českomoravské vrchoviny a jejich okolí nabídnou mnoho zajímavého: klid, krásnou přírodu, daleké výhledy i architekturu z různých období – od 13. do 20. století.

Zajímavých cílů je zde několik – začít lze třeba v nevelké obci Předklášteří. Zde najdeme světoznámý klášter cisterciáckého řádu zvaný Porta Coeli neboli Brána nebes. Za shlédnutí stojí především klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie – je postaven v goticko-románském slohu, bohatě zdobený figurální portál je gotický, francouzského katedrálového typu. Chrám je zaklenut křížovými žebrovými klenbami, šestidílná žebrová klenba je nad kněžištěm; tato je svého druhu nejstarší u nás. Interiér chrámu je pozdně barokní. K severní straně chrámu přiléhá konvent s čtyřkřídlou křížovou chodbou. Ostatní budovy, převážně hospodářského rázu, jsou barokní – pocházejí ze 17. a 18. století. Dobře zachováno zůstalo opevnění kláštera, je obehnán hradbou; v minulosti byl jako vodní tvrz ještě obklopen rybníky. V konventu sídlí Podhorácké muzeum v Předklášteří. Muzeum s klášterem je přístupné celoročně, denně mimo pondělí: od května do září 9:00 – 12:00 a 13:00 – 17:00 a od října do dubna 8:00 – 12:00 a 13:00 – 16:00.

Historie celé obce byla vždy pevně svázána s klášterem. Ten založila roku 1230 (některé prameny uvádí rok 1233) Konstancie, vdova po králi Přemyslu Otakarovi I., slavnostní vysvěcení proběhlo v roce 1239. Roku 1241 procházela Moravou mongolská vojska, klášter byl však díky svému opevnění ušetřen. Ves byla vypleněna roku 1252 Kumány, Tatary a Maďary, mnoho lidí bylo zabito a odvlečeno do otroctví. Další úder přišel za husitských válek, roku 1425 byly klášter i přilehlé osady vydrancovány. Z této rány se klášter vzpamatovával dlouhou dobu. Moravští stavové klášter roku 1619 zrušili, roku 1642 byl opět vydrancován, tentokrát však Švédy. Časté byly také morové epidemie, roku 1741 čelil klášter a okolní osady nájezdům saských vojsk. Dnešní podobu získal klášter v polovině 18. století, na místě dnešní klášterní zahrady byl rybník. Klášter byl zrušen dekretem císaře Josefa II. v roce 1782, poté sloužil např. jako manufaktura na výrobu sukna, byl zde i pivovar, palírna, cukrovar, papírna, cihelna… Toto se samozřejmě odrazilo na stavu budov – patrném dodnes. Roku 1861 koupil statky ženský cisterciácký klášter v hornolužickém Marienthalu, roku 1901 se klášter osamostatnil, byl opět osazen řádovými sestrami. Další zrušení nastalo roku 1950, obnova řádu pak po roce 1990. Od té doby probíhá postupná rekonstrukce.

Pokračovat z Předklášteří je možné po červené turistické značce, za další cíl lze zvolit zříceniny hradu Loučka a obec Dolní Loučky. Cesta náročná není, vede údolím říčky Loučka, jež pramení v Křižanovské vrchovině a v Předklášteří se vlévá do Svratky. Asi 3 kilometry od Předklášteří leží část obce Dolní Loučky Mezihoří, kde je hluboké údolí přemostěno desetiobloukovým, 180 m dlouhým viaduktem. Tento železobetonový viadukt byl dokončen na počátku 50. let 20. století, stejně jako další most u Dolních Louček.

Po necelém kilometru odbočuje od značené cesty strmá (červeně značená) pěšinka vzhůru na kopec, na němž jsou dosud patrné skromné zbytky hradu Lúčka; lze se též setkat s názvem Loučka nebo Střemchov. Cesta je sice krátká, ale značně strmá, vede po kamenech a její zdolání je velmi náročné. Odměnou za náročný výstup bude krásný výhled na obec Dolní Loučky – obec má pěknou polohu na soutoku Libochovky a Loučky. Nedaleko vrcholového skaliska (v mapě nepojmenovaný vrch, někde je uváděn název Hradisko, 412 m n. m.) jsou v lese patrny zbytky hradní věže, hradeb a studny (tak praví literatura – já ji nenašel). Dobře vidět je příkop s valem.

Historie hradu příliš dlouhá není. První doložené zprávy jsou ze 13. století, patrně však stál již před rokem 1200. Hrad byl častým útočištěm obyvatel osady pod ním, neboť ta byla častým cílem různých nájezdníků. Nejprve náležel pánům z Deblína, na hradě však sídlil Hartlík z Lúčky. Roku 1241 lehly popelem vesnice a dvůr, hrad však zůstal ušetřen, za husitských válek byl ale pobořen. V letech 1292 až 1322 patřil hrad Vítkovi z Lúčky, synovi Hartlíka. Po jeho smrti v roce 1322 přešel hrad a panství do majetku pánů z Kunštátu. Posledním majitelem hradu byl Čeněk Kuna z Kunštátu, který na hradě nežil, a o objekt se staral podhradní. Čeněk byl synem Konráda z Kunštátu a z Lúčky, který se taktéž o hrad nijak nestaral. Čeněk zemřel v roce 1495, od roku 1497 je hrad natrvalo opuštěn. Zřícenina je chráněnou kulturní památkou. V obci Dolní Loučky stojí za shlédnutí kostel sv. Martina založený krátce po vzniku hradu. První zmínka pochází z roku 1236, není však známo, kdy a kým byl postaven. Zvon pochází z roku 1491, kostel byl přestavován, dnešní podoba vychází z přestaveb provedených v 17. a 18. století. Od kostelíka je dobře vidět dominanta celé obce – 300 metrů dlouhý a přes 30 metrů vysoký viadukt přemosťující široké údolí říčky Libochovky.

K viaduktu a přilehlému tunelu se váže nejedna zajímavost. Stavba viaduktu na trati Havlíčkův Brod – Brno byla započata počátkem roku 1950, do konce tohoto roku byly zabetonovány oblouky. Poté mohla být zahájena stavba oblouku s rozpětím 120 m a výškou 37 m. Při stavbě oblouku bylo poprvé v dějinách mostního stavitelství použito pro zašalování ocelových trubek v celkové délce 170 km. První osobní vlak přejel po mostě 20. prosince 1953. Oblouk je největší svého druhu v České republice. Směrem na Tišnov železniční trať po opuštění viaduktu pokračuje tunelem; skrz úpatí vrchu Pasník (543,4 m n. m.). S ražbou tunelu bylo započato v roce 1940, dokončen byl roku 1942. V roce 1944 Němci do tohoto a ještě dvou tunelů u nedaleké obce Níhov přesunuli výrobu letadel ze zničené továrny ve Vídeňském Novém Městě (Wiener Neustadt). Výroba dosáhla až osmi letadel Messerschmitt 109 denně, k ukončení výroby došlo nejspíše v únoru až dubnu roku 1945.

Zespoda působí viadukt velice impozantně, další pohled na celou obec se otvírá z vrchu Pasník, na nějž vede zelená turistická značka od autobusové zastávky u samoty Chytálky. Tam se lze dostat jednoduše – stačí projít pod viaduktem a dále po silničce údolím Libochovky, poté odbočit vlevo a stoupat po zelené značce. Cesta vede po hřebeni, z něhož se otevírají krásné a daleké výhledy; po opuštění vrcholku Pasníku klesá do Tišnova k železničnímu i autobusovému nádraží.

Dopravu je možné využít jak individuální, tak i třeba železnici či autobus. Za jakýsi dopravní uzel zde lze považovat Tišnov (ten je vzdálen od Předklášteří asi 1,5 km po modré turistické značce), prochází jím trať Praha – Havlíčkův Brod – Brno; v Tišnově zastavují všechny rychlíky, další nádraží na téže trati je nad Dolními Loučkami, zde ovšem zastavují pouze osobní vlaky. Autobusové nádraží je v Tišnově před nádražím ČD, autobusy zde jezdí především do okolních obcí a nedalekého Brna. Parkování je možné v Předklášteří u kláštera, v Dolních Loučkách prakticky kdekoliv. Mapu doporučuji spíše podrobnější, například z edice KČT č. 85 “Okolí Brna – Svratecko” (1:50.000).

Z fotovýbavy zde lze využít téměř vše – film, ať již barevný či černobílý, nebo digitální techniku. Objektivy najdou uplatnění jistě všechny, stejně tak jako stativ. Je nutné ovšem počítat s jistými omezeními v dostupnosti některých cílů danými roční dobou či počasím – například hrad je za sněhu či mokra téměř nedostupný, výstup je náročný i za sucha. Na vrcholku Pasníku leželo (v polovině letošního března) dobrých 20 cm mokrého sněhu, čímž se chůze stala pomalejší… Odměnou za tyto „strasti“ je však den (i více) strávený v turisticky nepříliš frekventované krajině.

Technika: Nikon F90X, AF Nikkor 35 – 105 mm f/3.5 – 4.5, film Fuji Superia 200 ASA.
Mapa: KČT č. 85 Okolí Brna – Svratecko (1:50.000)