Jako poslední z nejběžnějších pomůcek pro makrofotografii nám zbývá představit předsádkové čočky. Přestože se jedná o velmi známé pomůcky pro makrofotografii, je k nim přistupováno velmi rozpačitě nejen ze strany fotografů, ale i autorů některých článků v odborné literatuře. Nejčastěji je v literatuře označována jako nejlevnější pomůcka pro makrofotografii. I k tomuto tvrzení bych ale přistupoval velmi opatrně…
Co to je?
Předsádková čočka je vlastně spojná čočka, která se šroubuje na na přední stranu objektivu do filtrového závitu. Její velikost (optická mohutnost) se nejčastěji udává v dioptriích. Má za úkol zkrátit předmětovou vzdálenost a tím umožnit snímání ve větším měřítku, než umožňoval původní, samostatně použitý objektiv. Jako u většiny pomůcek pro makrofotografii už tento objektiv nelze zaostřit na nekonečno. Předsádkové čočky se vyrábějí v různém provedení, některé i složené z více (nejčastěji dvou) čoček a někdy i opatřených antireflexní úpravou. Mimo výrobců fotografických objektivů (Canon, Minolta, Nikon, Pentax, Sigma…), kteří nejčastěji přímo doporučují používat určitou předsádkovou čočku se svým konkrétním objektivem (nebo objektivy) je dodávají i další výrobci (Hoya, B+W, Rowi, Hama…).
Důležité výpočty a vztahy
Při práci s předsádkovými čočkami se nevyhneme některým výpočtům.
Nejdůležitějším a nejvíce potřebným je přepočet optické mohutnosti předsádkové čočky v dioptriích na ohniskovou vzdálenost a opačně. Platí vzorec:
kde:
f je ohnisková vzdálenost v cm
D je optická mohutnost v dioptriích
Příklad:
Máme předsádkovou čočku o optické mohutnosti +5D
f = 100/5 = 20 cm = 200 mm
nebo opačně, máme předsádkovou čočku s ohniskovou vzdáleností 250 mm = 25 cm
D = 100/f = 100/25 = 4
optická mohotnost je tedy +4D
Pro ty, kteří se nechtějí zabývat výpočty je tu následující tabulka:
| Velikost předsádkové čočky v D | Ohnisková vzdálenost v mm |
| 0,5 | 2000 |
| 1 | 1000 |
| 2 | 500 |
| 3 | 333,3 |
| 4 | 250 |
| 5 | 200 |
Tento výpočet je dobré znát, protože platí, že ohnisková vzdálenost předsádkové čočky určuje (při zaostření objektivu, se kterým je použita na nekonečno) nejdelší možnou vzdálenost, na kterou lze fotografovat. Nejdelší možná zaostřitelná vzdálenost se tedy rovná zhruba ohniskové vzdálenosti použité předsádkové čočky (platí při zaostření jakéhokoli použitého objektivu na nekonečno).
Pokud zaostřím objektiv na menší vzdálenost než nekonečno, pak mi to umožňuje zaostřit na ještě kratší vzdálenost, než je ohnisková vzdálenost použité předsádky. Jinými slovy mohu se ještě více přiblížit k fotografovanému předmětu, než je ohnisková vzdálenost předsádky. Čili pokud mám třeba předsádku +5D, mohu zaostřit nejdále na 20 cm (to se rovná ohniskové vzdálenosti této předsádky) při zaostření objektivu na nekonečno (předsádka mi tedy z původně u objektivu použitelného nekonečna udělala 20 cm) a pokud budu ostřit na bližší vzdálenost než nekonečno ostřícím kroužkem objektivu, mohu zaostřit třeba až na vzdálenost několika cm (záleží na použitém objektivu).
Lze také pomocí vzorečku určit novou předmětovou vzdálenost ak kombinace objektivu a předsádkové čočky (jak se změní, po nasazení předsádkové čočky vzdálenost, kterou udává stupnice na objektivu)
kde:
a je údaj o předmětové vzdálenosti z objektivu (na jakou vzdálenost je zaostřen objektiv – podle stupnice na kroužku ostření)
D je optická mohutnost v dioptriích
Poznámka: Údaje o vzdálenosti (ak, a) jsou v metrech vzhledem k tomu, že takto jsou značeny stupnice ostřícího kroužku většiny objektivů.
Příklad:
Objektiv zaostříme (podle stupnice na objektivu) na 1 m a použijeme předsádkovou čočku +3D
ak = 1 / (1 × 3 + 1) = 1/4 = 0,25 m
Tento výpočet platí pro objektiv jakékoli ohniskové vzdálenosti! Při zaostření objektivu na nekonečno se, jak už víme, hodnota ak rovná ohniskové vzdálenosti použité předsádkové čočky!
| Vzdálenost ze stupnice ostření objektivu (mm) |
Skutečná předmětová vzdálenost dle použité předsádkové čočky (m) | |||||
| +0,5D | +1D | +2D | +3D | +4D | +5D | |
| nekonečno | 2,00 | 1,00 | 0,50 | 0,33 | 0,25 | 0,20 |
| 10 | 1,67 | 0,90 | 0,47 | 0,325 | 0,245 | 0,20 |
| 7 | 1,56 | 0,87 | 0,46 | 0,32 | 0,24 | 0,195 |
| 5 | 1,43 | 0,83 | 0,45 | 0,31 | 0,235 | 0,19 |
| 3 | 1,2 | 0,75 | 0,42 | 0,3 | 0,23 | 0,185 |
| 1 | 0,67 | 0,50 | 0,33 | 0,25 | 0,2 | 0,165 |
| 0,5 | 0,40 | 0,33 | 0,25 | 0,2 | 0,16 | 0,14 |
Dále můžeme také vypočítat ohniskovou vzdálenost fk kombinace objektivu a předsádkové čočky:
kde:
fo je ohnisková vzdálenost objektivu
fp je ohnisková vzdálenost předsádkové čočky (všechny údaje jsou v cm)
Příklad:
Objektiv 50 mm a předsádková čočka +5D (f = 100/5 = 20 cm)
fk = (5 × 20) / (5 + 20) = 100/25 = 4 cm
Pokud pomocí výše uvedených vzorců vypočítáme příslušné údaje, lze ještě zjistit měřítko zobrazení M.
kde:
fk je ohnisková vzdálenost kombinace objektivu a předsádkové čočky
ak je předmětová vzdálenost kombinace objektivu a předsádkové čočky
Příklad:
Objektiv 135 mm, předsádková čočka +4D
a) objektiv zaostřen na nekonečno
f = 100/4 = 25 cm
fk = (13,5 × 25) / (13,5 + 25) = 337,50/38,5 = 8,77
M = 8,77 / (25 – 8,77) = 8,77/16,23 = 0,54 = 1:1,85
b) objektiv je zaostřen na 1 m
Musíme ještě vypočítat hodnotu ak = 1 / (1 × 4 + 1) = 1/5 = 0,2 m = 20 cm
M = 8,77 / (20 – 8,77) = 8,77/11,23 = 0,78 = 1:1,28
Někdo možná namítne, že takové výpočty jsou zbytečné, když používáme jednookou zrcadlovku a ostříme na matnici, ale já považuji znalost těchto výpočtů za užitečnou, protože pomocí nich můžeme například předem zjistit, jakou předsádku potřebujeme ke svému stávajícínu objektivu, vzhledem k měřítku, které chceme dosáhnout apod.
Dále se dá ještě vypočítat třeba změna clonového čísla (z původní hodnoty clonové stupnice na objektivu – ano i toto se na rozdíl od tvrzení v některé literatuře mění), dále změna expoziční doby a další. Tyto výpočty ale, vzhledem k předpokládanému použití zrcadlovky s TTL měřením jsou pro praxi zbytečné a zabudovaný expozimetr za objektivem je provede rychle a přesně za nás, včetně zohlednění použité předsádky.
Poznámka: Údaje čerpané z firemních materiálů jednotlivých výrobců a dosazované do uvedených vzorců nemusí být vždy přesné a tudíž ani výsledky výpočtů. Je to způsobeno mimo jiné i tím, že výrobci některé údaje neuvádí, nebo uvádí zaokrouhlené na obvyklou řadu. Jde třeba o předmětovou vzdálenost, obvykle zaokrouhlený údaj je ohnisková vzdálenost, tady se údaj výrobce může dost lišit od skutečnosti (např. pokud je skutečná ohnisková vzdálenost 190mm, výrobce ji zaokrouhlí na obvykle užívaný údaj 200mm). Taktéž záleží na konstrukci objektivu. Větší přesnost výpočtů je obvykle u teleobjektivů oproti objektivům širokoúhlých a základních ohniskových vzdáleností. Případná nepřesnost se asi nejvíce projeví při výpočtu měřítka zobrazení.
Použití předsádkových čoček s objektivy
Tady se dostáváme k poměrně velkému problému. Jaký objektiv s jakou předsádkou lze použít a jaká kombinace není vhodná. Názory na tento problém se značně různí. Někdy se udává například, že předsádky větší než +5D jsou již nepoužitelné, jinde, že ohnisková vzdálenost předsádky má být větší, než je ohnisková vzdálenost použitého objektivu, třeba předsádka +4D (ohnisková vzdálenost 250 mm) lze ještě použít s objektivem 200 mm.
Podle mě je tento problém ještě složitější. Jako příklad si vezměme doporučení firmy Nikon. Ta ve svých materiálech doporučuje pro předsádku No.0 (+0,7D) s ohniskovou vzdáleností 1429 mm , No.1 (+1,5D) 667 mm a No.2 (+3D) 333 mm (což jsou “obyčejné” předsádkové čočky) použití s objektivy přibližně od 24 až 28 mm do 50 mmm. Předsádkové čočky 3T (+1,5D) 667 mm a 4T (+2,9D) 345 mm (jedná se o achromatické dvoučlenné předsádky) doporučuje pro práci s objektivy přibližně od 85mm do 200 mm.
Z uvedeného vyplývá, že “obyčejné” předsádkové čočky doporučuje výrobce pro objektivy s kratší ohniskovou vzdáleností a kvalitní dvoučlenné pro střední teleobjektivy. Dá se z toho také obecně odvodit, že “horší” předsádkové čočky jsou použitelné se širokoúhlými až základními objektivy a “lepší” se hodí i pro teleobjektivy.
Každopádně kvalita předsádkové čočky určuje použitelnost a výsledek fotografování a případný zájemce by si měl před nákupem ověřit, pokud možno u majitele stejné předsádky její kvalitu a tím i možnost použití. Nejlepší je koupit předsádkovou čočku originální, přímo určenou výrobcem pro daný typ objektivu a to ještě pokud možno složenou z více členů. Takové předsádky jsou sice dražší, ale výsledky jsou většinou výborné. Pokud z nějakého důvodu nelze koupit originální, pak určitě vybírat u zavedených výrobců. Důležitá je velikost (optická mohutnost) předsádkové čočky udávaná nejčastěji v dioptriích. Při použití příliš silné totiž kvalita obrazu značně klesá, až k úrovni použitelnosti.
Závěr
Vlastní použití předsádky na objektivu je velmi jednoduché. Podobně jako filtr se našroubuje do objímky na objektivu. Výhodou je jen nepatrná změna světelnosti použitého objektivu a díky tomu snadné ostření a to případně i automatické. Dále jsou zachovány všechny přenášené funkce mezi tělem fotoaparátu a objektivem jako měření světla, clonová automatika, eventuelně různé expoziční programy. V literatuře často uváděná přednost předsádkových čoček, totiž cena je velmi závislá na konkrétně použité předsádkové čočce a tudíž může být velmi rozdílná a o tvrzení, že právě předsádkové čočky jsou dokonce nejlevnější pomůckou pro makrofotografii vůbec by se dalo s úspěchem pochybovat /odkaz na díl reverzní kroužek/. Některá literatura uvádí také mezi výhody i možnost použití velmi malé clony a tím i dosažení malé hloubky ostrosti. Toto tvrzení ale považuji za velmi sporné, protože jednak v oblasti makrofotografie se pohybujeme v oblasti malé hloubky ostrosti i při použití poměrně velkého clonového čísla (viz tip č.11) a pak také proto, že právě kvůli často nižší kvalitě použité předsádkové čočky musíme objektiv více zaclonit.
Největší nevýhodou je u většiny předsádkových čoček kvalita. To je bohužel problém, se kterým se případný zájemce musí utkat sám a jak už jsem psal, nejlepší je zapůjčit předsádku, o kterou má zájem k vyzkoušení na svém objektivu, nebo alespoň získat o ní reference od nějakého majitele.
Mezi špičkové předsádkové čočky patří výrobky firmy Nikon. Zejména achromatické, dvoučlenné předsádky jsou použitelné i pro velmi přesnou a kvalitní profesionální práci.
Jejich přehled přináší tabulka:
| Označení předsádky | Optická mohutnost | Průměr filtrového závitu |
| No. 0 | + 0,7 D | 52 mm |
| No. 1 | + 1,5 D | 52 mm |
| No. 2 | + 3,0 D | 52 mm |
| No. 3T | + 1,5 D | 52 mm |
| No. 4T | + 2,9 D | 52 mm |
| No. 5T | + 1,5 D | 62 mm |
| No. 6T | + 2,9 D | 62 mm |
Předsádky označené T jsou dvoučlené achromatické!
Nejznámějšími výrobci kvalitních předsádkových čoček s velkým rozsahem typů, kvalit a průměrů jsou firmy Hoya a B+W.
Ještě závěrem několik rad:
- pokud chceme použít zároveň s předsádkovou čočkou filtr, musíme dodržet toto pořadí: objektiv – předsádková čočka – filtr
- jestliže potřebujeme dosáhnout většího měřítka zobrazení, nesnažme se toho docílit použitím velmi silné předsádky, ale spíše kombinací s jinými pomůckami pro makro a použitím předsádkové čočky menší mohutnosti
- nezapomínejme, že ne každá předsádka se hodí ke každému objektivu
- předsádková čočka se hodí i majiteli makroobjektivu, neboť mu umožní dosáhnout ještě většího měřítka zvětšení při dobré kvalitě zobrazení
- při použití předsádkové čočky nezapomínejme clonit kvůli hloubce ostrosti a také kvůli alespoň částečnému potlačení vad zobrazení
- zejména dříve se doporučovalo v případě potřeby použítí předsádkové čočky mohutnosti tak do +0,5D využít nepotřebnou filtrovou objímku a nechat si do ní optikem přibrousit kvalitní brýlové sklo (punktální) příslušné optické mohutnosti
|
| Technické parametry: Nikon F5, objektiv Nikkor Mikro AF 2,8/105 D + předsádka Nikon 4T (+2,9D), film Fuji NEW SUPERIA 400. Stativ Manfrotto 055C + hlava 222 Joystick Grip Action Měřítko 1,4:1. Vzdálenost přední části objektivu od fotografovaného předmětu cca 95mm. |
