Zkuste se s námi zamyslet nad tím, proč by zrovna tenhle objektiv měl mít přívlastek, který jej staví do role základního příslušenství.
Sáhněme do knih, nahlédněme do prospektů, zavrtejme do našich hlav a všude nalezneme vousatý axiom – základním objektivem pro kinofilm je padesátka. No jo, ale proč?
Když budeme číst v učených knihách, tak zjistíme, že základní, normální či standardní objektivy jsou ty s ohniskovou vzdáleností rovnou úhlopříčce políčka. To je sice hezké, ale kdo si ještě ze školy pamatuje Pythagorovu větu, ten zjistí, že úhlopříčka kinofilmového políčka měří 43 milimetry. Tak proč zrovna padesátka?
Pravda, Carl Zeiss dělá 45mm objektivy Planar a Tessar pro Contax, Nikon znovu vyrukoval se svým 45mm Ai-P tessarem, Pentax vyrábí objektiv s ohniskem přímo 43mm. Ale rozhodně nelze říci, že by tyto objektivy změnily ten starý axiom.
Pro zodpovězení této první záhady je nutno jít až do roku 1913, kdy pan Barnack zhotovil první prototyp Leicy – fotoaparátu na 35mm film. Leica serie 0 měla objektiv Leitz Anastigmat 50mm f/3,5.
Nezjistil jsem sice, proč zvolil zrovna padesátku, ale není těžké spekulovat. Potřeboval vykreslit kinofilmové políčko v dostačující kvalitě. Barnack sáhl pro tessar, který navrhl Rudolp deset let předtím (1902), jenže ten byl původně vypočten pro světelnost 6,3. Přístroj ale musel být pohotový, což předpokládalo světelnější objektiv a to v té době znamenalo problém s kresbou v rozích. Nebylo nic jednoduššího, než ohniskovou vzdálenost trochu prodloužit a problematické partie odsunout mimo políčko. Současně s tím založil pan Barnack i tradici padesátky jako základního objektivu ke kinofilmovému fotoaparátu.
Buďme tolerantní, ponechme stranou debatu jestli 43 milimetrů nebo 50. Díky tomu se nám původní otázka mění na: “Proč má základní objektiv ohniskovou vzdálenost rovnou úhlopříčce políčka?” a zahrnuje už všechny formáty.
Protože v takovém případě je zorný úhel přibližně roven zornému úhlu lidského oka, jak mi napovídá například firemní katalog firmy Horseman. I spousta z vás mi jistě potvrdí, že lidské oko a padesátka vidí zhruba stejně. Najdu to v každé druhé knížce, tak proč se tím zabývám.
Protože já tvrdím, že to není pravda.
Zkoumali jste někdy, jak vidíte? Já ano. Prošel jsem knihy odborné i populární, prolistoval jsem funkční anatomii i anatomický atlas, znám přesně rozměry čočky, rohovky, oční bulvy, ba i složení sklivce málem sdělím na požádání. Velikost zorného pole oka jsem ale nikde nenašel. Takže zbývají praktické testy.
Pokud budete pozorně sledovat nějaký objekt, pak dospějete k zajímavému faktu. Zorné pole tohoto pozorného vnímání se plynule mění podle vašich potřeb. Jsme schopni vnímat celou fotografii a vzápětí se věnovat malému detailu a vše ostatní potlačit a vnímat pouze periferně, aniž bychom se k fotografii přiblížili. To má bezpochyby na svědomí náš mozek. To je také důvod, proč občas přehlédneme v zorném poli něco, kvůli čemu si pak rveme vlasy na hlavě. Zároveň ale díky kmitání očí nepostřehneme, že oko vidí ostře jen ve velmi malém úhlu.
Vstaňte a projděte se po místnosti nebo vyjděte ven na ulici (ale nejdřív dočtěte článek do konce). Zkuste si uvědomit jak velký úhel při takové procházce vnímáte, jak velký kus místnosti či ulice se Vám vrývá do povědomí. To, co vnímám já, se blíží spíše již zmiňované pětatřicítce (pro kinofilm), možná i osmadvacítce.
A ještě poslední pokus. Zavřete jedno oko, předpažte ruku a zvolna jí posunujte ke straně. Ve chvíli, kdy vám zmizí, se podívejte, v jakém úhlu jste ji ještě viděli. Nedivte se, pokud zjistíte, že vaše oko vidí ve vodorovné rovině skoro 90° do vnější strany. Opačným směrem nám vadí nos, takže se to nedá změřit – ale na špičku nosu si vidíme a to je nějaký úhel! Stejný pokus si můžete udělat i pro svislou rovinu. Tam nám zase vadí nadočnicový oblouk a lícní kost (obočí a tváře), ale i tak je to určitě 45° nahoru i dolu.
Ještě jeden argument se objevuje – pořídíme-li snímek objektivem, jehož ohnisková vzdálenost je rovna úhlopříčce filmu a zvětšíme-li snímek tak, aby fotografie měla úhlopříčku rovnou normální pozorovací vzdálenosti (250mm), ze které snímek pozorujeme (nebo – prostě řečeno – pozorujeme zvětšeninu ze vzdálenosti rovné její úhlopříčce), pak je na ni scéna zachycena přesně tak, jak ji vidíme přímo. Tady někde bude zakopán pes, nicméně mi to stejně přijde poněkud násilné. Kdo by podsouval fotografům takový pohled na svět? Že by do té doby monopolní malířská lobby? Nebo si malíři sedlající novou technologii přinesli vidění s sebou? Kdysi jsem dokonce četl názor, že by se se negativ měl zvětšovat tolikrát, kolikrát byla ohnisková vzdálenost použitého objektivu menší, než normální pozorovací vzdálenost. Sice by tím byl zachován vjem scény, ale pak by se základní objektiv z kina zvětšoval na 140x210mm, osmadvacítka na 210x320mm a třeba dvoustovka na větší známku 30x45mm – o zmenšování z tisícovky ani nemluvě.
Padesátku můžeme plamenně obhajovat, že je vpodstatě univerzální pro většinu potřeb, nebo ji můžeme plamenně zatracovat, že není ani dost široká, ani dost dlouhá. Můžeme tvrdit, že jedině pětatřicítka je ta pravá a mávat svými Nikony-Canony-Minoltami-Pentaxy-aj. s nasazenými pětatřicítkami – i když ve fototaškách schováváme padesátky, protože nic naplat, ona kromě přívlastku základní má většinou i přívlastky světelná, kvalitní a levná. Navíc dřív se každé tělo prodávalo standardně s padesátkou a zvyk je někdy železná košile, že jo?
Tak proč se stále bere za normální objektiv zrovna padesátka?
Budu upřímný – já prostě nevím …
Zeby perspektiva?
Nie je to tym, ze pri tejto ohniskovej vzdialenosti je najmenej skreslena perspektiva? Na sirokouhlom vyzeraju veci od seba viac vzdialenejsie – perspektiva je zvyraznena, u tele naopak. Mam pocit ze u tej padesiatky je vic menej “skutocna”. Ale je to len moj nazor, nemam to odnikial vycitane ani som to neoveroval.
Brano
RE: Zeby perspektiva?
Jasně. Je to tak. Obrázky s padesátkou dělají dojem perspektivy podobné lidskému oku. S osmdesátkou zase docílíme toho, jako když na něco koukáme upřeným zrakem. Proto jsou tak skvělé na portréty.
RE: RE: Zeby perspektiva?
Zaměňujete příčinu a důsledek. Lineární perspektiva je dána vzájemnou polohou pozorovatele a pozorovaných objektů. Objektiv z toho pouze vyřízne určitý úhel. Ale je fakt, že spousta lidí takhle opačně uvažuje.
A co se týče portrétů, tak se brzo dočkáte. Na vydání už čeká podobný článek.
RE: RE: RE: Zeby perspektiva?
Nie som si isty, ze tomu s tou pricinou a nasledkom rozumiem. Pri kinofilme a objektive s ohniskovou vzdialenostou okolo 50 mm vychadza perspektiva na vyslednej fotke vzdy prirodzenejsia ako pri pouziti tele alebo sirokouhlaca. Verim tomu, ze je to sposobene uhlom zaberu aky ten objektiv ma ale to predsa nie je dolezite. Pri danom rozmere policka a danej ohniskovej vydialenosti bude uhol zaberu stale rovnaky, aby sme s tym pohli musime bud zmenit ohniskovu vzdialenost objektivu alebo velkost policka filmu, inak zmenu uhla nedosiahneme – tak mi to s tou pricinou a nasledkom nie celkom sedi. A v clanku sa hovori o kinofilme.
A inak k tomu videniu – tam to az tak jednoznacne ako je uvedene v clanku (alebo niektorych reakciach) ani zdaleka nie je – ludske oko naozaj vidi ostro a dobre len vo relativne malej oblasti v strede zorneho pola. Celkovy uhol pohladu je sice naozaj ovela vacsi ale je to videnie ktore je od stredu k okraju stale menej ostre, stale menej farebne a stale menej presne – na uplnom okraji uz vidime len zmenu jasu a pohyb, ale len vtedy ked nastanu. Ludske oko je v podstate relativne nekvalitna sosovka a vsetko kompenzuje pohybom po celom zornom poli a hlavne naslednym spracovanim obrazu v mozgu. Fotka urobena sirokouhlym objektivom je pre vela ludi pritazlivejsia pre to, ze je to pohlad pre ludske oko neobvykly – nikdy nebudeme schopny realne vidiet rovnako ostro a kvalitne tak velky vyrez zorneho pola ako ho mozme vidiet na fotke zo sirokouhlaca. Vidime ho velmi podobne lebo oci prebehnu napriklad sledovanu krajinu mnohokrat za sekundu bez toho aby sme si to uvedomili a obraz je v mozgu priebezne skladany a korigovany. Lenze nikdy to nie je pohlad “naraz” na celu scenu.
U “normalneho objektivu” je vyrez sice mensi ako sme schopny zachytit okom ale v ramci toho vyrezu zostavaju zachovane prirodzene proporcie a vztahy objektov a prvkov obrazu. Neskusal som to ale myslim, ze keby mal niekto odhadnut vysku alebo vzdialenosti, ci skutocnu velkost predmetov podla fotky z teleobjektivu, normalneho objektivu a sirokouhlaca tak by drviva vacsina ludi odhadovala najspravnejsie prave podla tej 50ky (stale hovorim o kinofilme). Dokonca som presvedceny, ze aj keby vedeli akym objektivom su tie fotky fotene, tak by nevedeli dostatocne spravne tu perspektivu odkorigovat. Takze tam vidim tu “normalnost” alebo prirodzenost objektivov s ohniskovymi vzdialenostami okolo tych 50 mm.
Len na doplnenie, aby nedoslo k nejakemu omylu – nemyslim si ze tzv. normalny objektiv je jediny spravny, mne vyhovuje najviac ale to je ciste sukromna a pocitova zalezitost, nema to nic spolocne s kvalitou fotiek. Videl som dost krasnych fotiek a nikdy ma netrapilo akym objektivom su fotene.
RE: RE: RE: Zeby perspektiva?
Precital som si to po sebe a mam pocit, ze tie moje reci o uhle objektivu vyzeraju byt trosku od veci, tak este k tomu (snad to nebude dlhsie ako povodny clanok : ) ) – linearna perspektiva je dana vzajomnou polohou pozorovatela a pozorovanych objektov a objektiv z toho vyreze urcity uhol – niekde som uz o tom, cital nejake pojednanie (mozno prave od Vas), bola tam rec o tom, ze v skutocnosti je ta perspektiva stale rovnaka a ak zvacsime vyrez z fotky fotenej sirokouhlacom, tak sa prekryje z rovnakou castou sceny fotenou napr. 50kou, t.j. ziadna realna zmena zmenou objektivu. Neviem, je mozne ze je to pravda, ale subjektivne ten vnem nezodpoveda skusenosti a posobi to. Napriklad pri portrete (na ktory su ludia omnoho citlivejsi ako na cokolvek ine) si kazdy hned vsimne to neprijemne skreslenie sposobene sirokouhlacom – velke tucne tvaricky a za nimi trochu vlaskov a male uska (samozrejme prehanam) – ano portret sa robi casto objektivom s dlhsou ohniskovou vzdialenostou ale myslim, ze je to skor o hlbke ostrosti, ci sa mylim? Rozhodne sa mi nieco take s 50kou nestane.
P.S: popisal som toho dost, ospravedlnujem sa : ) Ale ak sa s tymi objektivmi mylim, budem rad ak sa dozviem nieco nove.
RE: RE: RE: RE: Zeby perspektiva?
Článek o lineární perspektivě napsala radka:
http://www.paladix.cz/rs/clanek.php?aid=10595&sid=1&hledej=
Vaší zkušenosti to neodpovídá právě kvůli neuvědomnělému zaměňování příčiny a důsledku, protože při použití širokoúhlého objektivu se přiblížíte, abyste vyplnil objektem celé políčko. Zkuste vyfotit ten portrét nejříve širokáčem bez přiblížení a pak to zopakujte po přiblížení širokáčem a třeba i tou padesátkou. Možná se Vám vejde na políčko jen nos, ale deformovaný bude stejně.
RE: RE: RE: RE: RE: Zeby perspektiva?
Dakujem za odkaz, precital som si ten clanok pozorne a matematicky vsetko sedi, takze nemozno nesuhlasit. S tou perspektivou mate pravdu, ale… asi som nespravne pouzil pojem “perspektiva”. Zaber sirokouhlym objektivom ma neprirodzenu perspektivu v tom zmysle, ze v skutocnosti naraz taku cast okoliteho sveta nie sme schopni (v tej kvalite ako objektiv) obsiahnut. Preto asi bezne nevnimame perspektivu tak “strmu”.
Jednoducho mi len nesedi ten Vas argument, ze 35 alebo dokonca 28mm objektiv je viac podobny ludskemu videniu len preto, ze ma podobny uhol zaberu ako ludske oko. Ludske oko nema nejaky jednotny uhol zaberu – naozaj ostro vdime len v malej ploche v strede zorneho pola, uplne iny uhol videnia mame pre farebne a pre ciernobiele videnie, iny je dokonca pre kazdu farbu, iny je pre vnimanie pohybu a zmenu jasu. Takze nejaky jeden “uhol videnia”je velicina, s ktorou sa neda prakticky narabat.
Aby som pouzil ten vas (a moj) priklad s portretom – z blizka uvidim nos mozno rovnako ako sirokouhlac ale realne som schopny zo sceny vnimat mozno polovicu toho co ten objketiv, takze aby som zaplnil svoje zorne pole niekoho nosom nemusim byt tak blizko ako ten objektiv. Takze “prirodzena” je pre mna perspektiva tak ako som ju schopny vnimat niekde v strede mojho zorneho pola. No a to je uz trochu o tom uhle pohladu, snad aj tej 50ky. Staci maly pokus – pozrite sa na nejaky bod rovno pred sebou (nie vonku ale niekde v miestnosti, kde su predmety relativne blizko – pre nazornost) a potom BEZ TOHO ABY STE POHLI POHLADOM (to je velmi dolezita podmienka) skuste odsledovat co vlastne vidite mimo stred zorneho pola – nic moc to nebude a cim viac k okraju tym to bude horsie (ruku si sice uvidite ale nerozoznate ani len kolko na nej mate prstov).
Pre to vsetko, si stale myslim, ze 50ka objektiv vidi “prirodzenejsie” ako sirokouhle skla a nema to nic spolocne z uhlom zaberu. Ale uvedomujem si, ze to porovnavanie objektivov a nasho videnia moze byt uz z principu len velmi, velmi priblizne.
RE: RE: RE: RE: RE: RE: Zeby perspektiva?
Možná je skutečně trochu nešťastné operovat tu se zorným polem oka. Zkusím to tedy jinak.
Oko vidí skutečně trochu jinak, ale má taky k ruce mozek (no, mozek má spíš k ruce oko :-). Pokud bychom to posuzovali přísně, tak tu bude skutečně rozdíl, dokonce mám obavu, že bychom měli problém přiblížit se vjemem k záklaďáku a skončili bychom u nějakého telete. Asi bychom se měli spíše bavit o vidění, což funguje jinak, než jen samotné oko. Prvním věcí je to, že my věci kolem sebe známe. Nepotřebujeme počítat prsty na ruce, víme, že jich je tam pět – stačí ruku zaregistrovat. druhou je to, že pokud něco neznáme, oči si to rychle osahají a mozek pak pracuje s celkovým obrazem podle potřeby. Konkrétně mířím tam, že když jdu ulicí, tak sice neregistruji detaily (prostě už vím, nebo jsem si to bleskově prohlédl předem, že ten dům je bílý, ten okrový, ten má zhruba okna tak a tak, u tohohle je takový a takový plot), ale mám z té ulice jakýsi celkový vjem. A právě tento vjem se blíží těm 28-35mm na kinu.
RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: Zeby perspektiva?
Asi naozaj nie je mozne porovnavat dva tak odlisne aparaty ako je sustava oko – mozog a objektiv – filmove policko. Napriklad ani to otacanie hlavou nie je argument pre “sirokouhle videnie” – urcite so mnou budete suhlasit, ze neziskate rovnaku fotku ak odfotite tu istu scenu najprv sirokouhlym objektivom a potom ju pre zmenu poskladate z trebars styroch fotiek urobenych 50kou (co je, podla mna, skor podobne tomu otacaniu hlavou). A su tu aj ine faktory, ktore sposobuju objektivne skreslenie pri foteni sirokouhlym objektivom – napr. (v tom Radkinom clanku to tusim aj bolo spomenute) skreslenie sposobene premietanim na rovinu filmu, to je samozrejme aj u ostatnych objektivov ale u sirokouhleho je zvyraznene tym, ze uhol zaberu je tak velky.
A zase mate pravdu, ze ten “celkovy vjem”, ten celkovy pocit videneho (doraz by som dal na to pocit), moze byt skor tak nejako “sirokouhly”.
Aby som to skratil – asi zostanem nadalej verny “zakladaku” ale musim uznat, ze ani ja neviem preco je prave padesiatka zakladny objektiv. Mal som pocit, ze je to jasne ale ako sledujem tuto diskusiu, zistujem, ze moje zdovodnenie je predsa len dost o subjektivnom vnimani a zdaleka nemusi byt vlastne vacsine.
On by to bol celkom zaujimavy namet na ovela rozsiahlejsiu studiu pre niekoho, kto by bol ochotny venovat tomu tu kopu casu. (Mozno diplomovka?) Mna sameho by zaujimaly zavery takej prace. V kazdom pripade vdaka za dobry namet na premyslanie a mozno aj na par experimentov s fotoaparatom.
RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: RE: Zeby perspektiva?
No, az dosud jsem se domnival ,ze u kinofilmu je zakladni objektiv 50ka z toho prosteho duvodu, ze obraz zachyceny na snimku neni zdeformovany.
Myslim si to dosud. hezky je to videt napriklad pri foceni na 35mm, nebo 20mm. Sice je pri sirokouhlem zaberu videt to, co vidime okem, ale obraz je deformovany. Krasna ukazka toho je rybi oko. Ne, ze bychom videli az v takovem uhlu, ale je zrejme, ze obraz je od reality, jak ji vnimame my jiz znacne vzdalen.
Co se tyka vyssich ohniskovych vzdalenosti, tam nedochazi k tak patrnemu zkresleni jako u kratsich ohnisek (soudkovitost apod.) ale ke zmenseni hloubky obrazu a zmene proporci.
Pokud vezmu neco uplne jineho, jako treba makro, zkuste si prohlizet neco tak, abyste se blizili velikosti obrazu zachyceneho na fotografii.
Podle meho nazoru 50ka na kinofilm poskytuje obraz v proporcich, ktere jsou vnimane realite. Neposkytuje ovsem tak velky zorny uhel, jaky jsme schopni videt ocima, ale jenom jeho vyrez. Konecne, o tom take fotografovani prece je, divat se na svet a vybirat z nej presne to, co nas zajima.
RE: RE: RE: RE: RE: Zeby perspektiva?
Jsem jenom laik, omlouvám se. Ale prosím pěkně, není to axiom, že fotografovaná scéna má zaplnit víceméně celé políčko? A promiňte mi i tu zpozdilou otázku, nějak tady plyne na povrch, nejsou někdy nejlepším zoomem fotografovy nohy?
RE: RE: RE: RE: RE: RE: Zeby perspektiva?
Zaplnění celého políčka není axiom, je to jen dobrá rada. Jednak je to proto, aby se snímek co nejméně degradoval přílišným zvětšováním, protože snímek je pak zrnitější a méně ostrý, chybí jemnější detaily. Druhak je určen především pro lidi, kteří se nadšeně snaží portrétovat kompaktem čápa na komíně 200m daleko.
Co se týče vztahu nohou a zoomu, tak musím zdůraznit: NE, NOHY NEJSOU ZOOM! Je to právě ta chyba se zaměńováním příčiny a důsledku. Zoomem pouze volíte úhle zorného pole vyřízlého ze scény, ale je to stejné, jako kdyby jste už hotovou fotku ostříhnul nůžkami.
Nohy, naproti tomu, mění stanoviště, mění lineární perspektivu. Pokud uděláte krok, scéna se změní, přičemž důsledek může být jak zanedbatelný, tak značný. Mezi nejčastější důsledky patří, že jeden objekt zakryje druhý, někde se dotknou okraje, někomu roste z hlavy větev nebo lampa. Znovu bych odkázal na výše zmíněný radčin článek o perpektivě.
RE: RE: RE: Zeby perspektiva?
Nechápu, z čeho vyplývá, že uvažuji nějak “opačně”.
;o)
Vtipny clanok, dobry na odlahcenie pondelka ;o)
Mimochodom tu anketu neviem vyplnit, lebo mam zakladny objektiv 24-70/2.8…
Podle článku to vypadá…
Podle článku to vypadá, a asi tím raní kastu klasiků, že oku nejvíce odpovídá ZOOM. A taky nevím, jak odpovědět v anketě … mám 24-85 mm … ale většinou používám krátký konec … takže širokáč.
…
No, když si tak matně vzpomínám na to, co jsem četl, mám dojem, že objektivy s délkou ohniska zhruba v rozsahu úhlopříčky jsou konstrukčně jednodušší, menší a zároveň světelnější, tím pádem hlavně levnější než ohniska jiná. A porovnání s lidským okem se myslím týkalo úhlu ostrého vidění.
RE: …
Ano, týká se to ale jen objektivů se světelností kolem f 1,8. O Noctiluxech a jiných supersvětelných objektivech se to říct nedá, že jsou jednoduché a levné.
A jedna zajímavost:
50 mm f/0.75 Rodenstock TV-Heligon a jeho
recenze na webu.
Pokud by se Vám stráky nenačetly korektně (frane), je tady kompletní odkaz.
RE: …
To se týká hlavně jednookých zrcadlovek, protože tam musí být objektiv namontován na těle určité tloušťky a například zadní člen nesmí být moc hluboko v těle a zároveň ne moc hluboko v objektivu.
U velkého formátu je určitá kontrukce a ta se s ohniskem nafukuje, takže se to vpodstatě platí na kila. Zrovna tak se cenově liší různé konstrukce.
50 mm vs. 35 mm
No tak napriklad si vezmime taku obycajnu tramvaj. Ak sa na nu chceme kuknut a mame volne priestranstvo, tak kazdy pojde asi tak blizko, aby ju videl (povedzme z pohladu aby bolo vidiet celo aj bok v pomere 1/3 celo, 2/3 bok). Kazdemu sa asi pohodlne kuka, ked nemusi vytacat hlavu ani velmi mykat ocami. Ked z tohto “pohodlneho” miesta tramvaj chceme vyfotit, tak verte ci nie, ona sa akurat do tej padesatky ako ju tu nazyvame akurat zmesti, mozno odsekneme pantograf. Ak vsak vytiahnem telo s 35kou, tak zisitm, ze ak chcem zaplnit cele policko, tak musim o dva az tri kroky blizsie. Poznam to. Jedna vec je vnimanie – v tom uplne suhlasim s autorom, ze sa skor priblizuje 28micke, ale skutocne pohodlne obezranie objektu je (aspon podla mna) v oblasti 50 mm, u mna mozno viac (tipoval by som takych 65mm pre kinofilm). Kazdy sme nejaky a vsetko je vec zvyku.
Asi proto…
Nejdříve se pokusme sjednotit pojmy. Základní, nebo standardní? Podívejme se, co říkají oficiální webové stránky NIKON.CZ:
– Standardní objektivy – ohniska od 40 do 60 mm
Oficiální evropský webový katalog NIKON:
– 50 f/1,8 Oblíbený základní objektiv.
Nyní se podívejme na stránky CANON.CZ:
– Objektiv EF 50mm f/1.4 USM Standardní objektiv vyznačující se skvělou kvalitou a přenosností.
Stránky PENTAX.CZ:
– Standard AF: SMC Pentax-FA 43mm F1.9 Limited, SMC Pentax-FA 50mm F1.4, SMC Pentax-FA 50mm F1.7
Stránky MINOLTA.CZ:
– Standardní objektivy mají ohniskové vzdálenosti kolem 50 mm, perspektiva jejich zobrazení velmi přesně odpovídá perspektivě viděné očima. Jsou vhodné především pro obecné fotografie a mohou být používány pro většinou fotografických situací. Jsou také ideální pro začátečníky k poznávání základů fotografování.
Jak je vidět, častěji výrobci používají pojem standardní objektivy. Toto slovo má ale přeci jenom poněkud jiný význam, než slovo základní. Nicnémě, dnes jde pouze o mrketing a “dokonalé” anglické překlady firemních tiskovin. Viz. např.: ” Ve své třídě je to nejrychlejší 85mm teleobjektiv s výbornou světelností f/1.2. V angličtině se pojem “rychlost” používá ve fotografii stejně dobře pro “citlivé” filmy jako pro “světelné” objektivy a překladatelé si s tím rozhodně nedělají těžkou hlavu.
Proč tedy standardní objektiv? Z Tobíkova článku by se dalo usuzovat, že se k velikosti kinofilmového políčka prostě našel jen objektiv s odpovídající ohniskovou vzdálenistí / úhlopříčkou záběru. No, myslím, že tomu bylo právě naopak. Oskar Barnack odvodil velikost kinofilmového políčka jednak z možností, které mu dával rozměr kinematografického perforovaného filmu, a z potřebné úhlopříčky záběru tak, aby se zobrazovací úhel přibližně rovnal zornému úhlu lidského oka. Tím na citlivé vrstvě získáme obraz, jehož peerspektivu a úhel záběru považujeme za přirozené!
Pro nevěřící by byl možný tento test: Vezměme stařičký mechanický kinofilmový pentax s co největším zvětšením hledáčku, tedy model MX, nasadme na něj standardní objektiv SMC Pentax-FA 43mm F1.9 Limited, zaostřeme na libovolný námět a otevřeme druhé, většinou při fotografování zavřené oko. Můžete porovnat obraz vykreslený jedním i druhým okem. No a pak to zkuste s ohniskem 35mm, 24mm a na druhou stranu 85mm, 135mm. Takže proto standardní objektiv.
Možná že by se O. Barnack rozhodl pro jiné ohnisko, ale při tehdejší standardní rozlišovací schopnosti a zrnitosti negativních materiálů a při možnostech vývojek, např. Rodinalu na malém formátu, by bylo velké množství informací vykreslených širokoúhlými objektivy na konofilmové políčko prakticky jen stěží použitelné.
Je standardní objektiv zastaralým přežitkem? Podívejte se na webové stránky Leica fotografů. Zjistíte, že velmi často používají standardní objektivy a že standardními objektivy vznikají zřejmě ty nejlepší fotografie.
Tady si dovolím použít něco z buddhistické doktríny: Důležitý je stav mysli!
50-ka Vás nutí dělat z reality výřez, věnovat se polocelku, detailu. Protože jinak myslíte, jinak se také díváte na realitu kolem sebe a máte šanci produkovat lepší fotografie! Zejména po stránce kompozice. Abych k divákovi přenesl informace o nějaké odálosti, ději, o předmětu, nemusím nutně fotit celky. Dokonce sev sérii snímků nemusí celek nemusí ani jednou objevit, a přece je divák schopen vyčist z fotografií plnohodnotnou informaci. Jako příklad bych použil fotografie Jana Ságla v knize Krajina. Někde (a bylo to v CZ “odborném” periodiku) jsem četl, že se s 50-kou dá snad vyfotit snad jen královský letohrádek a socha krista v Brazílii. Hmmmm… Zajímavý názor…
Tak, a podívejme se do katalogu Leica pro M systém:
Universally useful: standard lenses.
With their focal lenght oaf 50mm, standard lenses are easy to use and very versatile at the same time. Becouse their angle of view and their perspective come closest to the viewing habits of the human eye.
A na závěr ještě názor výborného amerického fotografa Ralpha Gibsona:
“The whole world is a stage… and only with a perfect sense of size relationship will the drama become reality. Throughout the history of photography, more photographs were probably made with a Leica and a 50mm lens than with any other combination. With the knowledge that everything would be covered by the viewfinder, I traveled all over the world with a 50mm lens. This outstanding lens delivers optical precision and imparts a passionate abillity to react spontaneously.”
Určitě jsem na otázku, položenou v záhlaví Tobíkova článku neodpověděl, snad jsem alespon naznačil cestu…
Odkaz na zdroj informací a výborných fotografií: Leica camera.
RE: Asi proto…
Zajimave je, ze Barnack nejprve postavil prototyp ktery jeste vyuzival kinofilm stejne jako u kinematografickych kamer: napric. Protoze ale kvalita obrazku nebyla uspokojujici, format otocil o 90 stupnu a diky tomu i zvetsil na dnesnich 24x36mm. Jestli u puvodniho prototypu bylo jine ohnisko nezli u konecneho reseni nevim, a asi je to i jedno 🙂
RE: Asi proto…
Ano, taky jsem si říkal, že Nikon si zřejmě sehnal překladatele, který pokud možno o fotografování nic neví, a korektuře se záměrně vyhnul.
Ale s tím, že ten či onen fotograf vyznává, že záklaďák má výhodu, že nutí k tomu či onomu, tak já v tom třeba naopak vidím omezení. A třeba Adams přímo tvrdil (volně zpaměti), že necítí žádnou zvláštní potřebu fotit se záklaďákem, že mu ty výsledky přijdou nepříliš zajímavé, neboť s ním nelze docílit zamýšleného odklonu od reality – čímž asi myslel prosté okopírování skutečnosti.
RE: RE: Asi proto…
Ale ten příklad s “rychlým” a “světelným” portrétním objektivem byl převzat ze stránek canon.cz 🙂 Nicméně Nikon je na tom, pravda, podobně.
Srovnání “standardního” objektivu u velkého formátu, kterým fotill Ansel a “standardního” objektivu u kinofilmu je tak trochu nefér, vzhledem k nesrovnatelné velikosti obrazu vykresleného standardními objektivy obou formátů.
RE: RE: RE: Asi proto…
Aha, Nikkor má, pravda, v prospektu: “1.4/85 – nejrychlejší teleobjektiv Nikkor …”, případně “1,4/50 – rychlostní normální objektiv”.
Srovnání s Adamsem je fér, fotil hodne i na Hasselblad a koneckonců i nějaké to kino.
Zjištění základního objektivu
Zkuste následující postup – k jednomu oku přiložte fotoaparát se zoomem (něco kolem 28-70), druhé nechte otevřené, dívejte se oběma očima a zoomujte – na vlastní oči uvidíte, jak se mění zorný úhel oka “za foťákem” – bud bude něco chybět, nebo přebývat – uvidíte si “za vlastní nos”. A jakmile uvidíte “jako normálně”, tak máte nastavenou normální ohniskovou vzdálenost oka – a ono to nějak kolem té padesátky bude.
RE: Zjištění základního objektivu
Jeste se ale musi pocitat s koeficientem zvetseni obrazu v hledacku.
RE: Zjištění základního objektivu
Myslím si, že pokus by měl vypadat následovně:
Vyřízněte si do kartonu okno velikosti hledáčku fotoaparátu, přiložte ho k oku do takové vzdálenosti, ve které držíte fotoaparát – to co vidíte bez žádné optiky byste měli vidět ze základní (nebo standardní) optikou přes hledáček fotoaparátu… a to je skutečně přibližně těch 50 mm.
jsem rad,
ze si po precteni clanku nemusim pripadat jako nechapajici, proc zrovna 50 mm je to spravne ohnisko. Koukam ze nejsem sam 🙂
RE: jsem rad,
Nevsiml jsem si, ze by Tobik tvrdil, ze to je to “spravne” ohnisko. Normalni neznamena spravny.
Nicmene je tu jeste jeden moment, ktery Tobik nezminil. Totiz, pouziji-li extremni objektiv s extremni perspektivou a vyfotim neco celkem banalniho, tak uz pouziti nezvykle perspektivy muze vytvorit interesantni snimek. Ze se tento pristup casem omrzi je jina vec, mnozi si pamatuji prvotni okouzleni rybim okem kdysi v sedmdesatych letech. Pouziti standardniho objektivu proto klade duraz na objekt sam a nerozptyluje nezvyklymi uhly pohledu a perspektivou. Vede tak k soustredeni na podstatne, na obsah a formu nechava trochu stranou. To neplati jen o 50 mm, ale vcelku tak v rozmezi 35 – 80 mm.
Nekdo by mohl rict, ze normalni je tedy zakladni zoom. S tim nesouhlasim, to by ten zoom musel byt mnohem svetelnejsi, proste efekt dosahovany s 1,4/50 je taky specificky.
RE: RE: jsem rad,
No ten moment jsem nezmínil možná proto, že je to podle mého špatné uvažování. Pobíhat po světe s padesátkou a zkoumat, jak tam něco dostanu, považuji za špatný postup.
Já, když fotím, tak u scény hledám nejdříve místo. Tím je dána lineární perspektiva. Pak teprve volím výřez a ten mi určí, jakou ohniskovou vzdálenost potřebuji. Pak to teprve kontroluji na matnici, protože ani s jedním zavřeným okem si nedokážu představit scénu dvourozměrně a navíc při projekci na rovinu dochází k určitým zkreslením, které očima nevnímáme – to se týká širších skel.
Pravda, na velkém formátu používám ječastěji záklaďák, ale to je v současné době proto, že mám jen tři skla (90, 210 a 360mm) se strašným odstupem. Nejvíce mi chybí něco kolem 135 – 150mm, který se ovšem v přijatelné ceně nenabízí s potřebným vykresleným úhlem 🙁
to snad ne
Tobiku vase vyzkumne metody jsou podobne Cimrmanove dukazu o tom, ze svetlo je rychlejsi zvuku. Uhel zaberu objektivu je spjat nejen s ohniskovou vzdalenosti dane soustavy cocek, ale i s formatem citlive vrstvy(plochy oka pokryte tycinkami a cipky) …tzn. kdyby jste do kinofilmoveho aparatu dal dvakrat uzsi filmovy pas, tak se nezmeni ohniskova vzdalenost jak se nam temer snazite namluvit, ale dvakrat se zmensi zachyceny(zorny) uhel ve vertikalnim smeru. Co z toho vyplyva je doufam jasne.
RE: to snad ne
A uz se Vam to nekdy podarilo?
RE: to snad ne
Čtěte pozorně, v polovině článku je věta, která článek zobecňuje na všechny formáty.
Z literatury
Dobry vecer, zkusim jen citovat starsi literaturu a omlouvam se za format. Vrozena lenost me dovolila jen skenovat a OCR, recke znaky nutno domyslet :-))
Raven
Abychom při pozorování fotografického obrazu získali stejný
dojem o členění prostoru, poloze a tvaru předmětů, jaký bychom
měli při pozorování fotografovaného objektu, musely by být pozorovaná skutečnost a fotografický obraz (kontaktní kopie negativu) viděny pod stejným úhlem. Tato podmínka bude splněna, bude-li
ohnisková vzdálenost použitého objektivu rovna vzdálenosti pro
pozorování obrazu.
Pro zřetelné rozlišení detailů je pozorovací vzdálenost zdravého lidského oka rovna 25 cm (tzv. konvenční pozorovací vzdálenost). Při pozorování je oko vedeno snahou, aby úhel zorného pole
nepřesáhl 45° až 50°. Nemáme-li v úmyslu při pozitivním procesu
obraz zvětšovat, měl by mít snímek, pořízený objektivem s ohniskovou vzdáleností f = 25cm rozměr, pro nějž má oko při konvenční vzdálenosti úhel zorného pole rovněž 45° až 50°.
V odd. 3.2.8 jsme poznali, že tuto podmínku splňují objektivy
tehdy, když je jejich ohnisková vzdálenost stejná jako průměr
užitečného obrazového pole (většinou se shoduje s délkou úhlopříčky clony obrazového pole). Pro formát negativu 24 mm x 36 mm
splňuje tuto podmínku ohnisková vzdálenost přibližně 50 mm. Abychom takový snímek mohli pozorovat ze vzdálenosti 25 cm se stejným úhlem zorného pole, musíme jej (při pozitivním procesu)
pětkrát zvětšit. Potřebné zvětšení plyne z jednoduchého vztahu Z= a/f‘ kde a je pozorovací vzdálenost v cm a f‘ — ohnisková vzdálenost použitého objektivu, rovněž v cm.
Zvětšíme-li negativní obraz 24 mm x 36 mm pětkrát, dostaneme rozměr 12 cm x 18 cm, což odpovídá přibližně běžnému rozměru pozitivních zvětšovacích papírů 13 cm x 18 cm, který se pro
zvětšování z malého formátu nejčastěji používá.
Kdybychom zvolili pro snímek na malý formát objektiv
o f = 250 mm, byl by úhel zorného pole pouze 2 &>=10°, a objektiv
by tedy uvedenou podmínku nesplnil. Kdybychom naopak nezvětšili snímek pořízený na formát 24 mm x 36 mm objektivem o f = 50 mm, museli bychom jej pozorovat ze vzdálenosti 5 cm, což
je pro normální oko prakticky nemožné. Zvětšeniny větších rozměrů bychom měli pozorovat ze vzdálenosti rovnající se přibližně
délce úhlopříčky obrazu. Pro zvětšeními 30 cm x 40 cm je tedy
vhodná pozorovací vzdálenost asi půl metru.
f=50 mm
No ja mam jako standardni objektiv 50ku a duvody jsou jasne: svetelnost a mala vaha. f/1.4 jak v 85 mm tak v 35 mm provedeni vazi pres pul kila a to uz clovek premysli, jestli to s sebou brat.
Nevedecky nazor
Myslim si, ze kazdy vyrobce touzi prodat svoje produkty. To plati i o fototechnice.
Historicky nevice byl rozsireny 50mm, takze vyrobce ma v podstate 2 moznosti pri uvadeni noveho vyrobku na trh. Bud pujde “unasen s davem” a upozorni na sebe nejakou jinou zvlastnosti (i negativni), anebo ma moznost na sebe upozornit tim, ze ma jiny standardni objektiv. Ten byva v rozmezi od 35 az 40 mm na jednom konci a az 58 mm na konci druhem.
Je velkou pravdou, ze typ zvoleneho standardniho objetivu v rozmezi 35-58 mm nema v zadnem pripade vliv na tvurci uroven majitele pristroje.
taky jsem nad tim uz nekolikrat premyslel…
…a dosel jsem k zaveru, ze jednim okem vidim ostre asi tak 50mm, ale svet vnimam dvouma ocima a to mi vychazi tak na 28mm, perspektiva je vec jina, nikdy nemuze objektiv dat to co vidi muj mozek…
38mm
Mam iba jeden fotoaparat a ten ma pevne ohnisko 38mm. Takze som zbaveny vsetkych starosti aky objektiv je ten najlepsi 🙂
Pomer stran obrazu
S timto nametem souvisi i zajimava otazka pomeru stran obrazu.
Vi nekdo, jaky je ten nejprirozenejsi pomer stran?
Drive jsme meli u kinofilmu 3:2 a radu dalsich 6×9, 6×7, 6×6, ted mame u digitalu 4:3 (z TV normy).
Osobne mi prijde nejlepsi neco mezi 3:2 a 4:3.
Samozrejme, kazdy format ma neco do sebe a hezka kompozice se da udelat ruzne.
Jinak 40-50° je skutecne prirozeny uhel vnimani (bez otaceni hlavy a neprirozene velkeho rozptylu pohybu oci), trochu jsem to zkoumal. Neurologove napr. zkoumaji pohyb oci a rozkmit sledovaneho bodu je tak do tech 40°.
opravdu 50 ?
pro MĚ je základní objektiv ten, přes který vidím jakkoliv vzdálené předměty ve skutečnosti stejně vzdálené jako přes objektiv.A světe div se, při 50 mm jsou dál než ve skutečnosti o 35 mm ani nemluvím, MĚ to vychází kolem 80 mm.
At si kazdy foti na to co uzna
Podstatny je vysledek ne to jak to vzniklo. Stejne tak se stavim k pomeru stran. Nekdy se hodi 3:2 nekdy 1:1. To ze nejlepsi fotky jsou nejcasteji z 50ky mozna neni proto ze je na foceni nejlepsi, ale proto ze ji hodne profi fotografu pouziva protoze je to takovy zvyk. Statistika je pekna vec, ale musi se videt v sirsim pohledu. Kdyby ti sami fotografove kaslali na nejaky zvyk a fotili na jina ohniska, pak by uz neplatilo ze nej fotky jsou vesmes focene na 50ku. Takze to spis vypovida jen o mire pouzivanosti teto f ale ne o tom ze by to byla ta spravna f a nejlepsi f.
RE: At si kazdy foti na to co uzna
No, myslel jsem, že Ti kdo jsou např. členy Magna si objektiv vybírají podle tvůrčího záměru a ne podle zvyku, ale asi jsem se spletl… 😉
Můj názor
Kdybych chtěl opravdu precizně zdůvodnit, proš 50-ku považuji za standardní objektiv (ne z hlediska teoretických výpočtů a pouček, ale z hlediska “psychologie fotografie”), vydalo by to nejméně na jeden dlouhý článek. Zkusím to tedy stručně:
1. někde jsem četl, že je velice zajímavé srovnat diskuzi skupiny malířů a skupiny fotografů, kteří se sejdou, no třeba n pivu. Malíři se baví o myšlenových postupech, které vedly k zhotovení díla, naproti tomu “fotografové” se většinou baví o technice: čím fotíš, je xy lepší než ab, etc. Důležitý je stav mysli! Když fotím, nesmím se zatěžovat myšlením na to, který čudlík a v jaké kombinaci s ostatními zmáčknout. Musím myslet hlavně na sdělení, které chci předat.
2. myslím, že je nejprve potřeba zvládnout zobrazení reality jednoduchou a přirozenou 50-kou, a až poté se můžeme vydat na další tvůrčí cestu, např. “deformaci” reality širokými ohnisky, nebo teleobjektivy. 50-ka má nejlepší poměr mezi světelností, hloubkou ostrosti, úhlem záběru a zobrazením perspektivy a přitom umožnuje udržet si od fotografovaných dostatečný odstup. Máme-li nasazenu 50-ku, eliminuje to úvahy o použití vhodného ohniska na zoomu. Prostě máme tam tenhle objektiv a musíme s tím počítat, naučit se pohybovt ve vhodné vzdálenosti od fotografovaných osob / předmětu a najít si svůj “úhel pohledu”. Prostě, donutí nás to si na tenhle objektiv zvyknout. Můžeme se také více věnovat jen obsahu a formě. Docela dobrá škola, nepostradatelná pro ty, kteří fotí to, co chtějí a ví co chtějí.
3. Prof. Smok v jedné staré knize napsal, že zanedlouho bude fotoaparát běžně vybaven pankratickým objektivem (rozuměj transfokátor, čili zoom) a amatér bude postaven před problém, vybrat si pro svůj snímek vhodné ohnisko. Toto bylo napsáno v souvislosti s kritikou “vrozené lenosti” většiny amatérských fotografů, měnit stanoviště a hledat jiné, lepší, nebo netradiční úhly pohledu. Dnes je zoom opravdu běžným objektivem a myslím, že se zanedlouho bude 28-85/f cca 4 a něco označovat jako standardní (nebo základní) objektiv. myslím také, že problematika “změny stanoviště” zůstala, akorát se k ní přídala ještě problematika “volby vhodného nastavení ohniska” a na tvůrčí myšlenkové pochody tak zůstalo zase o něco méně mozkové kapacity.
4. Volba vhodného ohniska je věcí individuální – vkus, tvůrčí záměr,… Mnoho fotografů má své “oblíbené” ohnisko a to používá trvale, nebo velmi často: A.Kratochvíl – 28 mm, J.Koudelka (období focení cikánů) – 25 mm. M.Luskačová – 35 a 50 mm. nevím jak to bylo u nich, ale já si myslím, že by měl každý amatér nejdříve zvládnout standardní objektiv s “přirozeným” zobrazením a teprve pak to dále zkoušet na širokém a krátkém konci a vybrat si, co mu vyhovuje. Myslím tím něco jako “klasické” vzdělání (někteří snad ještě ví, co to je). Tím by se dal vysvětlit pojem základní objektiv (základní fotografické vzdělání => základní objektiv).
5. já jsem prošel cestu od flexy a prakticy s pevnými skly 28, 50 a 135 mm přes výborné mju II a zrcadlovky nabité automatikami a uživatelskými nastaveními, zoomy a blesky, co umí naprosto všechno. Pak jsem si ale koupil nový, jednoduchý mechanický nikon a nebylo už cesty zpátky. Moje “moderní” nádobíčko leželo ladem tak dlouho, až jsem se rozhodl, že ho prodám. Prostě jsem už nebyl schopen s tím fotit. Ta gemiální jednoduchost fm3-ky nádherně osvobozuje ducha. Musíte se sice více zajímat o expozici, ale tím se jen naučíte lépe “vidět” světlo. Jinak jsou vaše myšlenky naprosto svobodné a můžou se věnovat jen “(ne)rozhodnícímu oka-mžiku”. Nevím, jesti byly důvody, pro které si F. Staud oblíbil svoji fm2-ku stejné, jako moje, ale něco mi říká, že nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že asi jo. Navíc, nemám ted možnost zvolit si nějaký velmi pohodlný, ale při častém použití ohlupující, plnoautomatický motivový program…
6. Při focení je cílem vyprodukovat sdělení. Technika je jen prostředkem k dosažení cíle, Cílem je myšlenka = sdělení! Pokud svou kapacitu myšlení zatěžujete příliš uživatelským nanuálem, tabulkou kódů pro uživatelská nastavení a použitými funkcemi, tím méně vám ji zbývá na myšlení tvůrčí. Fotografie bez sdělení je jen mechanickým záznamem skutečnosti a dnešní fototechnika k takovémuto mechanickému záznamu už fotografa vlastně ani nepotřebuje… Podívejte se na stránky ITF v Opavě a stáhněte si tam “čítanku” v pdf formátu: Teorie fotografie. Je zajímavé, jaké diskuze vedli fotografové (i amatéři) ve starých zlatých, plně mechanických časech. Můžu vám prozradit už ted, že o přístrojích a objektivech to nebylo.
P.S. Takže, co kdybychom položili otázku z názvu článku trochu jinak: Splnuje padesátka, jako základní, neboli standardní objektiv, mé tvůrčí záměry na malém formátu?
můj názor
Musím říct, že vaše představa o stručnosti je na hony vzdálena té mé;)
Myslím, že to úplně nejpodstatnější jste vystihl v první větě druhého bodu. 50-tka je jednoduchá a PŘIROZENÁ. Tím jste jako asi jediný odpověděl na otázku, kterou autor článku položil. Ostatní tu mlátí prázdnou slámu.
Mějte se!
svatá slova
Za tohle pojednání byzonovi moc děkuji. Právě v této době hledám jaký že to digifoťák by se mi líbil po delší pauze ve fotografování a po několikaleté praxi s videokamerou. Vzpomněl jsem si na dobu, kdy jsem točil kličkou u rolleiflexu po dědovi a snažil se udržet při expozici v klidu zenita s jeho stokilovým zrcadlem. A taky jsem si vzpomněl, že žádné starosti s ohniskem jsem si tehdy nedělal a jediné co mě štvalo bylo to jak to sám málo umím. Až video mě nutilo zabývat se tím jak na široko/na úzko vidí. A tam jsem přišel na to, že ohnisko mi může být úúúplně fuk. Buď je záběr hezký, nebo ne.
Spíše se přikláním k mírně širokoúhlému vidění. Ořezat jde vždy, co na snímku není, to už nikdo nepřidá.
Každopádně je fakt, že dnes drtivá většina lidí silně prožívá kolik čudlíků a světýlek kdo na škatulce má a jaké to má na přibaleném papírku čísílka a v digitálním mozečku funkce a pak to stejně přepnou na plný automat a jen mačkají červené tlačítko zatímco tím zázrakem o jedno číslo a písmenko novějším než má soused bezcílně mávají kolem sebe.
Je to prostě fakt, když vím co chci tak to vyfotím i dírkonem a když ne tak nic.
28
Shodou okolnodtí jsem se dnes bavil s kolegou nefotografem a označil jako standard 28mm :-). Já mám prostě u nějakých 35mm pocit, že se dívám na svět s čepicí s kšiltem. A jak jsem někde četl, 50mm je dobrá akorát tak na to vyfotit Rio de Janeiro od Ježíše Krista :-). Mám za to že je vše hodně subjektivní pocit co vlastně oko vnímá. Já mám radši širší skla.
Zorné pole
Tobík píše: “Velikost zorného pole oka jsem ale nikde nenašel.”
Biskup, Tausk: Fotografování s výměnnými objektivy, str. 39-41:
Oko je optická soustava, která obsáhne velký zorný úhel, avšak obraz viděného předmětu je úplně ostrý jen ve velmi omezeném okruhu… Za předpokladu, že pozorující oko se nepohybuje a je v naprostém klidu (tzv. indirektní pozorování)… vidí nejostřeji v okruhu 9° od optické osy čili pod celkovým zorným úhlem 18°. Hranice zrakového vjemu (ovšem již neostrého) u lidského oka jsou zhruba po vodorovné ose 90° na vnější stranu a 55° na vnitřní stranu; po svislé ose 60° směrem dolů a 55° směrem vzhůru… Na rozdíl od fotografického přístroje, u něhož vykreslení obrazu spočívá pouze na optických základech, je zrakový vjem výsledkem pochodu optického a fyziologického. Jednotlivá pozorování se zaznamenávají v mozku tak, že úhrnný dojem pozorování ostře viděného světa odpovídá potom zhruba zornému úhlu 30-35°… Ohnisková vzdálenost standardních objektivů je volena tak, že odpovídá zornému úhlu 40-55°. Tato volba zorného úhlu standardního objektivu byla ovlivněna především tím, že i neostrá část viděného obrazu světa nám utkvívá v paměti a tak obrázek pořízený větším zorným úhlem, než odpovídá lidskému pozorování, neodporuje podstatně ve většině případů našim vzpomínkám…
===============
Problém je asi v podmínce “pozorování v naprostém klidu” – což není Vámi uváděný příklad chůze po ulici, kdy mozek musí aktivně vyhledávat podněty z okolí (když to nedělá – např. se zamyslíte, vnímaný zorný úhel se zmenší a Vy zakopnete nebo do něčeho vrazíte).
RE: Zorné pole
Vida, co literatury bylo k mání.
Jsem potěšen, že mé jednoduché měření dospělo k podobným výsledkům.
Skutečně mám na mysli spíše celkový vjem, než upřený pohled, protože tak na svět kolem sebe obvykle nahlížím. Jiní fotografové se očividně soustředí více na detaily, pak jim víc vyhovuje sklo delší. Pak si ukazujeme vzájemně fotky a nevěříme si, že jsme šli spolu jednou ulicí …
Vyšel jsem do ulice…
I když mám o svých preferencích ohnisek jasno, vyšel jsem před dům a prokorzoval ulici. Dospěl jsem k “vědeckému” závěru: ohnisko 50-60 mm je asi opravdu to, co způsobuje nejmenší nepoměr mezi tím, co vidím při “nesoustředěném pohledu” neozbrojeným okem a co vidím v hledáčku. To znamená – poměr mezi zobrazeným popředím a pozadím je “normální” – není anomální komprese perspektivy jako u dlouhých teleobjektivů, ani pozadí “nemizí” jako u ultraširokoúhlých objektivů. Ovšem!!! Když nefotím zrovna krajinu (a – koneckonců – i zde je nějaké popředí!), obvykle nějaký objekt považuji za “dominantní, hlavní”. A chci ho nějak “vypíchnout”. A to se mi daří zcela mírným “potlačením pozadí”, “odsunutím vzad”,”snížením horizontu”, “zmenšením objektů v pozadí” – a to se mi nejvíce zamlouvá u ohniska 35 mm (možná i 38 mm – prostě do těch 40 mm). Napadlo mě, proč asi většina kompaktů nevybavených zoomem (špatných, průměrných i těch nejlepších) disponuje právě tímto ohniskem…?! Uznávám, perspektiva je u 35ky již “deformovaná”, ale “líbivě”!!! “Vyleze” to, co fotografuji, zůstane zachováno – ale lehce je potlačeno – to, co tvoří “dekoraci” hlavnímu motivu.
JISTĚ!!! Je to subjektivní názor, každému oku lahodí něco jiného… Když budu fotit soustředěný výraz trumpetisty, nepotřebuji mít jako pozadí nudící se harfenistku, druhý saxofon, stoh not a kabelové svazky… když budu fotit kaktus na poušti, potřebuji široké ohnisko, abych věděl, že ten kaktus je na poušti a ne v regálu květinářství…
RE: Vyšel jsem do ulice…
Souhlasím, já mám standardně nasazený 28-70/f4.0 a ať s tím kroutím jak s tím kroutím, většinou mi to vyjde trochu víc než 35.
To opravdu nikoho nenapadlo…
proc je blbost do toho vzorecku za A dosadit 36 a za B dosadit 24 ?!?!?!?!
RE: To opravdu nikoho nenapadlo…
Pominuli fakt, že se tu žádný vzorec neuvádí, takže musím předpokládat, že se jedná o Pythagorovu větu, pořád nevidím důvod, proč by měla být blbost dosazovat 24 a 36?
RE: RE: To opravdu nikoho nenapadlo…
Zamyslel jste se, proc se se pouzival (a stale i pouziva) ctvercovy format policka? Skuste za A i B dosadit 36.
Snad jste porozumel, kam mirim.
dodadek #01
moc by me zajimalo, z jakych knich ty informace mate – musim uznat, ze se najdou hodne velike minely.
Jedna takova je, ze na uhlopricka policka, ale ulhlopricka obrazoveho formatu. To jsou ponekud odlisne veci.
To proc je to tak a ne jinak, nevim (zatim – kamarad mel nejaky ten senestr optiku, tak umidim kolik si toho jeste pamatuje – preipadne by mohl mit jeste skrypta), ale jedno vim urcite – nevymysleli to nejaci hlupaci, ti lide sesakra dobre vedeli proc to delaji.
Z nekake moudre knihy mam tohle – Standartni nebo take normalni objektiv, jehoz zobrazeni prostoru a obrazovy uhel zhruba odpovidaji lidskemu videni (rozumejme jednomu oku)
PS
neberte prosim v totaz pravopisne chyby – psal jsem to kdyz jsem za tou klavesnici temer usinal…
RE: dodadek #01
Za A i B sice mohu dosadit 36, ale to nedostanu na kinofil, který má – a to pomíjím perforaci – šířku 35 mm.
Já nevrdím, že to vymysleli hlupáci, nicméně jejich pohled na věc s nimi nesdílím.
RE: RE: dodadek #01
Nanapada vas, ze 36×24 je vyrez?
Oblíbené ohnisko a normální perspektiva
Překvapivě často se mi při reportážní fotografii stalo, že jsem se po vyfocení snímku podíval na stupnici ohniskové vzdálenosti (rozsah 28-80) a všiml si, že jsem intuitivně nastavil 43 mm. Prostě 43 is The Best 🙂 – berte s nadsázkou.
Když vezmu vyhotovený snímek (na papíře) a dívám se na něj, považuji jej za “normální”, pokud se záběr na něm zobrazený shoduje perspektivou s tím, co bych viděl za ním v případě, že jej umístím ze stanoviště, ze kterého byl focen směrem, kterým byl focen, a to do normální pozorovací vzdálenosti. Proto se liší naše zkušenost, co nám připadá jako normální vzdálenost – každý se na snímky díváme z jiné vzdálenosti.
oblíbené ohnisko a normální perspektiva
Tak to je přesné – často si taky všimnu, že na svém zoomu mám nastaveno něco mezi 35 – 50….
Uhlopříčka 35mm filmu má cca 50 mm
Nevím kde jsem to slyšel, ale někdo velice chytrý mi kdysi vysvětlil že uhlopříčka 35 mm filmu má přibližně 50 mm tím je dán základní poměr ohnisko vůči uhlopříčce 1:1 tudíž základní měřítko = základní objektiv. Z toho vyplývá že pro 6×6 je má základní objektiv jiný. Rovněž digi zrcadlovky s přepočtem ohniska mají jako základní objektiv jiný. To je skutečnost. Bohužel po sto letech fotografie asi těžko někdo přejmenuje 50 objektiv. Smiřte se s tím že zakláďák bude vždy 50 ať budem fotit třeba ve 3D. Ahoj
základ je 55 a více ))
zdravím. Každý to má jinak. Mě se líbí na kinofilmu jako základ 60 až 70mm, paradoxně na makro miluji 28tku s předsádkou, nebo obráceně se závitovou redukcí. Karel.