Digitální fotografii jsme akceptovali, pojďme si teď říci pár slov o tom, jak ji promítnout, co má na kvalitu obrazu vliv a jaké jsou zde možnosti. Uvedené téma se pokusím shrnout ve třech navazujících článcích. Ten dnešní je o projektorech a jejich vlastnostech.
 |
| Nabídka je opravdu široká (nebo vysoká?), vybere si každý … |
Úvod
Tento na fotografickém serveru poněkud nezvyklý článek zohledňuje stávající nástup digitální techniky. Digitální zrcadlovky přinesly provozně příjemné fotografování s kvalitou srovnatelnou s kinofilmem, ovšem zmizela možnost promítnutí diapozitivů, jak jsme byli zvyklí. A tak se používají data/video projektory všech kategorií s velice různorodými výsledky. Od zcela nevhodného projektoru, přes pochybnou projekční plochu (zeď), až ke správnému, leč špatně nastavenému projektoru. A protože mě projekční technika tak trochu živí, pokusím se zde v krátkém seriálu nastínit, jak se s touhle technikou rozumně a bezproblémově sžít a jak si vybrat ten správný projektor.
Nicméně předem podotýkám, že promítnutý diapozitiv stále zůstává nádherným a pro sebelépe nastavený projektor nedostižným snem. Samozřejmě můžete sáhnou po Mercedesu mezi projektory, ovšem částka v řádu miliónů korun vás poměrně rychle přesvědčí, že tudy běžná cesta opravdu nevede. Obraz je ale nádherný, to nemohu popřít.
Jak ten obraz vlastně vzniká? (LCD x DLP)
 |
| Sčítání barev na projekční ploše, v podstatě libovolnou barvu lze vyjádřit pomocí třech barevných složek Červené-Zelené-Modré |
Obrázek umístěný vlevo, znázorňující aditivní skládání barev, je vám asi znám. Při promítání obsahuje základní zdroj světla celé barevné spektrum a jeho světlo je “bílé”. To je ovšem jen zdroj světla. Abychom na plátně dostali barevný obraz, je potřeba ten původní paprsek rozdělit na tři, ty “obarvit” (červeně, zeleně a modře) a v potřebném poměru ztlumit a následně zase složit do jediného paprsku, který již má díky poměru jednotlivých barevných složek finální barvu. “Obarvení” bílého světla se provádí barevným filtrem a ve skutečnosti to znamená, že filtr propouští jen světlo z určité části spektra, ostatní ne. Všechny paprsky jen “obarvené”, ale nijak netlumené = bílá barva. Pokud zatlumíte modrou, zbude červená se zelenou a výsledkem bude žlutá barva. A tak dále, podle počtu jasových stupňů “tlumení” pak dostaneme celkový rozsah zobrazitelných barev. Takto zdlouhavě to vysvětluji z prostého důvodu. Byť to třeba nevnímáte, jakýkoliv jednotlivý bod digitálně promítaného obrazu se bude skládat ze tří barevných složek – červené, zelené a modré a vzniká stejným způsobem, jak uvádím výše. Barevné složky se označují velkými písmeny RGB, podle anglických názvů barev (Red, Green, Blue).
 |
| Když si vezmete lupu a podíváte se na monitor či televizi, uvidíte asi tohle (bez těch písmen, samozřejmě :-)) |
Dovolím si přeskočit řadu perspektivních či naopak dávno zapomenutých technologií a vezmu v potaz dvě dnes nejpoužívanější, alespoň co se data/video projektorů týká. Takže zůstaneme u technologie LCD, kterou všichni známe, neboť plochý LCD monitor používá nebo určitě alespoň viděl každý z nás, a dále u technologie DLP, kterou v jiném zařízení než projektoru nenajdete. K DLP se vrátím později, teď se chvíli věnujme LCD.
Když se díváte na LCD monitor, nevnímáte jednotlivé barevné složky zvlášť, protože obrazové body jsou velmi malé a velmi blízko u sebe. Vnímáte jen konečný barevný odstín, který daný bod po smíchání složek má. Ve skutečnosti se ale každý jednotlivý bod skládá ze tří malých o velikosti 1/3 bodu celkového, které produkují tři barevné složky v tom správném poměru, aby bylo docíleno požadované barvy. Protože dané body samy o sobě nevydávají světlo (tekuté krystaly působí jako barevné filtry), je pod nimi podsvětlení, které zaručuje jejich prosvětlení a následně i vnímání barvy naším okem po dopadu světla na sítnici.
Stejně vypadá i televizní obrazovka nebo klasický CRT monitor. Vyzařování barevného světla je zajištěno jinak, ale barevné složky tam jsou také a princip skládání barev platí rovněž.
 |
| Když se tři barevné složky “naskládají” přesně na sebe, vypadá obraz jinak, je ostřejší a kvalitnější |
Vraťme se k projektorům. První z nich měly jeden LCD panel, za ním výkonnou halogenovou žárovku, později výbojku, před ním objektiv a to bylo všechno. Jednoduché a prosté, jenže s řadou nectností, protože zatímco na monitoru to, že malý bod je složený ze tří různobarevných částí, díky nedokonalosti lidského oka nevnímáme, na velké projekční ploše už jednotlivé části bodu viditelné jsou. Obraz tak byl poměrně nekvalitní a hlavně obsahoval mřížku kolem jednotlivých bodů. Ta mřížka, to jsou ve skutečnosti napařené vodiče mezi jednotlivými body, které tam prostě musí být. Protože příliš kostrbatý obraz, složený z bodů umístěných vedle sebe, opravdu vadil, šel vývoj dál. Následovalo zcela logické řešení, kdy jednotlivé barevné složky se promítly přes sebe, takže se jeden barevný bod neskládal ze tří bodů třetinové velikosti, ale ze tří stejně velkých bodů, které se umístily naprosto přesně na sebe. Mřížka napařených vodičů sice zůstala, ale body se třikrát zvětšily a s tím přišel vzrůst kvality obrazu natolik velký, že u tohoto principu se již zůstalo. Takže i dnešní LCD projektory promítají obraz tímto způsobem, jen technologie je samozřejmě dokonalejší, mřížka menší, barvy mnohem jasnější a věrnější.
 |
| Blok LCD panelů, tečky korespondují s barevnými složkami, volné místo vpravo obsadí objektiv, uvnitř je z několika částí složený skleněný hranol zajišťující sloučení všech tří světelných paprsků. |
Co takto zmíněno zní jednoduše, nijak jednoduché není. Za prvé musíte rozložit světlo jedné výbojky do tří stejně silných paprsků, nalámat jej tak, aby přišlo pokaždé z jiné strany na LCD panel té správné barvy. A pak zase z těch tří oddělených paprsků obsahujících jednotlivé barevné složky obrazu, musíte s vysokou přesností poskládat paprsek jeden a ten poslat objektivem na projekční plochu. Navíc to všechno musí být tak pevné, aby třeba nárazy nebo tepelnou roztažností nedocházelo k mechanickému posunu prvků, vzniku nepřesného naskládání barev na sebe a tím i neostrému obrazu. Pro představu jsem vpravo doplnil obrázek LCD bloku, který obsahuje na třech stranách po jednom LCD panelu té správné barvy, na čtvrtou volnou stranu pak přijde objektiv. Uvnitř bloku je skleněný dělený hranol s polopropustnými vrstvami, který zajišťuje právě to finální složení obrazu. Protože tenhle komplet je dost citlivý na přesnost, všichni výrobci ho dodávají jako nedělitelný blok.
LCD technologie je asi jasná, jak funguje a co je to vlastně DLP technologie? Budete se divit, ale je to výsledek dvacetiletého vývoje společnosti Texas Instruments a jedná se o malý čip, který vypadá při běžném pohledu jako zrcátko. Jenže to “zrcátko” se při pohledu přes mikroskop rozpadne na tisíce malých bodů, nazývaných mikrozrcátka, které se umí “vrtět” a ohýbat, napřed jen o 10°, poslední dobou už o něco více, kolem 12°. Je to málo, ale stačí to.
 |
| Princip DLP pro jeden bod, zrcátko buď odrazí paprsek do objektivu, pak bod svítí, nebo neodrazí, pak je zhasnutý. Barvu zajišťuje rotační barevný filtr. |
A tak zatímco u LCD technologie vzniká obraz prosvětlením tří oddělených LCD panelů pro jednotlivé barevné složky, DLP technologie vytváří obraz na jednom a tom samém čipu s mikrozrcátky (jejich počet odpovídá rozlišení projektoru), osvětlovaném světelným paprskem. Různé barvy se získají tak, že paprsek prochází otočným filtrem, který na sobě obsahuje barevné proužky podle jednotlivých složek (Red, Green, Blue) a tak paprsek „obarví”. K dané barevné složce (poloze rotujícího filtru) v témže okamžiku vytvoří DLP čip odpovídající obraz. Svítící bod – mikrozrcátko odráží světlo do objektivu, zhasnutý bod – mikrozrcátko je vychýleno a odráží světlo mimo objektiv. Z popisu je zřejmé, že aby lidské oko vnímalo obraz jako statický a neblikající, musí se daná změna dít velmi rychle, ve frekvenci několika kilohertzů. Na plátně skutečně existuje v daném okamžiku pouze obraz jednotlivé barevné složky.
Tímto postupem sice dostaneme variantu maximálně jasného nebo tmavého bodu, ale co s jasy mezi 0% a 100%? Abychom dostali i další hodnoty jasu, zajišťuje elektronika správný přepočet barev na jas na plátně poměrně jednoduše. Jestliže pro plně “rozsvícený” bod potřebujeme (zjednodušeně, aby se to dobře počítalo …) 100x za vteřinu osvítit projekční plochu, a tedy 100x za vteřinu zahýbat mikrozrcátkem, pro řekněme 50% jas vypustíme každý druhý pohyb mikrozrcátka, zahýbáme s ním pouze 50x a na projekční plochu tedy dopadne polovina světla. Když potřebuji 25% jas, vypustím tři ze čtyřech pohybů, a tak dále. Ve skutečnosti je do toho ale ještě potřeba zahrnout pomocné zvyšování kontrastu obrazu, kdy barevné filtry mají navíc doplněný čirý segment, který na ploše DLP čipu “zobrazuje” v podstatě monochromatický obraz (černobílý), čímž se získává vyšší kontrast a jas obrazu ve světlých tónech. Prostě jeden z dynamicky promítnutých obrazů je černobílý a díky nedokonalosti našeho oka si to v hlavě poskládáme správně.
 |
| DLP čip druhé generace (první generace měla místo černého rámečku lesklé okolí čipu, což způsobovalo nežádoucí odrazy světla) s fyzickým rozlišením 800 x 600 bodů (alias mikrozrcátek) na “zrcadlové ploše” o rozměru 16 x 12 mm |
Z výše uvedeného plyne jedna opomíjená maličkost, kterou je třeba mít na paměti při případném fotografování akce s promítaným obrazem. Zatímco obraz LCD projektoru je stabilní a na expozičním času moc nezáleží, obraz DLP projektoru stabilní není a při příliš krátkém expozičním času dostanete na snímku obraz barvy červené, zelené nebo modré (a nebo černobílé). Digitální fotografové na to přijdou hned, filmoví se mohou později dočkat nepříjemného překvapení. Takže nějaká ta desetinka vteřiny není na škodu, na setiny či tisíciny zapomeňte.
Jaké jsou výhody či nevýhody obou technologií? V LCD vidíte rastr kolem jednotlivých bodů, ovšem nijak výrazně a při běžné pohledové vzdálenosti je to zcela jedno. DLP má rastr jiný, jemnější, jiný rozdíl není. LCD je citlivější na znečištění prachem nebo kouřem, protože má složitou a relativně rozsáhlou optickou část, DLP je v tomto směru bezproblémový, protože jeho optická část je velmi jednoduchá. To jsou víceméně technické záležitosti, které nás jako uživatele až tak nezajímají.
Zbývá kontrast (nikoliv barevný, ale černá / bílá), ve kterém se obě technologie liší výrazně. LCD projektor nemůže zcela zastavit světelný paprsek, pokud promítá černou, protože LCD panely jsou nepatrně průsvitné. Proto dosahují kontrastu (černá k bílé) s hodnotami od 400:1 až do 800:1. Nakonec stejný problém mají LCD monitory, které nedokáží zobrazit celou plochu opravdu černou, vždy má nějaký, byť malý, jas daný podsvětlením. Naopak DLP projektor za téže situace vychyluje paprsek mimo osu objektivu, takže nemá co prosvítat a dosahované hodnoty kontrastu (černá k bílé) se běžně pohybují v hodnotách 1000:1 až 3000:1 a není výjimkou ani hodnota vyšší (ve skutečnosti tam drobný průsvit díky dynamice obrazu a časovému zpoždění zrcátka stále je, ale to je nad rámec tohoto článku). Právě proto u nejlepších projektorů pro domácí kino naleznete bez výjimky technologii DLP, protože černá je černou. Předpokládám, že fotografujícímu čtenáři není třeba v tomto směru něco dále vysvětlovat.
 |
| Rotační barevný filtr jednoduchého DLP projektoru, není to až taková věda, jak se píše v novinách … |
Proč se tedy někdy traduje, že je technologie DLP u levných projektorů horší, případně obráceně, že LCD je horší? Velmi záleží na kvalitě elektroniky, kterou výrobci do projektorů montují. Levný projektor samozřejmě znamená nějaká omezení, která se zpravidla neprojeví u běžné projekce počítačových prezentací, ale u obrazu z videa či DVD již ano, protože videosignál je zpravidla tmavší, často obsahuje noční scény a ještě častěji scény dynamické a kontrastní zároveň. Tím bych nerad hanil nejlevnější projektory, pokud nemáte srovnání, je obraz docela kvalitní. Jenže když to srovnání máte, můžete zjistit, že kvalita se opravdu viditelně liší a někdy není od věci sáhnout trošku výš. Opět bych se odvolal na fotografování, nejlevnější objektiv službu udělá, ale nemusí vždycky vyhovovat.
Shrnuto a podtrženo, opravdu záleží jen a pouze na elektronice, která převádí analogový obraz (video, s-video, komponentní video, RGB, …, DVI vypouštím) na digitální, který je následně přiveden na LCD panely nebo DLP čip. V tomto směru je elektronika zpracovávající obraz pro DLP čip náročnější, protože u rychle se měnícího videosignálu by měla eliminovat prokládání obrazu spojené s rychlými změnami scény, kdy u nejlevnějších projektorů může docházet k místnímu rozpadu scény (např. při rychlém pohybu tmavého objektu na bílém pozadí dochází k rozpadu hran na řádky, neplést si se snímkovou frekvencí). Nezapomeňte na to, že je dynamický nejen vstupní obraz, ale i vlastní princip jeho promítání. A je to také důvod, pro který přetrvává nedůvěra v tuto technologii, protože první DLP projektory zobrazovaly dynamický obraz opravdu nehezky.
Mimochodem, ve skutečnosti vyrábí LCD panely pár firem na světě a DLP čipy dokonce jediná (Texas Instruments), takže opravdu záleží spíše na tom okolním elektronickém “vybavení”, než na samotné technologii.
Pro zjednodušení jsem vypustil tříčipové DLP projektory, které nemají rotační filtr. Každý čip slouží pro zobrazení jedné barevné složky a optická soustava pak poskládá výsledný obraz dohromady. Vzhledem k tomu, že se vyskytují jen v nejvýkonnějších sálových nebo high-endových projektorech, je vysoce pravděpodobné, že se s nimi v praxi nesetkáte. Že obraz je špičkový, netřeba dodávat.
Potřebné rozlišení projektoru
 |
| Pro poměr stran 4:3 vypadá rozdíl v rozlišení projektoru / monitoru následovně |
Běžně dostupná fyzická rozlišení projektorů (jejich zobrazovacích prvků) se odvíjejí od rozlišení počítačových monitorů s poměrem stran 4:3, takže nejběžnější je SVGA (800×600 bodů) a XGA (1024×768 bodů), dražší projektory pak mohou poskytovat SXGA (1280×1024 bodů) a více. U projektorů určených hlavně pro projekci filmů (videoprojektory) má obraz poměr stran uzpůsobený širokoúhlému filmu a s tímto zohledněním se zde vyskytují rozlišení v řadě 854×480, 1280×720, 1400×1050 bodů a další. Pro informaci, plné rozlišení HDTV obrazu (High Definition TV) je 1920×1080 bodů, z čehož je více než evidentní, že 99% dnes prodávaných projektorů ho umí zobrazit jen s pomocí komprese na rozlišení nižší. Dnešní nejtypičtější rozlišení je 1024×768 bodů, jinak řečeno XGA.
 |
| Projektory/monitory s poměrem stran 16:9, všimněte si, že nejmenší rozlišení je pro počítačový obraz opravdu nevhodné |
Co bych doporučil? Pokud promítáte z počítače a vaše projekce obsahuje materiály bez větších podrobností, což je třeba typická prezentace v PowerPointu, zcela postačuje projektor s rozlišením SVGA. Výroba těchto projektorů již měla několikrát skončit, ale pro neustálý zájem, který příliš neopadá díky rozumné ceně při stejných parametrech s výjimkou rozlišení jako mají projektory vyšší třídy, je již poněkolikáté obnovena a stále pokračuje. Rovněž pro běžnou projekci z videa, televize či DVD jsou zcela dostačující. Pokud vám toto rozlišení nepostačuje, zbývá rozlišení XGA, což lze považovat za dnešní standard. Ohledně fotografií si dovolím kacířskou myšlenku, že při projekci běžných snímků zas tak moc na fyzickém rozlišení projektoru nezáleží, vždy jde o to, z jaké vzdálenosti se na promítaný obraz budete dívat. Třeba strom má “analogový” charakter a tím pádem nejste schopni zjistit, jestli ten lísteček či větvička nemá být o kousíček vpravo či jestli přece jen není nějak deformovaný. Stejnou úvahu lze udělat u dovolenkového fotografování. Pokud nejste specializovaní na architekturu nebo jemné a geometricky přesné struktury, zpravidla s projektorem s nízkým rozlišením nenarazíte. Rozlišení 1024×768 bodů, které je nejběžnější, poskytne subjektivně solidní projekci fotografií, a pokud se dostanete k projektoru s rozlišením ještě vyšším, tím lépe. S diapozitivem se ale výsledek samozřejmě srovnávat nedá.
U projektorů s poměrem stran obrazu 16:9 je situace složitější. Za prvé ty nejlevnější s rozlišením 854×480 bodů jsou postačující pro projekci videa, ale naprosto nevhodné pro projekci z počítače, protože tento počet bodů je opravdu nedostatečný a ani inteligentní komprese obrazu s tím nic neudělá. To je nutné brát jako fakt. Naopak, vyšší rozlišení se zpravidla pohybuje v řadě počítačových, byť netypických možností, a tak je možné nastavit počítačové rozlišení přesně na rozlišení projektoru, kdy je obraz nejlepší, protože bod na počítači je stejným bodem i na projekční ploše. Takže u vyšších rozlišení se již uvedená nectnost nevyskytuje a je na vás, jak si s tím poradíte.
Všechny projektory bez výjimky umí zobrazit rozlišení vyšší nebo nižší, než je fyzické rozlišení projektoru. V každém případě je to však ale doprovázeno větší či menší degradací obrazu, takže zde více než jinde platí jedno doporučení – když už se do této situace dostanete, používejte větší rozlišení maximálně o jeden stupeň. Tj. na projektoru s rozlišením 800×600 bodů lze uspokojivě promítnout rozlišení 1024×768 bodů, ale 1280×1024 bodů již dopadne tragicky a 1600×1200 bodů ani nezkoušejte, i když je projektor povětšinou dokáže nějak zobrazit. Ať již výrobci nazvou kompresi jako “inteligentní”, pořád musí nějaké body pryč, pamatujte na to.
Ohledně rozlišení zbývá technická poznámka – běžný analogový videosignál (kompozitní video, s-video, stávající rozlišení DVD, …) nemá vyšší počet bodů než je rozlišení projektoru SVGA, není tedy nutné kupovat projektor s vyšším rozlišením, aby byl obraz lépe čitelný. Obrazový signál typu HDTV v tomto okamžiku vypouštím, standardně se u nás zatím nepoužívá. V této situaci tedy probíhá přepočet videoobrazu na plnou plochu promítaného obrazu, takže například z VHS videa, které má s bídou 240 řádek, musíte dopočítat u projektoru s rozlišením 800 x 600 bodů zbývajících 360 řádek, lépe řečeno jednu řádku původního obrazu rozložit do několika řádek zobrazovacího prvku. Stejná situace probíhá u projektoru s rozlišením 1024×768 bodů, a tak dále. Z DVD dostanete řádek více, ale pořád je to méně než 600, takže situace je naprosto stejná. Pokud uvidíte projektor, který má nižší rozlišení a přitom mnohem kvalitnější obraz pro stejný zdroj signálu, jako projektor s rozlišením vyšším, má tento projektor lepší a kvalitněji provedenou elektroniku, která zajišťuje přepočet signálu. Nic víc, nic míň. Je dobré na tuto skutečnost nezapomínat. Je to stejná situace, jako když resamplujete fotografii v grafickém editoru směrem nahoru, tj. z malé děláte větší. Výsledky se program od programu liší, u projektorů je to totéž, akorát v reálném čase. Takže někdy může projektor s menším rozlišením pro videosignál (TV, VHS, DVD, …) dosáhnout subjektivně kvalitnějšího obrazu, protože výrobce na elektronice nešetřil a jeho vývojový inženýři přemýšleli.
Světelný výkon, aneb honba za chimérou maximálního čísla
V počátečních dobách projekce byla většina parametrů nepodstatná, protože projektory svítily tak málo, že vyjádření světelného výkonu bylo téměř jedinou podstatnou položkou. LCD panely vyráběly dvě společnosti, DLP čip neexistoval, používaly se i halogenové žárovky. Od té doby uplynulo dost času, přesto zůstal světelný výkon jednou z reklamních model. Přitom není až tak zásadní položkou, protože téměř všechny dnešní projektory svítí natolik dostatečně, že běžné potřeby soukromých či firemních prezentací splní bez problémů.
Pojďme trošku do historie. Světelný výkon je udáván v jednotkách ANSI lumenů a pouze takto uváděný světelný výkon lze použít ke srovnávání jednotlivých projektorů v jasu obrazu. Jak vlastně vznikl ANSI lumen? Při zavádění projekční techniky jako takové byly dosažitelné světelné výkony velmi malé, a výrobci se proto z reklamních důvodů snažili uvádět výkon maximálně dosažitelný. Používali proto jednotek lumen, případně lumen v maximální bílé (peak in white), které uváděly maximální výkon v ose objektivu při projekci bílé barvy, tj. v místech největšího možného jasu obrazu. Jiní uváděli výkon v luxech, což je sice jednotka dopadajícího světla, ovšem záleží na velikosti projekční plochy, na které je daná hodnota změřena. V reklamních materiálech jednotlivých produktů se potom našly 100% rozdíly přesto, že výsledný obraz byl téměř shodný. Neudržitelnost tohoto způsobu uvádění technických parametrů pak způsobila konečně racionální diskusi na téma, v jakých jednotkách světelný výkon projektorů uvádět a za jakých přesně definovaných podmínek ho měřit, aby byl výsledek dostatečně vypovídající a naprosto korektní hodnotou. Tak vznikla v roce 1992 jednotka světelného toku nazvaná ANSI (American National Standards Institute) lumen.
 |
| Jak se měří výkon projektoru v ANSI lm, rozdělení projekční plochy |
Dostaneme se k ní následujícím postupem. Při velikosti obrazu odpovídající ploše jeden metr čtvereční s odrazivostí 1.0 (bude probráno v druhém díle) je plocha rozdělena na devět shodných částí, pokrývajících vždy 1/3 výšky a 1/3 šířky plochy a v každé z nich je za přesně definovaných podmínek změřena hodnota jasu v luxech. Průměrem všech měření je pak získána konečná hodnota jasu, což díky velikosti obrazu přesně 1m2 dává světelný tok v lumenech, protože plochu můžete vypustit. Výsledný údaj pak naleznete v technických datech projektorů pod označením ANSI lm. Což je jednoznačně srovnatelný technický údaj pro libovolný typ projektoru, bez ohledu na případnou technologii vzniku obrazu.
Tím jsme se dostali k nejběžněji udávanému číslu, které ovšem ne vždy je zrovna důležité. Při projekci počítačových dat (nikoliv fotografií), třeba při prezentaci, je totiž obraz obvykle mnohem jasnější (mívá světlý charakter s tmavými znaky a hlavně značný kontrast barev) a lze tedy i při menším celkovém jasu obrazu docílit bezproblémově čitelného a dostatečně viditelného obrazu. Naopak, při projekci videoobrazu
(třeba rovněž z počítače), který je sám o sobě výrazně tmavší s vysokým podílem tmavých barevných odstínů a tedy méně srozumitelný při malém jasu (zahrnul bych sem také fotografie, protože ty také obsahují veškerou barevnou i jasovou škálu), je nutný vyšší jas na plátně za hraničních světelných podmínek, případně je vhodné uvažovat s promítáním v zatemněném prostředí. Za silnějšího okolního osvětlení je vyšší světelný výkon projektoru, kdy je obraz čitelnější, vždy výhodnější. Háček je v tom, že to nejde donekonečna a časté představy, že ten nejvýkonnější projektor přesvítí i sluníčko v proskleném sále, jsou naprosto liché. Proti sluníčku si žádný projektor ani neškrtne. Nejen proto patří mezi rozhodující vlastnosti i řada dalších údajů a nelze tedy hodnotit projektor jen a pouze podle výkonu v ANSI lm. Jeho nejčastější hodnota se pohybuje v rozsahu 2000 až 3000 ANSI lm a věřte tomu, že pro 95% případů je to výkon naprosto postačující. Dokonce v sálech hotelů, pokud nemají prosklené stěny, lze realizovat s projektorem o výkonu “jen” 2000 ANSI lm bezproblémovou projekci pro sto lidí. Pro velkoplošné projekce v sálech, aulách a podobných místech se pak používají projektory s výkonem 4000 až 6000 ANSI lm, pro veřejné projekce na volném prostranství nebo v halách pak projektory s výkony až 12000 ANSI lm. A nebo LED-kové stěny, což už je jiná kapitola.
Opačným případem jsou high-endové projektory pro domácí kino, které mají naopak velmi nízký světelný výkon kolem 1000-2000 ANSI lm, protože se předpokládá projekce za úplné tmy a naopak vše je podřízeno co nejdokonalejšímu obrazu, jak co se barevného podání týká, tak například ostrosti, odstranění prokládání, atd. Lze je považovat za špičková jednoúčelová zařízení, která umožňují i projekci počítačové prezentace, ale je jich na to škoda. Ovšem podání fotografií promítaných z počítače bude v tomto případě opravdu dokonalé.
Dovolím si předběhnout druhý díl a jen tak pro zamyšlení doplnit, že černá je tak černá, jak silné je okolní osvětlení. Projekční plátno je bílé …
Pár dalších parametrů, aneb ignorujte reklamu
Rozlišení až moc a moc bodů není žádný parametr, protože neříká, jak bude výsledek vypadat. Jediný podstatný údaj je nativní rozlišení projektoru, což je jinak řečeno fyzické rozlišení jeho zobrazovacích prvků. Občas se setkávám s údajem “projektor má 1,44 mil. zobrazovacích bodů” u projektorů s fyzickým rozlišením 800×600 bodů, což je hloupost. Body jednotlivých barevných složek se překládají přes sebe (viz výše) a faktické rozlišení je tedy 800×600 bodů, pronásobeno pak celkem 480 000 bodů. Přepočet fungující u fotoaparátů tady neplatí, přesto tento údaj recenzenti občas uvádějí.
Kontrast musí být co největší, je druhým reklamním trikem, který je pravdivý jen zčásti. Podrobněji to bude rozebráno v dalším díle, nicméně tato hodnota platí jen a pouze pro projekci za úplné tmy a jen a pouze pro rozdíl jasu barvy bílé a černé. Jakmile na plátno dopadá jakékoliv jiné světlo, třeba je v místnosti šero, teoretická hodnota kontrastu tisíce ku jedné se mění na pár set (až deset) ku jedné a tento parametr ztrácí v podstatě jakýkoliv význam. A to vypouštím „přesvětlení” mezi body na projekční ploše, chybu ve vnímání lidského oka za těchto situací, atd. Daný údaj je teoretický, změřený za podmínek, kterých nikdo při běžných projekcích nedosáhne. Pokud hledáte projektor pro firemní nebo osobní prezentace, kontrast neřešte, všechny dnešní projektory ho mají dostatečný. Pokud hledáte kvalitní projektor pro domácí kino a budete opravdu promítat za úplné tmy, pak si vybírejte projektor s nejvyšším kontrastem. Ještě je dobré rozlišit kontrast jasový, tedy poměr černá/bílá, což je zmíněný údaj v technických datech, a kontrast barevný, což není technický údaj, ale subjektivní hodnocení některých levnějších projektorů. Prostě mají přílišný kontrast barev, ty jsou jasné, mizí přechodové odstíny a obraz působí trošku jako animace. Občas se vyskytnou články, kde se tyto kontrasty vzájemně prolínají a výsledný text je tak trochu matoucí.
Prezentace bez drátu má dvě úskalí, jedno komické a jedno technické. To komické se jmenuje síťový kabel, protože ten k projektoru vede vždy, přesto na něj řada lidí zapomíná a má představu samostatného projektoru na stole či pod stropem bez kabelů. Tak to ale nefunguje. Technické úskalí spočívá v propustnosti Wi-Fi rozhraní, které je použito ve spojení počítač (nejčastěji notebook) – projektor. Ani nejnovější bezdrátové rozhraní Wi-Fi třídy G nedokáže přenést datový tok odpovídající projekci z videa či DVD po celé projekční ploše (celoobrazovkový režim). Takže klasická prezentace je v pohodě, rovněž tak video v malém okně. Jakmile okno zvětšíte nebo použijete celou obrazovku, obraz sebou škube a výsledek je nekoukatelný. Takže prezentace bez drátu, proč ne, jsou zde ovšem nějaká „ale”, o kterých reklama taktně mlčí. Každopádně doma si bezdrátově film z DVD nepromítnete (zatím), to mi věřte.
Prezentace z USB disku nebo paměťové PCMCIA karty má také svá úskalí, zapomeňte na všechny dynamické a zvukové efekty, které jste do ní přidávali. Doplňující program totiž prezentaci převádí na sled obrázků formátu jpg, takže prezentace z USB flash disku je možná, ale ne vždy je vhodná. I když se dnes začínají vyskytovat projektory s vyšším rozsahem možností, plně integrované možnosti PowerPointu zatím nečekejte.
Další záležitostí je počet signálových vstupů projektoru, často se udává, čím více, tím lépe. Tady nebudu teoretizovat, vezmu rovnou praxi. Za prvé, vnitřní reproduktor projektoru je tak nekvalitní zařízení, které je tam dáno jen do počtu, že osobně neznám uživatele, který by se ho snažil použít. Aktivní počítačové reprobedýnky za tři stovky udělají lepší službu, výjimky se spočítají na prstech jedné ruky. Za druhé, počet vstupů projektoru nehraje moc roli, protože nároční uživatelé vědí, co sami používají, a těm ostatním je to jedno. Když vezmu realitu, asi jeden uživatel z několika stovek použije řízení projektoru přímo z počítače, neboť klasické infraovládání je jednodušší a nepotřebujete hledat další kabel. Zhruba jeden ze sta někdy použije PCMCIA Wi-Fi spojení. LAN konektor pro dálkovou správu nebo diagnostiku používají správci sítí v pevných instalacích, pro běžný mobilní provoz nebo jeden projektor v rámci firmy je zbytečný. DVI konektor nepoužívá skoro nikdo, protože notebooků s tímto výstupem je málo a u velkého počítače je pro změnu problém v maximální délce kabelu. Budu si tedy stát za tím, že 99% uživatelů používá VGA vstup z počítače, občas video vstup z VHS videa nebo televize nebo s-video vstup pro projekci z DVD. Když už jste náročnější, skoro všechny projektory umožňují připojení komponentního nebo RGB videosignálu přes redukci do VGA vstupu. Toť vše. Stačí se před koupí zamyslet. Výrobci si nechají plně osazený konektorový panel projektoru zaplatit a pokud ho nevyužijete, jsou to zbytečně investované peníze.
 |
| DVI, VGA, video, s-video, komponentní video, LAN, PCMCIA, USB, výstup na monitor – klíčová otázka zní: “Opravdu to všechno potřebujete?” |
DVI rozhraní, neboli “digitální” vstup projektoru je dalším, často omílaným bodem. Je pravda, že signál je digitální, tedy nemá analogové rušení a obraz je kvalitní, ovšem tady je nutné říci věc jinou. Pro běžná rozlišení dnešních projektorů 1024×768 bodů, kabely do 10–20 metrů délky (pokud jsou kvalitní) a počítač není DVI signál žádným přínosem, protože jeho vizuální kvalita na plátně je naprosto stejná jako u signálu analogového, pokud jsou všechny prvky řetězce kvalitní. Naopak, DVI signál je stále problém přepínat, rozbočovat, odvést na větší vzdálenost atd. V tomto případě si musíte rozhodnout sami, jestli je pro vás nutností nebo ne. A naopak, u nejkvalitnějších zdrojů videoobrazu, high-endových DVD přehrávačů a projektorů, může DVI signál přinést vyšší kvalitu, ovšem za nesrovnatelně vyšší cenu všech použitých komponent. Tyto projektory také mají jiné rozlišení, vyšší, a zpravidla i čipy/panely s filmovým poměrem stran 16:9. Pro nejběžnější použití nemá DVI rozhraní význam, byť reklama tvrdí něco jiného. U projektoru pro CAD projekci s vysokým rozlišením samozřejmě ano, ovšem kdo z nás ho bude mít?
Hlučnost je jeden dalších, velice pochybných argumentů. Ono uváděné číslo je pouze změřená hodnota hluku, ovšem nikde není řečeno, jaké má ten hluk složení. Takže se může stát, že údajně velmi tichý projektor má hlukové pozadí složené z hlubších frekvencí, které budou rušit, zatímco ten údajně hlučný spíše šumí na vyšších frekvencích, které nám nemusí zas tak vadit. Tady nelze nic poradit, je potřeba použít vlastní uši. Někdy stačí nevhodná chladicí mřížka, nevhodně tvarované lopatky větráku. Hluk je různý, pokud má projektor ekonomický režim výbojky (menší výkon, delší životnost lampy, nižší hluk), vyzkoušejte ho, protože u řady značek dochází k výraznému ztišení. Pak můžete doma promítat s ekorežimem a pracovní projekce realizovat s plným výkonem projektoru.
Závěr
O problematice promítání lze psát knihy, takže berte tento článek jako obecné seznámení s několika principy, které jsou poměrně logické, ale ne vždy si je uvědomujeme. Rovněž bych rád čtenáře přesvědčil, že obrovská část reklamy točící se kolem promítání obrazu je z překvapivě velké části drobet klamavá, spoléhající na technické neznalosti zákazníka, byť to na první pohled nemusí být vidět. Proto se v pokračování budu zabývat navazujícími komponentami, neboť nejen projektor vytváří obraz. Hlavním důvodem, proč vznikl tento seriál, je trochu osvětlit principy a souvislosti, abych tak trochu předešel vašemu pozdějšímu zklamání, že obraz není takový, jaký jste očekávali.
Pekne jsem si pocetl
Pekny clanek, uz se tesim na pokracovani ! Mam jeden z levnejsich projektoru s 16:9 cipem, ale jen na promitani filmů z DVD pripadne TV, coz je v pohode. Stale lepsi, jak televize ci plazma 🙂
pekne jsem si pocetl
Opravdu je obraz z videoprojektoru lepší než TV či plazma? (nemyslím větší).
Děkuji za informace
Velmi děkuji autorovi za zhodnocení výhod a nevýhod různých řešení projektorů, o popis reality vs. “úžasných” technických parametrů nemluvě.
Pridavam se
Pridavam se k pochvalam a dikum, zajimavy clanek, moc se tesim na pokracovani.
též pochvala
Díky, o projektoru na promítání fotek (pouze) uvažuji, a mám zas o čem přemýšlet 🙂
DVI
Clanek je to pekny, ale rozhodne bych dneska sel spise do DVI nez jenom VGA. DVI podle normy totiz v sobe analogove signaly obsahuje take a tak neni problem pomoci redukce zapojit i VGA (pokud neni k dispozici DVI). Nove notebooky uz maji jenom DVI a projektor nekupujete na dva roky (jako notebook), takze se tento vstup bude urcite hodit. Nehlede na to, ze PC zpracovava signal digitalne, fotka je take sled bajtu, tak proc zarazovat do cesty D/A (VGA karta) a A/D (projektor s VGA vstupem) prevodniky kdyz to muze jit rovnou digitalne…
A jeste jedna technicka: nejak v clanku neni uvedeno, ze nahradni lampy nejsou zadarmo a kolikrat stoji treba i tretinu nebo polovinu toho co projektor a moc toho nenasviti. S tim by mel majitel take pocitat, protoze tezko bude projektor provozovat jako beznou TV, ktera je zapnuta od rana do vecera den co den. To by se mu provoz sakra prodrazil.
dvi
a) DVI samotný podle normy žádný analogový signál neobsahuje, ve skutečnosti jsou nejčastěji používané DVI konektory dvou typů, DVI-D je výhradně digitální, bez analogového signálu, DVI-I je s analogovým signálem. Docela hezký přehled, jak to může vypadat a kolik variant lze porůznu vidět je zde: http://www.leadtek.cz/clanek.php?id=2306
b) o redukci se hezky píše, ale jestlipak jste viděl častý výsledek, který to pak má? Zatím jsem neviděl opravdu čistý obraz při použití redukcí, je to spíše výjimka, docela často jsem to sám zkoušel a byl překvapen. Ono totiž výrobce šetří na výstupních filtrech, protože bere analogový signál jako doplněk. U monitoru to takový problém není, u projektorů už docela ano.
c) klíčový problém je jinde, ona maximální délka DVI kabelu může být 5 metrů, při nižším rozlišení více. Talže když ho potřebujete protáhnout dál, třeba ke stropu, musíte doplňovat opakovače. A to začíná být drahá sranda. Pokud přitom potřebujete přípohled, potřebujete DVI rozbočovač, taky docela drahá sranda. Ve finále to řada profesionálních výrobců řeší tak, že DVI převede na optiku a pak zpátky na DVI. Druhou a úsměvnou variantou je převod DVI na analogový signál, protože u rozlišení 1024 x 768 bodů to při kvalitní kabeláži není žádný rozdíl. A věřte tomu, že takhle se to řeší docela často.
d) článek bude mít pokračování, lampa a jiné věci budou ještě zmíněné
Přeji hezký den,
Jan Hlinák
Stavba projektoru
V clanku treba chybi i zminka o tom, ze si ten projektor kazdy muze postavit sam – a to lepsi nez koupi v obchode. Kdo neveri, at se koukne na http://www.allinbox.com, jsou o tom i ceska diskusni fora. Cena je tak do 10.000 Kc komplet, lampa stoji 800 Kc a vydrzi 15.000 hodin provozu.
stavba projektoru
Nechci se te dotknout, ale ten clanek neni o tom, kde nebo jaky projektor koupit. Takze nechapu, proc by tam mela byt zminka o tom, ze si ho muze nekdo postavit. Je to o ruznych parametrech, ktere bude resit kazdy – ten, kdo si ho stavi nebo ten, kdo si ho kupuje hotovy. Clanek je v tomhle ohledu vyborny.
stavba projektoru
Ale proc by to tam nemohlo byt ? Alespon zminka. Pri mereni vysledneho obarzu nam vysel vyssi jas obrazu nez ma projekce v kine, coz neni nijak spatny vysledek. Nepopiram ze nejake Barco ma mozna o neco lepsi obraz, jenze jeho cena je pomerne vysoka.
Navic za par korun lze vytvorit projekcni plochu s lepsimi vlastnostmi nez sebedrazsi platno. Koupeni tovarniho vyrobku v obchode neni jedina moznost. A ano, s vlastnim projektorem resim stejne problemy, ale mohu je resit po svem aniz bych musel kupovat zarizeni za desitky az stovky tisic.
stavba projektoru
Protoze to neni clanek pro bastlire. Tecka. Nebo si snad myslis, ze by u clanku mely byt odkazy na vsechny vyrobce hotovych veci, vyrobce komponent, navody na netu na mozne i nemozne, inzerci na bazarove a nove veci a dalsi? A jestli si to nemyslis, tak proc by tam mel byt zrovna ten tvuj? Zajimave odkazy muzes dat do diskuse, ale neni to chyba clanku, ze se nezmini o tom, co zrovna tobe prijde zajimave. Priste bych ti doporucoval nehazet spinu na autora, ale normalni formou pridat vlastni prispevek do diskuse. A vyhodou takovych serveru je, ze pak cely clanek vcetne diskusi poskytuje uzasny material.
stavba projektoru
Hazet spinu na autora ? kde ? se vsim co napsal plne souhlasim. Stravili sme nad tim desitky hodin pokusu a mereni. Vysledky jsou stejne.
To, co ovlivni promitani nejvic je a> tma pri projekci b> kvalitni objektiv. Parametry snimace nemaji prakticky vlic, ani svetelny vykon – oboje je merene u zdroje, s vzdalenosti projekcni plochy se snizuje. Tudiz projektor s udavanym kontrastem 2000:1 ma na platne cca 250:1, a to jeste pocitam opravdove platno a ne ruzne nahrazky jako bila zed.
stavba projektoru
Nezlobte se, ale Váš příspěvek je naivní. Můžete si samozřejmě postavit i objektiv, auto, v podstatě cokoliv. Uvedené jednopanelové řešení je v podstatě to úplně první, které kdy existovalo. Zjednodušeně řečeno, je to kombinace LCD panelu a zpětného projektoru zandaná do jedné krabice. Se všemi nectnostmi, které z toho plynou. Nejlevnější dnešní projektor poskytne o několik řádů kvalitnější obraz.
Nevidím jediný důvod, proč bych to tady uváděl. Článek je o promítání fotografií dnes dostupnými projektory v té nejběžnější třídě, nic víc, nic míň.
Jan Hlinák
stavba projektoru
Tohle prave neni pravda – dobre postaveny projektor se vyrovna kvalitou pristrojum za cca 100.000 – 200.000 Kc, levne projektory opravdu nemaji zadnou sanci. Protoze kupovat za cca 20.000 – 40.000 projektor a do nej lampy po 10.000 Kc kdyz si muzu sam postavit lepsi s levnejsim provozem nema pro me ani spoustu dalsich smysl. Obavam se ze stejne tak dopadne platno – proc kupovat za 20.000 platno, kdyz jakakoliv plocha nastrikana odrazivou barvou s balotinou da lepsi vysledek ?
Ad promitani fotografii – jestli bude kdokoliv tvrdit, ze fotografie promitane jakymkoliv levnym domacim projektorem vypadaji na platne lepe nez za pouziti meho s rozlisenim 1600×1200 a 600W lampou, pak ho budu muset pozadat aby to dokazal. 3 roky provozu a zkusenosti stovek lidi u nas a tisicu ve svete dokazuji opak.
stavba projektoru
Naposled, protože evidentně budete do krve hájit své řešení.
a) nemáte ponětí, jak vypadá obraz z projektoru za 100 – 200 tisíc, to už není základní třída. Vaše jednopanelové řešení s fresnelkou nemůže z principu dosáhnout stejné kvality. Pokud nemáte srovnání, kvalita samozřejmě stačí.
b) nemáte ponětí, jak vypadá srovnání projekčních ploch, nakonec běžné obyčejné plátno stojí pár tisíc, nikoliv desítky tisíc
Nejsem proti bastlení, sám v oblasti elektroniky občas bastlím, přesto si myslím, že je dobré si zachovat selský rozum a nadhled.
Mějte se, Jan Hlinák
stavba projektoru
No na obranu petra22… Pokud se vam podari sehnat LCD s vysokym rozlisenim (treba ze starsiho notebooku), tak tezko muzete takto postaveny projektor srovnavat s low endem (800×600 max. 1024×768), ktery lidi vetsinou kupuji…
stavba projektoru
Mimochodem se vsemi udaji obsazenymi v clanku se stotoznuji, pokud ma chip/lcd udavany kontrast 2000:1, na platne to neni nikdy vice nez 300:1, 250:1 je lepsi prumer.
stavba projektoru
Ja teda nevim, ale ceny lamp jsou uz dnes nekde jinde. Cca 5-6tis. s DPH!
LAMPA DO MP BENQ PB 6110/6210/PE 5120Výrobce BENQ
Vaše cena bez DPH 4 580.78
DPH 19%
Vaše cena s DPH 5 451.13
Záruka 6 Mesiace
Status TOP produkt
stavba projektoru
Nezlobte se, ale vy si o to přímo říkáte, takže vezmeme příklad projekce v místnosti s decentním osvětlením:
Na plátno 3 x 2 metrů (12 m čtverečních) svítí projektor s výkonem 3000 ANSI lm. Jas na plátně v bílé = >
= výkon projektoru / plocha plátna * zisk plochy
= 3000 / 12 * 1,1 (pro matný bílý povrch)
= > 275 luxů
Standardní okolní osvětlení je zhruba 200 luxů, před plátnem není světlo, tak vezměme 30 luxů. To jest jas na plátně v oblasti černé je dán tímto osvětlením, průsvit projektoru v černé zanedbávám.
Kontrast bílá/černá na plátně je tedy je 275 / 30 => 9. Reálný kontrast obrazu, na který se dívám, je tedy zaokrouhleno 10 : 1.
Pokud vezmete plátno jako nátěr na zdi, je vše mnohem horší, protože dochází k přesvětlování bílé do černé (pro kino by byla jednodušší rovná natřená zeď než plátno za stovky tisíc …).
Při projekci v absolutní tmě, s kvalitním plátnem, se lze dostat ke kontrastu ve stovkách k 1, tady už záleží hlavně na projektoru. O čem se nemluví, kontrast se snižuje u nevhodně voleného plátna (fólie) třeba odrazem světla prošlého skrz plátno a následně odraženého od bílé zdi, která je za ním.
Tím chci říci, že Vaše údaje 300:1 nebo 250:1 je prostě číslo plácnuté od boku.
JH
stavba projektoru
Sorry za překlep, plátno je 4 x 3 metrů, tedy 12 m čtverečních, ne 3 x 2 metrů
Jan Hlinák
stavba projektoru
Ad nejlevnejsi projektor – nove DLP projektory nejsou lepsi technicky lepsi nez LCD projekce, jsou pouze mnohem mensi. Nic vic a nic min. Dani za miniaturizaci jsou vybojky s malou zivotnosti a vysoku cenou.
Me zase u levnych tovarnich projektoru dost vadi fakt, ze neustale vidim RGB slozky obrazu pri kazdem bliknuti nebo rychlem pohybu.
stavba projektoru
Teď už jen stačí počkat, až nám Zd. B. postaví pinhole-daťák!
Moc se na to těším.
– pzv –
Aj tak sa dá ….
To Petr22 a John:
– nejako vám uniká, že staršie displeje z notebooku nie sú favoritmi v rýchlosti a že im aj to teplo na životnosti nepridá – jednoducho to nie je stavané na takúto extrémnu aplikáciu
To Petr:
– tak nám ten super zázrak čo si si postavil predveď – stačí fotografia
– ak si to nestaval tak zmeň diskusné fórum …
Bye.
aj tak sa dá ….
Jenomze je displej a displej… kdyz vemu, ze IBM uz pred peti lety delaly notebooky ktere uz meli rozliseni 1400×1050. A odezva? Mam starsi 17″ LCD monitor s papirovou odezvou 25ms a na video (DVD) to uplne staci…
Dobrý článek
Přemýšlím o koupi nějakého projektoru a tak mám v tom trochu jasněji.
pekny clanek
Moc pekny a zajimavy clanek tesim se na pokracovani
pekny clanek
To John:
– ako počítam, tak počítam 25ms=opakovačka 40Hz, t.j. rýchlejší pohyb bude mazanica …
…
..”vývojový inženýři přemýšleli”…
Jak to někdo vůbec může napsat?
…
xakru, není každý den posvícení …
lampa
Proc jsou lampy tak drahe? Proc tam nemuzu pouzit H4 z auta?? Nekdo vyse uvadel, ze se da sehnat i lampa za 800,- Stranka je bohuzel ve francouzstine, tak pro me smula…
Dik za odpoved.
PS: Opravdu to myslim vazne, vim totiz o tom uplny kulovy 🙂
a kdy bude II. díl?
Super článek, máš nějaké odkazy, kde bych se mohl třeba poučit více? nejlépe v češtině, neb mne to teď živí. ale neprodávám, ale budu obsluhovat a tak. Díky předem
a kdy bude ii. díl?
http://www.dlp.com je sice v angličtině, ale videa s principem činnosti jsou tak názorná, že to ani absolutnímu neangličtinářovi IMHO nemusí vadit.
Jakub
Jak je to s vícebarevnými DLP kolečky?
Na texasich reklamnich webech pro DLP technologii jsou zmiňována vícebarevná kolečka, která by teoreticky měla dávat výrazně větší barevný gamut výsledného obrazu. Používají to už výrobci reálně v běžných spotřebních projektorech nebo je to doménou jen High endu nebo to zatím je jen ve vývoji?
Díky
Jakub
RE: Jak je to s vícebarevnými DLP kolečky?
Váš dotaz mi nějak utekl, dříve to bylo tak, že se každý výrobce chlubil počtem segmentů a jejich variacemi. V reálném životě ale ten počet segmentů není tak podtstatný. Když to vezmu technicky, standardně mohou být čtyři, tři barevné, jeden čirý. Když snížím otáčky motorku fitru na polovinu, může jich být osm, aniž bych změnil cokoliv jiného. Mám ovšem argument pro reklamu.
Pokud chcete špičkový obraz z DLP projektoru, je třeba sáhnout po tříčipovém řešení, kde rotační filtr samozřejmě odpadá.
Jan Hlinák
Novejsi LCD
Pekny clanek.
Zajimalo by me, jestli mate nejake zkusenosti s novejsimi LCD projektory, ktere maji udavany kontrast az 5500:1? Dosahuji toho pry dynamickou zmenou gama korekce, vykonu lampy a iris – duhovky? Prave ta posledni vec, iris, mi neni jasna jak funguje. Predstavuju si to jako clonu na fotaku, ale nikde jsem to nenasel vysvetlene.
svga staci na 16×9 pal?
Dobry den,
pisi celkem pozde, ale prece.
Zde http://en.wikipedia.org/wiki/Anamorphic_widescreen se pise, ze 16×9 DVD v norme PAL je kodovane jako 720×576, s tim. ze ten kdo toto zobrazuje musi natahnout pixel horizontalne v pomeru: 1.421:1
Projektory predpokladam maji pixely ctvercove, tzn k tomu abych zobrazil 720 PAL pixelu potrebuji 1023.12 skutecnych pixelu, tzn ze k tomu abych bezztratove zobazil 16×9 DVD v norme pal potrebuji alespon XGA rozliseni 1024×768 (pokud je to standard 4:3 projektor).
Mam panasonic pt ae 300, umrela lampa po 2500 hodinach a tak kupuji radeji projektor novy. Vybral jsem dle tohoto clanku 800*600, v domeni ze to staci, no otestuji a uvidim, pokud bude ta komprese citelna, vymenim za xga.
svga staci na 16×9 pal?
No, pokud mě oči neklamou, neexistuje způsob, jak “natáhnout” pixel obrazu, můžete natáhnout celý obraz tak, že vložíte dopočítané pixely do těch stávajích.
Tedy u projektoru s 800 body v řádku dopočítáte z původních 720 zhruba 10 % pixelů, u projektoru s 1024 body pak 30 % pixelů. Kvalita obrazu je dána kvalitou tohoto převodu, tedy projektor s rozlišením 800 x 600 bodů stačí za podmínky, že výrobce do něj šoupnul kvalitní převodník. Před pár lety to platilo, dnes už tomu nevěřím, šetří se všude.
Rada je tedy jediná – porovnat, máte-li kde.
Jinak nikdy neuvidíte “bezeztrátové zobrazení” DVD obrazu protože:
– DVD čte komprimovaný obrazový signál a převede ho podle kvality převodníku na požadovaný výstupní (analog nebo DVI/HDMI), tedy data neobsahují každý jednotlivý pixel, je to sice máloztrátová, ale pořád komprese
– by musel existovat projektor buď s rozlišením 720 x 576 nebo jeho celých násobcích, ten neexistuje. Tedy se vždy expanduje obraz směrem nahoru
svga staci na 16×9 pal?
Jde o to ze u PAL DVD ma obraz v pomeru stran 16:9 stale rozliseni 720×576 pixelu. Pixely (z podstaty veci) nemuzou byt ctvercove, musi byt obdelnikove aby mel obraz pozadovany pomer stran. Puvodni obraz tedy neni ve vysledku slozen ze ctvercu, ale z horizontalnich obdelniku. Toto klasicke CRT TV nejak moc nevadi, LCD/DLP a podobne technologie musi pixel “namapovat” do sve mrizky ctvercovych pixelu, protoze kazdy pixel (pokud je zachovano radkovani – to znamena jeden radek zaznamu sedi presne na jeden radek zobrazovace) zabira na takovem zobrazovaci vice nez jeden (ale mene nez dva) fyzicke body.
V praxi to vypada tak, ze DVD v pomeru stran 16:9 neni mozne zobrazit na zobrazovaci s rozlisenim 800×600 pixelu bez toho, aby se ztratila podstatna cast obrazu (je nutne vypustit nektere radky puvodniho obrazu). Pokud totiz mame zobrazovac 4:3 v rozliseni 800×600 pixelu, pri zobrazeni obrazu v pomeru stran 16:9 jsou nektere radky zabrany cernymi pruhy. Pri pomeru 16:9 to mame (pokud nechceme osekat obraz zleva a zprava) (800/16)*9 = 450, to znamena ze muzeme zobrazit na fyzickem zobrazovaci pro tento pomer stran 450 radku. DVD ma vsak radku 576, coz znamena, ze musime ze zaznamu 120 radku vypustit, a navic interpolovat horizontalni rozliseni z 720 bodu na 800 bodu.
Pokud ale mame fyzicky zobrazovac 4:3 o rozliseni XGA (1024×768 pixelu), pocitame (opet pokud nebudeme odsekavat 16:9 obraz ze stran) (1024/16)*9 = 576, to znamena mame pri pomeru stran 16:9 a horizontalnim rozliseni 1024 bodu na zobrazovaci fyzicky k dispozici 576 radku, coz je presne tolik, kolik potrebujeme na zobrazeni veskere obrazove informace nachazejici se na DVD. To znamena, ze jedine co je nutne udelat je horizontalne interpolovat jednotlive body kazdeho radku zaznamu mezi dva az tri fyzicke pixely zobrazovace vedle sebe (podle toho jak to zrovna vyjde). Radky dokazeme zobrazit vsechny.
Z vyse uvedeneho plyne, ze zobrazovac o fyzickem rozliseni 800×600 bodu rozhodne NENI dostatecny pro zobrazeni veskere obrazove informace na nosici DVD s pomerem stran 16:9, nebot pro zobrazeni takoveho obsahu je nutne vypustit relativne velke mnozstvi radku, naproti tomu zobrazovac o fyzickem rozliseni 1024×768 bodu je na takovy zaznam presne to, co potrebujeme, protoze radek zaznamu rovna se presne jeden radek zdrojoveho signalu, nevypoustime tedy zadnou informaci a navic interpolujeme pouze jednotlive radky vodorovne na fyzicke pixely.
svga staci na 16×9 pal?
Ano, doplňujete moji odpověď, nicméně přehlížíte to nejpodstatnější:
– kvalita výsledného obrazu, alespoň pro obyčejné DVD, není nijak dána zobrazovacími prvky ani jejich rozlišením (pokud se pohybujeme v běžných rozlišeních), ale jednoznačně kvalitou převodní elektroniky
– na co se úplně zapomíná, je kvalita převodníku v DVD přehrávači. A ty jsou, na základě mojich zkušeností se značkami Panasonic, Sony, Yamaha, …, hodně rozdílné.
NEC před pár lety vyráběl projektor HT410 s naprosto tragickým rozlišením pouhých 854 x 480 bodů, přesto dával na zadek projektorům dvakrát až třikrát dražším a s rozlišením 1024 x 768 bodů – protože NEC ho od začátku koncipoval jako projektor pro domácí kino a osadil kvalitním převodníkem. Viz: http://www.projectorcentral.com/NEC-HT410.htm. Pak ho nepochopitelně přestal vyrábět, ale to je už jiná kapitola. Co všechno musel projektor přepočítat, je uvedeno v příspěvku autora přede mnou.
Doplňuji to proto, že pracuji u dovozce projektorů NEC a rozdíly mezi modely této značky jsou nebetyčné, při stejném rozlišení. Dokonce i špičkové modely jedné řady mezi sebou mají viditelné rozdíly a někdy je až neuvěřitelné, co dokáže elektronika projektoru dostat z obyčejného DVD. Ovšem pozor, při použití kvalitních přehrávačů, ono se dost podceňuje, co leze za obraz ven. Nikdy jsem neuznával ONKYO, měl jsem ho za předraženou značku, poté, co jsem viděl obraz z přehrávače DVD Onkyo (za přehnaných 10 tisíc) promítnutý na šířku cca 8 metrů na kinoplátno, změnil jsem názor. To je samozřejmě extrém, ale někde ty zkušenosti člověk nabrat musí.
Jediné doporučení je přímé porovnání obrazu na komponentním videovstupu projektoru pro více DVD přehrávačů. Moje zkušenost – základní přehrávače Panasonic – tragický obraz, Sony – přijatelný, Yamaha přehrávač staršího data s hlučnou mechanikou – naprosto špičkový obraz.
Samozřejmě, pro koupěchtivého zákazníka je výsledkem totální chaos.