Recenze Nikkor AF 300mm f/4 ED

Recenze teleobjektivu, který se zdá být dobrým kompromisem mezi výkonem na straně jedné a rozměry a cenou na straně druhé.

Technické specifikace
Délka:	219mm
Hmotnost:	1330g
Průměr objektivu:	89mm
Průměr filtru:	82mm (přední), 39mm (drop-in)
Optika:	8 prvků (z toho 2 ED) v 6 skupinách
Clona:	9 lamel
Minimální zaostřitelná vzdálenost:	2,5m
Minimální clona:	f/32
Autofokus:	poháněný z těla fotopřístroje
AF manual override:	Ne
Vypínač AF na objektivu:	Ano
Omezovač rozsahu ostření:	Ano (volně nastavitelná vrchní nebo spodní mez)
Rotující přední element:	Ne
Stupnice vzdáleností:	Ano
Objímka na stativ:	Ano (otočná, nesnímatelná)
Použití telekonvertoru:	Ano (TC14B, TC16A, TC201-Pouze MF)
Pouzdro s objektivem:	Ne
Sluneční clona:	vestavěná vysouvací
Photodo MTF test:	3,7

Mechnická stavba a provedení

Jedním slovem: solidnost. Tělo objektivu je vyrobeno z kovu, plastů je minimum, zejména na ovládacích prvcích. Provedení je srovnatelné s drahými profesionálními objektivy kategorie 300/2.8 a v různých recenzích na webu se pravidelně objevuje formulace “built like a tank”.

Přední strana objektivu je vybavena závitem pro filtr o průměru 82mm a vysouvací sluneční clonou. Ta sice není přiliš dlouhá, ale svůj účel plní. Zvláštnosttí je, že k objektivu se nedodává klasická plastová krytka. Místo ní je tu kožené válcové pouzdro na přední část objektivu, typické pro mnohem dražší superteleobjektivy, jako je už zmíněný 300/2.8.

Prvním ovládacím prvkem směrem odpředu je omezovač rozsahu ostření. Ten je vyřešen velmi chytře a umožňuje omezit zaostřovanou vzdálenost od nuly do libovolné vzdálenosti případně od libovolné vzdálenosti do nekonečna, není tedy jen dvoupolohový, jako například u AF Nikkoru 80-200/2.8. Zejména při fotografování vzdálenějších předmětů je zrychlení autofokusu po zapojení omezovače velmi znatelné (což je dáno i nelinearitou zaostřování – pro přeostření mezi 25 a 30 metry je potřeba otočit prstencem podstatně méně, než při přeostření z 5 na 10 metrů).

Další prstenec je široký přes pět centimetrů a slouží k zaostřování. Jeho chod je velmi příjemný i když ne tak krásně hladký, jako u starších manuálních objektivů. Pokud tímto prstencem otočíte a objektiv není nasazen na těle přístroje, ozývá se z objektivu podivný zvuk, který má nejspíš na svědomí převodový mechanismus autofokusu. V prstenci ostření je zasazen posuvný vypínač autofokusu. Zaostřování je vnitřní a pokud je přepínač v poloze “A”, je otáčení prstence zablokováno a je za něj možné objektiv normálně držet.

Autofokus popisovaného objektivu je poháněn mechanicky z těla přístroje a nutno říci, že nepatří k nejrychlejším. Na F5 a F100 je ostření vcelku rychlé, zejména při zapojení omezovače rozsahu. Ve spojení s pomalejšími těly (testoval jsem s APS zrcadlovkou Pronea, což je vpodstatě Nikon F70), které nemají tak silné a rychlé vestavěné zaostřovací motory, je však autofokus pomalý do té míry, že někdy vyjde lépe ostřit manuálně. To platí zejména za zhoršených světelných podmínek, kdy objektiv často není schopen zaostřit vůbec. Nutno podotknout, že na trhu je i varianta AF-S. Ta má vestavěný motor ostření a pomalostí autofokusu rozhodně netrpí. Bohužel příliš netrpí ani cenovou dostupností 🙁

V zadní části objektivu je umístěna zásuvka na drop-in filtry, stativová patka a prstenec clony. Drop-in filtry byly zavedeny u velmi světelných objektivů. Vyrobit filtr o průměru 82mm nebo ještě vyšším je velmi náročné a proto někoho napadlo vkládat filtr nikoli před přední člen, ale do těla objektivu, do místa, kde svazek paprsků má podstatně menší průměr. To mělo umožnit snazší výrobu a nižší cenu menších filtrů pro tyto objektivy. Idea je pěkná, ale má jeden háček. Dotyčné objektivy jsou totiž určené pro profesionály a ti zase až tak na každou korunu nekoukají (klienti to zaplatí, tak proč se trápit kvůli pár tisícům). Není tedy velký důvod snižovat zásadně cenu drop-in filtrů v porovnání s normálními, sníží se jen výrobní náklady a zvýší zisk výrobce. Jediný přínos pro uživatele pak představuje to, že drop-in filtry jsou skladnější, lehčí a odolnější. AF Nikkor 300/4 používá drop-in filtry o průměru 39mm, novější objektivy mají tyto filtry zpravidla o průměru 52mm.

Stativová patka je na objektivu umístěna otočně, není ji možno sejmout. Na rozdíl od některých novějších objektivů je otočná kolem dokola, stejně jako u většiny Nikkorů je umístěna velmi blízko těla, což zbytečně otravuje život uživatelům stativových hlav Manfrotto s rychloupínacími destičkami. Pojistná páčka totiž v poloze “odemčeno” vyčuhuje směrem vzad a v případě některých těl zcela znemožňuje usazení kompletu na stativ. Řešením je buďto usadit na stativ samotný objektiv a později připojit tělo nebo nasazovat rychloupínací destičku opačně. To je jeden ze dvou problémů, kterými AF Nikkor 300/4 ED trpí. Na druhé straně se u něj nevyskytuje problém, známý z AF-S 80-400 VR, který má nepříliš bytelnou a pružící patku, způsobující nedostatečnou stabilitu při fotografování ze stativu.

Prstenec pro ovládání clony je zhotoven z plastu a je vybaven zámkem pro nastavení nejvyšší clony, což autofokusové Nikony vyžadují. Zámek je staršího typu (otočný zasouvací kolíček), ne novější posuvný. Vlastní clona je druhým závažným problémem tohoto objektivu (ale například i výborného AF Nikkoru 180/2.8 ED). Za lamelami clony není totiž vůbec nic. Všechny čočky jsou umístěny před clonou a její lamely jsou tedy zezadu volně přístupné. Měnit objektiv na pláži či v dunách se všudypřítomným pískem nebo za deště se rozhodně nedoporučuje. O této vlastnosti je dobré vědět pokud uvažujete o nákupu z druhé ruky. Stává se, že napadaný prach a jiné nečistoty se usadí na zadních stranách lamel a ty se pak nepohybují zcela hladce a dochází k přeexpozicím. Proto je při koupi v bazaru třeba věnovat kontrole zadní části mimořádnou pozornost ve srovnání s jinými objektivy.

Optická kvalita

Optická kvalita objektivu je výborná. Vinětace minimální a jen při naplno otevřené cloně, sférické zkreslení neexistuje. Ostrost kresby i přenos kontrastu jsou také výborné. Při plně otevřené cloně je kresba v rozích o něco měkčí, ale to se projeví víceméně jen při zkoumání testovacích obrazců. Při maximální cloně podle některých recenzí kresba měkne vlivem difrakce. K tomu můžu říct jen to, že jsem maximální clonu 32 s tímto objektivem nikdy nepoužil. Samozřejmě je potřeba počítat s obecnými vlastnostmi takto dlouhých teleobjektivů, kterými jsou malá hloubka ostrosti a velmi snadné roztřesení při fotografování bez stativu.

Telekonvertory

Pro tento objektiv neexistuje speciální telekonvertor. Podle originální Nikon dokumentace je AF Nikkor 300/4 ED IF možno použít s telekonvertorem TC14B a TC200. Při použití 2x telekonvertoru už hrozí mírná vinětace a jiné problémy s optickou kvalitou a nefunguje autofokus. Se všemi zmíněnými telekonvertory člověk přichází o matrix měření u většiny AF zrcadlovek (s čestnou výjimkou Nikonu F4) a musí se spokojit s měřením se zvýhodněným středem. Neoriginální telekonvertory (třeba Sigma EX) sice matrix měření zachovávají, ale mohou se objevit problémy s optickou kvalitou a přenosem reálné clony do těla fotopřístroje (to je pak potřeba řešit korekcemi expozice).

Praktické zkušenosti z používání

Po teleobjektivu pro svoje Nikony jsem se poohlížel už delší dobu. Několikrát se okolo mě mihl použitý AF Nikkor 300/2.8 za přijatelnou cenu, ale jeho hmotnost a rozměry se mi už příliš přijatelné nezdály. Potom jsem si pohrával s myšlenkou koupit zoom Sigma 100-300/4 APO HSM, ale mám nejspíš nějaké podvědomé zábrany stran nakupování neoriginálních objektivů a moje zkušenosti s dlouhými zoomy také nejsou právě přesvědčující, takže i z této koupě sešlo. Nakonec mě při procházení různých recenzí a hodnocení na webu zaujal popisovaný AF-Nikkor 300/4 ED IF. Vzhledem k existenci AF-S verze se dal očekávat výskyt použitých objektivů za přijatelné ceny a bylo tudíž rozhodnuto. Ne poprvé a naposledy jsem využil existence naší pobočky v Hong Kongu a při jedné služební cestě jsem objektiv ve výborném stavu pořídil za 4.500 dolarů (HK samozřejmě).

Od té doby jsem s tímto Nikkorem absolvoval několik kratších výprav a nafotografoval několik filmů. Můžu konstatovat, že pokud se konala nějaká překvapení, byla většinou příjemná. Ovládání je velmi pohodlné a to jak s velkým a těžkým tělem F5, tak s malým lehkým FM2. Všechny ovládací prvky jsou dobře rozmístěny, vyhovuje mi hlavně široký zaostřovací prstenec. V souvislosti s ním je potřeba upozornit na vcelku zvláštní způsob přepínání režimu ostření. Na rozdíl třeba od AF Nikkoru 80-200/2.8 IF ED přepínač neodpojuje náhon objektivu v místě mezi tělem fotoaparátu a objektivem. Místo toho ovládá propojení zaostřovacího prstence s vnitřním zaostřovacím mechanismem. V poloze A je prstenec odpojen, v poloze M připojen. Zrada spočívá v tom, že i v poloze M je mechanismus ostření propojen s tělem přístroje a pro manuální ostření je potřeba autofokus vypnout ještě na vlastním těle. Pokud na to zapomenete a namáčknete spoušť, začne se zaostřovací prstenec protáčet pod rukama, což není napoprvé právě příjemný pocit. Kromě toho při manuálním ostření riskujete (alespoň podle firmy Nikon) poškození zaostřovacích prvků v těle. Druhým příjemným překvapením, které jsem již zmínil v souvislosti s autofokusem byla rychlost zaostřování s výkonnými profesionálními těly.

Závěr

Pokud potřebujete (či prostě jen chcete) dobrou třístovku na Nikon a zároveň netrváte na rychlém AF-S zostřování a špičkové světelnosti 2.8, je AF Nikkor 300/4 ideální volba. Různé levné zoomy 70-300 převyšuje nejen rozměry a hmotností (ne až tak výrazně), ale hlavně kvalitou, ať již mechanickou či optickou (v těchto případech je rozdíl opravdu výrazný). Jedinými nevýhodami jsou cena filtrů (ať již předních 82mm nebo zadních drop-in) a nároky na opatrnější zacházení s objektivem při jeho výměně (vzhledem k odkrytým lamelám clony). Majitelům pomalejších těl (F50, F70, F90, F80, F60, F65, F55) pak vřele doporučuji vyzkoušet si před nákupem rychlost autofokusu, protože ve spojením s těmito fotoaparáty může jeho rychlost být pro někoho nedostatečná.