Krátké povídání o tom, čím a jak retušovat fotografie.
Černobílé fotografie lze retušovat například ředěnou tuší. Mnohem lepších výsledků se ale dosáhne použitím speciálních retušovacích barev. Tyto barvy se vpíjí do emulze a na povrchu fotografie nezanechávají skvrny, které jsou patrné při pohledu z úhlu. Platí to i u papírů s RC podložkou. Také se vyrábějí v několika tónech, od studené černé do modra po teplou černou do hněda, takže umožňují pro každou fotografii namíchat tu správnou černou. To je pro retuš, která nemá být znatelná, naprosto nezbytné. Na monochromatické fotce je i malý rozdíl v bareném tónu velmi nápadný.
Tomu, komu na vzhledu jeho fotografií záleží a kdo dělá černobílé fotky častěji se vyplatí do těchto specálních barev investovat. I když se na první pohled mohou zdát drahé, je třeba si uvědomit, že spotřeba barvy je u retušování mizivá a jedna sada barev vydrží člověku neuvěřitelně dlouho, často na doživotí. Zboží a ceny na českém trhu neznám, ve Spojených státech ale sada tří lahviček barvy Spotone (studená, střední a teplá černá) stojí v B&H přibližně 6.30 USD, sada šesti lahviček, která obsahuje navíc ještě jednu střední černou a dva roztoky na korekci chyb, se prodává za 11.50 USD.
Kromě barvy je k retušování potřeba mít co nejjemnější štětec a sklíčko nebo kousek nejlépe bílé umělé hmoty jako paletu na míchání. Začneme tím, že na sklíčko naneseme pár kapek barvy. Pokud je to třeba, namícháme správný tón černé z kapek různých odstínů. Namíchanou barvu lze hned ředit vodou a použít. O něco lépe se ale s barvou pracuje, když ji nejprve necháme na sklíčku zaschnout. Stejně dobře lze použít i barvu zaschlou od předchozího použití. K barvě na sklíčku štětcem nebo kapátkem přidáváme vodu podle potřeby a namícháme si správný odstín. Ideální je, máme-li od fotografie, kterou se chystáme retušovat, kopii určenou na zkažení a můžeme si na ní jak barevný tón, tak i odstín dosažený ředěním otestovat. Pokud takovou možnost nemáme, postupujeme obzvlášť opatrně a použijeme raději barvu více naředěnou. Je nutno počítat s tím, že po zaschnutí barva vypadá o něco tmavší než za mokra. Kromě toho je snadné barvu přidat, ale jen hodně těžko se odstraňuje. Takže základem je postupovat pomalu a požadovaný odstín budovat raději na několikrát, postupně.
Při retušování štětcem nemalujeme, ale jemným tečkováním se snažíme napodobit strukturu zrna na fotce. Štětec by neměl být příliš suchý, aby se barva mohla vsakovat do emulze, ale zase ani příliš mokrý, aby se nevytvářely velké rozpíjející se kapky. Je potřeba pracovat pomalu a trpělivě a řídit se zásadou, že raději méně než více. Uděláme-li chybu, je velmi těžké ji napravit. Při pokusech o opravu se často napáchá jenom ještě více škody. Retušovací barvu vpíjející se do emluze je možné jen ve velmi omezené míře odstranit rozmytím vodou. K opravám je zapotřebí použít speciálních roztoků. Jsou dva. Jeden barvu odstraní, druhý pak opravované místo neutralizuje, aby ho bylo možné znovu retušovat.
Tmavé kazy na fotografiích se retušují mnohem hůře než světlé. Je nutné je nejprve vybělit nebo vyškrábat a pak zaretušovat barvou. Podobně jako existují speciální retušovací barvy, existují i speciální vybělovače, například Spot Off. Oproti tradičnímu škrábání mají tu výhodu, že nepoškozují povrch fotografie. Jizvy v emulzi vzniklé vyškrabováním jsou při pohledu ze strany velmi nápadné.
Kromě retušovacích barev ředitelných vodou exitují i retušovací pera. Jejich použití je velmi pohodlné a jednoduché, jejich nevýhodou je ale omezená životnost, relativně malý počet tónů a odstínů, se kterými člověk musí vystačit, a v neposlední řadě i jejich vyšší cena. Platí zde podobné zásady jako při retušování štětcem. Nemalovat, ale jemně tečkovat, postupovat opatrně, nespěchat a raději méně, než to přehnat.
U barevných fotografií je technika podobná. Také existují jak speciální retušovací barvy ředitelné vodou, tak i pera. Místo tuše lze v tomto případě sáhnout po obyčejných anilínkách.
