Reverzní kroužek

Zcela záměrně jsem si jako první k podrobnějšímu představení vybral právě tuto pomůcku pro makrofotografii. Je totiž asi ze všech pomůcek, jmenovaných v první části seriálu, nejméně známá.

Možná je to způsobeno faktem, že fotografická literatura se o její existenci většinou jen letmo zmíní nebo v lepším případě se omezí na její krátký popis. Toto mi připadá docela zvláštní, neboť jak již bylo napsáno v úvodním dílu tohoto seriálu, je tato pomůcka asi vůbec nejlevnější ze všech, které pro makrofotografii připadají v úvahu a navíc lze s její pomocí docílit poměrně velkých hodnot měřítka zvětšení.

Co to vlastně je a jak to funguje?

Pomocí reverzního kroužku lze nasadit objektiv na tělo fotoaparátu v obrácené poloze, tj. přední čočkou objektivu směrem k tělu fotoaparátu. Je to umožněno tím, že reverzní kroužek je na jedné straně vybaven příslušným uchycením (bajonetem či závitem) dle těla fotoaparátu a na druhé závitem, na který se šroubuje objektiv za filtrovou objímku.

Jaké objektivy lze použít?

Použít lze samozřejmě objektivy, které mají průměr filtrového závitu shodný se závitem reverzního kroužku (pomocí redukce je možno nasadit i objektivy s
jiným průměrem filtrového závitu dle použité redukce). Nejvýhodnější je použití reverzního kroužku ve spojení s objektivy širokoúhlých až základních ohniskových vzdáleností. Taktéž zoomobjektiv podobného rozsahu (24-50 mm, 28-70 mm apod.) lze použít. Nevýhodné je použití teleobjektivů, a to hned ze dvou důvodů. Jednak proto, že toto řešení nám nepřinese tak velká měřítka zobrazení, jako předchozí dvě skupiny objektivů a pak také proto, že teleobjektivy už jsou poměrně velké a těžké a proto by už příliš zatěžovaly filtrový závit objektivu, na který by teleobjektiv působil jako páka. Jakého měřítka zobrazení přibližně dosáhneme při použití jaké ohniskové vzdálenosti objektivu nám ukazuje následující tabulka (přibližně proto, že kromě ohniskové vzdálenosti záleží také na konstrukci použitého objektivu).

Fotografování s reverzním kroužkem

Tím, že objektiv otočíme, však ztratíme veškeré automatické možnosti fotoaparátu a objektivu. Myšleno je automatické ostření, měření expozice při otevřené cloně a automatické zaclonění objektivu na předem zvolenou clonu v okamžiku expozice, nemluvě o různých automatických expozičních programech. To, že přijdeme o možnost automatického zaostřování nás, jak už jsem psal v prvním díle tohoto seriálu, příliš trápit nemusí. Horší je to ale už se clonovou automatikou. Tam už vyvstává několik problémů.

Prvním je vůbec už samotný úkon nastavení clony. Moderní autofokusové zrcadlovky některých firem (Canon, Minolta, …) totiž neumožňují nastavit clonu přímo na příslušném objektivu (clonový kroužek zde úplně chybí) a nastavení clony se děje na těle fotoaparátu, odkud se elektronickými kontakty přenáší na objektiv. Otočením objektivu samozřejmě tyto kontakty přestávají být funkční a objektiv se v tom případě (např. Minolta) sám zacloní na nejvyšší clonové číslo, které nejde měnit, tudíž v hledáčku není vidět naprosto nic. Majitelům takových zrcadlovek nezbývá nic jiného, než při nasazení reverzního kroužku použít objektiv jiného výrobce, opatřený clonovým kroužkem. Výhodou reverzního kroužku je totiž také, že toto bez problémů umožňuje a jediné omezení spočívá v průměru filtrového závitu, který musí být shodný se závitem na objektivu. Dále už jsou na tom stejně, jako majitelé autofokusových zrcadlovek jiných značek a nebo zrcadlovek s manuálním ostřením.

Dalšími dvěma problémy, které spolu souvisejí, je měření světla při otevřené cloně a automatické zaclonění objektivu na předem zvolenou clonu v okamžiku expozice. Toho se bohužel musí vzdát všichni bez rozdílu. Opět stejný důvod, kontakty. Tedy abych byl přesný, existují vyjímky. Jsou to například firmy Nikon a Praktica. Tyto firmy vyrábějí speciální kroužek s přípojkou drátěné spouště. Používá se následovně. Na objektiv, který je za filtrový závit přišroubován k reverznímu kroužku se na jeho původně zadní stranu (teď již stranu blíže k fotografovanému objektu) nasadí tento speciální kroužek a pomocí tzv. dvojité drátěné spouště lze provádět expozici a zároveň zaclonění objektivu na předem zvolenou clonu. Problém s měřením světla při otevřené cloně však neřeší ani on.

V dalším textu budu popisovat, jak se pracuje bez této speciální pomůcky. V praxi je nejlepší postupovat tak, že při fotografování si objektiv ručně zacloním na požadovanou clonu a provedu měření při pracovní cloně. Takto naměřené údaje o expozičním čase si nastavím na fotoaparátu v manuálním režimu. Objektiv odcloním, abych mohl provést přesné zaostření a po zaostření opět ručně zacloním na clonu, při které jsem před tím prováděl měření a exponuji. Samozřejmě je výhodné, a v některých případech nezbytné, mít fotoaparát na stativu. Fotoaparáty, které jsou vybaveny možností automatiky s předvolbou clony většinou (záleží na značce a typu) fungují i v tomto režimu a po ručně provedeném zaclonění (po té, co bylo zaostřeno) samy nastaví příslušnou rychlost závěrky (expoziční čas).

Závěr

Použití reverzního kroužku je poměrně snadné a po krátké době zkoušek nebude jistě činit nikomu žádné potíže. Problémy, jako jsou malá hloubka ostrosti
či malá vzdálenost objektivu od fotografovaného předmětu, nezpůsobuje reverzní kroužek jako takový, ale dosažené měřítko zvětšení. Zejména při fotografování nepohyblivých předmětů nám reverzní kroužek vzhledem k jeho vlastnostem (nízká cena a velké měřítko zvětšení) poskytne neocenitelné služby.

Nejrozsáhlejší příslušenství v oblasti použití reverzního kroužku má firma Nikon, která kromě vlastního reverzního kroužku (závit 52 mm) a již výše zmíněného speciálního kroužku s přípojkou drátěné spouště, vyrábí ještě redukci na filtrový závit objektivu 62 mm a adaptér, který konvertuje bajonetové uchycení objektivu na závit 52 mm, díky tomu lze na objektiv použitý v obrácené poloze nasadit třeba filtry nebo makroblesk.

Na ukázku připojuji dvě fotografie, které byly s touto pomůckou zhotoveny a ukázku kompletní sestavy pro makro od firmy Praktica. U fotografií podotýkám, že se nejedná o výřezy, ale o plná políčka kinofilmu. Parametry použité techniky a vybavení:

• Nikon F100 + reverzní kroužek + AF Nikkor 24 mm f/2,8 (měřítko zvětšení 2,5 : 1)
• stativ Manfrotto 055C + hlava 222 Joystick Grip Action
• film Kodak Ektapress PJ 400 (exponovaný jako 200 ASA)
• vzdálenost přední části objektivu od fotografovaného předmětu cca 50 mm
• denní osvětlení (poblíž okna)

Nábojnice: skutečný průměr 10 mm, čas 1 vteřina, clona 11, režim expozice – manuální	Mince: průměr 20 mm, čas 1/3 vteřiny, clona 11, režim expozice – automatika s předvolbou clony	Kompletní sestava od firmy Praktica. Zleva v pořadí: měch, reverzní kroužek, objektiv, přípojka drátěné spouště