Před pár dny jsem dostal do e-mailu fotky neznámého “hrdiny”, který stojí na skále a fotí krajinu v zapadajícím slunci. Asi parádní fotka, ale co je ochoten kvůli tomu riskovat?
Celý příběh (v angličtině, kdo nevládnete, zkuste použít např. automatický překlad v prohlížeči Google Chrome nebo Google Translator) je popsán na těchto fotografiích:
Příběh je to poměrně starý, údajně je pravdivý, jen s drobným dodatkem, že ta propast mezi skalami nebyla tak hluboká, jako psal – viz např. tento článek.
Podobných míst je určitě celá řada, např. známý Ďáblův bazén (Devil’s Pool) nad Victoria Falls, nicméně mě to přimělo se zeptat – jak moc jste ochotni riskovat pro pořízení toho nejlepšího snímku? Sám jsem se kolikrát přistihl při tom, že si říkám “tam už nechoď”. Někdo má ten strach zakódovaný tak, že doopravdy dál nejde, někdo riskuje a s tlukoucím srdcem překročí tu pomyslnou hranici bezpečí…
Jak to máte vy?
rizika při expedicích
Řekl bych, že při svých fotografických expedicích riskuju poměrně hodně – už jenom proto že dlouhodobé pobyty a činnost jako potápění v Arktidě či šplhání do korun stromů v tropickém pralese s sebou značná rizika přináší. Nicméně je potřeba rozlišovat, jak k tomu člověk přistupuje. Na všech místech Vás potkají věci, které nemůžete předvídat, proto je potřeba se pečlivě připravit aspoň na to, na co se dá, radši věci kontrolovat opakovaně apod…. a PŘEDVÍDAT PROBLÉMY! Už jsem zažil pár dost kritických situací (záchrana lodi v Arktidě, ztracený člen expedice v pralese a jiné). Občas se objevují jedinci, kteří si riziko nepřiouští (jim se přece nemůže nic stát). Ano, často to vyjde, ale pokud se ale členovi expedice něco stane, je to problém nejen pro něj, ale zároveň ohrožuje ostatní členy i celý případný projekt, který třeba běží řadu let. Při záchraně poraněného člena se snadno může zranit/ztratit/onemocnět někdo jiný. Pak lidé velmi často přeceňují své síly a přijedou do extrémních podmínek zcela nepřipraveni. Čili-li podnikám-li takové cesty, musím být připraven, mám zodpovědnost vůči svému zdraví, ale zároveň musím být připraven pomoci si sám a starat se o své věci sám. Objeví-li se člen, který si na nepřístupném místě rozmyslí, že by radši byl doma (aniž by k tomu byl nějaký důležitý důvod kromě toho, že se mu v lese nelíbí) a zároveň očekává, že se o to všichni ostatní postarají a budou kvůli tomu riskovat a ztrácet cenný čas, není to dobrá situace, která navíc spouští řetězec dalších problémů – tohle se nám stalo nedávno a můj asistent při této “záchraně” onemocněl a měl zdravodní problémy po zbytek expedice.
Zrádný foťák
Jako bývalý horolezec musím konstatovat, že na laně jsem se bál víc, než s foťákem. Dřív jsem dokonce i odmítal lozit s fotografy….při problémech pustí lano a chopí se foťáku a ještě po nebožákovi bojujícím o život chtějí změny pozice….
Paragliding
Za letu moc dobře zvažuji, jestli podmínky dovolují opravdu pustit z rukou řízení a věnovat se plně jiné technické činnosti, jakou je třeba focení. Za letu fotím, ale ne zrovna často a dobrý pocit z toho nemám, byť jsem to předem vyhodnotil tak, že to půjde, respektive bude to relativně bezpečné.
paragliding
Co nějaký držák foťáku před hruď, live view a šikovně umístěná dálková spoušť?
paragliding
Jo, a zrcadlovku aspoň za padesát… Ne každý start se povede, přistání taktéž. Občas se skončí v kotrmelcích mezi kameny, sice ne často, ale zákon schválnosti funguje na 100% napříč všemi obory činnosti, fotografům to snad nemusím blíž popisovat :-). A instalovat to zařízení až za letu by bylo náročnější než samotné focení, takže bych to neriskoval. Navíc by šlo měnit záběr vlevo/vpravo, ale už ne nebo jen těžko nahoru/dolů. Přístroj v ruce je přístroj v ruce (je dobré použít poutko!!!). V téhle branži se fotí zpravidla kompaktem, prostě v bezpečné výšce a volném prostoru to vytáhnout z kapsy a zkusit pár záběrů. Samozřejmostí jsou i dobré meteopodmínky letu, pokud se pilotovi muchlá každou chvíli vlivem turbulencí vrchlík nad hlavou, má plné ruce aktivní pilotáže a na puštění řízení není ani pomyšlení. Ideálně může fotit pasažér na tandemovém padáku, má volné ruce a starostí jen tolik, kolik si sám připustí.
Dálkovou spouští jsem viděl udělaný parádní snímek pilota PG zezhora, k němu do středu obrazu se sbíhaly barevné šňůry padáku a dole v pozadí byl les. Nebylo mi jasné, jak to provedli, ale pak jsem našel popis té akce: Pod vrchlík připevnili cca 1 m2 silného molitanu s upevněným zapnutým aparátem. Při startu asistovala hromada lidí, aby ten zatížený vrchlík dostali rozumně do vzduchu, let s focením OK a při přistání ten molitan schytal to, co by foťák sám nepřežil. Prostě dobrý nápad dotažený do konce.
paragliding
Do vzduchu jen stroje, pilota nechat na zemi. 🙂 Proto jsem si taky loni nerozbil xicht ani jednou, ale zato zarvaly dva ixusy (vcetne modelu) :-/ Nevyhodou pak je, ze se hur trefuje zaber, kdyz nevidim co vidim a raw se uklada 5sec, takze dulezite zabery nejlepe naletet nekolikrat. (treba takovy vlak, pakaz, vetsinou nepocka, takze zatim bez valneho uspechu)
digitální fotografie
kouzlem digitální fotografie je to, že dokáže ukázat, co ve skutečnosti být nemuselo. nechci obviňovat autora fotek, přesto žijeme v době nemůžeme věřit ničemu.. 🙂 ale příběh pěkný a pozoruhodný 🙂
Taková fotografie není…
Neexistuje fotografie, jejíž hodnotu by bylo možno vyvažovat zdravím nebo životem.
Pravda, existuje nějaké prostředí, kde by člověk nebyl ohrožen?
Takže: co nejpečlivěji posoudit situaci, poptat se těch, kteří již v takových podmínkách fotili, VELMI kriticky posoudit vlastní schopnosti. Nebo ještě něco?
taková fotografie není…
To všechno samozřejmě, ale taky nebýt posera a neprodat kůži lacino. Vždy, když jdu plánovitě do nějaké situace, kde jde o hubu, a zpravidla to není focení, říkým si co dělat, kdyby… V letectví se tomu říká nouzové postupy a je potřeba je znát. Štěstí přeje připraveným a občas je prostě potřeba zdravě zariskovat, jinak by byl život šedivý. Tím ale nikoho nenavádím 🙂
taková fotografie není…
Robert Capa by vam na to povedal cosi ine 🙂
To bol ten, co sa vylodil na Omaha Beach v Normandii a ako jediny zo 4 fotografov aj cosi priniesol naspat do redakcie. Ci trebars pocas spanielskej obcianskej vojny, ked odfotil vojaka v okamihu zasahu gulkou.
Zomrel vo Vietname, ked pri fotografovani v neopatrnosti slapol na minu. Jeho motto bolo: Ak vase fotky nie su dost dobre, neboli ste dostatocne blizko. 😀
k tématu (doufám:)
člověk kolikrát nezastaví auto (někdy se ani nedá),
pro úžasný záběr, i když ví, že je třeba neopakovatelný …
… tak tedy proč riskovat více ?
Záleží, jestli Vás to baví, pak jestli máte i rozumově
srovnáno, co je Vaše hranice a dokážete s tím jednat
či zabrzdit …
Je jedno jak je to vysoko,
ptž lidé, kteří se takto běžně pohybují, to vnímají tak,
jako by šli po obrubníku a přeskočili na druhý …
Ti pro které to běžné není (nemají trénink).
opravdu riskují …
Samozřejmě, že mezi lidmi, kteří se takto běžně pohybují,
být třeba ani nemůžete, ptž rozum radí, tohle tedy ne
a pokud není vyhnutí, tak trénik nezískáte …
stoji to zato?
parkrat jsem se už neohroženě někam taky vyškrábal a když se na ty výsledky koukám, tak spíš bída. Mm pocit, že se pak snažím z toho místa aspoň něco vytěžit a nakonec je to spíš průměrný záběr.
Pří poslední výpravě jsem udělal několik dost nevšedních úletú (z pohledu turistického) a ty negativy očekávání nesplňují, tedy až na pár vyjímek. Mezi to počítám i to blancování na skále nad propastí (v mém případě nad velmi prudkým a velmi dlouhým svahem, začátek vertikální; nebo na vrcholu kopce, na hraně skály, převys, možnost volného pádu asi 100metrů, pro ilustraci v nestřeženém okamžiku mě vítr shodil stativ, naštěstí na správnou stranu, jinak by ten uhlík byl všude).
Takže za sebe – občas blbosti dělám i když vím, že to za to v 90% nestojí. Vyplavit si trochu adrenalinu občas ale není na škodu 🙂
I takto se dá riskovat
Někdy člověk riskuje kvůli lepší fotce i nevědomky, a pak to takto dopadá:
http://www.radio-foto.eu/foto/Krest.php
i takto se dá riskovat
Výborná story – kdybych takto dokázal referovat o svých “uspěších”…
PS:
Jen mi ve zprávě chyběla informace o kvalitě vylovené fotografie! 😉
i takto se dá riskovat
Výborná story – kdybych takto dokázal referovat o svých “uspěších”…
PS:
Jen mi ve zprávě chyběla informace o kvalitě vylovené fotografie! 😉