Romantické pobřeží a věkovité stromy

Cesta od Crater Lake zpátky na jih nás povede po malebném pobřeží okolo písečných dun a skal až do národního parku Redwoods.

Oregonské krávy a mech

Po klidné noci jsem se probral do deště. V dešti jsem zabalil a vyrazil dál po proudu, ven z hor. Úzké údolí bylo lemováno strmými zalesněnými svahy, podél silnice tekla řeka Little River, široká asi jako Sázava na Stvořidlech a stejně peřejnatá. Někde u vesnice Glide se údolí rozšířilo, z hor se staly kopečky, na nich pastviny, pod nimi farmy, ale barva luk mi připadala být nějak nezdravá, nezdravé stromy udušené mechem. Místo koní z pastvin Klamath Basin na druhé straně hor se tady pásly s kravami ovce. Wilburn, Oakland, 138 do Elktonu a pak podél řeky Umpqa až do Reedsportu, ale to už přestalo pršet a byl jsem na pobřeží Pacifiku.

Řeka Umpqa

Reedsport se nijak moc neliší od jiných malých amerických měst, jsou tady pily a kousek od pošty stojí Steam donkey. Vystavený stroj je pamětníkem slávy zdejší oblasti na začátku století, kdy se v okolních lesích ve velkém těžilo dřevo redwoodů (což je druh sekvoje) a parní osli se používali ke stahování kmenů k řece.

Parní osel v Reedsportu

Mohutný parní stroj býval připevněn na sanicích z kmenů redwoodu, zakotvil se na místě a stahoval dřevo. Když už nebylo co stahovat, uvázal se konec lana k pařezu, stroj se k němu přitáhl, lano se převázalo dál a tak to šlo, až se stroj dostal na nové stanoviště.

Obsluhu tvořilo 25 dělníků, kteří se měli co otáčet, aby zajistili dost vody (12 kubíků na směnu) a palivového dřeva pro provoz stroje. Každý stroj byl vybaven píšťalou, kterou se dělnící svolávali a místní lidé dokázali podle zvuku rozpoznat až 40 parních oslů. Doba však pokročila, slávu Steam donkey odvál čas a teď se zbytky kdysi nedohledných porostů redwoodu drancují daleko modernějšími způsoby.

Oregonské duny

Jižně od Reedsportu leží Oregon Dunes, oblast písečných přesypů široká asi dvě míle a táhnoucí se od severu k jihu podél pobřeží v délce 47 mil. Některé duny prý jsou až 120m vysoké. Pokud byste u Lakeside odbočili ze silnice 101 doleva, ocitli byste se po pár desítkách metrů u příjemného sladkovodního jezera Eel lake. Pokud ovšem odbočíte doprava, narazíte na parkoviště, na kterém začíná turistická stezka Umpqua Dunes Trail na duny.

Chuť moře

Cesta se napřed protáhne hustým porostem, po několika můstcích přes tůně s černou stojatou vodou, a pak, asi po půl kilometru stromy a keře náhle končí a před vámi jsou hromady písku, duny, nesmírné a nedohledné. Stopy těch, kteří tu šli před vámi, jdou napřed spolu, ale stále častěji se větví podle toho, jak kdo považoval ten který směr za schůdnější – a najednou je před vámi nedotčený písek. Svítilo slunce a písek byl ještě mokrý, zpevněný včerejším deštěm. Nabral jsem směr na západ a po vrcholcích dun i v dolícich mezi nimi jsem nechával řetízek stop bosých nohou. Oblast písku končí po dvou kilometrech opět pásem nízké husté vegetace. Musel jsem jít kus podél okraje, než jsem našel stezku vedoucí skrz. Po okraji keřů vedly kromě lidských i stopy pneumatik, bezpochyby patřící čtyřkolkám používaným k ‘rekreaci’. Setkal jsem se s nimi již několikrát; v polopoušti kousek od Death Valley se na nich proháněly děti, leč nejhrůznější zážitek byl od San Diega (ale o tom snad jindy). Tady v Oregonu se je snaží alespoň trochu držet na uzdě a část dun je jejich destruktivnímu řádění zcela uzavřena.

Oregonské duny

Protáhl jsem se asi 300 kroků širokým pásem křoví a za ním už byl vysoký břeh a pod ním písečná pláž a oceán a na něm obrovské vlny a vlevo a vpravo pořád stejně a nikde ani noha. Chvíli jsem bloumal po pobřeží mezi vyvrženými kusy dřeva, řasami a (bohužel taky) nezbytnými atributy civilizace a pak jsem se vydal na zpáteční cestu. Trochu jsem se trefoval na ústí stezky na vnitrozemském konci dun, ale nakonec jsem samozřejmě zdárně dorazil tam, odkud jsem před třemi hodinami vyšel.

Pozdní oběd ve fast foodu v Coos Bay, dál na jih až do Sixes a do cíle dnešní etapy, na Cape Blanco. Mys, na něm maják, spousta romantických skal roztroušených podél pobřeží, ústí řeky Sixes river a hlavně camp s teplou sprchou co hrdlo ráčí.

Ráno u Sixes river

Noc chladná leč klidná, mlhavé ráno a dál na jih. Dnešní den byl ve znamení přískoků podél pobřeží, od vyhlídky k vyhlídce. Oregonské pobřeží je skalnaté, se strmými útesy, s osamocenými skalami vytvářejícími malebné ostrůvky třebas jen s jedním pokrouceným stromem na vrcholku. Kde výhled za něco stojí, což je skoro všude, jsou vybudovaná parkoviště a úhledné chodníčky k vyhlídkám obehnaným bezpečným zábradlím vylepšeným ještě pletivem. Fór je v tom, že zábradlí je o 3 až 5m dál od okraje než místo, ze kterého je skutečně něco vidět.

Přelézt plot, poodejít stranou, opřít se o borovici a jen se tak dívat jak vlny olizují pobřeží. I tak vypadají představy o malých radostech života.

Pobřeží u Port Orford

Port Orford, Gold Beach, obchůdky s výrobky ze dřeva (kdo by neznal tradiční oregonský myrtlewood), a pak celnice (snad jen pro náklaďáky s obchodním zbožím) a – no, tohle mi tedy celou cestu Oregonem chybělo! – cedule Patrolled by aircraft a Speed check by radar či Radar enforced. Prostě jsem zpátky v Kalifornii.

A v Kalifornii, hned nahoře na severu, je Crescent City a v něm návštěvní středisko Redwood National Park. Pozeptal jsem se tam na tábořiště a nechal si poradit, kam při krátké návštěvě nejlépe zajít, abych se později rad stejně nedržel.

Pobřeží u Ophiru, Oregon	S.H.Boardman state park, Oregon	Poblíž Crescent City, Kalifornie

To je Amerika! I ti trpaslíci jsou tam větší než jinde!

Horní částí parku jsem volně projel (silnice 101 jej protíná a za vstup se neplatí) a zabočil až u ústí řeky Klamath po mizerné, většinou prašné cestě podél pobřeží. Neviděl jsem nic mimořádného. Cesta vedla většinou smíšeným lesem, kterému dominují redwoody a Douglasovy jedle. Podrost mi byl povědomý: kapradí a křoví podobné tomu, co roste u nás. Nejsem však botanik a určitě jsem toho spoustu přehlédl. Na stromech, hlavně listnatých, visel ten ohavný mech, stejný jako v Oregonu. Prašná cesta přešla v asfaltku, asfaltka se připojila na 101 a pak už tu byl Big Tree, údajně největší redwood široko daleko. Je těsně vedle silnice, je u něj parkoviště a lze tu podniknout krátkou procházku do ‘divočiny’. Tabulka udává, že je 304 stop vysoký, přes 21 stop v průměru, obvod má 66 stop a stáří stromu je 1500 let. Jsem však přesvědčen, že tu je mnoho větších a hezčích stromů, jen neleží tak blízko u silnice a průměrný Američan by odmítl trmácet se kvůli nim nějakou tu míli pěšky po lese.

Pobřeží u Oricku, Kalifornie

Pobřeží u Oricku, Kalifornie

Minul jsem camp u Prairie Creek a dojel přes Orick až k oceánu, kde jsem vyčkal do nezajímavého západu slunce. Na silnici podél pobřeží stála dlouhá řada obytných vozů velikosti silně přerostlého autobusu, u každého plastikový stoleček a piknikující pár důchodců. Když zmizel poslední kousek slunce pod obzorem, složili stolky a odebrali se dovnitř, asi k televizorům. Vrátil jsem se do campu Prairie Creek, zaplatil do obálky a přečetl si varování před pumami a medvědy. Jediná zvířata, kterých jsem si večer všiml, byly jen veverky (ale že jich bylo!).

Lady B.Johnson grow, Redwoods NP

Šelmy se nedostavily ani v noci a ráno se po kempu poflakoval párek krotkých losů (Roosevelt Elk). Zamířil jsem do Lady Bird Johnson Grove. Je to část lesa, pojmenovaná po manželce presidenta Johnsona, která se zasloužila o vyhlášení národního parku Redwoods v roce 1968. Stromy působily monumentálnějším dojmem než včerejší Big Tree, byl jsem tu zase skoro sám a v lese bylo ticho a příjemně. Chyběla jen tajemná mlha, která je tu jinak zcela běžná a která dodává místu tu správnou atmosféru. Asi jsem si svou dávku mlhy vybral už na Crater Lake, kdo ví. Redwoody dorůstají větší výšky, než obří sekvoje na Sierra Nevadě, jsou štíhlejší a mají menší průměr kmene. Jejich zvláštností je, že se dokáží množit vegetativně a i zlomený a ohořelý kmen zpravidla obrazí. Kůra je měkká a tlustá a nijak se nebrání dotyku. Dojděte až ke stromu, položte na něj dlaň a podívejte se nahoru do koruny. Dozvíte se o vlhkých zimách, lesních požárech, tichu mlhavých rán… Třeba se vám zatočí hlava a uvidíte Ameriku před tím, než sem dorazila všežravá civilizace, protože strom pamatuje dobu, kdy u nás jakýsi loupežník ve jménu kalicha loupil, vraždil, vypaloval a drancoval…

Redwood creek overlook, Redwoods NP

Dokončil jsem procházku a zajel se podívat na vyhlídku Redwood Creek Overlook, odkud je vidět celé údolí porostlé hustým lesem až k oceánu. Po celou dobu jezdily okolo náklaďáky naložené dřevem vytěženým mimo park. Když se stavíte v Home Depot (americká verze OBI), můžete si koupit redwoodové trámy, fošny, prkna, laťky…

Orick, Redwoods NP

No, a pak jsem si zajel vychutnat Orick. Je to jen pár baráků podél silnice, ale již předešlého dne jsem si všiml nepřeberného množství zhovadilostí vyřezaných ze dřeva. Ptačí budky, domečky, medvědi, svícny, a všechno z redwoodu, často prý z pařezů vyplavených mořem. Zašel jsem do nejprostšího obchodu, kde prodával sešlý neholený vlasáč v kostkované košili, vypadající nejspíš na vysloužilého lesního dělníka. Poptal se, odkud jsem, pak se poptal na Havla a stydlivě požádal o českou korunu. Prý má československou, ale novou ještě ne. Dal jsem mu hrst českých drobných s tím, že až přijede do Prahy, může si za to dát na mé zdraví pivo a koupil jsem od něj malou, zato ale náležitě zfušovanou dřevěnou krabičku.

Všechny fotografie byly pořízeny přístrojem Praktica MTL3 s objektivem Prakticar 28-200