Rumunsko 4. část – soutěska Rădesei a deprese Groapa Ruginoasă

Prohlížíme krasové jevy Cetătile Rădesei, Somesul Cald, Groapa Ruginoasă a vracíme se domů.

čtvrtek 4.7.

soutěska Cetătile Rădesei

Mapa Cheile Somesului Cald

Vyrážíme po turistické značce červené kolečko. Po louce stoupáme ze sedla kopcovitého hřebene a pak již klesáme podle potoka Rădesei k jeskyni a soutěsce Cetătile Rădesei. Před jeskyní se cesta dělí. Kdo se bojí, může jeskyni obejít vrchem a dolů nahlídnout pomocí pěti přírodních oken. Ti odvážnější mohou jít do jeskyně podle potoka. Vítá je obrovský vstupní dóm a pak už se cesta ztrácí a pokračuje po kamenech v korytě. Občas dopadá shora trocha světla z přírodních oken. Jeskyně je dlouhá asi tři sta metrů a východ z ní je do úzké vápencové soutěsky vymodelované protékajícím potokem. Cesta je kluzká, pomocné dřevěné vybavení již dávno shnilo a tak většina z nás skončí namočená v potoce. Touto úzkou soutěskou v délce zhruba sto metrů se dostáváme do údolí Cheile Somesului Cald, kterým protéká stejnojmenná říčka. Nejprve se ještě zastavujeme u malebného pět metrů vysokého vodopádu na potoce Feredö a pak podle něj přicházíme již k říčce Somesul Cald.

Vodopád Somesul Cald

Brodění v soutěsce

Opouštíme turistickou značku a vydáváme se přímo podél říčky. Docházíme k jeskyni Moloch, kterou si prohlížíme. Vypadá spíše jako štola a protože je v ní hodně vody, která nás zebe do nohou, vracíme se po několika desítkách metrů zpět. Dostáváme se k bočnímu přítoku potoka Moloch se stejnojmenným vodopádem. Soutěska tohoto potoka vypadá velice impozantně. Je strmá, divoká a bez horolezeckého vybavení neprostupná. Alespoň za současného stavu vody. Odtud pokračujeme chvílemi korytem, chvílemi po skalách na břehu. Když už to začíná být hodně divoké, vylézáme po strmém svahu ke skalám Peretele Cuciulatei. Zde narážíme na červené kolečko označující turistickou značku a po ní jdeme na prohlídku jeskyně Honu. Jeskyně je hezká, má velký vstupní prostor a může být dlouhá asi osmdesát metrů.

Kaskáda u tunelu Mic

Kůň na planině

Je snadno průchozí a místy jsou vidět zbytky krasové výzdoby. Po prohlídce jeskyně a malém občerstvení z nesených zásob se po turistické značce vracíme zpět. Vynecháváme partii s broděním korytem, místo ní máme hezký pohled ze skalní vyhlídky. Přichází opět všudypřítomný déšť. Ještě odbočujeme k jeskynnímu tunelu Mic a pak se vracíme zpět vyhlídkovou cestou nad soutěskou Rădesei. Využíváme služeb našeho auta a přesouváme se k řece V.Galbenei, na které si chceme zítra projít soutěsku Cheile Jghiabului. Spouští se průtrž mračen a tak místo spaní venku bereme za vděk ubytováním v Cabane Bulz. Chtějí 80 000 LEI za osobu. Protože ale mají prázdno a cena se nám zdá vysoká, dlouze smlouváme. Neobejde se to bez divokých gestikulací, ale výsledkem je cena 150 000 LEI za čtyři osoby. Večer se ubytovna plní a všichni platí standardní cenu – 50 000 LEI/os. Takže se ukazuje, že na začátku chtěli stáhnout oni nás a pak se to otočilo. Ubytovna je celkem slušně vybavená, všude je pořádek.

Pátek 5.7.

Planina Vărăsoaia

Po večerní průtrži mračen není ani památky, vítá nás slunce. Vyrážíme poděl řeky V.Galbenei do soutěsky Cheile Jghiabului. Po předchozím dešti je ale řeka silně rozbouřená a tak se daleko nedostáváme. Je to škoda, protože soutěska vypadá zajímavě. Nechceme riskovat splutí řeky bez vybavení, vracíme se zpět lesem, kde jsou hezké buky obrostlé mechem. Před polednem jsme zpátky u auta a zvažujeme co dál, protože s touto variantou jsme nepočítali. Volba padá na velkou terénní depresi Groapa Ruginoasă. K té se přesouváme přes vesničku Pietroasa a městečko Băita, odkud stoupáme serpentinami vzhůru. Na cestě potkáváme mnoho koňských povozů, které mají SPZ. Místo parkovišť jsou u silnice travnatá odpočívadla se senem. Auto necháváme u hlavní silnice tam, kde odbočuje turistická značka červený obdelníček. Po té se vydáváme vzhůru lesem.

deprese Groapa Ruginoasă

deprese Groapa Ruginoasă

Po půl hodině přicházíme na horskou loučku, na jejímž konci nás čeká úžasný pohled na terénní depresi Groapa Ruginoasă. Co si představit pod pojmem terénní deprese? Hledíme do nejméně stopadesát metrů hluboké díry o průměru cca tři sta metrů. Na okraji je lemována vzrostlými smrky a směrem dolů hraje mnoha barevnými odstíny. Je zde velká škála barev, hlavně odstíny žluté, hnědé a červené. Vypadá to jako vytěžená pískovna, ale vše vzniklo přírodní cestou – pomocí vodní eroze. Prolézáme ji po okraji a snažíme se dostat dolů. Radost nám kazí nález plechovek od vepřového masa a játrové paštiky. Holt Češi jsou velcí cestovatelé a bohužel ne vždy se chovají tak, jak by měli.

Navečer se vracíme k autu a přejíždíme po vedlejší cestě ke schované loučce. Dneska byl konečně slunečný den a tak rozděláváme oheň a těšíme se na večerní posezení u něj. Našel nás pastevec, kterému louka patří a je velice přátelský. Když vidí, jak lámeme dříví na oheň, odbíhá do své salaše a půjčuje nám svou sekeru. Pro něj je to kromě dobytka asi nejcennější věc, kterou má. Pak nám přináší houby a vysvětluje, že jsou jedlé. Když jsem pokýval a vysvětlil mu, že je znám, že se jedná o výbornou houbu – ryzce, radostně se mu rozzáří oči.

deprese Groapa Ruginoasă

deprese Groapa Ruginoasă

Chceme se mu revanšovat a tak ho obdarováváme úplatky, které jsme podle různých rad vezli s sebou: cigaretami a pivem. Je nám vysvětleno, že nekouří a pije pouze vodu z nedalekého pramene. Ta je skutečně výborná a my se cítíme s těmito „výdobytky“ naší civilizace trochu trapně. Další ránou pod pas pro naše myšlení je obdarování borůvkami od dvou mladíků, které jsme potkali v poledne a měli jsme strach, že nám vykradou auto. Je na čase odhodit zažité předsudky, že Rumunsko je velmi nebezpečná země a určitě se tu každému turistovi něco stane. Pokud se jedná o lidi v horách, jsou neuvěřitelně přátelští a dobrosrdeční. Opět se tak potvrzuje, že chudoba a těžký život tříbí charakter. V Rumunských městech to ale bude asi úplně jinak.

Sobota 6.7.

Na cestách

Čáp na hnízdě

Po vydatné snídani se vydáváme na cestu zpět. Jediná dramatická situace nás čeká u benzinové pumpy. Po zastavení k nám vybíhá z budky pumpařka s drátem v ruce. Její ochotu přičítáme tomu, že jsme cizinci a pravděpodobně tuší velký výdělek. Když povídám, že chci plnou, tváří se dost divně. A brzy pochopím proč. Drát v ruce strká do nádrže a s ním se tam snaží dostat trochu benzínu. Hrdlo u čerpací pistole je totiž rovné a nejde zastrčit do naší nádrže, jde pouze do těch jejich dacií. Tak se pomocí drátu snaží otevřít záklopku v nádrži a vždy, když si myslí, že se jí to podařilo, tak se snaží tam šplouchnout trochu benzínu. Zírám na to nevěřícně s vytřeštěnýma očima. Než se vzpamatuji, tak se jí podařilo asi pět litrů vnutit do nádrže a dalších pět litrů benzínu teče po autě a po zemi.

Budapešť

Sice nemá v puse zapálenou cigaretu, když si ale uvědomuji, že auto je značně rozpálené, venku je taky nejméně 35 stupňů, vyhodnocuji situaci jako značně riskantní, vydávám příkaz stop, platím a rychle ujíždíme pryč. Pak si již dáváme velký pozor, u které pumpy zastavíme. V poledne bez problému překračujeme hranice Rumunska s Maďarskem. Za častého měření rychlosti radary maďarských policistů jedeme do Budapešti. V té se vydáváme do termálních lázní, abychom zregenerovali těla znavená chozením po horách. Po vydatné koupeli následuje neméně vydatná večeře v čínské restauraci. Na vytrávení volíme noční procházku po krásně osvětlené Budapešti. O půlnoci se vydáváme na cestu domů, kam dorážíme brzy ráno.