V rámci registrace v pražské městské knihovně mě napadlo trochu zapátrat ve vyhledávacím systému (s přízračným jménem Koniáš) na téma “Sláva Štochl”. A výsledek byl docela příznivý – mimo známé knihy “Lovcem živé krásy”, vypadlo i několik podstatně starších titulů, sice vesměs již jen v jediném exempláři, nicméně reálně dosažitelných. Tento článek se zabývá třemi z nich – Dravci peřejí, Dravci tůní a Rybářův den.
Dravci peřejí a Dravci tůní
Tyto knihy lze popisovat společně, skutečně na sebe přímo navazují. První z nich vyšla v roce 1951, druhá v roce 1953. Jde téměř jistě o první knihy od Štochla s rybářskou tématikou, okolnosti jejich vzniku autor sám poutavě popisuje v pozdější vzpomínkové knize “Lovcem živé krásy”, zejména je zajímavý popis vzniku prvních snímků skákajících sivenů.
Knihy jsou členěny po jednotlivých rybách, na konci každé z nich následuje obsáhlá kapitola o rybářství v ČR, umělých výtěrech atd., opět doplněná kvalitními fotografiemi.
Z fotografického hlediska jsou knihy zajímavé hned v několika ohledech. Na prvním místě bych jmenoval velmi kvalitní ilustrační fotografie krajin – autor se nespokojil s pouhým fotografováním ryb a rybářů, vždy se snažil ukázat i tvář krajiny, kde daná ryba žije, a řada snímků na toto téma je opravdu nádherná. Navíc leckteré mají dnes již i historický význam, vznikly v místech, kde se postupně objevily přehrady či nastaly jiné změny.
Druhou oblastí jsou samotné ryby a rybáři. Tady je nutno uvážit datum vzniku, knihy vyšly po roce 1950, některé snímky budou asi ještě z konce let čtyřicátých. I přes tehdejší poměrně primitivní techniku se autor snažil o co největší podíl dynamických snímků, zachycujících akce v pohybu, došlo dokonce i na úkol mimořádně těžký, tedy skok lososovité ryby či třeba štiky. Štochl to dokázal… Údajně to dokázal jako vůbec první na světě, ale pravdivost tohoto tvrzení se mi nepodařilo ověřit. Ale ono je to vlastně jedno, v každém případě šlo s technikou z té doby o mimořádný výkon.
Vedle těchto pohybových záběrů se v knize začíná projevovat ještě jedna věc pro Štochla později typická – snaha o tvorbu sérií snímků vyprávějících příběh (v tomto případě lovu ryby).
Dojem bohužel trochu kazí dost mizerná kvalita tisku knihy, přesto je na co se dívat. Moc rád bych u Slávy Štochla viděl výstavu, pro kterou by někdo původní negativy tohoto již zesnulého autora pečlivě vyčistil a špičkově nazvětšoval (třeba i digitálně)…
 |
 |
|
 |
Rybářův den
 |
Kniha “Rybářův den”, vydaná nakladatelstvím Artia v roce 1981, je trochu jiná záležitost, také je vlastně o 30 let novější (byť řada fotografií je zcela jistě mnohem staršího data). Na cca 170ti stránkách Sláva Štochl ukazuje 22 různých příběhů. Ano, skutečně příběhů – výše zmíněnou snahu o vyprávění delšího děje sérií fotografií zde autor dovedl k dokonalosti, naprostá většina snímků je poskládána do určitých seriálů na téma nějakého lovu. Někde jde opravdu o reportáž z jediného lovu, jiné kapitoly jsou patrně poskládány z více dní nebo jsou opět doplněny krásnými krajinnými ilustračními záběry, ale snaha o ucelenou vazbu snímků na sebe je jasně patrná a prakticky vždy velmi vydařená.
Kniha, na rozdíl do těch předchozích, je vytištěna na nesrovnatelně kvalitnějším papíru s výrazně vyšší úrovní tisku a černobílé fotografie už mohou v knize maximálně vyniknout. U barevných fotografií je to samozřejmě o něco horší, ostatně tehdejší Orwa a podobné materiály nebyly nijak zázračné ani v originále, ale za vidění stojí i ty.
Co k tomu dodat?
Sám rybařím a ryby občas fotím a popravdě jako fotografa mě tato kniha až téměř deprimuje, laťka kterou Štochl nasadil již před 30ti lety je skutečně nesmírně vysoká. Dokonce bych si dovolil tvrdit, že v oblasti rybářské fotografie Štochla vlastně nikdo u nás nepřekonal. Jeho “myslivecké” knihy jsou také výborné, ale působí dnes už spíše “jen” svou atmosférou, čistě technicky a obsahově jeho fotografie řada lidí překonala. Ale u té rybařiny se nemohu zbavit pocitu, že je Sláva Štochl dosud nedostiženým králem.
Všechny tři knihy zmíněné v tomto článku mohu vřele doporučit, pro fotografy půjde o cenný studijní materiál, rybáře pak jistě upoutají i obsahem. A pokud je někdo rybář i fotograf zároveň, tak možná stejně jako já upadne z obdivu až do lehčí deprese…
Knihy přirozeně nikde běžně nekoupíte, ale je šance jak v antikvariátech, tak v knihovnách. Ty z té pražské jsem po přečtení a naskenování nepoškozené poctivě vrátil (ač nerad), takže šanci mají i další zájemci 🙂
knihy SŠ
Pre vsetkych milovnikov prirody a fotenia mozem uvedene knihy len odporucit. Osobne mam knihy Lovcem zive krasy a rybaruv den. Prvu mam najradsej. Je to kniha s velkym “K”. Autor tam popisuje uz svoje fotograficke zaciatky a svoj postupny rast. Vsetko je to doplneny putavymi pribehmi a krasnymi fotografiami, zvacsa ciernobielymi(ako inak), a casto aj popisom ako sa k jednotlivym fotografiam dostal. Pribehy su putave a cloveka priam vtahuju do deja. Clovek sa pri citani stava sucastou pribehu. Mozno to moc precitujem, ale mne sa ta kniha velmi paci. Ked mam fotograficku “krizu”, tak si tu knihu beriem a listujem v nej. Pri listovani v tej knihe clovek dojde na to ze nie je dolezite mat xxx megapixelov, najnovsiu techniku, brilantne ostre a ryhle skla, ale hlavne cit pre fotografiu a spravny okamih, a tu pan Stochl rozhodne mal. Obe mam z antikvariatu, ale ani ich horsi stav im neubera na “krase” a maju cestne miesto v mojej knihovnicke :o) Dakujem Autorovi clanku ze mi pripomenul ze som uz takmer pol roka nelistoval v tej zazarcnej knihe 🙂
Malá poznámka od autora
Tento článek má malinko smůlu – napsal jsem ho asi před třemi týdny, chvíli trval přenos do RS Paladixu, pak se čekalo asi 14 dní, než na článek dojde řada – standardní postup… Jenže jako na potvoru jsem se právě o víkendu před jeho vydáním zabýval neveselou věcí, totiž pomocí při likvidaci pozůstalosti jednoho příbuzného mé manželky a jelikož dotyčný byl vášnivý rybář, tak se na mě vysypala i hromada knih o rybařině.
No a mimo jiné jsou v té hromadě i zde zmínění Dravci peřejí a tůní, ovšem s dochovanými obaly, což u těch z knihovny nebylo a pak taky dvě další knihy, na kterých se Štochl podílel (a o kterých mimo jiné píše ve své autobiografii Lovcem živé krásy), totiž “Rybářství v Československu” a pak kniha S. Ivašky “Hlavatka”, do které dodal většinu fotek.
Takže asi dva dny před publikací tohoto článku se zcela náhodně objevila hromada nových informací, které by do něj zaslouženě patřily…
No nic, někdy se k tomuto tématu ještě vrátím, buď tady na Paladixu anebo to dám na nějaký rybářský server (u nalezených knih je hodně podstatná i ta rybářská část). Takže to buď naleznete za čas tady anebo sem alespoň doplním link na nový článek, rybářské servery nejsou s Paladixem sebeméně konkurenční, takže to nebude problém. Ale termín zatím neslibuji 🙂
Skakajici ryby
Fotografie skakajicich ryb v te dobe musely pusobit uzasne – se stavajici technikou. Sam autor nikdy neprozradil, jak snimky poridil.
Blizsi prozkoumani snimku ale odhali, ze se jedna o zdarile podvrhy (ke stejnemu zaveru dospel i p. Stach v casopise Priroda).
Ne ze by to nejak vyrazne ubiralo fotografiim na kvalite. Vetsina profesionalu nikdy neprizna, jakym zpusobem sve fotografie poridila.
skakajici ryby
Před moc a moc lety to prozradil – namířil a zaostřil objektiv na vybrané místo v řece a do tohoto místa mu rybář házel mušku. A současně s nahozením stiskl spoušť. Stálo ho to stovku roliček filmu, než udělal snímek, co chtěl.
Věřím, že takový člověk jako Sláva Štochl, by se nikdy nesnížil k podvodu. A kydat na něj hnůj, když už se nemůže bránit, je podlost nejvyššího kalibru.
skakajici ryby
Mýlíš se – právě v “Lovcem živé krásy” byl postup focení popsán dost podrobně. Navíc pokud se zalistuje třeba originálními “Dravci peřejí”, tak to autentičnost spíš podpoří – je tam poměrně dost fotek, kterým k dokonalosti docela dost chybí, snímky skoku jsou jen u ryb, kde to je celkem reálně dosažitelné – jednak siveni, které fotil ve státní rezervaci a pak pstruzi, kteří se už tehdy běžně odchovávali uměle a v chovných rybníčcích se dají podmínky na focení celkem dobře připravit (mimochodem to, že to je foceno “na farmě” také přiznal sám Štochl).
U ostatních ryb to s těmi dynamickými fotkami je znatelně slabší, což důvěryhodnost jen podporuje.
Obecně si je ale nutno uvědomit, že rybářské fotky sice nejsou podvod, ale ve své podstatě všechny spadají do aranžované fotografie – místo lovu lze velmi silně ovlivnit, druh ryby, který bude brát lze předem odhadnout (přirozeně ne na 100%) a připravit se na to. Toto se dále prohloubí v případě, že se na to někdo specializuje a podaří se mu vyjednat povolení lovu ve veřejně nepřístupných místech, což přirozeně Štochlův případ byl.
Takže asi takhle je to nutno vidět – montáže to nejsou (přirozeně nelze vyloučit nějakou výjimku na 100%, ale opravdu by to byla výjimka), nicméně taky nejde o žádnou náhodu…
Mimochodem pokud by něco byl podvrh ve smyslu montáže, tak bych měl jisté podezření spíš na některé fotky štik, autentičnosti pstruhů věřím téměr na 100%.
skakajici ryby
Presne o techto fotkach se zminuje mimojine p. Stach v poslednim cisle casopisu Priroda. Taktez narazil v nekterych pripadech kdy se pokousel postupovat presne tak, jak autori popisovali pred 50 lety – ani s dnesnimi profi digitalnimi zrcadlovkami to neslo.
Expozicni cas tekouci vody/skakajici ryby a zpusob rozstrikovani a stekajici vody (kape svisle dolu) neodpovida expozicnimu casu nutnemu k zachyceni dane akce. Fotografie vypadaji jako staticky objekt vyfotografovany delsim expozicnim casem, a vzhledem k pouzitemu pozadi by bylo mozne snadno skryt podporu drzici rybu v dane pozici. Myslim ze clovek co se zabyva fotografovanim prirody 35 let by to poznat mel.
Lovcovo jitro
Ahoj Tomáši,
moc Ti děkuji za krásný příspěvek a jsem rád, že jsi vzpomenul tohoto našeho vynikajícího fotografa!
Hodně lidí vzpomíná právě i na mnou stokrát přečteného “lovce živé krásy”, ale Sláva Štochl napsal i další vynikající knížku a tou je Lovcovo jitro, kterou mám čest vlastnit ve své knihovně i s autorovým vlastnoručním podpisem a věnováním. Není to samozřejmě napsáno ke chlubení, jen k připomenutí vzpomínky na toho skvělého člověka, který neváhal odpovědět na dopis tehdy úplně mladičkého nadšence fotografování přírody a krátké setkání doplněné o čaj a piškoty s marmeládou mi navždy zůstanou vryty do paměti!
Pro milovníky fotografie přírody i fotolovce proto vřele doporučuji začít s hledáním tohoto knižního skvostu!
Honza Veber
http://www.naturphotogallery.com
lovcovo jitro
Honzo, potvrzuji vlídnost pana Slávy Štochla, moje paní s ním žila v jedné ulici v Košířích a protože Štochlovi přišli o jedinou 18letou dceru, těšila se z jejich přátelství. Já jsem se do tohoto vztahu “přiženil” a jako amatérský fotograf jsem měl tu čest probírat se s autorem jeho nejmilejšími fotografiemi, které na fotopapíře velkého formátu byly ještě o řád lepší než v knihách. Naše ulice dokonce nesla do roku 1952 jméno Štochlova po umučeném bratrovi pana Slávy Štochla. Jelikož však byl socan a ne komouš, ulici přejmenovali. Nyní existuje nová Štochlova dole u Jinonické… Nevím podle kterého z nich se jmenuje.