S Nikonem D7200 do Afriky

Nedávno jsem absolvoval cestu po Botswaně, na kterou jsem si jako druhé tělo vypůjčil Nikon D7200. Dnešní článek si neklade za cíl být recenzí tohoto fotoaparátu (kterých už ostatně vyšla řada), ale souborem osobních postřehů z tohoto krátkého soužití.

Nikon D7200

Pokud jste četli některé z mých předchozích subjektivních recenzí (Nikon D800, Nikon D810), pak asi víte, že nejsem příznivcem laboratorních testů, místo nich se snažím fotoaparát vzít někam do terénu a fotit. Ani dnešní článek nebude v tomto směru odlišný – rozdíl je snad jen v tom, že tentokrát jsem testovaný fotoaparát využíval jako druhé tělo k D810, což se zřejmě do určité míry v mých názorech bude projevovat. Fotoaparát se mnou strávil 2 týdny na prašných afrických cestách v oblasti pouště Kalahari a Delty Okawango.

Evoluce v modelové řadě

Jelikož jsem s přímými předchůdci Nikonu D7200, tedy modely D7100 a potažmo D7000, nefotografoval, nebudu se pouštět do srovnávání, ale vypíchnu několik parametrů, které dle mého názoru u D7200 oceníte, pokud fotografujete zvířata.

V první řadě je to vylepšený modul automatického ostření s navýšenou citlivostí až do -3 EV. S nedostatečnými světelnými podmínkami se při focení v přírodě bojuje stále a každé vylepšení je v tomto směru vítané. Křížových 15 z celkem 51 ostřících bodů.

Při akčnějším focení je příjemné navýšení kapacity bufferu, který pojme trojnásobek RAWů oproti D7100 (konkrétně 18 versus pouhých 6, pokud se bavíme o nejkvalitnější 14bitové variantě).

V některých případech se může hodit vestavěné WiFi, i když jeho funkcionalita je poměrně omezená (o tom dále).

Vždy potěší i zlepšení výdrže baterie, která nyní podle standardu CIPA zvládne 1 110 snímků na jedno nabití.

Rozlišení snímače 24 megapixelů není novinkou, stejnou hodnotu nabízel už D7100. Je to ale zajímavý parametr, neboť poskytuje poměrně značný prostor pro ořezy, což se opět při focení zvířat často hodí. Fotoaparát nabízí i crop režim s koeficientem 1,3× (dohromady se pak oproti FX tělům jedná téměř o dvojnásobný ořezový faktor), který může ušetřit místo na kartě a také navyšuje rychlost sériového snímání na sympatických 7 snímků za vteřinu. Pokud ale ani jedno z toho nepotřebujete, doporučuji raději crop na fotoaparátu nezapínat – zvířata jsou poměrně nevyzpytatelná stvoření a někdy přijdou blíž než čekáte. V kombinaci s pevným sklem tak můžete přijít o zajímavou fotku – od té doby, co mi přesně tohle provedla liška na Špicberkách raději řežu vždy až v počítači.

Příjemná je rovněž celkově odolná konstrukce fotoaparátu, který je utěsněn proti prachu a vodě, a jehož závěrka je testována na 150 000 cyklů.

Oryx (Nikon D7200, Nikkor 70-200/2,8, ohnisko 200 mm, clona 5,6, čas 1/500, ISO 800)

Konstrukce a ovládací prvky

Tělo D7200 určitě nepatří k nejmenším, takže pokud jdete po rozměrech a hmotnosti, je třeba zamířit do nižších modelových řad D5xxx nebo D3xxx, ale ve srovnání s D810 je to celkem drobek. Osobně jeho rozměry 135,5 × 106,5 × 76 mm oceňuji, protože mám dlouhé prsty a u menších těl je těžko skládám na grip. Určitě nežehrám ani na hmotnost 765 g – jelikož fotím typicky s dlouhými skly, vítám tělo, které jim poskytne určitou protiváhu.

Ovládací prvky by neměly zaskočit nikoho, kdo používá některý z modelů z posledních let, ale oproti D7000 nebo ještě starším zrcadlovkám došlo k výraznějším změnám – například v umístění videospouště na horní stranu nebo prohození tlačítek zoom plus a mínus. Na všechny změny se dá poměrně rychle zvyknout, ale problémem jsou, pokud používáte jedno tělo s původním rozmístěním a jedno se současným.

Jelikož mně D7200 sloužil jako doplňkové tělo k D810, ještě se krátce zastavím u této kombinace. Přestože se jedná o fotoaparáty z odlišných modelových řad, základní ovládání i tlačítka jsou velmi podobné. Jinak je umístěné tlačítko OK a i a na D7200 absentuje samostatné tlačítko AF–ON, ale víceméně vše ostatní najdete na stejném místě – rozhodně jsem při přecházení nijak netrpěl, což jsou z mého pohledu kladné body pro Nikon.

Mandelík dlouhoocasý (Nikon D7200, Nikkor 70-200/2,8, ohnisko 175 mm, clona 5,6, čas 1/8000, ISO 640)

S tím souvisí také velmi solidní konfigurovatelnost ovládacích prvků. Nechybí mé oblíbené nastavení středového tlačítka směrového voliče na 100 % zoom při prohlížení fotografií (velmi užitečné pro rychlou kontrolu ostrosti), možnost nastavit vlastní funkce tlačítkům Fn, Pv a videospoušti (buď jejich stisknutí nebo přidržení a točení kolečkem). Nakonec i zmíněné chybějící tlačítko AF-ON jde samozřejmě zastoupit vhodným nastavením funkce pro AE–L/AF–L.

S čím jsem měl trochu problém je uspořádání stavového displeje – zobrazené hodnoty jsou větší, což není špatná změna, ale některé údaje na něm kvůli tomu vůbec nenajdete. Za těch 14 dní jsem si na to tak docela nezvykl, což je pravděpodobně dané i střídáním s D810, jejíž stavový displej je podobnější starším zrcadlovkám, které jsem roky používal, a který mám samozřejmě i více „nakoukaný“. Osobně možnost zobrazení všech údajů na zadním displeji nepovažuji za adekvátní náhradu, takže pro mě jde o krok zpět.

Za pozitivní považuji přítomnost dvou slotů na SD karty, což mi vzhledem k cílové skupině (ale vlastně i obecně) připadá jako lepší řešení než kombinace SD+CF v D810. Osobně používám režim zálohy, kdy se snímky zapisují na obě karty. Pokud jste na tom stejně, tak jen pozor na videa, která se ukládají pouze na jednu kartu – relativně snadno se tak může stát, že do počítače nakopírujete tu bez nich a obě pak vymažete.

Mimochodem, v souvislosti s používáním dvou karet narážím občas na matoucí chování při mazání. Někdy se mi stává, že když smažu fotografii, ukáže se mi ještě jednou z druhé karty, a musím smazat i tu, zatímco jindy (v převažující většině případů) se vymaže z obou karet najednou. Prozatím jsem nevypozoroval, proč k tomu dochází, ale děje se mi to i na D810.

Velmi příjemné je, že D7200 používá stejný akumulátor EN-EL15 jako D810. Mít jeden typ baterií je příjemné vždy, ale dvojnásob to oceníte, když jedinou elektřinu na dva týdny poskytuje 12V zástrčka v autě – pět baterií mi nakonec postačilo na celou dobu a odpadlo přemýšlení, do kterého fotoaparátu mám kolik energie v zásobě. Nasazení tohoto jediného typu akumulátoru v již celkem deseti modelech DSLR je obecně dobrá zpráva a další plusové body pro Nikon.

Slon africký (Nikon D7200, Nikkor 70-200/2,8, ohnisko 170 mm, clona 4, čas 1/6500, ISO 640)

Ostření

Automatickému ostření nemám v zásadě co vytknout, chovalo se spolehlivě a bez excesů. Při chabém kontrastu za nízké hladiny osvětlení se občas objevilo proostřování celého rozsahu, ale vždy šlo o krajní podmínky, kdy by to s jinými fotoaparáty těžko dopadlo lépe. Naopak bych řekl, že D7200 se rozhodně nemá za co stydět.

Co některé fotografy nepotěší je nepřítomnost relativně nového zaostřovacího režimu Group Area. Naopak jsem rád funkci jemného doladění AF, kterou považuji pro focení s dlouhými teleobjektivy za poměrně zásadní.

Žirafa kapská (Nikon D7200, Nikkor 70-200/2,8, ohnisko 195 mm, clona 5,6, čas 1/800, ISO 200)

Obrazová kvalita

Asi nejvíce očekávaná a pro mě bezpochyby nejméně oblíbená část recenze 🙂 Nerad se pouštím do obecných soudů obrazové kvality, protože co vyhovuje jednomu, nemusí stačit druhému, jinak vypadá fotka na webu a jinak na metrovém výtisku.

Z hlediska citlivosti považuji osobně za dobře použitelné ISO 1600. Na vyšší hodnoty se dá jít, ale záleží samozřejmě na záměru, který s fotkou máte, i na konkrétních okolnostech. Pro vyšší citlivosti není ani tak kritický šum, jako spíš ztráta jemných detailů, barevné citlivosti, případně dynamického rozsahu. Ačkoliv raději normálně fotím než nějak speciálně testuji, vyrobil jsem si při ranním čekání u napajedla sadu snímků pro různé citlivosti za poměrně nízké hladiny osvětlení, a fotografie jsem obvyklou cestou upravil. Tady jsou výsledky:

Jak jsem už napsal, záleží na situaci, ale v tomto případě je při ISO 3200 už vidět ztráta jemných detailů v listech a kresba ve stínech vyloženě trpí.

Výřezy na ukázce výše pocházejí z této fotografie.

Nepřekvapí, že listy stromů se na vyšší citlivosti mění v cosi, co připomíná dílo impresionisty, a kmen stromu se slévá s pozadím. Na druhou stranu, barevný šum se dal bez problémů odstranit a ani jasový není tak výrazný, jak bych od DX zrcadlovky s tímto rozlišením očekával. Podmínkou je samozřejmě fotit do RAWu – JPEGy dopadají podstatně hůř (i když nutno říct, že jsem neměnil výchozí nastavení redukce šumu).

Ukázka z extrémních podmínek: ISO 6400, clona 2,8 a čas 1/8 s. Fotografie je do jisté míry použitelná, i když výstavní kus z ní samozřejmě nebude. Ve výřezu je vidět ztráta detailní kresby, i když svůj díl viny má i dlouhý expoziční čas. (Fotografii zkoumejte při rozkliknutí, kdy se výřez zobrazí v měřítku 1:1)

Při nižších citlivostech je snímač schopen i díky absenci AA filtru a s dobrým objektivem poskytovat skvělé výsledky:

Pozor, vzhledem k velkému rozlišení je náhled přímo v článku zmenšen na 50 % – ve velikosti 1:1 se vám zobrazí po kliknutí!

Video

V poslední době mě začalo přitahovat video, takže mě zajímalo i u D7200. Papírové parametry vyznívají dobře – video lze natáčet ve FullHD a při snímkových frekvencích 60p, 50p, 30p, 25p a 24p, což jsou velmi uspokojivé parametry. Vybrat si můžete mezi dvěma úrovněmi kvality, přičemž ta vyšší má solidní datový tok.

V praxi je ale velmi nepříjemné jedno omezení – snímkové frekvence 50p a 60p lze totiž používat jen tehdy, je-li zapnutý crop 1,3×. Fotoaparát navíc moc neporadí, proč je nelze zapnout. Nápověda ve stylu „v aktuálním nastavení fotoaparátu nelze tuto možnost použít“ je sice pravdivá, ale pro uživatele poněkud neužitečná (ve specifikaci a manuálu lze samozřejmě důvod dohledat). V těchto režimech je pro vyšší kvalitu také omezena maximální délka klipu na 10 minut (pro nižší snímkové frekvence a/nebo nižší kvalitu je to 20, respektive 30 minut).

Oproti modelům D810 a D750 rovněž nepočítejte s možností plynule měnit clonu (Power aperture).

Co naopak hodnotím jako skvělé vylepšení, je samostatné menu umožňující konfigurovat odděleně režim Picture control pro fotky a videa. Na D810 tato možnost schází a je to poměrně nepříjemné: pro složitější postprodukci se totiž vyplatí používat režim Flat, který ovšem naopak u fotek trochu ztěžuje hodnocení ostrosti, protože se při něm obraz nedoostřuje a tudíž působí lehce neostře, i když je fotka v pořádku. Tady D7200 tedy jasně vede a doufám, že D810 dostane stejnou možnost v nějaké budoucí softwarové aktualizaci.

WiFi

Se zájmem sleduji integraci WiFi do nových modelů zrcadlovek (a naopak kritizuji absurdní cenu, kterou zaplatíte, chcete-li bezdrátové konektivity dosáhnout u D800 nebo D810), takže jsem s chutí vyzkoušel tuto funkci u D7200. Bohužel, nemohu říct, že bych propadl velkému nadšení – tady je podle mého názoru Nikon stále na půli cesty. I když chápu, že profesionálové využívající odpovídající fotoaparáty mají jiné požadavky, a tudíž nižší modely nemusí nabízet různé pokročilé funkce, jako je třeba nahrávání fotek na FTP server, ořezání funkčnosti je zde podle mě až příliš razantní.

V první řadě WiFi slouží jen pro připojení mobilních zařízení s operačním systémem iOS nebo Android – s počítačem máte smůlu a pro focení přímo na disk je třeba zůstat u kabelu.

Pokud bychom nahlíželi na tuto funkci jako na pokročilejší bezdrátovou spoušť, narazíte na další omezení. Aplikace Wireless Mobile Utility, která pro propojení slouží, totiž neumožňuje měnit jakékoliv expoziční parametry – fotografovat musíte s nastavením, které jste provedli na fotoaparátu. Limitujícím faktorem může být i dosah WiFi. Na volném prostranství bez překážek se živý obraz z fotoaparátu přestal přenášet plynule po překročení vzdálenosti přibližně 10 metrů. Tento test jsem už prováděl v civilizaci, takže není vyloučeno, že se na dosahu mohlo podepsat větší zarušení éteru.

Jsem rozhodně rád, že se WiFi do zrcadlovek Nikon postupně propracovává, ale pro mě osobně to ještě stále není ono.

Aplikace Wireless Mobile Utility umožňuje živý náhled a zobrazení expozičních parametrů – jejich změnu však už ne

Shrnutí

I přes některé dílčí výhrady musím říct, že D7200 je povedený fotoaparát. Neměl bych problém si jej pořídit jako primární fotoaparát v segmentu DX i jako druhý fotoaparát k některému z FX těl. V této druhé roli mě potěšil tím, jak dobře se dal přizpůsobit mým zvyklostem z D810, takže jsem při přecházení neměl prakticky žádný problém s ovládáním – snad jen ten stavový displej mi utkvěl v paměti jako určitý nedostatek.

Čistě z pohledu fotografování zvířat, což je můj primární zájem, je fotoaparát bezpochyby také solidní volbou. 24megapixelový snímač poskytuje velmi dobrou kvalitu fotografií i dostatečný prostor pro ořezy, podařený autofocus i solidní podpora natáčení videa jednoznačně potěší a utěsnění proti prachu a vlhkosti, díky kterému se D7200 hodí i do náročnějšího prostředí, je pak příjemnou třešničkou na dortu.

Nějaký budoucí nástupce by mohl odstranit omezení 60p videa na crop 1,3× a vylepšit možnosti WiFi, ale i tak mohu D7200 s klidným svědomím doporučit – klidně i na cestu do Afriky.

Za zapůjčení fotoaparátu k testování děkuji společnosti NIKON spol. s r.o.

Poznámka: fotografie v článku byly standardním způsobem upraveny, neboť mým cílem je ukázat, co lze z fotoaparátu dostat při normálním zpracování a ne např. s vypnutou redukcí barevného šumu, neboť takto nikdo fotky nepublikuje.

Více fotografií z Botswany najdete na mém webu.