San Francisco poprvé

Již několik příspěvků ze slunné Kalifornie se zde objevilo, ale naštěstí je tento kout světa natolik bohatý a zajímavý, že je neustále co nacházet, fotit a popisovat slovy. A to jak co se přírody týče, tak i civilizace a života prostých lidí… V následujících dvou dílech bych vám rád trochu přiblížil jedno netradiční americké velkoměsto, jelikož myslím, že právě San Francisco si to zaslouží stejně tak jako třeba New York City.

Troška historie

Bay bridge a Downtown

První objevování oblasti zálivu Evropany začalo v 1542 a vrcholilo v roce 1775 mapováním celé oblasti, ovšem první usedlíci byli podstatně staršího data. Vesměs původní obyvatelé amerického kontinentu, předchůdci pozdějších cestovatelů ze Španělska a Portugalska, se usadili v okolí zálivu a později byli známí jako Ohlone people – což znamená v jazyce indiánského kmene Miwok západní lidé.
V roce 1769 objevil seržant Jose Ortega přístupovou cestu do zálivu (La Boca del Puerto) a v roce 1776 se datuje konec předevropského osídlení této oblasti, jinými slovy, podařilo se zabrat a ovládnout území, což proti skoro bezbranným domorodcům nebyl zas takový problém. Ostatně, je všeobecně znám osud většiny Indiánů, původních to obyvatel Severní Ameriky. Tak začala nová epocha v dějinách západního pobřeží především díky španělským dobyvatelům a proto také na pozůstatky jejich existence narazíte poměrně často, hlavně v architektuře. Roku 1869 přijel do San Francisca vůbec první vlak a v roce 1870 se stalo desátým největším městem v USA.

V poměrně rušné historii, která je poznamenána zlatou horečkou, demonstracemi a děním okolo 2.světové války, jsou důležitá také dvě data: roku 1906 došlo k prvnímu velkému zemětřesení a následnému zničujícímu požáru a celkem nedávno, 17.října 1989, k dalšímu, které dosáhlo 7.1 Richterovy stupnice. Není se čemu divit, protože velká část Kalifornie je geologicky velmi nestálá oblast a záchvěvy půdy jsou tu celkem běžné, což koneckonců dokazuje loňské velké zemětřesení s epicentrem na polovině cesty ze San Francisca do Los Angeles. Své místo má také období tzv.beatnické generace v 50.-60. letech, které hodně ovlivnilo život a budoucnost města. Bohužel, některé protagonisty tehdejší free populace můžeme dnes potkat na ulici, kde žebrají a jsou z nich homeless.

V kostce

San Francisco skýtá nepřeberné množství zajímavostí a aktivit, přestože to tak na první pohled ani nevypadá. Když jsem toto místo navštívil poprvé, můj dojem byl poměrně skeptický “hmm, ten most je celkem zajímavej“.

Golden Gate bridge při západu slunce

Ale chce to trochu času a malinko se porozhlídnout. Město jako takové (pomineme-li okolní předměstí) je poměrně malé a je postaveno převážně na kopcovitém kousku pevniny, ze tří stran obklopeném Pacifikem. Takže abyste se tam vůbec dostali, musíte absolvovat cestu přes některý ze dvou mostů, které město spojují s pevninou. Pokud tedy nepřiletíte letadlem, nebo snad nepřistanete lodí v některém z přístavů. No a to jsou vlastně asi nejznámější symboly San Francisca vůbec, kvůli kterým mnoho turistů váží dlouhou cestu do USA a do Kalifornie. Z vlastní zkušenosti můžu doporučit, když k tomu jsou možnosti, úplně poprvé přijet autem po dálnici 80 ze severu, obětovat 2 dolary na poplatek a projet celý Bay bridge, spojující pevninu a Treasure Island, kterým je naskrz vytesán tunel, a potom druhá část mostu vás dovede až do downtown, tedy do centra. Pokud se povede počasí, je to nezapomenutelný zážitek a rozhodně to stojí za to. Dá se také přijet z druhé strany po dálnici 101 a přejet Golden Gate bridge, ale to není tak působivé, protože je poměrně krátký, downtown není tak dobře vidět a jeho použití je dražší (6 dolarů).

Netradiční a svérázné pro toto velkoměsto (cca 750 000 lidi, což není zas tak moc) je především počasí a architektura. Díky mořským proudům je zde velice zvláštní klima. Dalo by se zjednodušeně říct, že je tu pořád stejně. V zimě relativně teplo a v létě chladno. Každopádně se nikdy nedá spoléhat na předpověď a je dobré mít neustále po ruce cokoliv proti dešti. Mimochodem, jednoho krásného letního dne se mi velice nevyplatilo spoléhat na televizní předpověď, když jsem absolvoval fotografický výlet ze Sacramenta, kde bylo cca 38°C a ani mráček a po po příjezdu do San Francisca jsem jen nevěřícně kroutil hlavou a celý den trpěl, jelikož bylo nějakých 20°C, pršelo a foukal hrozný vítr.

Co se architektury týče, je velice nezvyklá na americké velkoměsto. Downtown je sice klasicky vystavěno do nebes a několika mrakodrapům vévodí originální špičatá TransAmerica building, ale jako když mávne kouzelným proutkem, končí náhle moderní skleněné budovy, které vystřídají mnohdy staré domky různých tvarů a barev. Podél pláží si pak v malebných uličkách připadáte spíš jak v nějakém malém přístavním městě někde ve Španělsku nebo Portugalsku. Jelikož kromě centra je vše postaveno v kopcích, které jsou opravdu tak strmé, že i auto se v nich řádně zapotí, je někdy zábavné si povšimnout, jak jedna polovina domu má dvě patra plus garáž a druhá pouze jedno a vchodové dveře rovnou na chodník bez schodu. Vesměs úzké ulice jsou z obou stran lemovány zaparkovanými auty, které vám tak připadají děsně nakřivo, jakoby se měly každou chvilku převrátit. No a pokud ani tomu někdo neuvěří, může sám “na vlastní nohy“ zkusit některý z kopečků vyšlápnout a garantuji, že se řádně zadýchá.

Velká migrace v minulosti zapříčinila, že složení místní populace je tak rozmanité jak málokde. Především největší příliv emigrantů byl z Číny, proto je zde jedna z největších čínských komunit vůbec. Ale zastoupeny jsou snad všechny národnosti světa, od Poláků až po Araby. S tím samozřejmě souvisí i kulturní a společenský chod celého tohoto “babylonu“.

Golden Gate bridge

Golden Gate bridge při pohledu z Fort Barry

Bezesporu nejdůležitější dominanta San Francisca se stala okamžitě největší turistickou atrakcí, i když by se zdálo, že není důvod. Přeci jen, most jako most. Ale Američani jsou na toto každopádně precizně provedené dílo právem hrdí, tak jim to nebudeme kazit. Stavba začala 5.ledna 1933 a most byl uveden do provozu pro chodce 27. května 1937. Druhý den pak přejelo na druhou stranu první auto. S prvním projektem přišel Joseph B. Strauss, ale nesetkal se pochopením. Další polínko si přiložil inženýr Leon S. Moisseiff, který přišel s nápadem postavit konstrukci, která by spojovala oba břehy bez podpěrných věží. Poté se do věci vložil architekt Irwing F. Morrow se svojí ženou a plány začaly dostávat konkrétní podobu. Jejich zásluhou je také dodnes most postaven ve stylu Art Deco. A tak je dnes ukotven na lanech a dvou věžích na každém břehu zálivu, což byla tehdy první stavba tohoto druhu vůbec. Byl od začátku natírán Mezinárodní oranžovou s tím, že v případě potřeby armády ve výjimečné situaci, může být přemalován na černo, nebo se žlutými pruhy, kvůli dobré viditelnosti z oceánu. Most natírá průběžně 38 lidí a dalších 17 odstraňuje korozi.

Golden Gate bridge z Bunker road

Celková délka mostu je 8 981 stop (2737m), šířka 90 stop (27m), váha 887 000 tun, vrcholky věží jsou 746 stop (227m) nad hladinou vody, na každé z věží je okolo 600 000 nýtů, každý ze dvou hlavních kabelů se skládá z 27 572 jednotlivých drátů, celková délka všech je 129 000 km a jejich namotání trvalo přes 6 měsíců. Ročně projede po mostě okolo 40 milionů vozidel.

Z bezpečnostních důvodů byly na obou březích v období 2. sv. války postaveny bunkry na ochranu jak mostu a města, tak i celého zálivu, ze kterého denně vyjíždějí obrovské zaoceánské lodě s nákladem do celého světa a naopak. Dnes je z těchto obranných tvrzí jen atrakce pro davy japonských turistů, kteří se na nich donekonečna fotí se siluetou mostu a downtown v pozadí. Ovšem je pravda, že pokud se vypravíte po Bunker road až na vrcholek Fort Barry, otevře se vám nádherné panorama celého zálivu jak na dlani a je to asi nejlepší místo na focení GGB.

Doprava

Druhou nejznámější atrakcí je zřejmě legendární Cable car, šplhající do kopce obalená ze všech stran cestujícími a na druhé straně se za mohutného rachotu a cinkání zvonu řítící zpět dolů.

Cable car

Jako byste se při pohledu na tuto skoro tramvaj vrátili do roku 1873, kdy ji poprvé otestoval Andrew Hallidie. Cable car se jmenuje proto, že vozidlo je poháněno do kopce pomocí lana, které je vedeno uprostřed mezi kolejemi a je poháněno z centrálního motoru kdesi na hlavní stanici, a dolů se spustí skoro volným pádem, za neúnavného brzdění pomocí obrovské páky a za patřičného kraválu. Několik linek postupně pokrývá část města a spojuje některé důležitější body.

Lombard street

Takže pokud nechcete zbytečně bloudit a marně hledat místo k zaparkování, je dobré nechat vozidlo v jedné z mnoha veřejných garáží (cca 20 dolarů na den) a nechat se vozit městskou dopravou.
Vyjde to podstatně levněji než potom platit 100 a více dolarů za odtažené auto. Pomocí Cable car za dva dolary a dalších komerčních linek se dostanete velice dobře prakticky všude. Cable car mimo jiné staví také poblíž Lombard street, která je známá svými zatáčkami, kde se pomalu klikatí jedno auto za druhým dolů z kopce, i když tento nejznámější úsek z poměrné dlouhé ulice je velice krátký. Určitě stojí za to si těch cca 70 metrů projet osobně, ale pokud si nechcete vykroutit ruce a vykloubit zápěstí, radši bych zůstal u fotografování ostatních odvážlivců.

K dopravě po San Franciscu je tu ještě další alternativa a to vypůjčení kola za cca 30 dolarů na den, ale ty kopce… no nevím, snad jen pro otrlé jedince.

China Town a Downtown

Jak bylo již zmíněno, díky velikému přívalu emigrantů převážně z Asie je dnes v San Franciscu jedna z největších asijských komunit v USA. Čínské město se nachází hned vedle downtown mezi Market st. a Brodway av.

Cafe Prague

Tradiční pulsující mraveniště s typickými restauracemi, kde se velice levně a dobře najíte, ulice plné nápisů, které nepřečtete i kdybyste se snažili sebevíc a samozřejmě nepřeberné množství různých krámků, kde vás majitel s nekonečným úsměvem na tváři bude přemlouvat, přestože vám nerozumí ani slovo, dokud něco neprodá. Rozhodně je to příjemná změna, když je člověk už unaven z mrakodrapů a výloh drahých obchodů, projít se touto čtvrtí, kde na vás dýchne kousek opravdové Asie. A navíc je to hnedka za rohem. Ostatně, když už jsme se zmínili o jídle, pokud by našinec už nevydržel a tak moc se mu stýskalo po domácí české kuchyni, že ho ani úslužní Číňani neuspokojí, je tu možnost dát si nefalšovanou svíčkovou, nebo knedlo vepřo. Stačí zajít na křižovatku Columbus a Brodway, dát se o jednu ulici níž a pak vlevo na Pacific avenue a hned po pár metrech je malinký a útulný podnik Café Prague ve staropražském stylu, kde opravdu výborně vaří i česká jídla, což jsem několikrát osobně otestoval. A když budete mít štěstí (nebo smůlu?), můžete potkat třeba nějakého českého politika, kteří tam při svých cestách občas udělají zastávku.

Downtown samotný je poměrně ponuré a nevlídné místo, aspoň to tak na mě působí. Luxusní obchody světoznámých značek v kontrastu s desítkami bezdomovců, kteří se povalují v okolí nebo bezcílně brouzdají z jedné strany ulice na druhou. A tak jsem se pohyboval po této dolní části Market street poněkud nesvůj, svíraje v ruce svůj drahý fotoaparát v naději, že vyfotím něco zajímavého. Nakonec přece jen stálo za to se pozastavit před budovou City Hall a okolních několika staveb, kde si na moment můžete připadat třeba jak mezi královskými paláci ve Vídni. Tak jsem udělal rychle pár snímků a spěchal dál, blíž k oceánu.

TransAmerica building	City Hall	Downtown

Fisherman´s Wharf

Tak tento kousek pobřeží, který najdete zhruba mezi Broadway a Van Ness avenue je zase úplně něco jiného. Starý přístav se spoustou krámků, barů a restaurací s mořskými potvorami, kde si přijde na své každý labužník.
Zde opravdu o zábavu není nouze, můžete navštívit cirkus, mořské akvárium, muzeum námořnictví, muzeum starých lodí včetně jedné velikánské plachetnice, nebo se vydat na nějakou okružní plavbu z několika terminálů, které nabízejí různě časově náročné výlety. Odtud se také lze dostat na legendární ostrov Alcatraz, bývalé to nejobávanější věznice.

Alcatraz

Přes den, prakticky kdykoliv, je na hlavní promenádě neskutečný chaos, na jedné straně davy zahraničních turistů, kteří chtějí všechno vidět, a na druhé straně davy domácích turistů, kteří se pro změnu snaží ukojit svou národní vášeň, a tou je, jak jinak, “shopping“. A tak jelikož jsem potřeboval zakoupit filmy, přidal jsem se k té druhé skupině, přestože to moje oblíbená vášeň zrovna není. Proč? Zde je malý příklad.

Po delším výběru vhodného shopu jsem vstoupil a dal se do řeči s prodavačem, jediným, který nebyl na první pohled arabského původu. Než jsem se ovšem stačil vyjádřit co vlastně chci, mužík mě zahltil vodopádem slov, že zrovna dnes mají jedinečnou akci a slevy a že vidí můj fotoaparát a že určitě potřebuji nový objektiv. Tak jsem ho zbrzdil a prohodil větu, že spíš uvažuji o koupi kamery – a to jsem neměl. V mžiku na stole ležely rozbalené dvě krabice a super cena dnes jen 1800 dolarů. No a tak v postupné konverzaci a mezi řečí jsem zjistil, že mužík je původem z Polska. A když zjistil, že já jsem Čech, okamžitě byla cena 1100,- po předchozí slevě na 1500,- a dále na téma práce, kdy mi bylo nabídnuto u něj dokonce pracovat, jsme se dostali na 850,- jen že jsem to já, ale míň už nemůže, protože by nic nevydělal. Skončili jsme na 650,- dolarech a to už se tvářil poměrně naštvaně, nicméně kameru jsem stejně nekoupil, práci jsem taky nevzal a na moje filmy jsem dočista zapomněl. Inu, každý dělá svůj byznys jak umí.

Fisherman`s Wharf a downtown

Ale vraťme se zpět. Fisherman´s Wharf je asi nejkouzelnější k večeru, kdy začínají ožívat hospůdky, bary a restaurace, obzvláště pak na Pieru 39, což je asi takové centrum všeho dění. Právě zde můžete ochutnat nejrůznější pochoutky, které nabízí moře, ať už v luxusních restauracích, nebo jen tak ve stánku, jak se říká “na stojáka“. Můžete se také přidat ke spoustě zamilovaných dvojic a jen tak sedět na lavičce a pozorovat šumící oceán. Hlavně se moc nenechte rušit jednou místní raritou. Kdyby vás náhodou poblíž Pieru 39 zaskočilo nějaké strašné hýkání a šplouchání vody, které by rušilo večerní pohodu, chce to jen pohlédnout na hladinu, kde se na plovoucích dřevěných molech povaluje několik desítek lvounů (sea lion), kteří na sebe vzajemně ječí a perou se o nejlepší místo a vůbec jim nevadí blesky fotoaparátů překvapených kolemjdoucích. Informační tabule píše, že někdy v devadesátých letech tato skupina poměrně komických živočichů připlula do přístavu a od té doby tam pobývá a nikdo neví proč!

No a pokud se už budete cítit unaveni vším tím shonem kolem nejvyhlášenějších míst a turistických atrakcí, je na místě povědět si něco o tom, kde lidé tráví chvilky klidu a relaxace a také jak vypadá vlastně takový společenský život v dnešním San Franciscu. Ale o tom až příště.