Ve dnech 7.9. – 28.10. denně od 11 do 20 hodin probíhá ve výstavní síni Mánes v Praze výstava, která na mně
udělala tak hluboký dojem, jako žádná jiná v posledních letech.
|
| S. Salgado – Exodus |
Několik desítek černobílých fotografií ukazuje nový fenomén doby – migraci celých národů na
všech kontinentech světa. I když pohnutky k opuštění rodného místa jsou různé, výsledek bývá
stejný. Uprchlík se ocitá v cizím, často nepřátelském prostředí, zpravidla závislý na cizí
pomoci.
Sebastião Salgado dosáhl maximálního účinku uceleným souborem fotografií mapujících kontinent
po kontinentu, zem po zemi, se svými vnitřními tragédiemi vedoucími k pohybu obrovských mas
obyvatel. Technicky a kompozičně dokonale zvládnuté fotografie výmluvně hovoří každá za
sebe. Na první pohled jakoby se některé zdají poněkud podexponované, ale tím autor chtěl
patrně vyjádřit chmurné osudy obětí.
Co dává do pohybu miliony lidí? Někdy je to útěk před násilím ve snaze zachránit holý život.
Tak tomu bylo v zemích bývalé Jugoslávie a především na africkém kontinentu. Jindy je to
migrace za “lepším” životem. My, zhýčkaní Evropané, asi těžko pochopíme, proč venkovan kdesi v
Asii nebo jižní Americe opouští své políčko, aby hledal štěstí v předměstských slumech
mnohamilionových velkoměst. Tam bez vody, elektřiny a zdravotnické péče mezi odpadky přežívá
z drobných krádeží.
Drastické scény jsou na výstavě zachyceny spíše vyjímečně (nahý muž na zemi umírající na
choleru obstoupen zvědavým davem). Autor dosahuje mnohem většího účinku zachycením kontrastů
a paradoxů. Chatrče zavalené odpadky s luxusními domy v pozadí. Rozdováděné vietnamské děti
za ostnatými dráty internačního tábora v Hongkongu. Kábul, město rozvalin.
Kdybych si měl vybrat jednu jedinou fotografii s největším účinkem, pak by to byla bezesporu
fotografie plechové zdi na hranici Mexika a USA. Nejdříve si člověk všimne perfektní
kompozice fotografie a pak o ní začně v kontextu s celou výstavou přemýšlet. Bezděky si
umědomí paralelu s jinou, dnes už neexistující zdí uprostřed Evropy, která byla postavena za
stejným účelem – aby bránila migraci obyvatel. Obě zdi jsou i stejným symbolem – oddělení
dvou světů.
Jak divák prochází kolem jednotlivých fotografií, uvědomí si za chvíli, že jsou zachyceny
především děti. Děti vyrůstající v utečeneckých táborech. Děti těžce pracující v jižní Asii.
Děti umírající na AIDS v Africe. Chlapci, kteří utekli před naverbováním do polovojenských
band. Autor jakoby uhádl myšlenky návštěvníka, zakončuje výstavu souborem portrétů
jednotlivých, asi pěti až desetiletých dětí. Děti bílé v Bosně, černé v Africe, žluté v Asii
a indiánské v Jižní Americe. Hezké, usmívací se děti a pod každou fotografií název: “Uprchlík žijící v utečeneckém táboře…”
Čím více o výstavě přemýšlím, tím více se mi jeví skutečnost, že autor chtěl vyjádřit více,
než jen ukázat pohyb lidí. Spíše jen naznačuje propastné rozdíly mezi lhostejnou plýtvající
konzumní společností bohatého severu a přelidněnou nevzdělanou špinavou společností chudého
jihu. Výstava je v tomto ohledu i určitým varováním před konfliktem, který tento
prohlubující se rozpor dřive či později přinese. Nejsme právě nyní svědky jeho počátku?
| Sebastião Ribeiro Salgado: Exodus | |
| Termín konání: | od 7. září 2001 do 28. října 2001 |
| Místo konání: | Výstavní síň Mánes, Masarykovo nábřeží 250, 110 00 Praha 1 |
| Otvírací doba: | denně od 11:00 – 20:00 hodin |
| Rozsah výstavy: | 300 černobílých fotografií |
| Vstupné: | 60,- Kč normální; 30,- Kč snížené |
