Také si rádi fotografujete zvířata v zoologických zahradách? Patrně jen málokterý fotograf si tuto příležitost nechá ujít. Dnes jsme položili šest otázek Pavlu Pecháčkovi, jemuž se fotografování v zoologické zahradě stalo celoživotním „údělem“.
I když se nestal přímo profesionálním fotografem (pracuje však v příbuzné branži), měl natolik pozoruhodné výsledky, že se stal „dvorním“ fotografem plzeňské zoologické zahrady. S putovní výstavou Fotografem v zoo už se představil divákům v několika městech – naposledy v Hluboké v jižních Čechách.
Dnes sedmatřicetiletý fotograf Pavel Pecháček (1965) patří mezi monotematicky zaměřené autory – jeho fotografickým „tématem“ jsou zvířata v zoologické zahradě. Výsledky jeho dosavadní práce shrnuje jeho putovní výstava nazvaná příznačně Fotografem v zoo. Před lety Pavel Pecháček zvířata fotografoval i ve volné přírodě – poté dal přednost zoologickým zahradám a už řadu let se jinými tématy nenechává rozptylovat. Úzce spolupracuje s plzeňskou zoologickou zahradou, fotografuje však i na dalších místech – dostal se až do zoo v Lisabonu, Hamburku či Berlína.
 |
| Pavel Pecháček: Dendrobates Azureus |
Dnes Pecháček fotografuje Canonem EOS 5. Předtím prošel – stejně jako řada fotoamatérů středních let – cestou od Flexaretu a Zenitu k Praktice. Postupně také přešel od středoformátového přístroje k pohotovější kinofilmové zrcadlovce a od černobílého materiálu k barvě. Tu jeho dnešní zaměření – podle mého názoru – vyloženě potřebuje. Pavel Pecháček nevystavuje poprvé – i jeho předchozí putovní výstavu mohli zájemci dokonce vidět na různých místech republiky. Kromě toho nacházejí fotografie Pavla Pecháčka uplatnění i v renomovaných časopisech, například v ABC, Živě nebo Akváriu Teráriu. Jeho snímky jsou též neodmyslitelnou součástí knižní i publikace Lubomíra Klátila Sklípkani: krasavci s chlupatýma nohama (1998).
 |
| Pavel Pecháček: Turakko bělolící |
Zvířata v zoo jsou velmi vděčným fotografickým tématem. Není snad fotografa, který by to v zoologické zahradě nezkusil a dnes jsou na toto téma dokonce pořádány oblíbené tvůrčí dílny, tzv. workshopy. Ovšem dosažení špičkových výsledků je značně obtížné a náročné na čas. Pavel Pecháček své zálibě věnoval už mnoho let i peněz. Jeho poslední výstava potvrdila, že ne nadarmo. Mezi unikátní vystavené záběry zde patřila například žába Dendrobates azureus, oko žáby hrabatky nebo snímky gekonů, kteří provádějí oční hygienu tak, že si jazykem olizují oční bulvy a další fotografie. Nejraději Pecháček fotografuje kočkovité šelmy: „V Plzni žil lev Paša, nejkrásnější lev v českých zoologických zahradách, který byl nádherně rostlý a měl bujnou, hustou hřívu. Bohužel, loni ve vysokém věku zemřel,“ řekl fotograf v loňském rozhovoru pro MFD. A my jen dodáváme, že je naštěstí zachycen na pozoruhodných fotografiích Pavla Pecháčka.
Šest otázek pro fotografa Pavla Pecháčka
Jak jste se dostal k fotografování, a hlavně, k fotografování zvířat?
 |
| Pavel Pecháček: Gekoni |
Fotografie mne zaujaly již v dětství, zásluhou mého otce. Byl to on, kdo mi ukázal krásnou alchymii koupelnové fotokomory, kde vznikaly na bílých papírech ponořených do vývojky černobílé obrazy skutečnosti. V jedenácti letech jsem začal Corinou fotografovat nejbližší okolí, příbuzné a pohledy z okna. Později, to už byl půjčený otcův Flexaret, jsem bral aparát na výpravy do přírody a začal jsem cíleně fotit některé přírodniny. Brzy mi však začala vadit omezení dvouoké zrcadlovky a proto jsem po vojně přešel na kinofilm. Nejdříve to byl Zenit – Fotosniper. S ním jsem začal zkoušet zvířata v přírodě, ale záhy jsem zjistil, že ani v zoo není pořízení dobré fotografie jednoduchou záležitostí. A protože k zoologickým zahradám jsem měl vztah odmala, převážilo brzy toto téma.
Vyžaduje fotografování zvířat v zoo speciální techniku? Předpokládám, že například bez teleobjektivu to prostě nejde…
Dobrá fotografie musí mít dobrou myšlenku. Existují fantastické fotografie zvířat zhotovené objektivy 20, 24, 50mm. Starší fotografové pracovali se středním či velkým formátem, kde mnohdy měli objektivy na úrovni kinofilmové stopětky. Museli tedy blíže ke zvířeti, což přinášelo klady i zápory. Samozřejmě běžný návštěvník zoo nemá mnoho šancí s krátkými ohnisky, ta stačí jen na fotografie zachycující životní projevy živočichů. Do zoo to tedy chce alespoň ohnisko 105mm. Každé prodloužení ohniska nám však výrazně rozšíří možnosti a otevírá další témata pro focení. Máme-li vyfotit nějaké zvíře na zakázku, pak díky dlouhému ohnisku nemusíme se zvířetem manipulovat a fotografie jsou přirozenější. Já sám jsem dlouho končil ohniskem 200mm a jako handicap jsem to vnímal nepříliš často.
Z Vaší výstavy je zřejmé, že dáváte přednost barevné fotografii. Máte zkušenosti i s fotografováním zvířat na černobílý materiál?
Na černobílý materiál jsem začínal a sám jsem si fotografie zpracovával. Potom jsem objevil krásu diapozitivů a shodou okolností jsem začal pracovat ve fotografické firmě, kde bylo najednou velmi snadné (nikoliv levné) zhotovovat barevné fotografie z negativních filmů. Navíc se rozvinula moje spolupráce s plzeňskou zoo a propagace potřebovala hlavně fotografie, nikoli dia. Orientace na barevnou fotografii je u mne dána možnostmi a potřebami, nikoli záměrem. Černobílou fotografii neodmítám, třeba se k ní v budoucnu vrátím, ale teď na ni nemám čas.
Myslíte si, že Vám nastupující digitální fotografická technika usnadní práci nebo Vám umožní pořídit ještě lepší fotografie?
 |
| Pavel Pecháček: Šimpanz učenlivý |
Rozhodně. Jsem fotograf amatér a množství finančních prostředků na focení je omezené. Přemýšlím proto nad každým záběrem a řada dobrých mi unikne. To se s digitální technikou nestane. Můj osobní problém bude však v mé velké náročnosti na kvalitu (jak techniky, tak fotek) a v přání dál využívat příslušenství Canon, které již mám.
Fotografoval jste zvířata v zoologických zahradách na různých místech – třeba v Lisabonu, v Berlíně nebo Mnichově. Dostal jste se někdy do nebezpečné situace?
V cizích zahradách jsem vždy jako běžný návštěvník, rizika jsou tedy malá, např. upuštění foťáku do vodního příkopu nebo setkání s nebezpečným jedincem druhu Homo sapiens. V plzeňské zoo chodím ke zvířatům, ale do vyloženě nebezpečné situace jsem se ještě nedostal. Vždy se snažím o komunikaci s fotografovanými živočichy a přesvědčuji je, že pro ně nejsem nebezpečím a ani je nechci vyhnat z jejich teritoria. K některým zvířatům chodím jen v doprovodu ošetřovatele, který je dobře zná. Ohrožen na životě jsem tedy ještě nebyl, ale pár vznikajících krizových situací se mi podařilo zažehnat. Mezi ně patřila například nervózní antilopa losí s půlmetrovými rohy, rozdurděný pštros, který dovede překopnout fošnu, krokodýli a kajmani dávající najevo svou nelibost s focením zblízka, nebo své území hájící samec kočkodana, který dokáže kousnout hůř než velký pes.
 |
| Pavel Pecháček: Mnohonožka Ghana |
Prozraďte nám, jaké největší a nejmenší zvíře jste zatím vyfotografoval…
Největším zvířetem v mém hledáčku byl slon, velryby zatím v zoologických zahradách nejsou. Nejmenšími objekty byly líhnoucí se 4mm dlouhé housenky motýlů a motýlí vajíčka.
Před nedávnem začal nový rok. Co byste chtěl vyfotografovat v tom letošním – máte nějaký sen?
Rád bych navštívil co nejvíc zahraničních i našich zoologických zahrad. V každé z nich pochytíte nové nápady, objevíte něco zajímavého, inspiruje vás známé zvíře v lepším výběhu. Dlouho předtím, než přišli do plzeňské zoo, jsem si přál fotit varany komodské. To se mi tedy už splnilo, stejně tak jsem viděl pandu velkou a koalu. Obě tato zvířata však byla pro mne nefotitelná, takže bych se někdy rád dostal do jejich blízkosti. Je ale celá řada zvířat, která jsou v zoologických zahradách vzácná a tím má svou cenu i jejich nedokonalý snímek. To je třeba bonobo, nosorožec sumaterský nebo jávský, řada australských vačnatců či ptakopysk, jmenujme ještě kiwiho či haterii. No a tím fotografickým snem je čtrnáct dnů v zoo v San Diegu.
Na závěr bych rád vyslovil své přání, aby návštěvníky výstav fotografie zaujaly a přiměly je k návštěvě zoologické zahrady, neboť právě vysokou návštěvnost tato důležitá zařízení potřebují. Zároveň bych chtěl všechny pozvat všechny na výstavu Fotografem v zoo na zámku Ohrada u Hluboké nad Vltavou (kam by měla být přesunuta z kulturního střediska přímo v Hluboké) a na Zvířata z dálky a zblízka v muzeu v Tachově.
