Jedno ze základních pravidel pro začínající fotografy mentoruje – „Fotografujte pouze se sluncem za zády!“, jedno ze základních pravidel pro pokročilejší adepty malování světlem nabádá – „Nedodržujte pravidla!“ Na co se zaměřit a na co si dát pozor, když se rozhodneme obětovat detaily ve prospěch tvarů – když se s fotoaparátem postavíme „contre jour“?
Asi nejznámějším, a potažmo nejzprofanovanějším z „protislunečných“ motivů jsou západy a východy slunce. Těžko dnes takovou fotografii hledat v umělecké publikaci, nemožno si bez podobného snímku představit fotoalbum z rodinné dovolené nebo brožury cestovních kanceláří. Ale fotografování proti slunci, či jinému zdroji světla, není jenom o rozžhavené kouli nad horizontem. Stíny pestíků promítnuté na okvětní lístky, „rozsvícená“ srst lemující kontury divoké šelmy nebo domácího mazlíčka, světelné paprsky propichující mlhu v hustém lesním porostu, barevné listy javoru rozpálené v protisvětle podzimního slunce, siluety lodí na třpytivé hladině oceánu – možností je celá řada bez ohledu na fotografické zaměření a ambice.
Zdraví především! Každé porušení pravidel s sebou přináší netrpělivé očekávání zakázaného, ale i řadu nebezpečí. A v případě fotografování proti slunci riskujeme nejen nevydařený snímek – poškodit můžeme vážným způsobem i naši fotografickou výbavu a v nejhorším případě i zrak. Platí zde tedy pravidlo, jedno z těch, které bychom neměli obcházet v žádném případě – „Nedívejte se skrz hledáček aparátu přímo do slunce, zvláště máte-li nasazen teleobjektiv a slunce je vysoko nad horizontem“!
Asi nejobávanějším zdrojem neúspěchu při fotografování proti světlu je stanovení expozice – obava poněkud přehnaná, uvědomíme-li si, že neexistuje něco jako „přesná expozice“ – jsou pouze expozice, které „fungují“ a které už ne. Při fotografování v protisvětle se nedoporučuje slepě spoléhat na do aparátu vestavěný expozimetr – ten je kalibrován na „průměrně jasnou scénu“ a nadměrným světlem bude zmaten s tendencí k podexpozici. Zvláště diapozitivy potom vycházejí nepoužitelně tmavé. První možností, jak stanovit přijatelnou expozici, je sáhnout do arzenálu fotografických pravidel pro další z nich, tzv. „sunny 22“. To říká, že pokud je slunce v plné síle přímo v záběru, nastavíme clonu 22 a čas odpovídající 1/ISO filmu – tj. u filmu o citlivosti 100 nastavíme 1/100s nebo nejbližší možnou variantu. Druhým přístupem, používaným zvláště v situacích, kdy je slunce blízko horizontu, je změřit expozici, nejlépe spotmetrem, z oblohy tak, aby slunce nebylo v hledáčku, naměřenou expozici zablokovat (tlačítko AE-L u moderních aparátů) a překomponovat snímek. Každopádně je rozumné u důležitých fotografií vytvořit expoziční řadu a konečný záběr vybrat až na prosvětlovacím pultu. Nastavováním clony můžeme kromě jiného také ovlivnit „vzhled“ slunce na fotografii – při pouze částečném zaclonění objektivu bude slunce ve formě „obyčejné koule“, při plném zaclonění z něj bude hvězdicovitě vystupovat několik jasně definovaných paprsků, jejichž počet závisí na počtu lamel v objektivu.
Poněkud složitějším problémem je expoziční pružnost filmu, která je, zvláště u inverzních materiálů, poměrně omezená. U většiny contre jour fotografií je kontrast fotografované scenérie příliš vysoký a není možné dosáhnout detailů jak ve stínech, tak ve světlech. V takových případech musíme sáhnout po některém záchranném opatření; při fotografování portrétů proti slunci můžeme vnést detaily do tváře pomocí doplňkového záblesku nebo reflexní fólie; při fotografování západů/východů slunce je nenahraditelný půlený neutral-density filtr pro ztmavení oblohy; občas je nutno detaily v některé části kompozice obětovat a je na nás se rozhodnout, které můžeme snáze oželet – obvykle však platí, že černá místa působí přijatelněji než „vyšisované“ plochy.
Podkapitolkou fotografování proti světelnému zdroji jsou siluety. Je to typická situace, kdy tvar a forma převládají nad detaily a jemnostmi. Podmínkou cesty k úspěchu zde je najít objekt, který bude jasně rozpoznatelný i po ztrátě detailů, kdy silueta bude jasně definovatelná z pouhých obrysů – rybář s prutem proti lesklým peřejím nebo fotograf se stativem proti barevnému horizontu vytvoří mnohem snáze rozpoznatelnou siluetu než skupina turistů v lese. Stanovení expozice je v tomto případě zcela jednoznačné: pokud silueta zabírá na snímku pouze minimální prostor, matrixové měření aparátu je vše co potřebujeme, pokud je silueta v popředí záběru, exponujeme na světla v pozadí a překomponujeme.
Poslední ohrožení naší protislunečné seance číhá přímo ve fotobatohu. Všechny objektivy, především pak starší/levné zoomy, jsou při fotografování proti světelnému zdroji náchylné k odleskům a reflexům. Ty mohou ve výjimečných případech působit na obrázku zajímavě, většinou ale vedou k degradaci fotografie „prasátky“ napříč celým snímkem, sníženým kontrastem a „smytými“ barvami. Podobné ozdoby lze do určité míry redukovat nasazením sluneční clony, pečlivým vycíděním objektivu a odstraněním všech filtrů.
Pěkné!
Pěkný článek a moc pěkné fotky! Díky!
hezke fotky + jeden maly hacek
clanek i fotky jsou spickove, jen bych rad poznamenal, ze muj poznatek je takovy, ze nejen levne objektivy si se sluncem v zaberu neporadi … u zoomu je to jasne, ale ani zadny objektiv z m42 serie zeiss 20/2.8,35/2.4,50/1.8,135/3.5 s multicoatingem (verze vyrobene v 80tych letech, super stav) dle mych zkusenosti slunce v zaberu “nesejme” uplne bezchybne, minimalne ten pokles kontrastu ci zesvetleni casti snimku jsem zaznamenal 🙁
RE: hezke fotky + jeden maly hacek
Je to dost rozsireny nesvar objektivu. Nektere levne zoomy jsou naopak lepsi, protoze maji mnohem mene cocek nez profi skla. Ale moje zkusenost je takova, ze staci malinko zmenit uhel, a prasatka se radikalne zmeni nebo se ztrati uplne. Kdyz je slunk v zaberu, je to obvykle o neco lepsi, nez kdyz “jenom” sviti na predni cocku.
Jinak clanek velmi ocenuji.
RE: RE: hezke fotky + jeden maly hacek
Souhlasim s vyse uvedenym, vlastnim Flektogon 20/2.8 a Pentax FE 17-28 a vysledky jsou neporovnatelne – zatimco Flektogon, pokud ma slunce v zaberu, vzdycky dela skarede sestiuhelnikove prasatka, popripade misty vznikaji “mlzne” fleky a tezko se hleda poloha, kde rusi nejmene, u Pentaxe, ktery ma na delsim konci srovnatelny uhel zaberu, se mi podarilo prasatka vyrobit jen vyjimecne, presto ze je to zoom a rozhodne ne profi serie. Flektogon je novejsi serie s MC vrstvami, Pentax je pochopitelne SMC. U sirokacu navic tezko pouzit slunecni clonu…
RE: hezke fotky + jeden maly hacek
V tomto pripade ide aj o subjektivny pohlad na vec. Mat odlesk nie je pre mna vzdy nevyhodou. Niekedy vhode doplna celkovy zaber. Ze sa neda vypnut je samozrejme neprakticke, su snimky, na ktorych vyslovene rusi. Ale takmer vzdy sa da najst rozumny kompromis medzi kompoziciou a odleskom. Pravda, nie vzdy ho na matnici vidno tak, ako bude na fotke, v tom je riziko. Osobne som fotil Pentaconom auto 2,8/29 proti slnku (aj inym zdrojom svetla) a odlesky ktore spravil ma osobne vobec nerusia, teda odhliadnuc od par vyslovene nepodarenych experimentnych snimkov. Proste ich berem ako fakt, ze su tam a jednoducho tam patria. To je podobne ako pri filmoch. Kedysi sa odlesk povazoval za tabu, nesmel sa vobec vyskytnut. Dnes sa v niektorych scenach efktne vyuziva.
RE: hezke fotky + jeden maly hacek
Pokud jde o vyber objektivu pro foceni protislunce v clanku jsem to trochu zevseobecnil. Je nutno si kazdy kus poradne vyzkouset, tj. dat slunce doprostred a do vsech rohu, aby clovek vedel, co od toho muze cekat. Ja mam asi 5 pevnych ohnisek, ale do protislunce se hodi jen dva.
fantazie
Článek mě pomohl, mám potíže udělat dobrou fotku v protisvětle. Fotky jsou famózní, trochu jsem si prohlídl i autorův web a musím vyseknout poklonu: tak kouzelný fotky se jen tak nevidí
RE: fantazie
A to jste ho ještě neviděl při práci. Měl jsem tu čest a musím prohlásit, že to je koncert pro dvě těla a dvě ruce. Jediné co ho dokáže vyrušit od zasněžených plání a Slunce v záběru je vonící gulášek z Vrbatovky :-))))
dotaz
S focením v podstatě začínám. Může mi někdo poradit, jaký film je pro krajinu nejvhodnější (pokud je možné to vůbec říci), jakou citlivost.
Dále mě zajímá, jakým způsobem je možné dosáhnout takových barev, hlavně ta tmavě modrá obloha. Mě z toho vyleze vždycky jen světlý odvar.
Díky
RE: dotaz
tmava obloha je asi praci polarizacniho filtru, maximalne se toho da trochu dosahnout focenim na druhou stranu od slunce a mirnou podexpozici … a jinak co se tyka filmu, tak na krajinu bych obecne doporucil nizko citlive filmy, stativ … velmi pozitivne je hodnoceny na krajinu treba fuji new superia 100 … ma vyborne podani zelenych tonu, prakticky neviditelnou zrnitost (pri rozumnych zvetseninach), zato je kvuli pletovce mene vhodny na portrety … a jinak se da asi doporucit i kodak royal supra 200, agfa optima 100… je toho moc 🙂 … a to jsem vubec nemluvil o cernobile …
Matricové měření Slunce rozezná
Já bych je pro doplnění dodal, že matricové (segmentové) měření Slunce v záběru pozná. Minimálně tedy Nikon to ve svých materiálech uvádí. Segment, který hlásí jas vyšší, než určitá hodnoty, je považován za segment, který měří přímo Slunce či odlesk a je z měření vyloučen. Expozimetr se tak chová trochu jinak, než by člověk v první chvíli očekával, nebo jak se děje u celoplošného měření. Moje F-801s se tak skutečně chová.
RE: Matricové měření Slunce rozezná
Přesně tak se chová i Pentax a vychází na výbornou. Stačí kladné korekce expozice při multisegmentovém měření. Západy a východy slunce jsou ošidnější, je třeba skutečně měřit bodově oblohu a ještě pro jistotu použít bracketing.
RE: Matricové měření Slunce rozezná
Jenze ono je to nekdy spis na zavadu… EOS D10 ma segmentu asi 30 a taky slunce rozezna. Jenze dusledkem je, ze snimek se sluncem v zaberu je casto takovy nijaky. Takze na korekce expozice stejne dojde, ovsem clovek nevi, co uz si zkorigoval fotak sam. U D10 je to celkem fuk, proste se zkoukne vysledek na displeji a udela se korekce, ale u normalniho filmu je nekdy obycejne “prumerove” mereni praktictejsi…
RE: RE: Matricové měření Slunce rozezná
Souhlasim s Tomasem. On to matrix asi zvladne, ale ja dopredu nevim jak.
Sunny 22?
Frantisku, mas moc hezky fotky a zajimavy clanek. Jedna vec ktera mi lezi v zaludku ale je pravidlo “Sunny 22”. Ja ho vzdy znal jako “Sunny 16”. Nikdy jsem to nepouzil (krom mesice, kde se da pouzit tzv. “Lunar 11”), ale opravdu ti to vychazi spis jako “Sunny 22”?
RE: Sunny 22?
“Sunny 16” je pravidlo, ktere rika, ze pokud je slunicko v plne sile, tak zepredu nasviceny objekt (tj. se sluncem za zady) se pri clone 16 foti casem 1/citlivost filmu.
No a pokud mate slunicko primo v zaberu, tak neni splnena podminka o nasviceni fotografovaneho objektu. Takze se pouzije jine pravidlo, Sunny 22, ktere vam rika, ze byste mel radeji trochu priclonit, jinak ze budou jasy prepalene.
RE: RE: Sunny 22?
Porad tomu moc nerozumim, protoze jestli slunce je nebo neni v zaberu nema co delat s tim, jak je nasvicene to ostatni a myslim, ze vse bude o jednu clonu podexponovane. Ale pokud poucka na tyto zabery funguje, tak nic nenamitam a jsem rad, ze jsem se priucil.
RE: Sunny 22?
Mirku, tech pravidel je cela rada. Sunny-16 je zakladni pro foceni po slunci, Sunny-11 pri foceni napric a Sunny-22 pro foceni proti slunci. Je to potreba vyzkouset “pro vlastni potrebu”. Ja osobne pouzivam Sunny-22 jenom pri foceni na snehu nebo svetlym pisku. V ostatnich pripadech davam puleny ND filtr a pak uz to samozrejme promeruju jinak.
poučky jako sunny 22
existuje víc takovýchto jednoduchých “univerzálních” pouček? Kde by se daly vyčíst?
RE: poučky jako sunny 22
Poucek existuje pomerne hodne (ohledne ostreni, expozice, pohybove neostrosti atd.) – k vycteni jsou na internetu a v nekterych knizkach (Rowel, Shaw, Lee).
poučky
mám ráda jednoduché a fungující poučky…o funkčnosti se ale přesvědčím… 🙂