V drtivé většině případů si lze při fotografické práci vystačit s “normálními” přístroji na kinofilm resp. svitkový film, opravdu jen výjimečně je skutečně třeba použít velkoformátový přístroj.
Často je sice nutné sáhnout po více či méně specializovaném příslušenství, ale přístroj zůstává pořád stejný. Pod pojmem speciální přístroje rozumíme ty aparáty, které používají netypický materiál nebo častěji netypický obrazový formát, mohou pracovat ve vodě či v prašném prostředí atd. V jistém slova smyslu jsou speciálními přístroji i kamery na jedno použití určené pro lidí, kteří fotografují zcela výjimečně a nechtějí do aparátu investovat téměř nic (dají se zpracovateli filmu celé, ten vyvolá snímky a přístroj se tím znehodnotí). Konstrukce přístrojů pro jedno použití se velmi podobá kompaktům, takže se jimi dále nebudeme zabývat.
Přístroje pro okamžitou fotografii
Přístroje vyvinula a dosud vyrábí americká firma Polaroid a její název je proto také vlastně synonymem pro okamžitou fotografii. Přístroje pracují polo- či zcela automaticky, mají zpravidla ohniskovou vzdálenost kolem 130 mm a pracují s obrazem formátu 8×10 cm. Existují dokonce i filmy pro okamžitou fotografii, které lze použít i v normálních přístrojích, ale výrobci použití těchto materiálů ve svých kamerách vesměs nedoporučují, ostatně ani výsledky nejsou nijak skvělé. Nejčastěji se s přístroji pro okamžitou fotografii setkáme při pořizování průkazových snímků – že jejich kvalita není nijak závratná, ví jistě každý, kdo se alespoň jednou nechal takto vypodobnit. “Průkazové” polaroidy jsou uzpůsobeny tak, že mohou najednou vyfotografovat 4 stejné snímky, které se pak jen rozstříhají.
Okamžitá fotografie je vhodná zejména (a možná jedině) tam, kde se chceme v kruhu přátel okamžitě potěšit pohledem na podařenou momentku. Další možnost využití nachází při ateliérových snímcích s blesky, aby si fotograf ověřil, že je nasvícení správné, že nemá nikde nežádoucí stíny apod. ještě předtím, než pořídí trvalý snímek běžným přístrojem (nejčastěji právě středoformátovým). Nevýhodou tohoto systému je malá trvanlivost fotografií, jejich nekopírovatelnost a v neposlední řadě také vysoká cena a malé rozšíření celého systému, takže s koupí materiálu může být docela potíž. Po vyfotografování snímku se sloupne ochranná fólie a chvíli se vyčká, než se obraz “dokreslí” a uschne. Barvy se však již po krátkém čase pozvolna mění (jsou-li vzduchotěsně uzavřeny, např. v zatavené občance, změna probíhá pomaleji) a za pár let…
Vodotěsné & podvodní fotoaparáty
Vodotěsné přístroje jsou konstruovány tak, že do nich nemůže proniknout voda ani vlhkost – mohou se tedy používat v dešti nebo ve velmi vlhkém prostředí, např. v tropickém pralese nebo v obyčejném bazénu. Je-li přístroj odolný vodě, lze ho s úspěchem použít také v nadměrně prašném prostředí, kam se normální přístroje moc nehodí (prach je může poškodit). Zpravidla se jedná o konstrukci podobnou kompaktu, dosti často bývá skříňka přístroje vyvedena v nějaké netypické barvě, pomalu ale jistě se “tradiční” barvou vodotěsných aparátů stává ostře žlutá kombinovaná s černou (Minolta, Nikon). Vodotěsné přístroje mají někdy dvoupolohový zoom, kde lze volit mezi základním a širokoúhlým objektivem. S aparátem je možno ponořit se do vody, ale naprosto se nehodí pro větší hloubku – zpravidla je mezní hranicí použitelnosti hloubka kolem 5 m. Výjimkou není ani vestavěný elektronický blesk. Jelikož se jedná o poměrně specializovanou formu fotopřístroje, jsou některé vodotěsné aparáty jen na jedno použití (výhodou je jejich minimální cena), protože podvodní snímky určitě nepatří mezi masově rozšířené žánry.
Podvodní přístroje odolávají velkému tlaku, proto se mohou využívat také pro hlubinou fotografii a bývají velmi často součástí výbavy potápěčů. S těmito přístroji se ovšem moc nehodí fotografovat na suchu, protože mají většinou silně širokoúhlý objektiv, aby se vyrovnal ohybový efekt, k němuž dochází pod hladinou. Nejznámějším přístrojem tohoto typu je zrcadlovka Nikonos, který je vybaven speciální rukojetí, velkými ovladači (aby s nimi bylo možno manipulovat např. v potápěčských rukavicích), objektivy jsou výměnné a přístroj se může používat do maximální hloubky 50 m. Nikonos je pochopitelně velmi drahý a vyplatí se pouze těm, kdo se podvodní fotografií opravdu vážně zabývají.
Panoramatické přístroje
Přístroje této kategorie využívají zvláštní obrazový formát, který má tvar velmi protáhlého obdélníku, aby jeden snímek mohl zachytit co možná největší zorný úhel. Samozřejmostí u panoramatických přístrojů je velmi širokoúhlý objektiv, který často bývá i posuvný či otočný. Se zvětšujícím se zorným úhlem se totiž také zvětšuje zkreslení a aby se tomuto jevu předešlo, mívá objektiv zvláštní konstrukci – je to jakýsi kulatý buben, kde na jedné straně je objektiv a přímo proti němu štěrbina (součást závěrky). Otáčením bubnu při otevřené závěrce se na film postupně promítá a zaznamenává obraz. Expoziční časy jsou samozřejmě kvůli konstrukci objektivu a závěrky spíše delší (nejkratší možný čas je 1/500 s.). Panoramatické přístroje mají poměrně úzký okruh použití – hodí se hlavně pro krajinářskou fotografii a fotografii architektury. Vyrábějí se přístroje pro kinofilm i pro film svitkový.
Existují přístroje, které mají úhel záběru 180° nebo i 360° na jednom snímku. Tímto mohou vznikat velmi působivé optické iluze. Se zvětšujícím se úhlem záběru roste i význam skutečně přesné vodorovné polohy přístroje, proto bývají víceméně “povinně” vybaveny vodováhou, aby se minimalizovalo zkreslení, které obzvláště vadí na snímcích budov. Málokdy lze s těmito speciály fotografovat bez stativu, u zcela panoramatických (360°) přístrojů je to již zcela vyloučeno.
Nejznámějším a cenově velmi dobře dostupným panoramatickým přístrojem je ruský Horizont, který má otočný nevýměnný objektiv (novější modely mají i vestavěnou vodováhu) a používá zvláštní formát 24×58 mm. Z aparátů na svitkový film jmenujme alespoň Linhof Technorama, který má dokonce možnost výměny objektivů a proměnlivou velikost formátu; je však pochopitelně několikanásobně dražší.
