Spotřební materiál – papíry

Pro barevné zvětšování musíme pořídit barevný negativní materiál a zpracovatelské chemikálie. Situace je zjednodušena mezifiremní standardizací zpracovatelského procesu, který se označuje zkratkou RA-4, takže se nám v podstatě nemůže stát, že bychom pořídili nekompatibilní materiál. Ačkoli výrobci doporučují pro své papíry své chemikálie, obojí je vzájemně zaměnitelné.

Princip barevného zvětšovacího negativního materiálu je totožný s principem negativního filmu. Proto tentokrát mohu čtenáře ušetřit jistě oblíbeného diagramu průběhu zpracování 😉 a pouze shrnu princip do několika vět: Předloha (negativní obraz) se exponuje na negativně pracující třívrstvou emulzi se selektivní senzibilací k červené, zelené a modré a barvotvornými složkami přítomnými v příslušných vrstvách. Následným barvotvorným (chromogením) vyvoláním se ve vrstvách vytvoří barevný negativní obraz a kovové stříbro, které se odstraní vybělením (podrobnosti najde zvídavý čtenář v dílech věnovaných barevnému negativu). Takto zhotovený negativ negativu dává barevně a jasově správný obraz.
Citlivý materiál se dodává na několika druzích podložek:

• RC papír (resin coated), čili papír oboustranně potažený vrstvičkou polyethylenu. Toto je běžná, levná a masově rozšířená podložka, známá z minilabových zvětšenin i z profesionálních laboratoří. Vrstva polyethylenu brání nasáknutí lázní do podložky a umožňuje tak zkrátit zpracování a praní. Dříve se pro zvýšení bělosti používalo přídavku oxidu titaničitého, který, jak se ukázalo, působí jako fotokatalyzátor a způsobuje destrukci podložky, takže se emulze odlupovala. Proto se nyní používají neaktivní pigmenty, které nezpůsobují nežádoucí efekty, takže v současné době lze považovat stálost RC papírů za archivní.

• Neprůhledný bílý polyester má výhodu v neuvěřitelné pevnosti – fotku nelze roztrhnout. Výjimečný je také dokonale hladký povrch a zrcadlový lesk, který proslavil zejména pozitivní materiály Ilfochrome. Ale i barvotvorným vyvoláváním zhotovená zvětšenina získá na této podložce exkluzivní vzhled, za který ale musíte zaplatit poměrně vysokou cenu.

• Průsvitný bílý polyester má stejné vlastnosti, je ale určen pro prosvětlovací pulty bez mléčného skla.

• Průhledný polyester má opět stejné vlastnosti, je ale určen pro výrobu velkoplošných diapozitivů zvětšováním z barevných negativů.

Nezávisle na podložce si lze vybrat z několika povrchů, mimo tradičního lesku a matu u některých výrobců také různě označovaný polomat.

Papíry pro použití v minilabech (Kodak Royal) mají velmi vysoký kontrast a vysokou sytost barev, čímž se snaží dohnat ztráty kontrastu v objektivech levných fotoaparátů a také vyhovět vkusu běžných fotoamatérů. Při zvětšování na tyto papíry tak přicházíme o největší výhodu barevného negativu – velký rozsah expozic, které je schopen negativ pojmout na přímou část senzitometrické charakteristiky. Profesionální fotopapíry se proto vyrábějí ve třech stupních kontrastu, např. Kodak nabízí papíry Supra (normální kontrast a sytost barev), Portra (nízký kontrast a sytost) a Ultra (vysoký kontrast a sytost barev). Můžeme tak zvolit optimální strmost papíru, abychom obdrželi správně prokreslenou zvětšeninu a nepřišli o kresbu ve stínech a světlech. Možnosti řízení kontrastu ale nejsou tak velké, jako v černobílém procesu.

Na následujících obrázcích 1, 2 a 3 jsou zachyceny charakteristické křivky barevných negativních papírů Kodak Supra, Portra, Ultra. Více se o charakteristických křivkách dozvíte z Radčiných článků. Svislými červenými přímkami jsou vyznačeny rozsahy expozic, které je schopen papír pojmout – kontrastnější papír má menší rozsah expozic než měkký. Rozsahy expozic jsou určeny „okometricky“ ze senzitometrických charakteristik zveřejněných v dokumentaci výrobce a nejsou proto zcela správné, ale pro demonstraci rozdílných vlastností papírů poslouží velmi dobře. Rozsah expozic jsem vyjádřil jako rozpětí optických hustot, které je papír schopen reprodukovat. Na vodorovné ose grafů je ale standardně vynesen logaritmus expozice (log luxsekund), který je však s optickou hustotou analogický. Z definic plyne vztah, že optická hustota 0,3 způsobí zeslabení světelné intenzity na polovinu (na 1/2¹), což je právě 1 EV (jedna „clona“). 10 EV potom způsobí pokles světelné intenzity na 1/1000 (přesněji na 1/2¹⁰ = 1/1024), což je analogické optické hustotě 3 (-log 1/1000 = 3).

Na obrázku 4 je charakteristická křivka negativního filmu Kodak Supra 100. Na vodorovné ose je opět vynesen logaritmus expozic. Všimněte si, že přímá část charakteristiky je velmi dlouhá a umožňuje zachytit kontrasty 1:1000, což odpovídá 10 clonám. Takovýto rozsah jasů se „namapuje“ na rozsah hustot 2 (od 1 do 3 na svislé ose grafu). Rozsah hustot 2 nelze zachytit na žádný papír (viz obr. 1, 2, 3), lze jej však zpracovat digitálně i poměrně levným skenerem, protože maximální hustota nepřekročí 3.

Při expozici negativu na papír tak můžeme zachytit pouze tu část rozsahu hustot negativu, která padne do užitečného rozsahu expozic použitého papíru, a ten je dán strmostí charakteristické křivky.
Na svislé ose na obrázku 4 jsou vyznačeny rozsahy hustot, které pojmou jednotlivé papíry, tak jak byly odečteny na obrázcích 1 až 3. Z těchto rozsahů můžeme odečíst na vodorovné ose rozsahy expozic, které můžeme zachytit na film a následně přenést na papír. Kontrastní Ultra zachytí expozice v rozsahu hustot 0,8, což odpovídá 4 EV při expozici filmu, normální Supra zachytí 6 EV a Portra 8 EV (z důvodů „okometrického“ odečtení rozsahů papírů je třeba počítat s chybou +/- 1 EV).

Až budete příště hloubat nad zvětšeninami z minilabu, proč je slitá kresba v mracích na obloze a proč ve stínech nejsou žádné podrobnosti, vzpomeňte si na obrázek č. 4 a udělejte si sami zvětšeninu na měkkou Portru. Výsledek stojí za tu námahu.

obr. 4: Charakteristická křivka filmu Kodak Supra 100 a užitečné rozsahy expozic pro papíry Kodak