Srí Lanka

Již první chvíle po opuštění klimatizovaného letadla mě uvádí do reality tropického ostrova. Je šest hodin ráno, slunce sotva vykouklo nad obzor, ale jeho paprsky se mi opírají do tváře silou pro Evropana nevídanou. Dřív než se vůbec pohnu, cítím na zádech čůrky potu. Prádelna. Ano, to je první pocit z tropického ostrova koření a čaje uprostřed Indického oceánu.

Nejstarší dagoba (buddhistická svatyně) v Anuradhapuře a pravděpodobně i na celé Srí Lance.

Do centra hlavního města Srí Lanky, Colomba, jedeme místním autobusem. Cesta stojí zhruba 100x méně než taxíkem a v nekonečné koloně jsme si všichni rovni. Nejstarší část Colomba, Fort, kdysi bývala pevností chránící přístav.

Čerstvě utržený kokosový ořech

Dnes je to komerční centrum města, ale počtem vojáků a barikád na ulicích se z něj pevnost opět stala.
Dostat se na dohled k prezidentskému paláci je nemožné a foťák na krku je pro místní ostrahu jako červený prapor pro býka. Přeci jen hrůza z možných tamilských útoků stále přetrvává.
Odpoledne trávíme na promenádě u oceánu a objevujeme lahůdku, která nám bude zpříjemňovat celý pobyt. Thambli – čerstvě utržený oranžový kokosový ořech, jehož mírně sladká tekutina je osvěžujícím balzámem pro naše žíznivá hrdla. Vypitý ořech prodavač mačetou rozsekne a bílá dužina poslouží jako lehká svačinka.

Řidič poloprázdného autobusu

Vlak přijíždí na nádraží Fort přesně na čas a před námi je čtyřhodinová cesta na sever.
Zatímco kola vlaku rytmicky ukolébávají ke spánku, za oknem se střídají obdělaná rýžová pole, palmové háje, vesnice i nedotčená džungle.
Srí Lanka je slza, která skanula z jižního cípu Indie do oceánu kousíček nad rovník.
Rozlohou nedosahuje ani rozměrů České republiky, za to tu žije skoro 20 miliónů lidí. Hory ve středu země se zdvihají jižně od centra ostrova a jsou obklopeny planinou, která se táhne až daleko na sever. Čím víc na sever, tím větší sucho. A právě uprostřed těchto severních planin se kdysi začala psát historie Srí Lanky.

Stará královská města

Vodní nádrž, Anuradhapura

V době zlatého věku sinhálské civilizace překonali Sinhálci neustálý nápor vojsk z jižní Indie
a vystavěli dvě velká města a řadu dalších úžasných památek buddhistické kultury jenom proto, aby je opustili.
Nejrozlehlejším a nejvýznamnějším ze starobylých měst a království Srí Lanky je Anuradhapura. Téměř patnáct set let odtud vládli sinhálští králové a občasní vetřelci z jižní Indie. Poprvé se stala hlavním městem ve čtvrtém století před naším letopočtem, ale velkého významu nabyla až po příchodu buddhismu na Srí Lanku.Nejvíce se o rozkvět Anuradhapury zasloužil sinhálský hrdina Dutugemunu (167 – 137 př. n. l.). Dokázal město získat zpět zpod indické nadvlády a vybudoval některé z nejpůsobivějších monumentů v Anuradhapuře a velké vodní nádrže v jejím okolí.

Buddhistický mnich při meditaci	Buddhista ve svatyni pod posvátnou smokvoní, Anuradhapura	Koryto na rýži v klášteře v Mihintale

Znaveni vedrem s úlevou usedáme do stínu fíkovníku, neboli posvátné smokvoně. Je centrem starého města geograficky i v duchovním smyslu. Mohutný strom vyrostl z odnože fíkovníku, pod kterým dosáhl Buddha osvícení a kterou na Srí Lanku přivezla Šangamíta, sestra Mahindy. Přicházejí sem tisíce poutníků a tak, stejně jako celá Anuradhapura, je i toto místo v neustálém obležení vojáků. Hranice Severní provincie je pouhých čtyřicet kilometrů od města a vláda v Colombu má stále na paměti masakr, při kterém před dvaceti lety tamilští separatisté postříleli v Anuradhapuře na 150 Sinhálců.

Dagoba Ambasthale, Mihintale

Strážce schodiště, Polonnaruwa

Taxíkem odjíždíme kousek za město a v podvečerním chladu stoupáme k dagobě. Vzduch je provoněn sladkou vůní pětilístku (bílých květů jasmínu rudého). Jsme v Mihintale, v místě, které má pro Sinhálce obrovský duchovní význam, neboť odtud pochází buddhismus na Srí Lance. V roce 247 před naším letopočtem se zde král Anuradhapury Devanampiya Tissa setkal s Mahindou, synem císaře Ašóky a přijal buddhistickou víru.

V 11. století našeho letopočtu král Vijayabahu I. Anuradhapuru opouští a buduje Polonnaruwu – nové hlavní město necelých 100 km dál na jihovýchodě, dál od Indie. Poučeni rozlehlostí starého města v Anuradhapuře si půjčujeme kola a komplex Polonnaruwy projíždíme. Ve vzácném souladu zde vedle sebe stojí buddhistické i hinduistické památky. Polonnaruwa zůstala hlavním městem přes 200 let, ale i ona byla nakonec opuštěna a sinhálské hlavní město se přesunulo na západ ostrova.

Vrchol sinhálských řezeb do kamene. Zpodobnění Buddhy vyřezané do žulové desky, Polonnaruwa	Sinhálské nápisy a pyramida v kambodžském stylu, Polonnaruwa

Džungle plná památek

Průvodci na všech památkách

Žáci buddhistické školy, Dambulla

Klimatizovaný „Intercity bus“ překonává vzdálenost sedmdesát kilometrů do Dambully za dvě hodiny. Na místní poměry úžasná rychlost. Řidič jel ovšem téměř celou cestu v protisměru a nefungující klakson by byl větší problém než prasklá pneumatika. Vystupujeme řádně podchlazeni, ale Saman, náš nový domácí a skvělý kuchař nás rychle vrací do reality. K večeři se podává pravé srílanské curry – tedy rýže a k tomu aspoň šest druhů omáček nebo příloh. Z okurek, dýní, čočky, ryb nebo kuřete, ale i třeba z květu banánovníku. Než dojím, tak mi potůčky potu opět stékají po zádech a rozpálená ústa chladím kokosem a jogurtem. Rozemleté chilli je základním kořením každého jídla a Sinhálci ho sypou i na mango.

Na kopci nad Dambullou se nacházejí nádherné skalní chrámy. Je to pět samostatných jeskyní a v nich na 150 zpodobnění Buddhy. Historie chrámů je starší než dva tisíce let – tehdy zde nalezl útočiště král Valagambahu, vyhnaný z Anuradhapury. Poté co dobyl zpět svůj trůn, změnil jeskyně ve skalní chrámy a další panovníci pokračovali v jejich výzdobě.

Vstup do jeskynních chrámů, Dambulla	Jeskynní chrám, Dambulla	Jeskynní chrám, Dambulla

Skalní pevnost Sigiriya

Dvacet kilometrů odtud se z rovinaté džungle zvedá jedna z největších zajímavostí Srí Lanky a cíl mnoha turistů i místních výprav. Sigiriya. 200 metrů vysoká skála na jejímž vrcholu si nechal Kasyapa postavit v pátém století našeho letopočtu nádherný palác.

Lví tlapy, mezi kterými se prochází cestou vzhůru.

Skála je lemována vodními zahradami a nahoru vedou prudké schody. Poslední část výstupu vedla mezi lvími tlapami přímo do jeho tlamy. Mohutný lev již dávno zmizel, ale tlapy a schody zůstaly. Kromě mnoha budov měl Kasyapa na vrcholu i dvacetimetrovou vodní nádrž, do které mu řada otroků neustále nosila čerstvou vodu. Skvělý stavitel byl ale mizerným stratégem. Když došlo k boji s jeho nevlastním bratrem, opustil nedobytnou pevnost a nechal se zahnat do bažin. Jeho vojsko dezertovalo a on spáchal sebevraždu.

Na polovině cesty vzhůru jsou pod převisem na skále nádherné fresky, Sigiriya.

Chlapci v nedělní škole, Aukana

I další památka v této oblasti je ukryta v džungli. Pohrdáme taxíkem a mávám na autobus. Na hlavní silnici to ještě ujde, ale v Kekirawě přesedáme do místní linky a posledních dvacet kilometrů do Aukany jedeme hodinu a půl. Autobus je narvaný tak, že lidé visí jak hrozny ze všech dveří. Průvodčí se obtížně prodírá mezi lidmi, ale nikdo se nemračí, nikdo nenadává. Konečně jsme na místě. Před námi se vypíná dvanáctimetrová socha Buddhy z pátého století, vytesaná přímo ze skály. Nedaleko odtud je v džungli ztracená ještě jedna socha. Podle legendy byly tito Buddhové vytesáni ve stejnou dobu mistrem a jeho žákem. Mistr byl se svojí sochou v Aukaně hotov jako první a když žák viděl dokonalou práci mistra, své dílo v Sasseruwě zklamaně opustil.

Střecha hinduistického chrámu v Matale

Opouštíme severní roviny a začínáme pomalu stoupat k horám na jihu. Ještě jedna zastávka. Matale. Centrum hinduismu na Srí Lance. Mistři z místního chrámu jsou ceněnými staviteli malých svatyní na všech čajových plantáží. Ale okolí Matale – to je jedna velká zahrada. Zahrada s kořením. Roste tu snad vše, nač si dokážeme vzpomenout. Různé druhy chilli, samozřejmě, káva, támhle nahoře to jsou kakaové boby, skořice, hřebíček, vanilka a pepř. Bílý, zelený, červený a černý. Stejné plody, jen v jiném stupni zralosti a nebo bez slupky. Procházíme zahradou a majitel s námi hraje hru. Tu rozdrtí lístek, tam zase kousek stonku nebo květu a my hádáme. Z vůní se až točí hlava. Na rozloučenou ještě šálek kakaového čaje, mávneme si na autobus a naše putování pokračuje směrem k horám, k čajovým plantážím.