Stříbro

Naším dnešním cílem bude malebné městečko v Plzeňském kraji. Leží západně od Plzně při řece Mži a jmenuje se stejně jako vzácný kov, který se zde po několik staletí těžil…

Do Stříbra se lze dostat velmi jednoduše – buď po silnici E 50 z Plzně nebo vlakem po trati č. 170 Praha – Cheb. Parkování je možné v blízkosti kláštera. Z nádraží je do centra asi 1,5 km; stanice je totiž na druhém břehu řeky. Spojení je dobré a orientace ve městě jednoduchá, Stříbro není nijak velké. Město je možno navštívit prakticky kdykoli, neboť jeho hlavní zajímavostí je architektura, jež je ke změnám ročních období zcela lhostejná…

Původně bylo Stříbro hornickou osadou, o níž se – jako o místě těžby stříbra – píše již od roku 1140. Kolem roku 1240 byla osada přenesena z údolí řeky Mže na návrší. Zde bylo v letech 1244 – 1253 založeno královské město, které však svá první městská práva získalo až ve 14. století od krále Jana Lucemburského. V době husitských válek si město vytrpělo své – napřed ho dobyli husité (1426) a o rok později ho neúspěšně obléhali křižáci. Největší rozvoj zažilo město v 16. století; těžilo totiž ze své výhodné polohy při obchodní cestě směřující do Norimberku. Svůj podíl na velkém rozmachu Stříbra mají také němečtí podnikatelé, kteří během již zmíněného 16. století hojně investovali do stavby nových dolů. Doly výborně prosperovaly po několik staletí a jejich provoz byl zastaven až po druhé světové válce. Po době největšího rozmachu přišly doby, kdy se městu nedařilo zrovna nejlépe. Největší ránu ve vývoji Stříbra způsobily požáry a třicetiletá válka (1618 – 1648).

Historické jádro města bylo prohlášeno městskou památkovou rezervací. Je zde částečně zachováno opevnění z 1. poloviny 14. století. Dominantou centra je pozdně gotický kostel Všech svatých z roku 1565 a barokně upravený v letech 1754 – 1757. Během této přestavby byly také instalovány nástěnné fresky F. J. Luxe a E. Dollhopfa. Už ve 13. století byl ve městě založen klášter minoritů, jehož budova má velmi zajímavý osud: roku 1702 byla přestavěna v barokním stylu, poté byl klášter v roce 1791 zrušen výnosem císaře Josefa II., poté byl areál zcela opuštěn a nyní se celá budova pracně obnovuje do barokní podoby. Součástí areálu jsou i ruiny klášterního kostela; kromě nich také celoročně otevřené muzeum s expozicemi skla, porcelánu, zbraní…

Zajímavým faktem týkajícím se města Stříbra je i to, že během archeologického průzkumu v roce 1963 byly objeveny ostatky dvou generálů habsburské císařské armády zavražděných roku 1634 v Chebu společně se svým velitelem Albrechtem z Valdštejna, který byl ve zdejším klášteře také několik let pohřben. Stejně zajímavý je také renesanční most z roku 1555 s hranolovou vstupní branou.

Pozoruhodnou památkou je samozřejmě renesanční radnice, zajisté nejznámější stavba města. Byla postavena v 1. polovině 16. století. V roce 1589 byla upravena italskými staviteli, ovšem svůj dnešní vzhled získala až díky novorenesanční sgrafitové omítce z let 1883 – 1888. Před radnicí se tyčí 18 metrů vysoký morový mariánský sloup z poloviny 18. století. Podle pověsti jsou na radnici uvězněny duše popravených zločinců, kteří v době morové nákazy v 18. století rabovali a loupili. Za trest jejich duše nikdy nenajdou klid.

Předposlední zajímavostí stojící za zmínku je asi 1 km (směrem na Pernarec) vzdálený kostel svatého Petra z doby kolem roku 1300. Stojí zcela osamoceně a je poslední připomínkou zaniklé vsi Doubrava. Ve svatyni se zachovaly zbytky gotických maleb, původní kamenné portály a renesanční kazetový strop. A konečně – abychom nezapomněli ani na slavné rodáky – ve Víchově nedaleko Stříbra se narodil spolupracovník, přítel a následovníka Mistra Jana Husa, Jakoubek ze Stříbra.

Snímky byly pořízeny zrcadlovkou Olympus OM 40 Program (objektivy Zuiko 50 mm f/1.4, Zuiko 135 mm f/3.5, Zuiko 28 mm f/3.5, Zuiko 35-70 mm f/3.5-4.8 a Tamron 24 mm f/2.5) na materiál Kodak Supra 400 ASA. Foto ©2002 Radovan Sýkora.

Použitá mapa: PJ Soft InfoMapa 7.0 ©1999 PJ Soft
Plánek města převzat z publikace Československá historická města (Dostál, O. a kol., Orbis, Praha 1974)