Světlo. Světlo? SVĚTLO!!!

Jak na fotografii rozlišit sklo od plechu, jak odlišit keramickou glazovanou vázu od sádrové, jak zdůraznit
ostrost nože? To vše se zdá být jednoduché, ovšem jen do té chvíle, než to poprvé zkusíte. Pak nezbývá, než
experimentovat – nebo se zeptat zkušenějších. V sobotu 11.10.2008 proběhl v Českém centru “Workshop fotografování keramiky, skla a kovů”, kde se účastníci dozvěděli, kudy “do toho”.

Workshop se konal v malé výstavní síni v suterénu Českého centra v Rytířské ulici na Praze 1, a protože byl
zorganizován trochu narychlo, sešlo se diváků v sále jen asi patnáct (a to i navzdory tomu, že účast byla pro
posluchače zdarma). Akce to tedy byla opravdu komorní, trochu ke škodě nezúčastněných, protože bylo
opravdu na co se koukat a míst by bylo zcela jistě dost i pro dvojnásobné množství posluchačů.

Tématem tohoto workshopu, jak ostatně i jeho název napovídal, bylo fotografování obtížně fotografovatelných
povrchů a materiálů. Hlavním přednášejícím byl profesor Miroslav Vojtěchovský, který se tohoto tématu ujal s vervou, vtipem i nevyčerpatelně dobrou náladou.

Program zahájil krátkou přednáškou s ukázkami z historie fotografie od nejzazších dob do současnosti, kde
dokumentoval, jak se v průběhu let měnily požadavky na výsledné podání obrazu i jak z těchto požadavků vyplývala potřeba změny techniky svícení.

Úvodní přednášku zakončovala praktická demonstrace vnímání povrchu a materiálu v závislosti na osvícení
scény. Na jednoduchých modelových scénách (proutěný koš, skupina plechovek, skleněné vázy) jsme viděli, jak je možné využít různých úhlů, ostrosti a intenzity světla k definování materiálových vlastností předmětu i jak se tak “jednoduchým” zásahem do osvětlení mění vnímání předmětu divákem.

U proutěného koše tak docházelo ke zvýraznění či potlačení struktury materiálu, u plechovek byly využity odlesky různé intenzity a ostrosti ke zdůraznění jejich “kovovosti”, u práce se sklem bylo využito negativní nebo naopak pozitivní nasvícení ke zdůraznění nebo potlačení prostorovosti skleněných předmětů. (Tento popis chápejte, prosím, jako velmi zjednodušený a ani zdaleka nezahrnující všechny drobné nuance, které nám byly demonstrovány.)

Následovala krátká přestávka, po níž se slova ujal ing. Václav Šeda a posluchače provedl technickými úskalími, na něž může fotograf při práci ve fotoateliéru narazit. Velkou pozornost věnoval zejména rozdílu při práci se stálými světly (ať už tradičními žárovkovými, nebo s moderními trubicovými výbojkami) v porovnání se sestavou zábleskových studiových světel, ale věnoval se i detailnějším porovnáním – jako byla rozdílná teplota chromatičnosti, počet zobrazitelných barev v závislosti na použitém světelném zdroji nebo třeba reakce materiálů barevným posunem při osvícení bleskovým světlem.

Nadešel čas pro ukázky na reálných scénách a práce na “skutečných” fotografiích. K tomuto účelu byla k
dispozici středoformátová zrcadlovka Mamyia 645 AFD III s digitální zadní stěnou Leaf Aptus 65. Tato sestava při propojení skrze notebook (Apple MacBook Pro) umožňovala projekci právě fotografované scény na HD televizor s velkou úhlopříčkou, takže o postupu dění na fotografované scéně byli posluchači neustále informováni.

Praktické ukázky byly zahájeny scénou s jednou (lesklou) keramickou glazovanou a druhou (matnou) neglazovanou vázou – ačkoli byly obě bílé, jejich rozdílné povrchy by na společné fotografii dokázaly nepřipravenámu fotografovi nastražit nepříjemnou past. Postupnými úpravami světel (za neustálého komentování situace, takže posluchači nejen že viděli, co se na scéně děje, ale hlavně se dozvěděli, proč se to děje) profesor Vojtěchovský dosáhl požadovaného výsledku a mohl tak přistoupit k další “komplikaci”. Zpestřil totiž scénu umístěním několika květin do jedné z váz – a rázem bylo vše jinak a bylo zapotřebí doplňovat další (nebo naopak zakrývat stávající) světla do sestavy, jak pro nasvícení vlastních květin, tak pro vykrytí stínů jimi vrhaných.

Poslední scénou a “zlatým hřebem” workshopu bylo fotografování “nejoblíbenějších modelek” pana profesora, tedy volně ložených (nerezových a velmi lesklých) příborů. Při opětovném přestavování setupu byl znovu demonstrován postup od prvního umístěného reflektoru s postupným přidáváním dalších

pro odstranění světelných problémů. (Mimo jiné jsme se dozvěděli, že někdy je správně rozpracovaná a změklá žvýkačka neocenitelným pomocníkem při pracech v ateliéru, jelikož lepicí páska nedrží zdaleka tak dobře a k tomu určená modelovací hmota není vždy po ruce.) Perfekcionismus přednášejícího byl místy k neuvěření – moje nevycvičené oko občas jen stěží rozeznávalo vady fotografie až do té chvíle, než na ně konkrétně poukázal a odstranil je, což bylo chvílemi až frustrující.

Celý workshop se ale nesl ve velice příjemné a uvolněné atmosféře, dobrá nálada přednášející neopustila
ani v samém závěru celého téměř šestihodinového cyklu, kdy byla určitá únava vidět už i na posluchačích, přesto se ale našel i prostor pro krátkou závěrečnou diskusi.

Za sebe mohu říci, že mi tato akce opravdu pomohla a zcela jistě ušetřila hodiny práce, které bych jinak strávil v atelieru při hledání již objeveného. Tímto děkuji panu profesorovi Miroslavovi Vojtěchovskému za přijemně a inspirativně prožitý den,

kdy si našel čas ve svém nabitém programu, aby se s námi nezapomenutelným a osobitým způsobem podělil o některé ze svých svých celoživotních zkušeností. Stejně tak patří dík pánům Václavu Šedovi a Václavu Milotovi za obětavé zapůjčení fotografické techniky, bez které by tento workshop pravděpodobně vůbec
neproběhl.

Závěrem snad jen jedno doporučení: Pokud budete mít někdy v budoucnu možnost se podobné akce s panem profesorem zúčastnit, nenechte si to ujít, třeba i za tu cenu, že budete muset radikálně změnit své plány na víkend – stojí to opravdu za to.