Rallye Dakar představuje nejtěžší motoristický závod na světě. Tato populární
soutěž se jezdí pravidelně již od roku 1979. O ceněné vítězství v lednu
2007 bojovali tradičně motocyklisté, automobiloví závodníci a posádky kamionů. V
kabině ostré Tatry Letka Racing Teamu Tomáše Tomečka jsem letos v kombinované roli mechanika a novináře okusil Dakar na vlastní kůži i já.
Vzhledem k zaměření Paladixu však nebudu psát o sportovní stránce
rallye, ale o podmínkách pro pořizování a publikaci psaného i
obrazového zpravodajství a samozřejmě o použitém vybavení.
 |
| Tomečkova a Azevedova Tatra v Lisabonu před technickými přejímkami Foto Ladislav Lála |
O Dakar se s různou intenzitou zajímám prakticky od dětství, ale i tak
jsem měl před svým startem množství otázek, na které jsem neznal
odpověď, respektive které mne ani nenapadly.
Na svou první účast jsem se začínal prakticky připravovat zhruba od července 2006. Do té doby jsem jako externista napsal stovky článků pro elektronická i tištěná média zaměřená na motorismus. Jako fotograf jsem měl možnost fotit při různých, zejména pak okruhových akcích, jako jsou závody F1, DTM, A1GP, Formule BMW apod. Jenže něco jiného je okruhový závod v Evropě a něco jiného rallye o délce více než osm tisíc kilometrů v Africe. Tomu jsem se snažil přizpůsobit i volbu vybavení.
 |
| Čekání na start první rychlostní zkoušky v Maroku Foto Ladislav Lála |
Jsem sice šťastným majitelem digitální zrcadlovky Canon 1D mk IIN, ale po několika konzultacích s lidmi, co již Dakar v minulosti absolvovali, jsem se rozhodl nechat tuto zrcadlovku doma. Proč? Strach a místo… jedná se sice o profesionální tělo, ale stálo mne nemálo peněz a navíc by se v kombinaci s několika elkovými objektivy a dalším vybavením těžko někam vešlo.
Nejprve jsem si sepsal podrobný seznam „potřebných“ věcí, který postupně procházel iteracemi. S dostatečným časovým předstihem jsem se rozhodl oslovit česká zastoupení vybraných výrobců fotografické techniky s nabídkou technologického partnerství. K dohodě nakonec došlo se společnostmi Olympus a Fujitsu Siemens, které k projektu přistoupily velmi vstřícně a profesionálně. Olympus se nebál zapůjčit digitální kompakt µ 725 SW a digitální zrcadlovku E-330 s objektivy a příslušenstvím. Fujitsu Siemens poskytl notebook Lifebook S 7110. Smutnou zkušeností bylo zjištění, že některá zastoupení renomovaných výrobců fotoaparátů podle vlastních vyjádření vůbec nedisponují technikou k vyzkoušení / zápůjčce, resp. pro jistotu reagují typicky po česku, tedy vůbec.
 |
| V Maroku byla šílená zima |
Nakonec jsem veškeré vybavení umístil do ostrého auta. Možnost naskládat vše do doprovodného kamionu, který přeci jen jede po lepších cestách a jiným stylem než závodní vůz, se sice může jevit jako lákavá, ale protože jsme měl v úmyslu poskytovat aktuální denní informační servis doplněný o ilustrační foto, tak jsem raději zvolil pro techniku náročnější variantu. Takto jsem měl vybavení více pod kontrolou a dostupné prakticky kdykoliv. Proč vlastně člověk potřebuje například vlastní notebook a satelitní modem, když je pro novináře i na africkém území k dispozici dobře vybavené tiskové středisko? Na rallye jsme byl primárně jako člen posádky od čehož se odvíjel i můj časový program. Kamiony příjíždějí do bivaku většinou až za tmy. Po večeři se hned začíná pracovat na autě, takže do tiskového stsřediska bych se dostával později večer až nad ránem, kdy už je samozřejmě zavřeno.
 |
| Improvizovaná kancelář Foto Ladislav Lála |
Z pohledu ochrany techniky během rallye považuji za důležitou volbu kvalitní kufr. Pro notebook a satelitní modem jsem pořídil kufr PELI CASE 1500. Během přejezdů i rychlostních zkoušek byl tento kufřík připoután za sedadlem řidiče. Kufr PELI CASE 1450, který byl umístěn mezi spacáky na korbě Tatry, se pro změnu postaral o fotovybavení s vyjímkou nerozbitného µ 725 SW, pro který jsem nechal na kombinézu našít kapsu, tak abych jej mohl mít neustále po ruce. Kufry PELI jsou vyrobeny z pevné umělé hmoty. Díky tomu jsou nejen velmi pevné, ale současně i lehké. Automatický odvzdušňovací ventil navíc zaručuje jejich vodotěsnost (v praxi i prachotěsnost). Za nejdůležitější však považuji fakt, že kufry dokázaly během celé rallye ochránit svůj obsah.
Nemalé obavy jsem měl z možnosti dobíjení energie. Tatra je schopna napájet
spotřebiče přes 12V resp. 24V cigeretový konektor. K ani jednomu přístroji
jsem však nabíječku s tímto napaječem neměl. Měnič napětí schopný ze
stejnosměrného napětí 12V generovat střídavé jsem z praktických důvodů raději nechal doma, se solární
nabíječkou nemám praktické zkušenosti. Naštěstí mají na korbě obě ostré
Tatry Letka Racing Teamu i doprovodný vůz motorgenerátory, takže
energie nakonec problémem nebyla.
 |
| Dokázali jsme to! (zleva Ladislav Lála, Tomáš Tomeček, Vojtěch Morávek) |
Kumulovaná role člena závodního týmu, mechanika a novináře představuje
pestrý koktejl různorodých činností. Většina z patnácti dní, během
kterých se rozhodně ne všichni přesunuli z portugalského Lisabonu do
senegalského Dakaru, měla z mého pohledu velmi podobný rytmus: časné
ranní vstávání, snídaně, spojovací etapa, rychlostní zkouška, spojovací
etapa, příjezd do bivaku, večeře, práce na autě, napsání tiskové
zprávy, editace fotografií a odeslání všeho přes satelit. Teprve pak
přesun do spacáku a stanu a po pár hodinách opět to samé. To vše se
během rallye odehrávalo za rozmanitých povětrnostních podmínek: zima,
horko, písečná bouře… Není snad třeba ani zmiňovat, že prioritou
závodního týmu s ambicemi na slušný výsledek je zajet co možná nejrychleji
rychlostní zkoušku, nechybovat v navigaci a po dojetí připravit auto
pokud možná co nejlépe na následující den. Z pohledu fotografujícího novináře to
znamená velmi málo času na práci, zapomenout na umění a pokusit se alespoň o zachycení některých
okamžiků. V autě jsem seděl uprostřed, tedy prakticky bez možnosti
fotit, byť jen třeba během spojovaček, z okna. Jedinou možností tak bylo
pokusit se o nějaké obrázky přes přední sklo, které se samozřejmě při
průjezdu terénem velmi rychle špinilo.
 |
| Vytoužený cíl všech účastníků rallye Foto Ladislav Lála |
Nemalou pozornost jsem věnoval tvorbě workflow, které by mi pomohlo vyrovnat se s nedostatkem času na piplání článků a editaci fotografií v kombinaci s polními podmínkami a nezanedbatelnou cenou a relativně pomalou rychlostí satelitního přenosu dat. Přenos dat z fotoaparátů do notebooků jsem realizoval každý večer přes USB čtečku, v záloze byl pro jistotu ještě USB kabel. Pro stahování surových fotografií jsem použil osvědčený SW Downloader Pro od Breeze Systems, který skutečně minimalizuje čas potřebný na stahování a organizaci fotografií (přejmenování, uložení do adresářové struktury, přidávání metadat). Pro náhledy a protřídění jsem použival osvědčený nástroj ACDSee, i když v domácích podmínkách pracuji spíše se skvělým nástrojem iView MediaPro, který nedávno koupil Microsoft. Vybrané fotografie jsem dále zpracovával prostřednictvím předem připravených maker v editoru Adobe Photoshop (základní úpravy, ostření, vložení copyrightu, zmenšení a uložení).
Příště: Popis zkušeností získaných během focení s oběma fotoaparáty Olympus a něco málo o satelitním přenosu.
Jen větička k “technologickým sponzorům”
Zajímavý článek, těším se na pokračování.
Dovolím si jen drobet polemizovat s jednou větičkou: “Smutnou zkušeností bylo zjištění, že některá zastoupení renomovaných výrobců fotoaparátů podle vlastních vyjádření vůbec nedisponují technikou k vyzkoušení / zápůjčce, resp. pro jistotu reagují typicky po česku, tedy vůbec”.
Pracuji jako jakési sevisně-prodejní zastoupení technických značek, sice ne v oboru foto, ale princip je stejný. Většina zastoupení jsou firmy ryze české a od “bohaté” centrály výrobce dostává houby, jen to jméno.
Takže z Vašeho pohledu neochota něco půjčit, je dána prostě tím, že jsem to koupil za své, když mi to zničíte nebo Vám to ukradnou, mám smůlu a ještě k tomu mi to nikdo nepojistí. Ta větička v tom článku mě bije do očí, protože mi říká – sponzoruj, jinak o tobě někdo napíše, jak seš strašně neochotnej. Že je to tvoje dobrá vůle, tedy máš právo odmítnout nebo nereagovat, to nikoho nezajímá. Berte to jen jako povzdech, nic víc.
jen větička k “technologickým sponzorům”
Děkuji za komentář. Rozumím tomu co říkáte a do značné míry s Vámi i souhlasím, ale…
Firmy rozhodně nemají povinnost zapůjčovat techniku. Co mi však vadí hodně je přístup. To, že zastoupení nemá možnost vyzkoušení vlastní techniky v řádu tisíců až desetitisíců korun není podle mého o bohaté centrále a chudém českém zastoupení. To, že Vám zastoupení na opakované prosby ani neodpoví asi také ne. Pro některé firmy navíc podobné záležitosti vyřizují spacializované agentury a to byste se divil, co se člověk od těchto lidí dozví.
Pokud by se předmět zápůjčky (tedy spíše technologické partnerství než sponzoring) ztratil nebo mechanicky poškodil, tak by to byl samozřejmě problém toho, kdo si to půjčil – tedy můj, alespoň tak jsem to měl s Fujitsu i Olympusem dohodnuté. S tím rizikem jsem do toho šel a i se trochu bál.
Každopádně to byla skvělá zkušensot. Příště se obrátím rovnou na osvědčené partnery, nebo vezmu vlastní techniku.
V současné době řeším otázku, jestli si pořídit objektiv o ohniskové vzdálenosti 500 nebo 600 od jedné firmy. Ceny v EU jsou oproti USA nehorázné, ale i tak můžete vybírat maximálně podle katalogu. Vůbec se proto nedivím, že lidé vozí podobné věci ze zahraničí. Chtěl bych vidět někoho, kdo si koupí auto jen podle recenze v časopise…
jen větička k “technologickým sponzorům”
No, já myslím, že příklad s objektivem není zrovna šťastný, mít jako vzorek něco, co je na českém trhu neprodejné, nemá význam. Ohledně cen máte pravdu, také mám objektivy z USA, nikoliv z Čech.
Jinak Dakar musí být dost specifická záležitost, já strávil dvě hodiny ve vichru v poušti (Antylope canyon) a pak mi vrzali všechny objektivy od zaprášení. Neměl jsem tehdy odvahu ani vyměnit film, neřknu-li objektiv. Naštěstí výkonný vysavač to doma napravil, co nevysál, vypadalo postupně samo.
Mějte se, JH
PS: řeším sponzorské dotazy často, po období slušnosti, kdy jsem tím trávil stále víc času a stálo to energii, přičemž ti, s kterými jsme se dohodli, nás hezky ochcávali, jsem dospěl k razantnímu odmítání všech telefonických žádostí a na majly nereaguji vůbec. To jen o té zkušenosti z druhé strany.
jen větička k “technologickým sponzorům”
Zdravím ještě jednou. Příklad s dlouhým sklem s naší předchozí diskusí samozřejmě přímo nesouvisí, byl to spíše postesk na způsob prodeje “kupte si a my vám to objednáme”… i když – ty objektivy si lidé pořizují, ale odjinud.
Dakar je pro veškerou techniku opravdový test přežití.
Díky za zkušenost z druhé strany. U klientsky orientované firmy bych očekával alespoň standardní odpověď typu “Vážíme si Vašeho zájmu, ale…”. Pravdou však je, že se lidé při nákupu často rozhodují spíše podle dojmů a ceny. Svůj názor samozřejmě nikomu nenutím.
jen větička k “technologickým sponzorům”
DD,
pracuji ve firmě prodávající značkové a pro většinu smrtelníků velmi drahé servery. Pokud je to jen trochu možné, tak je možnost zákazníkovi server nechat dovézt třeba na měsíční zápujčku odněkud z ciziny aby si ho mohl vyzkoušet. Proč toto není možné i sobjektivem, který je o mnoho menší a levnější než průměrný server?
vybavení
Prohlížel jsem si fotky na stránkách Tomáše Tomečka a drtivá většina jich je z olympusu mju. Z olympusu E-330 jich je jenom několik před startem a to mi jěště stejně přijde, že se převážně jedná o fotky, kde by kompakt dosáhl srovnatelného výsledku. Nabízí se tedy otázka, jestli zrcadlovka nebyla v soutěžním autě zbytečnou zátěží… Samozřejmě chápu že to Tatra asi moc nepozná, ale stejně.
vybavení
Díky za názor Tome. Pravdou je, že většina fotek z průběhu rallye je focená olympusem mju. Mít zrcadlovku v kabině by asi šlo, ale používat ji rozhodně ne. Režim závodního dne navíc fotografování rozhodně nepřeje. Navíc jsem tam byl především kvůli závodění. Zrcadlovku jsem využil zejména v Dakaru, kde jsem fotil kolekci pro jednoho sponzora. Ty fotky na http://www.tomastomecek.cz samozřejmě nejsou, ale kompakt by je určitě nepořídil. Zkusím to nějak napravit v pokračování. Ještě jednou díky.
Rallye Dakar je pro snoby:)
Rallye Dakar je pro snoby, nemá-li člověk pár milionů, nemá šanci.. To takvý Plymouth-Dakar Challenge, to je jiná!
Mezi základní podmínky patří, že závodní auto musí stát méně než ł 100 a výdaje na jeho přípravu méně než ł 15:D
To je teprv Challenge!
rallye dakar je pro snoby:)
http://www.plymouth-dakar.co.uk/
No a nebo třeba “Le Cap – Paris”
podmínkou jsou minimálně 25 let stará francouzská auta (většinou jsou ale stará tak 40-50 let). Cíl je jasný. Z Mysu Dobré naděje do Paříže, tedy cca. 17 tisíc km přes Afriku. Mám doma promo DVD. Docela sranda 🙂
http://www.lecap-paris2000.com
rallye dakar je pro snoby:)
Hmmm, taky názor – vždyť kritizovat je tak jednoduché. Během rallye jsem rozhodně neměl pocit, že je to záležitost pro snoby. Jistě, ekonomické možnosti jednotlivých týmů jsou různé, ale to snad ani nikoho nepřekvapí. Podle této logiky je pro snoby většina motorsportu.
rallye dakar je pro snoby:)
ale no tak, to byl vtip.
Nejsi vegetarián?
Sory, zase vtip.. (radši to hlásim)
rallye dakar je pro snoby:)
Tak díky za vtip. Zasmál jsem se alespoň dodatečně. Vegetarián vážně nejsem.
Somrování
Proč si to nekoupíte. A somrujete na vaši zabavu J Holan
somrování
K podobnému závěru jsem, byť z trochu jiné strany, dospěl také. Napříště si vezmu své vybavení a budu mít svatý pokoj.
somrování
Díky za odpověď.Jinak před Vaším sportovním výkonem klobouk dolu. Moje věci jsou moje a nemusím bejt nikomu vděčnej. foto.holan.cz
somrování
Díky za uznání, nebylo to zas tak hrozné. Ve skutečnosti to uteklo velmi rychle. Máte pravdu, že není nad to, pokud máte své vybavení. Jenže to také nemusí být vždy praktické. Tahat svou 1D do Afriky se mi nechtělo, protože jsem tam nebyl kvůli focení. A mít doma různé druhy aparátů pro různé účely mi nepřijde zas praktické. Většinou vystačím se svou zrcadlovkou a manželčiným kompaktem. Mějte se.
Zápůjčka do terénu…
Myslím, že to není tak dramtické. Pokud výrobce (jeho zastoupení v ČR) cítí, že za svojí “ochotu” bude nějak odměněn, je mu jedno, jestli budete mít jeho 1Ds na hranicích Sudánu a Somálska nebo v bažinách Amazonie. Prostě něco za něco.
Pokud na sebe přijmete i riziko, přijdu o to – zaplatím, myslím, že výrobci vyjdou vstříc (mám ovšem zkušenost pouze s jedním, “C”).
Během svých dvou posledních fotografických cest jsem svůj fotoaparát měl jako záložní tělo a zapůjčené na testování (v hodnotě 100tis korun) jsem přijal s rizikem, že pokud o něj přijdu (nebo zničím), tak to zpaplatím. Stejně tak bych se zachoval i já, připadá mi to logické.
Pozn.: Nejadnalo se o žádnou romantiku, tělo jsem doma od bahna drhnul pod tekoucí vodou kartáčkem na zuby a písek je ve spárách gripu ještě nyní.
Stručný, ale výstižný článek z terénu, jsem zvědavý na ten satelitní přenos.
Ondřej P. – http://www.NaturePhoto.cz
zápůjčka do terénu…
Děkuji Ondřeji, i mně připadá to co píšete logické. Jenže realita je občas jiná. Nechci již toto téma příliš řešit, protože to tady asi stejně nevyřešíme a navíc to není zas tak důležité.
Zkušenost s focením nebo i jen pobytem v extrémních podmínkách je k nezaplacení. Člověk si potom některých, zdánlivě obyčejných, věcí váží daleko více. Pokud je všude okolo prach a písek, tak prostě při nejlepší snae nelze udržet techniku v dokonale čistém stavu (který mám tak rád). Pak se začne projevovat kvalita.
Mějte se. Pokračování bude.
somrovaní
Souhlasím. Nejlíp se mně fotilo když člověk měl zaklaďak a klasický tělo. Jinak v62 letech jsem mu sel přejit na digi a trafa a občas mám dilema co sebou . J Holan . Přeju hodně štěstí a uspěch v sezoně