Telč patří bezesporu mezi naše nejkrásnější města,a to jak svojí malebnou polohou na úpatí Javořické vrchoviny, tak především jedinečně dochovaným historickým jádrem. Proto byla Telč v roce 1992 zařazena Organizací spojených národů na seznam světového
kulturního dědictví – UNESCO.
Městečko Telč leží zhruba 40 km jižně od Jihlavy v krásné, nepříliš osídlené a lesnaté krajině Českomoravské vrchoviny (neboli Vysočiny). Nedaleko od města se nachází nejvyšší vrchol celé Vysočiny – Javořice (837 m). Lze zde nalézt mnoho zajímavého, na čem se zalíbením spočine oko fotografovo – městské centrum se skvostným náměstím, zámek… – to vše obklopují tři rybníky: Ulický, Štěpnický a Staroměstský.
Počátky Telče jsou dosud zahaleny tajemstvím: první listiny, které se o Telči zmiňují (11. stol.), jsou historiky považovány za falzifikáty. První doložená zpráva pochází tedy z roku 1335; tou byl doložen zeměpanský dvorec a strážní věž s kostelíkem, v jehož podhradí stála osada Stará Telč – dnešní Staré Město. V roce 1339 přešla Telč do majetku pánů z Hradce. Po polovině 14. století vystavěl Menhart hrad, kostel, dosud zachovanou soustavu vodního opevnění a rozsáhlé tržiště s gotickými domy. Město bylo v roce 1423 vypáleno husitskými sbory pod vedením Jana Hvězdy z Vícemilic.
16. století je ve znamení rozkvětu. Zachariáš z Hradce dal přestavět starý hrad na pohodlné panské sídlo a postavil renesanční zámek. Italští stavitelé, kteří zde pracovali, se rovněž podíleli na přestavbě měšťanských domů v tehdy módním renesančním stylu. Výsledky jejich práce je možno vidět na náměstí Zachariáše z Hradce dodnes – podloubí a nádherně zdobené štíty domů. V roce 1645 byla Telč obsazena a vyrabována Švédy. Po konci třicetileté války sílila protireformace a vliv jezuitů. Vznikla pro ně v sousedství zámku kolej s kostelem, bylo postaveno i latinské gymnázium. Tímto byl v centru ukončen stavební rozvoj, neboť kvůli třem výše zmíněným rybníkům a pevným hradbám (zčásti zachovány dodnes) se město nemělo již kam rozšiřovat. Městské centrum tvořil tedy jen zámek, náměstí a několik málo uliček… Telč byla ve vlastnictví několika rodů: Slavatů, Liechtensteinů – Kastelkornů, po nich byli majiteli Podstatští – Liechtensteinové. V 18. století vznikají ve městě různé drobnější stavby dotvářející jeho vzhled, jako například kašny, mariánský sloup na náměstí, kapličky apod.
V 70. letech 18. století mají josefínské reformy za následek zrušení jezuitského řádu. Taktéž nastává poměrně značná germanizace. Zhruba o století později začíná sílit národní uvědomění a vznikají české školy a jiné instituce. Roku 1898 byla Telč napojena na železniční trať z Kostelce, tato byla později prodloužena do Dačic, Slavonic (též stojí za návštěvu) a rakouského města Waidhofen an der Thaya. V současnosti však končí ve Slavonicích. Trať (včetně vlaků které po ní jezdí) též patří mezi významné historické památky… Dochází k rozvoji drobného průmyslu, tento je však koncentrován na předměstí.
Centrum Telče nabízí neopakovatelné možnosti pro fotografování. Především náměstí Zachariáše z Hradce lemované domy se zdobenými štíty a podloubími. K renesančnímu zámku, který stojí téměř na náměstí, přiléhá rozsáhlý, pěkně upravený park. V době mé návštěvy (únor) však tento působil poněkud smutně. Pěkné pohledy na město s věžemi se nabízí, přejdeme-li po dřevěném mostku Ulický rybník. Odtud je možno vidět zámek, kostel sv. Jakuba ze 14. století (v 15. století byl přestavěn na pozdně gotické dvoulodí) s 60m vysokou věží, dále dvě věže kostela Jména Ježíš (1663 – 67). Na opačném konci historického jádra stojí mohutná kamenná věž – je nejstarší památkou Telče. Postavena je v románském slohu (13. stol.) s podvojnými a potrojnými okny. Její výška je 49m. K věži je přistaven kostel sv. Ducha, který po zrušení v době josefinských reforem sloužil mimo jiné také jako skladiště. Věž je sezónně přístupná, je z ní jistě velice krásný výhled na okolí. Zachovány jsou též fragmenty hradeb a část parkánu s příkopem a můstky (ulice Na Parkáně). U Horní (neboli Velké) brány je dochována jediná bašta, v Hradební ulici lze spatřit část hradeb s „vodní brankou“. Poblíž zámku stojí ještě brána Dolní neboli Malá. Při procházkách po náměstí a v přilehlých uličkách se nelze ubránit dojmu, že se zde zastavil čas. Centrum Telče je městskou památkovou rezervací, a jak již bylo zmíněno v úvodu, je též na seznamu kulturního dědictví národů – UNESCO.
Jižně od centra leží část Staré Město (někde je též uvedeno Stará Telč). Najdeme zde bývalý barokně přestavěný špitální kostel Matky Boží ze 14. století. Na hřbitově stojí barokní kaple sv. Rocha ze 16. století a kamenná gotická kazatelna ze stejné doby, podobně věkovité jsou i některé náhrobní kameny. Při jižním konci města poblíž železnice je starý židovský hřbitov s kaplí. Když jsem k němu dorazil (cca 1,5 km od centra), zjistil jsem, že zbytečně – byl zamčený a jeho zeď tak vysoká, že jsem z něj nic neviděl. U hráze Ulického rybníka stojí jedny z nejstarších božích muk (z roku 1480) v oblasti.
Měst a městeček dochovaných v obdobném rozsahu jako Telč již (nejen) u nás moc nezbývá. Toto může být také jeden z důvodů, proč tam vyrazit – v každé roční době má Telč své kouzlo. Jediným omezením přes zimu může být zavřený zámek, na druhou stranu ovšem není centrum zaplněno davy turistů.
Doprava:
Autem: Po silnici č. 23 (Jindřichův Hradec – Brno) nebo od dálnice D1 z křižovatky Pávov směrem na Jihlavu a Třešť.
Autobusem: Autobusová stanice je cca 15 minut chůze od centra – vyznačeno turistickou značkou. Spoje jezdí poměrně často, jak místní (do Jihlavy, Dačic), tak dálkové (Praha, Brno, České Budějovice). Spojení lze pohodlně najít v IDOSu.
Vlakem: Telčí prochází nepříliš frekventovaná trať č. 227 z Kostelce u Jihlavy do Slavonic. Část spojů na této trati je provozována jen v letním období. Spojení lze rovněž najít v IDOSu.
Technika: Olympus OM 2N, objektivy Zuiko (24mm f/2.8, 35mm f/2.8, 50mm f/1.4 a 135mm f/3.5.
Barevný negativ Kodak SUPRA 100.
Historická data zpracována dle publikace „999 turistických zajímavostí“ (Kartografie Praha, a.s. a Euromedia, k.s., 1999)
