Impulsem pro tento test byla možnost používat jeden z nejlepších digitálních kompaktů Olympus XZ-1. Protože však je normálních testů na netu hodně a nejedná se o žhavou novinku, rozhodl jsem se pro test, který je mnohem praktičtější a reálně ukáže možnosti Olympusu XZ-1.
Jeho protivníkem je fotoaparát Sony α700, který vlastním a se kterým jsem navýsost spokojený, přestože se již jedná o starší model. DSLR Sony α700 je doplněna o objektiv Tamron SP AF 17-50mm F/2,8 XR Di II LD Aspherical (toť celý název). Mezi oběma fotoaparáty je rozdíl v rozlišení čipu, 10 vs. 12 mpx (Olympus vs. Sony) a také v poměru stran 4:3 a 3:2. Díky tomu je ale minimální rozdíl mezi kratší stranou fotografie: 2736 px vs. 2848 px, což představuje pouze 4%.
I když se dnes mnohé testy zaobírají kvalitou fotek, velmi často je hodnotí při 100% zvětšení, které ale pro uživatele obvykle není tak podstatné. Toho zajímá, jak fotka bude vypadat, když si ji vytiskne nebo dá na web. Proto bude tento test zaměřen na porovnání tiskové kvality fotografií za co nejvíce srovnatelných podmínek, při různé citlivosti a různé velikosti tisku. Nebude se tisknout vždy celá fotografie, ale jen její odpovídající část, aby nebyla tak veliká spotřeba papíru a toneru. Na výsledek to však nebude mít vliv. Fotografie byly pořízeny s použitým stativu.
Myslím si, že do citlivosti ISO 400 a tisku na formát 20×30 cm, nebude velkých rozdílů. Při větším tisku a vyšší citlivosti předpokládám, že Sony α700 bude mít navrch vlivem výrazně většího čipu.
|
|
|
Olympus XZ-1
Objektiv: i.Zuiko 6-24mm F1,8-2,5
(ekv. 35 mm 28-112 mm)
Čip: 1/1.63″ (7,89 x 5,81 mm), 10 Mpx
Citlivost ISO: 100-6400
Firmware: 1.4
Nastavení: režim A, clona 4,
redukce šumu – ano při dlouhých časech,
vyvážení bílé – slunečno,
ostrost+kontrast+saturace = 0;
ohnisko ekv. 35 mm – 32 mm,
barevný prostor sRGB.
|
Sony α700
Objektiv: Tamron SP AF 17-50mm F/2,8 XR Di II LD Aspherical (ekv. 35 mm 25,5-75 mm)
Čip: 23,5 x 15,6 mm CMOS sensor Exmor; 12,25 Mpx
Citlivost ISO: 100-6400
Firmware: 4.0
Nastavení: režim A, clona 4,
redukce šumu – ano při dlouhých časech,
vyvážení bílé – slunečno,
ostrost+kontrast+saturace = 0;
ohnisko ekv. 35 mm – 30 mm,
barevný prostor sRGB.
|
|
Tiskárna: Canon iP4500
Papíry: CANON PP-201 13x18cm; Photo Paper Plus Glossy II
Skener: Epson Perfection V750 Pro
|
Fotografie byly zpracovány v programu Adobe Photoshop CS5 – pouze ořez a narovnání, jiné úpravy nebyly prováděny. Po vytištění byly fotografie naskenovány (rozlišení 300 dpi), abyste si mohli jejich výslednou kvalitu také porovnat.
Testovací záběry jsou voleny tak, aby se zde neprojevovala různá hloubka ostrosti vlivem rozdílné optické soustavy a velikosti čipu. Výsledné fotografie také nebyly nijak upravovány a také nastavení ve fotoaparátech byla z pohledu doostřování, kontrastu apod. na nule.
 |
| 10×15 cm |
|
 |
| 10×15 cm |
|
 |
| 20×30 cm |
|
 |
| 20×30 cm |
|
 |
| 30×45 cm |
|
 |
| 30×45 cm |
|
 |
| 40×60 cm |
|
 |
| 40×60 cm |
|
 |
| 10×15 cm |
|
 |
| 20×30 cm |
|
 |
| 30×45 cm |
|
 |
| 40×60 cm |
|
Výsledek
Zhodnocení fotografií je provedeno v tabulce, kde jsou uvedeny rozdíly mezi fotografiemi při různé citlivosti ISO a při rozdílných formátech.
Velmi příjemným zjištěním je, že při citlivosti ISO 100 jsou rozdíly mezi oběma fotoaparáty prakticky neznatelné, i když od formátu 30×45 cm je u XZ-1 drobný úbytek detailů a do citlivosti ISO 400 jsou fotky pořád výborné i při formátu 40×60 cm. Můj vlastní odhad, že do formátu 20×30 cm a citlivosti ISO 400 nebudou téměř žádné rozdíly, se potvrdil.
Bezproblémové je použití ISO 800 u fotografie formátu 20×30 cm a ISO 400 při formátu 30×45 cm a ani u formátu 40×60 cm by se uživatel citlivosti ISO 400 nemusel bát. Vyšší citlivosti je dobré používat jen při menším formátu, při fotografii velikosti 10×15 cm lze jít i na ISO 1600 a při troše dobré vůle by ani citlivost ISO 3200 nebyla problém. S vyšší velikostí fotografie kvalita odpovídajícím způsobem klesá.
Lepších výsledků by bylo dosaženo při fotografování do RAWu a následné úpravě, ale to většina běžných uživatelů obvykle nedělá, proto to v tomto testu zohledněno není.
Hlasuji i pro RAW
Martine, především díky za pěkný a užitečný článek. Pokud jde o srovnání výstupu z RAWu, docela bych se za něj přimlouval – nakonec jsme na Paladixu, kde se určitě ve zvýšené míře vyskytují „nenormální” uživatelé 🙂 Samozřejmě chápu, že je s tím dost práce – když by se ale zadařilo, dost by mě to zajímalo.
hlasuji i pro raw
pokud to zvladnu, udelam test i pro RAW, ale momentalne to fakt casove nezvladam.
RAW, Tisková kvalita, Scan
Námět článku je zcela jistě zajímavý.
Nicméně si myslím, že nepoužití RAWu a použití zmíněné tiskárny jakož i následný scan může vést ke zvýhodnění XZ-1 v tomto testu. Na 20×30 už lze vidět rozdíl mezi RAW a JPG poměrně zřetelně (i při vyšší kvalitě JPG). K vyloučení vlivu tiskové kvality tiskárny bylo dobré nechat fotky vyrobit v některém profi fotolabu např. ve FotoŠkoda či ThaliaPicta (bez automatických úprav s použitím ICC).
Pak už by bylo porovnání “na živo” zcela jistě zajímavé. Pro nás jako čtenáře na Paladixu ještě hraje roli zpětný scan papíru a znovu převod do JPG, který může opět negativně ovlivnit kvalitu porovnání.
RAW aj.
Marfy mě trochu předešel, pro získání kvalitního výsledku je užití raw bez diskusí nutné. Nemám sice zkušenost se XZ-1, ale soudím podle Canonu S95, který má myslím stejný snímač a moje závěry jsou velmi podobné – co se šumu týká.
Dovolím si však nesouhlasit s metodikou testu – na jedné straně se správně posuzuje konečný výsledek, na druhé straně jsou vyloučeny úpravy jako doostření nebo barevné a tonální vyvážení – což ve skutečnosti každý udělá a rozdíly mezi výstupy se dále sníží.
Použití novějších raw konvertorů (v mém případě Adobe LR3) rovněž velmi výrazně zlepšilo výsledek oproti prostému JPG z foťáku (ať už je nastaven jakkoliv) a s výstupem JPG přímo z foťáku se při vyšších ISO nedá srovnat.
Autor však neuvážil jiný, a to dost podstatný, rozdíl mezi malým a velkým snímačem: totiž dynamický rozsah. Volba testovací scény je určitě vhodná pro srovnání při vysokých ISO, odpovídá pratickým podmínkám. Ale při nízkých citlivostech je typickým objektem krajina s mraky nebo tváře na slunci – a tady vidím velké rozdíly (srovnávám sice S95 a Nikon D200, ale pro Oly a Sony to nebude jiné) – i při práci s raw daty má malý čip menší dyn. rozsah a právě na fotkách je to dobře vidět.
Nicméně článek dobře ukazuje to podstatné – totiž že kvalita snímačů se neustále zvyšuje a protože také optika dobrých kompaktů nepřestavuje slabinu, může kvalitní kompakt udělat i výborné služby náročným fotografům.
raw aj.
“.. na druhé straně jsou vyloučeny úpravy jako doostření nebo barevné a tonální vyvážení – což ve skutečnosti každý udělá a rozdíly mezi výstupy se dále sníží. ”
Naopak – je dobře, že jsou z testu vyloučeny subjektivní úpravy. Každé takové postprocess úpravy sice můžou vylepšit celkový “dojem”, ale žádný detail do snímku nepřídají – jen dále rozmyjí šum a zvětší hranový kontrast, případně změní barvy, .. – tedy pozmění původní snímek. Takový pozměněný snímek už neříká mnoho o skutečné kvalitě soustavy čip – optika a navíc výsledek toho postprocessu je vrcholně individuální záležitost závislá na zkušenosti a preferencích autora.
raw aj.
“..je dobře, že jsou z testu vyloučeny subjektivní úpravy. ”
Právě že nejspíš nejsou: Když fotím do jpg, tak jsou všechny úpravy provedeny podle nastavení foťáku – a Olympus má nastavení určitě jiné než Sony. A nebo fotím do raw, což, jak mi jistě dáte za pravdu, pro dobrý tisk vyžaduje takové úpravy provést – stačí se podívat na ukázky, jak se liší třeba vyvážením bílé, kontrastem atd.
Provedený test by měl odpovědět na otázku, zda může malinký Oly nahradit těžkou zrcadlovku v reálných situacích, resp. říci, kde je ta hranice (třeba ISO), za níž už Oly ztrácí dech.
Řekl bych, že se to autorovi docela podařilo. Srovnával jednu vlastnost a druhé nechal stranou. Řekl bych, že ve skutečnosti na tom Oly bude ještě lépe – má větší hloubku ostrosti a lepší světelnost objektivu, takže lze užívat nižší ISO než se Sony v dané situaci. Tak by se dalo celé srovnávání dále komplikovat. Ale to si musí každý vyzkoušet sám podle toho, co očekáva a co fotí.
(Takže vidíte, že s Vámi vlastně ani moc nepolemizuji 🙂
Já to vidím jinak
Mimochodem nesouhlasím s hodnocením v tabulce. Z obrázu koňského pozadí (20×30) je zcela jasný rozdíl v plasticitě svalstva koně, která je jasně u Olympusu rozmytá už na ISO100 – to bych označil asi 90% a na ISO 200 je obraz koňského pozadí u Oly už hodně zploštěn – ztrácí tak na 70%.
Mýma očima viděno je rozdíl mezi malým a větším čipem stále dost zásadní a ani tento lepší kompakt se nehodí pro tisky A4 a větší. Mnohem horší výsledky by byly vidět na krajině s jemnými detaily listí, jehličí.