Třebíč

Třebíč rozhodně nepatří mezi města, kam by každoročně směřovaly davy turistů jako do jiných českých a moravských měst. Možná právě proto je zajímavé tam vyrazit – kromě jiných stavebních památek je v Třebíči také stará, velmi zachovalá židovská čtvrť.

Třebíč se rozkládá v údolí řeky Jihlavy zhruba 50 km západně od Brna v jihovýchodní části Českomoravské vrchoviny. V minulosti údolím Jihlavy vedla stezka z Čech na jižní Moravu, která v rozvoji města měla nemalý význam. Vliv této cesty lze ostatně vidět na podélném Karlově náměstí, které je v podstatě rozšířenou komunikací.

Počátky města sahají až k roku 1101, kdy byl knížaty Litolem Znojemským a Oldřichem Brněnským založen benediktinský klášter. Za opata Cuna byla započata výstavba kláštera a osady Podklášteří. Areál kláštera byl mnohokrát přestavován, již ve 13.stol. byl klášter v pozdně románském a raně gotickém slohu přeměněn v pevnost. Ve druhé polovině 16. stol. byl v majetku Osovských z Doubravice, kteří jej přestavěli na renesanční zámek, na přelomu 17. a 18. stol. byly provedeny dílčí barokní úpravy. Dnes zde sídlí muzeum s expozicemi nerostů a minerálů, třebíčských betlémů a dýmek. Nejvzácnější památkou v klášterním komplexu je bazilika sv. Prokopa, klenot přechodného románsko-gotického slohu. Jde o trojlodní stavbu z let 1240-1260 s barokně přestavěným průčelím. V severní předsíni (Porta paradisi) je vstupní portál s osmidílnou klenbou. Pod presbytářem v trojlodní kryptě jsou pochováni zakladatelé kláštera. Klášter a zámek je položen na poměrně vysokém ostrohu nad řekou Jihlavou, odkud je pěkný výhled na centrum, Podklášteří a starou židovskou čtvrť v místní části Zámostí. Pozornému oku neunikne na protějším svahu situovaný větrný mlýn (o něm níže). Věže kláštera a zámek jsou jednou z městských dominant.

Na městečko byla Třebíč povýšena v roce 1277 listinou opata Martina, v roce 1335 udělil Třebíči privilegia pro správu města Karel IV. Město a klášter byly několikrát dobyty. Roku 1424 byl klášter dobyt husity, poté se stala Třebíč spolu s Ivančicemi oporou táboritů na Moravě. V roce 1435 bylo město dobyto markrabětem Albrechtem Rakouským, zetěm císaře Zikmunda. Vojska Matyáše Korvína (14.5.1468) město zničila a klášter zanikl. Opětovný rozkvět města nastal až za Viléma z Pernštejna a Osovských z Doubravice. Počínaje rokem 1614 držel třebíčské panství Karel starší ze Žerotína, za nějž získala na významu jednota bratrská. Město bylo též několikrát obsazeno za třicetileté války. V 17. a 18. století nastal úpadek, roku 1742 byla Třebíč poničena pruskými vojsky. Koncem 18. a počátkem 19. století nastává rozvoj manufakturní výroby, především koželužských dílen. V roce 1903 zde byla uspořádána velká hospodářská výstava. Ve 20. stol. se město dále rozrůstalo a stalo se sídlem okresu. V současnosti zde žije asi 39 tisíc obyvatel.

Další, z dálky viditelnou stavbou, je 76 metrů vysoká městská věž, přistavená roku 1458 ke kostelu sv. Martina na Martinském náměstí jako hláska městského opevnění. Do dnešní podoby byla věž upravena roku 1862, bez zajímavosti jistě není, že průměr ciferníků hodin je 5,7 metru. Z věže je jistě krásný výhled, v době mé návštěvy Třebíče (listopad) však byla tato uzavřena (a také byla pěkná mlha…). Raně gotický kostel sv. Martina z 2. pol. 13. století byl okolo roku 1643 barokně přestavěn, roku 1707 byla přistavěna kaple sv. Anny a v letech 1715 – 1719 kaple sv. Josefa.

Z Martinského náměstí je to jen kousek na protáhlé náměstí Karlovo, kde lze vidět především několik renesančních domů. K nejobdivovanějším patří nárožní, tzv. Malovaný dům (čp. 53) a Černý dům s figurálními sgrafity (čp. 16). Ve středu Karlova náměstí stojí sousoší sv. Cyrila a Metoděje z roku 1885. Východně od Karlova náměstí, v místní části Jejkov, najdeme barokní kapucínský klášter z let 1687 – 1693. Ze 14. století pochází městské opevnění s branami: Vídeňskou na jihu, Jihlavskou na západě a Jejkovskou na východě – zachována však není ani jedna z nich… Z hradeb však již zbylo pramálo – snad jen fragmenty v ulici B. Václavka a podél řeky. Vzhled městského jádra velmi utrpěl necitlivými stavebními zásahy za dob nedávno minulých; přesto však stále stojí za to Třebíč navštívit.

Z Karlova náměstí stačí přejít lávku přes Jihlavu do místní části Zámostí a rázem se ocitneme v jiném světě. Pod strmým svahem je natěsnána bývalá židovská čtvrť – zástavba malých, pro moravská židovská města typických domků je zachována v neobyčejném rozsahu. Za shlédnutí stojí především dvě synagogy. Stará synagoga na Tichém náměstí pochází z počátku 18. stol., v 19. stol. byla novogoticky upravena a dnes slouží jako kostel Čs. církve husitské. Nová synagoga ze 17. stol. stojí pod svahem v Subakově ulici. Jde o sálovou obdélnou stavbu s valenou klenbou. Mezi zajímavosti čtvrti patří také ulice s tzv. „prampouchy“ – oblouky spojující domy v úzkých uličkách (zde třeba Opuštěná ul., případně průchod mezi ul. Leopolda Pokorného a Havlíčkovým nábřežím), nebo průchody mezi ulicemi skrz domy (ulice Pod podloubím). Podobných zajímavostí lze v této části města najít ještě mnoho, například v ulici Leopolda Pokorného lze u nárožního domu (roh ulic Stinná a L. Pokorného) spatřit vstupní portál s „drážkami“ pro prkna sloužícími jako ochrana před povodní.

Na svahu nad Týnským potokem v ulici Hrádek je starý židovský hřbitov ze 16. stol., který patří mezi největší u nás.

Místem, které bychom při návštěvě Třebíče neměli opomenout, je část Stařečka. Na kopci (ul. U Větrníku, poblíž železniční trati) zde stojí krásný větrný mlýn z roku 1836 (čp. 190). V minulosti sloužil pro mletí třísla pro koželuhy, poté v něm byly byty (ono bydlet ve větrném mlýně mohlo mít také něco do sebe…). V roce 1977 byl restaurován, v současnosti je však nepřístupný. Kousek odtud, u hřbitova, stojí pravoslavný kostelík sv. Václava a sv. Ludmily v byzantizujícím slohu z let 1930 – 1940. Třebíč je proslulá též lidovými betlémy. V kostele sv. Martina je umístěn betlém od A. Čelouda. Mezi nejslavnější tvůrce patřili též Fr. Hartmann a A. Jelínek – jeho betlém byl vystaven roku 1966 na světové výstavě v Torontu.

Doprava:

Autem:

Po silnici č. 360 z Velkého Meziříčí (dálnice D 1) nebo po silnici č. 405 z Jihlavy (dálnice D 1) přes Brtnici a Okříšky, případně po hlavní silnici č. 23 ( Písek – Jindřichův Hradec – Telč – Třebíč – Brno).

Parkovat možno přímo na Karlově náměstí, nebo na označeném parkovišti nad zámkem (nemohu však sloužit osobní zkušeností – autem nejezdím…).

Autobusem:

Autobusové nádraží je kousek (2 min. chůze) od centra. Konkrétní údaje o spojení je však třeba dohledat.

Vlakem:

Nádraží ČD je od centra vzdáleno necelý 1 km. Třebíč leží na poměrně frekventované trati Havlíčkův Brod – Jihlava – Brno, vlaky zde v obou směrech jezdí poměrně často (interval přes den 60 – 90 min., vč. dálkových rychlíků). Nejlepší informace o spojení najdeme na internetových stránkách Českých drah.

Použitá technika: Olympus OM 2N, objektivy Zuiko 24 mm f/2.8, 35 mm f/2.8 a 50 mm f/1.4. ČB negativ Kodak T-MAX 400 ASA.