Doufám, že jste se dobře vyspali a můžete pokračovat v našem putování po třemšínském kraji do
Rožmitálu pod Třemšínem.
|
| Orientační mapka druhého dne |
|
| Pohled na Třemšín od Holého vrchu |
Druhý den nás probouzí Slunce svými paprsky, které prostupují hustým porostem Třemšína.
Budíme se do dalšího krásného a parného květnového dne. Rychle zapalujeme polní vařič a děláme z
posledních zásob vody ranní čaj k snídani a mezitím, než začne voda v ešusu klokotat, balíme vše
do batohů a chystáme se na další cestu. Všichni pevně doufáme, že v údolí zvaném Myší díra
(mezi vrchy Henšť a Na skalách) nalezneme studánku, kde budeme moci doplnit naše vyschlé lahve.
Studánka je zakreslená v mapě, ale nikdo z nás ji nikdy před tím nevyužil. Vypadá to tudíž velmi
napínavě, protože zásoby vody jsou na minimu. Pomalu vyrážíme přímo na sever po žluté značce
přes krásné kamenné pole Křemelu a klesáme dolů na rozcestí u Josefky. Pokračujeme dále po
značce k vrcholu Holého vrchu. Pokud se tady budete někdy toulat, nezapomeňte se v tomto stoupání
ohlédnout a rozloučit se z nádherným vrcholem Třemšína, na který váš pohled nasměruje cesta,
po níž jste šli. Brouzdáme se opět nádherně zeleným borůvčím a na Holém vrchu se zastavujeme,
abychom si vychutnali pohled na masiv Marásku. Jsou zde i krásné pozůstatky vybělených kmenů a
pařezů, které nastiňují minulost místních pralesů.
|
| Pramen u chaty Roubenka |
Ale to již klesáme dolů k Henšti či Hengsti, jak uvádí mapa. Tady jsou patrné pozůstatky elipsovité
tvrze, která měla v dávných dobách za úkol ochraňovat severní přístupovou cestu na Třemšín, jelikož
sem z Třemšína strážní nedohlédli. Dnes zde naleznete pouze hluboké příkopy a valy, které obepínají
středovou homoli, na níž kdysi stávala strážní věž sloužící zároveň jako vězení. Po prohlídce
valů se začínáme valit dolů z kopce k vysněnému prameni u chaty Roubenka v Myší díře. Malá chaloupka
na rozcestí asfaltových cest nás vítá poměrně nadějně podmáčeným okolím, a tak se vydáváme severním až
severozápadním směrem hledat pramen, který je takto namalován na mapě. Po čtvrt hodině hledání se pomalu
smiřujeme s tím, že budeme muset pokračovat až do objektu tábora v Hutích pod Třemšínem, kde snad bude
již toužebně očekávaná voda. Až najednou jeden z nás objevuje pramen na severovýchodním okraji rozcestí.
Je to krásný, silný a pěkně upravený pramen a při chůzi z rozcestí směrem k Huti ho nelze, po levé
straně cesty, přehlédnout. Je to paráda, napít se čerstvé vody, opláchnout se a v pohodě posedět u
zurčícího pramene. Všechno jednou musí skončit a i my se zvedáme a vydáváme se na výstup směrem k
Třemešnému vrchu a na Štěrbinu.
|
| Výhled na Rožmitál |
Jdeme ještě kousek po asfaltu východním směrem a po kilometru, u Čertova vřetene, odbočujeme vpravo
na lesní cestu směrem k lovecké chatě Sklenná Huť. Je to ten typ cesty, kde mi běhá při chůzi mráz
po zádech. Vyschlé svahy, kamení, vysoká tráva. Po včerejším setkání vidím za každým kamínkem zmiji.
Strach má velké oči, ale v pohodě dorážíme na červenou a následně do krásné oázy u lovecké chaty.
Malá chatka s ohništěm a sezením u krásného malého rybníčku uprostřed lesů. Nedá nám to a v klidu usedáme
na lavičky a obědváme. Trochu nás tlačí čas, a tak se po chvíli zvedáme a kolem rybníčku pokračujeme směrem
na modrou. Po cestě se mi líbí pár věcí na focení, proto uhýbám z cesty a jdu trochu jinudy než ostatní,
ale na modré jsme již zase pohromadě. Tady taky zjišťuji, že jsem udělal dobře se svou “objížďkou”, jelikož
zbytek narazil na vedlejší cestě na další plazící se potvoru, tentokráte s přívlastkem šedá. Po modré
pokračujeme dále po široké cestě pod Třemešným vrchem a než se cesta zlomí směrem k silnici, zahlédneme
v dálce u cesty krásného srnce. Díky vzdálenosti ho můžeme v pohodě sledovat dalekohledem a tato
přibližovadla taky hned putují z ruky do ruky. Na rozcestí se žlutou ještě rozhodujeme, že času je
celkem dost, a pokračujeme dále po modré kolem Štěrbiny k Hradeckému hřebeni. Na úrovni Štěrbiny
objevujeme další pramen, který není zaznačen v mapě. Jedná se o zastřešenou studánku, která je
nyní sice znečištěna spadaným pylem a nevypadá zrovna použitelně, ale domnívám se, že použitelná je.
A když ne na pití, tak pro osvěžení a opláchnutí, které přijde v parném létě vhod.
|
| Mohyla Jakuba Jana Ryby |
Pokračujeme asi kilometr dále na východ a uhýbáme vlevo po zpevněné cestě kolem Štěrbiny na sever.
Tady je na mapě značená vyhlídka do okolního kraje, ale nic moc. Musíme se prodrat hustým březovým
podrostem na okraj paseky se srázem a odtud je vidět směrem na Bezděkov a Skuhrov. Okolní vzrostlé
lesy ale dost omezují tento výhled. Jdeme dále po cestě směrem ke žluté značce a asi po kilometru
objevujeme po pravé straně malou skalku, ze které se nám otvírá daleko lepší pohled přímo na Rožmitál
pod Třemšínem. Tato vyhlídka sice není v mapě, ale zdá se mi daleko lepší než ta značená. Při chůzi
po cestě kolem Štěrbiny ji určitě nepřehlédnete a nenechte si ji ujít. Odtud již scházíme dolů zpět
na žlutou značku a po několika minutách chůze jsme na odbočce k mohyle Jakuba Jana Ryby. Tato mohyla
byla v lese pod Štěrbinou vystavěna v roce 1933 na místě, kde Jakub Jan Ryba zemřel. Nejprve zde byl
jen napodoben hrob, který přesně vyznačoval polohu mrtvého těla, a v roce 1854 postavili lesníci nízký
kamenný křížek a teprve v roce 1933 zde byla navršena stávající mohyla. Jakub Jan Ryba je snad natolik
známou postavou, že se zde o něm nemusíme rozepisovat podrobněji, ale pokud by snad někdo chtěl znát
jeho život v této krajině podrobněji, mohu mu doporučit pojednání o něm v knížce Toulání po Brdech od
Jana Čáky.
|
| Kostel v Rožmitále pod Třemšínem |
Nyní nás už čeká jen méně příjemné putování po asfaltových cestách přes Voltuš a Flusárnu do Rožmitálu
pod Třemšínem, které nejmenšímu členu výpravy činí již trochu problémy, ale příslib zmrzliny v cíli mu
značně mobilizuje síly a tempem zrychleného přesunu doráží k cílové restauraci. Loučíme se s touto částí Brd
a děkujeme Fabiánovi, že k nám byl takto milostivě nakloněn a nepřipravil si pro nás některý ze svých žertíků,
jako je déšť, mlha či studený vichr. Všem, kteří se vyprávěním prokousali až sem, přeji mnoho takto krásných
dní strávených v Brdské krajině a doufám, že vás někoho někdy potkám při svých toulkách po brdských hvozdech.
