Udržím to?!

To je otázka, kterou si čas od času klade snad každý fotograf.

Koneckonců, komu by se chtělo na každý snímek rozkládat stativ…? Navíc na to někdy vůbec není čas – než rozložím stativ a všechno připravím, tak mi ten krásný kolemjedoucí veterán (nebo procházející slečna…) zmizí. Existuje tedy nějaké pravidlo, nějaká hranice co ještě udržím z ruky a co už ne? Odpověď zní ANO, ale jako každé pravidlo má i toto své výjimky (jinak by byl svět asi moc jednoduchý, že).

Především musíme mít přístroj, který nějakým způsobem indikuje expoziční čas – buď polohou mechanického přepínače na těle aparátu (Nikon FM, Olympus OM, Yashica FX3 apod.), nebo v hledáčku ručičkou či displejem (Minolta Dynax 600, Praktica B, Pentax MZ, Canon EOS apod.). Některé přístroje kombinují obě možnosti. Nemáme-li přesný údaj o expozičním čase, měl by přístroj alespoň sám zapnout vestavěný blesk (Minolta Dynax 303 či vyspělejší kompakty) či dát jinak vědět, že expoziční čas je na držení “z ruky” moc dlouhý (např. Olympusy IS mají v tomto případě v hledáčku blikající symbol blesku).

Platí pravidlo, že nejdelší “bezpečný” čas bez stativu či jiné pevné podpěry se přibližně rovná převrácené hodnotě ohniskové vzdálenosti použitého objektivu; např. s objektivem 50 mm byste tedy měli bez větších problémů “udržet” čas 1/60 s a samozřejmě všechny kratší časy – 1/125s, 1/250s atd. (s teleobjektivem 135 mm bychom si asi neměli bez opory “troufat” na časy delší než 1/125s – zpravidla se to nevyplatí…). Obecně (zpravidla se v tomto případě počítá s nasazeným základním objektivem) je nejdelší čas pro fotografování z ruky někde na hranici 1/30s – z tohoto důvodu má většina manuálních přístrojů s klasickým kruhovým ovladačem expozičních dob časy delší než 1/30 s vyznačeny jinou barvou, aby bylo na tento fakt i vizuálně upozorněno. Pravidlo o převrácené hodnotě ohniskové vzdálenosti má tedy jakousi dolní hranici, kterou tvoří právě čas 1/30 s; těžko bychom totiž bezpečně udrželi např. s objektivem 17 mm čas 1/15 s…

Výše uvedeného pravidla se lze celkem bezproblémově držet při používání objektivů s pevnou ohniskovou vzdáleností. Ale jak toto pravidlo vztáhnout na transfokátory, tedy dnes masově rozšířené zoomy? Budu-li mít zoom 35-70 mm, který bude relativně krátký, mohu s ním počítat jako se základním objektivem a tu 1/30 s bych měl většinou zvládnout. Zoom 70-210 mm už bude při delších časech z ruky problematický a může se stát, že v horších světelných podmínkách bude těžké udržet i 1/125s. Objektivy 300 mm a více bych doporučoval používat převážně se stativem (s výjimkou výborných světelných podmínek). Lze tedy říci, že pravidlo převrácené hodnoty ohniskové vzdálenosti platí i u zoomů, ale je nutno počítat spíše s vyššími hodnotami ohniskové vzdálenosti – objektiv 70-210 mm tedy v tomto případě bude spíše “dvěstědesítkou” než “sedmdesátkou”, i když bude nastaven např. na 90 mm.

Pravidlo 1/f (ohnisková vzdálenost) platí ve většině případů, ale nelze na něj stoprocentně spoléhat. Proto se věnuje tolik pozornosti ergonomii fotografických přístrojů a na tento fakt je nutno brát zřetel i při nákupu přístroje – pokud přístroj v ruce napoprvé příjemně a pevně “nesedí”, nekupujte ho; výběr je i v téže cenové hladině dostatečný. Nejsou dobré ani příliš lehké, ani příliš těžké přístroje: lehký aparát má velký sklon k roztřesení (stabilněji udržíme sešit než list papíru…) a těžký přístroj se zase špatně nosí, takže je opět na místě zdravý kompromis.

Další fakt, který hraje roli, je vlastní konstrukce fotoaparátu a její kvalita. U levnějších přístrojů se může stát, že zrcátko nebude při sklopení dobře tlumeno a dojde k roztřesení snímku i v případě, že máte fotoaparát na stativu. Tato vlastnost – říká se jí kritický čas – se týká časů kolem 1/15s. Záleží ale na konkrétním přístroji a konkrétním stativu. Některé stroje s tím nemají problémy vůbec, u jiných lze využít tzv. Mirror Lock-Up nebo-li předsklopení zrcátka, což znamená, že se zrcátko sklopí o dostatečnou dobu dříve, než se otevře závěrka – a tím pádem nebude snímek roztřesený. Kromě techniky záleží také samozřejmě na schopnostech fotografa a jeho momentální kondici (např. jsme-li nervózní, delší časy “z ruky” si nechme raději na jindy…). Jde také o to, jak velké zvětšeniny chceme pořizovat; pokud totiž nebudeme chtít nějký maxi-formát, nemusíme na ostrosti snímků klást přehnané nároky, neboť na menších formátech se drobné nedostatky lépe “schovají”.

Není nutné s sebou neustále vláčet stativ, byť by byl sebelehčí. Můžeme si v konkrétní situaci vypomoci třeba tím, že se lokty opřeme o zábradlí, bokem o strom, přístroj položíme na lavičku apod. Je také možné do přístroje založit citlivější film, abychom se vůbec vyhnuli dlouhým expoziční dobám. Je pak ale třeba zvážit, zda zvýšená zrnitost citlivého filmu nebude škodit výsledným snímkům a nebude přeci jen lépe vzít si s sebou stativ…

Jak vůbec držet fotoaparát, aby roztřesených snímků bylo všeobecně co nejméně? Říká se, že pevně, ale přesto volně – přístroj se nesmí hýbat, ale naopak při křečovitém stisku se ruce třesou nadměrnou a navíc zbytečně vynakládanou silou. Při fotografování na výšku je lépe držet přístroj spouští nahoru, protože pravá ruka je v přirozenější – a tudíž i klidnější – poloze. Někomu bude možná vyhovovat i “obrácená” poloha, tedy spouští dolů, protože pak je loket pravé ruky u těla a má tudíž jakoui oporu. Stát bychom měli mírně rozkročeně, v každém případě však co nejstabilněji.

Zde je několik dalších doporučení:

1. nedýchat v okamžiku stisku spouště (někomu více vyhovuje výdech, jinému nádech),
2. tvář k aparátu přikládat volně, není to žádná opěrka,
3. lokty držet co nejvíce podél těla a
4. pravou ruku mít na spoušti a levou podpírat objektiv.

Jsou lidé, zpravidla profesionálové, kteří sami o sobě vědí, že s konkrétním typem přístroje udrží z ruky 1/15 s, výjimečně pak i 1/8 s. To jsou ale výsledky dlouhodobé práce, omylů a pokusů – proto je třeba si na konkrétním přístroji (v kombinaci s určitým objektivem!) vyzkoušet a najít ten svůj nejdelší “bezstativový” expoziční čas.

Ještě poznámka na závěr: je zavádějící posuzovat kvalitu a ostrost vašich snímků z náhledových fotografií (velikosti 9×13 nebo 10×15 cm). Teprve u větších zvětšenin se hned pozná, zda je snímek ostrý nebo neostrý. Pokud si tedy myslíte, že udržíte z ruky s objektivem 50 mm čas 1/60 s, udělejte dvě fotografie, jednu se stativem a jednu z ruky, nechte si je zvětšit třeba na 30×45 cm nebo ještě větší formát a uvidíte.