Filmy není nutno prát v tekoucí vodě. Praní v několika vodních lázních za stálého míchání je mnohem účinější a dosáhne tak stejného efektu, jako tekoucí voda. Vypírače thiosíranu proces ješte urychlí. Film lze tak vyprat v méně než dvou litrech vody.
Otázka
Mám problémy s praním ČB filmů. Snažím se filtrovat vodu tlustou vrstvou filcu a látek, ale i tak se mi dostane k filmu troška rzi a zabodne se pak do emulze. Zaschne v ní a nejde už odstranit. Není to nijak katastrofální, ale někdy se to retušovat nedá a občas si zkazím dobrý snímek. V poslední době bývá
nejvíce nečistot na kraji filmu blíže vnějšího obvodu tanku. Přemýšlel jsem, že bych pral trojím či čtverým propráním v destilce (stoji to pár korun), ale bojím se, aby se tak film dostatečně propral. Můžete mi poradit?
Odpověď
Negativ je obvykle to nejcennější, co máme. Vybavení můžeme koupit znovu, zvětšeninu znovu zhotovit, ale negativ je většinou neopakovatelný. Proto je logické, že o něj má většina z nás takovou starost. Přesto stojí praní v literatuře i na fórech poněkud stranou zájmu. Takže si to rozdělme na dva úkoly: získat čistou vodu a spotřebovat jí co nejméně.
Jak získat čistou vodu?
Z kohoutků v našich domácnostech má téct pitná voda. Jenže ze starých vodovodů se někdy uvolňuje značné množství mechanických nečistot. Pro emulzi změklou vyvoláváním a praním se každé takové malé smítko stává žiletkou. Proto je nutné nečistoty odstranit. Prvním krokem by měl být filtr mechanických nečistot na vstupu vodovodu do bytu či domu. Může být buďto na výměnné vložky nebo na permanentní filtrovou vložku, která se pravidelně čistí. Další možností jsou filtry z molitanu (používá se do filtrů v akváriích) či plátna, Jakub Kencl
doporučuje několik dámských punčoch navlečených na sprchu. Někteří výrobci fotopotřeb nabízejí filtry, které se připojují na přímo na vodovodní kohoutek.
Druhou možností je nechat vodu odstát. Do většího kanystru napustíme vodu a postavíme ho alespoň půl metru nad zem. Druhý den hadičkou (nejlépe pro vzduchování akvárií) většinu vody přepustíme do druhé čisté nádoby, aniž bychom nečistoty na dně zvířili.
Třetí možností je sehnat si vodu čistou, například destilovanou. Při běžné ceně sedmi korun za litr v obchodech by to byl asi drahý špás, ale levnějším zdrojem mohou být společnosti, které si pro svoji potřebu destilovanou vodu vyrábějí nebo jí odebírají levně ve velkém – například obchod v Pasteurově ulici u výzkumného ústavu v Praze 4 Krči, který stáčí destilovanou vodu do přinesených nádob za 1,30 Kč za litr.
Jak jí spotřebovat co nejméně?
Spotřebu při praní v tekoucí vodě můžeme zmenšit tím, že proudění vody kolem filmu změníme na turbulentní. Tím se zajistí, že vypírané látky bodou odnášeny pryč a emulze bude neustále ve styku s čerstvou vodou. Toho dosáhneme přidáním bublinek pomocí perlátoru nebo pomůcky Jobo Cascade.
Cílem praní je odstranit ustalovač a komplexní soli stříbra nasáklé ve vrstvách. To není žádný chemický proces, ani mechanické “vytlačení” těchto zbytků, ale děje se tak difúzí, při níž se koncentrace látek v emulzi a v prací vodě zvolna vyrovnávají. V ideálním případě se tyto koncentrace vyrovnají úplně. Difuze probíhá vpodstatě stejně v tekoucí i stojaté vodě s tím, že stejné množství tekoucí vody (a teď myslím především vodu odtékající) nestihne pojmout stejné množství látek difundujících z emulze, jako voda stojatá (neodtékající). Lze tedy film mnohem efektivněji prát tak, že jej vložíme do stojaté prací vody. Po vyrovnání koncentrací látek v emulzi a prací vodě vyměníme vodu za čerstvou a proces se opakuje. Po několika lázních klesne koncentrace ustalovače i solí stříbra nasáklých ve vrstvách na přijatelnou hodnotu. Mícháním lázně lze proces urychlit.
Nejznámější je zřejmě postup firmy Ilford, který došel v redukci praní nejdále:
- Vyvolejte film ve vývojnici se spirálními cívkami.
- Ustálete film neutvzujícím ustalovačem.
- Po ustálení naplňte vývojnici vodou stejné teploty jako předchozí lázně a otočte vývojnici pětkrát.
- Vylijte vodu a nalejte čerstvou. Otočte vývojnici desetkrát.
- Vylijte vodu a nalejte čerstvou. Otočte vývojnici dvacetkrát. Vylijte vodu.
Takto dosáhnete archivní stálosti a uspoříte minimálně 85% prací vody. Přesto někteří autoři doporučují pro archivní účely opakovat operaci 5. ještě dvakrát. Před praním je vhodné vývojnici nejprve vymýt a film opláchnout vodou stejné teploty jako předchozí lázně, tím se snadno odstraní kapky ustalovače.
Praní dále urychlíme, je-li prací voda mírně zásaditá, případně můžeme film ponořit na dvě minuty do zásaditého vypírače thiosíranu. Nejvíce je doporučována dvouminutová lázeň 1-2% roztoku siřičitanu sodného.
Z komerčních prostředků je možné použít Tetenal Lavaquick liquid v jednolitrovém koncentrátu. Stojí zhruba 400 Kč a získáme z něj 20 litrů pracovního roztoku. Jeden litr pracovního roztoku lze použít pro cca 2,5m², tj. 40 filmů.
Rovněž pro filmy i papíry je určen Kodak Hypo Clearing Agent v prášku za zhruba 300 Kč pro 19 litrů pracovního roztoku. V jednom litru pracovního roztoku lze zpracovat cca 2,5m², tj. 40 filmů. Kodak vyrábí i balení pro 5l pracovního roztoku, ale to se na náš trh zřejmě nedováží. Podle složení se jedná zhruba o 2%ní roztok siřičitanu sodného.
Ilford dodává vypírače Galerie Washaid a Universal Wash Aid, zmiňuje se však o jejich použití pouze u papírů.
Vypírače thiosíranu zkrátí praní o 30-50%, Kodak uvádí pětiminutové praní v tekoucí vodě. Zařazují se po prvním krátkém opláchnutí filmu, v případě praní dle Ilfordu mezi třetí a čtvrtou operaci.
Uvedené postupy umožňují dobře vyprat film v méně než dvou litrech vody. Já osobně peru postupem dle Ilfordu, zařazuji šest až osm lázní podle toho, na kolik mi zrovna stačí třílitrový kanystr s temperovanou vodou. Postup používám už sedm let a negativy jsou v pořádku. Poslední dva roky přidávám i vypírač thiosíranu.
Pro ty z vás, které zajímá problematika praní více, máme připraven podrobnější článek.
