Poslední dobou se začíná hodně mluvit o náhradě klasické fotografie fotografií digitální. Padají také argumenty, že kinofilmové políčko má rozlišení “jen” 6 megapixelů, apod. Toto číslo ale každý říká jiné – někdo říká 5 megapixelů, jiný 10 megapixelů, ale nikde jsem to nenašel podložené nějakým exaktním výpočtem.
Zkusil jsem se nad tím zamyslet a došel jsem k následujícím závěrům. Nejsem ale žádný velký odborník na digitální fotografii, takže uvítám připomínky nebo opravy nepřesností.
Podle mě dokáže kinofilmové políčko pojmout mnohem více informací, než “jen” 6 megapixelů. Vycházím z faktu, že např. skener Minolta Dimage Scan Elite dokáže vyrobit soubor velikosti 2688 x 4032 pixelů, což prostým vynásobením dá více než 10 megapixelů. Navíc je vidět, že ani tento skener nedokáže naskenovat vše, co je na negativu. Z toho vyplývá, že kinofilmové políčko má rozlišení více než 10 megapixelů. Poslední novinka od firmy Kodak dokáže dokonce skenovat z kinofilmu v rozlišení 3600 DPI, tj. rozlišení 5102 x 3401 = 17,351,902. Ale kolik je skutečně to rozlišení kinofilmového políčka?
Zkusil jsem aplikovat další výpočet a došel jsem k následujícímu: dnes běžně dostupné špičkové filmy mají rozlišovací schopnost cca 130-140 čar na mm. Z toho jsem usoudil, že když dokáže rozlišit 140 čar na mm, tak dokáže rozlišit 140 x 36 mm = 5040 čar na šířku políčka. To samé pro výšku políčka dá 140 x 24 mm = 3360. Získal jsem tedy údaj o tom, kolik čar je schopen kinofilm zachytit v horizontálním i vertikálním směru. Podle mě to můžu vzájemně vynásobit a dostanu rozlišení špičkového kinofilmu. Toto rozlišení je 5040 x 3360 = 16,934,400, tj. skoro 17 megapixelů.
Pokud jsou moje úvahy správné, tak se digitální fotografie vyrovná svým rozlišením klasické fotografii až budou běžně k mání přístroje s rozlišením 17 megapixelů. Ovšem to je zatím jen hudba budoucnosti, i když nové zprávy dávají tušit, že se něco takového přeci jen v relativně dohledné době povede. Na výsledné rozlišení má pochopitelně vliv nejen kvalita filmu (některé nedosahují rozlišení ani 100 čar/mm a hlavně kvalita objektivu – proč fotit na kvalitní film, když to objektiv stejně není schopen zajistit?
Poznámka: tato úvaha se týkala čistě JEN rozlišení. Otázky dalšího srovnávání klasické a digitální fotografie (zrno, barevnost, citlivost) ponechávám stranou.
Jsou tedy tyto moje úvahy správné? Pokud ne, prosím napište mi, rád se poučím. Můžete také využít diskusního fóra přímo pod tímto článkem
Rozlišení kinofilmu
Myslím, že základní úvaha je správná. Maximální využitelné rozlišení kinofilmového políčka je však cca 23,6 Megapixelů. Např. filmový scanner Nikon LS8000 produkuje v nejlepším rozlišení soubor o velikosti 4000 x 5904, neboli naskenuje políčko kinofilmu s rozlišením 4000 DPI. Kvalitní film a optika je samozřejmě nezbytnostým předpokladem ke kvalitnímu scanu. Bez výrazné ztráty kvality jsme schopni tisknout “obrázek” velikosti cca 64 x 95 cm při rozlišení 300 DPI – za předpokladu dvojnásobného zvětšení. K této úrovni se digitální technika přece jen tak brzo nepřiblíží…
vypocty a praxe
podle mych zkusenosti mi vychazi, ze prumerny snimek na kinofilmu ma roslizeni prumerne 2-3 mpix.(dynax7 + bezny kinofilm agfa, kodak + film.scaner 2400dpi nebo normalni sken z fotografie 10x15cm) pro porovnani jsem pouzil olympus c3000(3.1 mpix) a dimage 7(5 mpix).
vysledky klasickeho filmu se subjektivne spise blizi rozliseni 3 mega(detaily na kinofilmu splyvaji do malych ploch), fotoaparat s 5 megapixely jiz ma vyrazne lepsi podani detailu – pri vytisku 30x40cm jsou stale velmi ostre kontury oproti kinofilmu, ktery je v tomto rozliseni rozmazany (a to i kdyz jsem nekde na internetu videl teorie o rosliseni kinofilmoveho policka nekde kolem 120 megapixelu).
A co barevná hloubka ?
Vím,že to sem asi nepatří,článek je o rozlišení,ale přece jenom je tu řeč o digi-klasika.Dohnat totiž klasiku nebude jenom o rozlišení.Řekl bych že mnohem vážnějším parametrem je množství odstínů.U skenerů označováno jako bitová hloubka.Říká se, že údajně černobílá fotografie má 40 000 000 odstínů šedé.To bych řekl,jestli počítám správně je 25bit na kanál a dostaneme zhruba 33 554 431 odstínů.No ani nechci počítat tu velikost toho souboru zvláště u barvy kde je to ještě 3* Momentálně dnes špičkové filmové skenery mají jenom 16bit barevnou hloubku, což je “jenom” 65 536 odstínů.A běžně se používá jenom 8bit tedy 255 odstínů.Trochu nepoměr k těm 40mil :o)
a co barevná hloubka ?
A kolko odtienov sedej dokaze rozlisit ludske oko? Nikde som cital ze iba 256, ale to sa mi nejako nezda, neviete niekto?
a co barevná hloubka ?
Dnes ma kazdy bezny stolny skener za par korun aspon 48bit farebnu hlbku. Skor by ma zaujimalo kolko ich dokaze rozlisit ludske oko. Myslim ze aj v tomto smere uz coskoro digital prekona klasicky film.
a co barevná hloubka ?
Ale to víš že to sem patří :-),ale jaksi to spousta lidí nepovažuje za podstatný,dobře že jsi to tu připomněl…..
Vypocty
No ja nevim, ale kdyz se da rozlisit 140 car na mm, tak to neznamena 140 px/mm, ale minimalne dvojnasobek, aby se daly cary odlisit od mezer? tzn. rozliseni cca 67.7 Mpix.
v realu
V realu to neni 17mpx ale tretina tj. cca 6mpx. Samozrejme skenovat se to da i na vic, ale tam dochazi k “optickemu” zoomu – preste se to prosviti a zvetsi, ale ztrati se kvalita (ktera je ale malo pozorovatelna), nicmene relane ma barevny prumerny kinofilm 35mm 6-8 mpx, cernobily ma 8-10mpx a dia ma 12-14mpx.. Stredoformat ma 10-24mpx (tam dost zavisi na typu materialu)…
expo rozsha je diskutabilni, nekde se objevuje 8 EV nekde 6 EV.. nekdy i 12 EV i 14 EV, pravda bude nekde uprostred tj. kolem 8-9 EV, digital ma podle cipu 5 – 9 EV (CMOS ma vyssi rozsah nez CCD).
Jinak v soucasne dobe se technologie uz vyrovnaly tedy techicky vyrovnaly, cenove je to o necem jinym… fotak, kterej plne nahradi kinofilm existuje jenom jeden na svete 🙁 canon 1Ds M II a stoji jako fabie ;))) Digitalni steny zas plne nahradi stredoformat…
FOtografove vyuzivaji levnejsi SLR digitaky k mereni expozice a nastrelu a kontrole expozice… je to vyhodny a lepsi nez to pocitat rucne 😉
v realu
Myslim ze uz onedlho bude kvalita digitalnych fotoaparatov vysoko prevysovat film. Je to prosty vyvoj tak ako v kazdej oblasti ludskej cinnosti, a povedal by som ze sa vyvoj cim dalej zrychluje.
Co je nejdůležitější
Někdo porovnává kinofilm a digitál z hlediska rozlišení v megapixelech, někdo z hlediska bitové hloubky, ale přeci mnohanásobně důležitější a naprosto prioritní je pro digitál rozsah EV. Co je mi platné, že na snímku krajiny bude možné rozeznat mravencovi kusadlo a budu to mít v 32 bitech odstínu šedi, když obloha bude vypálená a stín černý. Bitová hloubka nemá moc společného s rozsahem EV, protože rozsah třeba 6 EV může být rozložen jako do 8 bitů, tak do 32 bitů. Lidské oko se přizpůsobí vidění zhruba 30 EV a ČB filmy zachytí zhruba třetinu. Dokud nmezachytí senzor digitálu totéž, co kinofilm, tak všechny ostatní parametry jsou v globálu zcela druhořadé. Samozřejmě teď nemluvím o podmínkách interiéru, kde můžeme mít nad světelným rozsahem plnou kontrolu, ale pokud jsme závislí na sluníčku, tak jsme s digitálem devátý, ono i s kinofilmem, ale míň.
Chybný výpočet
Chtěl jsem jen opravit výpočet použitý v článku, který obsahuje jednu chybu: moderní filmy (diapozitivní) skutečně mají rozlišovací schopnost 140 čar/mm (Velvia až 180..). Ale jedno”čarou” se rozumí obrazec bílý+černý pruh. Jedna “čára” je tvořena kontrastem bílé a černé, 10 čar=střídavě 10 bílých+10černých…
abychom je beze zbytku a bez ztráty informace oskenovali potřebujeme tedy na 1 čáru minimálně 2(!) pixely-abychom mohli oskenovat černou i bílou. Podronbněji toto rozebíra Shanonůn therém, který říká že pro bezeztrátové skenování je potřeba použít minimálně dvojnásobnou frekvenci než je frekvence signálu.
Pro kinofilm (24x36mm) tedy platí: 24mm x 140čar/mm x 2pixely x 36 x 140 x 2… takže oproti výpočtu článku je výsledem 4x větší (cca 68Mp). Pro bezetrátový sken je tedy nutné skenovat kinofilm “na tuto hodnotu”-resp použít sken který zvládá 2×140=280 DPM (dots per mm) což je (inch=cca 2,5 cm)-tedy více než 7000 DPI…..