Úvodník 12.8.2002

Fotografie a smrt

Některé přírodní národy, zejména ty z oblasti Oceánie, mají velmi rozvinutý kult předků. Profesor Vondráček
by se možná nestyděl použít spojení „patologicky rozvinutý kult
předků“. Mrtvé příbuzné totiž nepohřbívají, ale vyudí
nad ohněm a dále s nimi sdílí obydlí.

Když mi asi před deseti lety zemřela
babička, připadal jsem si také jako papuánec,
neboť jsem asi měsíc sdílel obydlí s urnou obsahující její popel. Pak
se konal pohřeb a fotografie babičky jsem přemístil do krabičky s
nadpisem mrtví příbuzní. Jsme vlastně natolik jiní než
přírodní národy, napadá mne v tomto kontextu? Místo kouře používáme
světlocitlivou chemii a papír a kde divoši musí zbudovat mrtvým
přístavek, nám stačí jen vyčlenit další šuplík.

Co jsou fotografové jiného, než
sběratelé mrtvých okamžiků? Zachytí je do pastiček, balzamují je v
tajných recepturách, v temnotě nad nimi provádí tajné rituály a
nakonec je usuší a uschovají. Někteří nad snímky dokonce vedou
spiritistický dialog, ve kterém se snaží vyvolat původního ducha
okamžiku a zaklít ho do formulí jazyka techniky, kompozice,
uměleckého prožitku. Je v tom cosi divošského – nemyslíte?

A co jsme vyudili na následujících 14
dnů z těla zemřelého
papuánce?

V pondělí vám Jája ukáže, jak si lze svépomocí ušít brašničku na T5ku.

Ve středu se od Jakuba Kencla dozvíte, Jak na focení ohňostrojů.

Na pátek si Milan Sýkora připravil tip na výlet na Týřov a krajem Oty Pavla.

V úterý 20.8. vydá Zdenek Bakštein další díl svého povídání o cestě po Kalifornii, tentokrát se ponoříme do podzemí v článku Bloudění podzemím: Lava Beds.

Na čtvrtek 22.8. si Marek Slavíček připravil další pozvánku na výstavu Juraje Gažovčiaka: Tibet – Nepál.

Dobré světlo!