Úvodník 25.3.2002

Blýskání na krátké časy.

Blesky patří k fotografii již od od jejího vzniku. Fotograf je nejen
spolu s hromy svolává na špatně fungující vybavení, nespolupracující
asistenty či modelky, případně na nechápavé recenzenty své výstavy, ale
často je i fotografuje či dokonce k fotografování používá. A to už
vůbec nemluvím o těch, kteří se Blesku upsali a teď musí blýskat lesk hvězd v těch
nejpodivnějších konfiguracích.

Historicky nejrannější nasazení umělého světla nalezneme asi u
LLB. Ibbertsona, který roku 1839 použil namodralé světlo
kyslíkovodíkového hořáku k nasvícení mikroskopického
preparátu. Zkrátil tak dobu expozice z dvaceti dvou minut na pouhou
pětiminutovku, hlavně díky větší citlivosti dobových materiálů vůči
modré části světelného spektra. Vynález v následujích letech pod
názvem Limelight použil Antoine Claude ve svém ateliéru i pro
portrétní fotografii. Limelight se však nestal široce
používáným, zejména proto, že se jednalo o bodový zdroj, poskytující
příliš tvrdé světlo. Asi kolem roku 1860 ho vystřídal bengálský oheň
zasazený do reflektoru, který si pod jménem Photogeni nechal patentovat
John Moule. Podrobnější historický nástin naleznete zde.

V podstatě ze stejné doby pochází objev “eletrického zábleskového
zařízení”. Ač to zní neuvěřitelně, ale slavný průkopník fotografie Fox
Talbot již v roce 1851 použil elektrických výbojů z Leydenské
láhve k zachycení pohybu otáčejícího se kola. Dosáhl tak doby expozice
1/2000 vteřiny a i intenzity osvětlení dostatečného i pro extrémně
necitlivé dobové materiály.

Stejný princip — krátký záblesk eletrického výboje — použil rakouský
fotograf Peter Salcher, když roku 1886 fotografoval pro fyzika Ernsta
Macha letící kulku. Tento záblesk stál u zrodu názvu rychlosti zvuku,
techniky Streifenfotografie užívané při aerodynamických pokusech a
formulace Machova principu — sudičky teorie relativity. O další
historii blesků elektonických se dočtete např. zde.

A čím se blýskne Paladix tento týden?

V pondělí na vás čeká pokračování Tobíkova článku o práci s
multigradačními papíry pod názvem: Řízení kontrastu
a expozice papíru s proměnným kontrastem, aneb Všechno je jinak.

Cestovatelské úterý zaplní Jiří Charvát třetí částí své
libanonské reportáže — Byblos, Harísa, Džáita

Na těžký život recenzenta filmových skenerů si ve středu
postěžuje Jan Hlinák v článku: Jak jsem (ne)recenzoval skener UMAX
PowerLook 270 Plus.

Na čtvrtek máme pro vás přichystáno malé překvapení.

Pátečního tipu na výlet se zhostí Marek Slavíček, který vás
seznámí s Vodopády Jedlová a rezervací na Čihadle.

Dobré světlo.