Fotografie a místo činu
Povolání fotografa často připomíná činnost detektiva. Hledání správné kombinace času, clony, filtru a blesku je stejně úpornou prací a mnohdy i stejně beznadějnou, jako zjišťování stop na pískovíšti po návštěvě mateřské školky a pátrání v paměti v marné snaze vzpomenout si, na jakou citlivost jsem ten zatracený film nafotil si nezadá s ponorem do proslulých policejních archívů. A ten, kdo někdy vyslýchal prodavače z Foto–kina kvůli parametrům nabízeného zboží dodnes lituje zbrklého rozhodnutí našich předků zrušit právo útrpné.
Není proto náhodou, že k prvnímu kontaktu fotografie a kriminalistiky došlo – byť by se policejním jazykem takové obcování dnes, vzhledem k věku prvně jmenovaného subjektu, nazvalo pederastií – již roku 1841, tedy dva roky po narození fotografie. Noviny tehdy oznámily, že “pařížská policie nechává daguerrotypovat obličeje všech zločinců, kteří ji padnou do ruky a přikládá tyto portréty ke spisům. Pokud pak některý z viníků, mezitím propuštěným na svobodu, opět spáchá přestupek, dodá se jeho podobizna policejním agentům, kteří ho pak snadněji a rychleji vypátrají…”. K nám dorazil tento policejní výstřelek později, až roku 1895, tedy dva roky poté, co policejní fotografie z místa činu posadila na eletrické křeslo známého New Yorského bankovního lupiče. O dřevních dobách kriminalistické fotografie si více počtete např. na stránkách
JUDr. Miloslava Jedličky.
U dokumentace zločinných tváří samozřejmě policejní fotografie neskončila a postupně adoptovala obory jako mikrofotografie, makrofotografie, rentgenografie, fluoerescenční a infra fotografie. Používá se dnes k identifikaci falz, střelných zbraní a zranění či nástrojů použitých k rabování obchodů a bank. Možná, že váš oblíbený makroobjektiv zakoupený v bazaru přispěl během své minulé objektivní existence k odhalení nejednoho zločince a byl za zásluhy před svým prodejem povýšen do hodnosti kapitána.
Snad proto, že se mnoho zločinů z vášně odehrává v uměleckých kruzích, infiltrovala nakonec policejní fotografie i sem. V roce 1997 proběhla v San Franciském muzeu moderních umění výstava organizovaná Sandrou Phillipsovou —
Police pictures: The Photograph as Evidence. Pokud si projdete související odkazy na amazon.com, zjistíte, že se nejedná o náhodný počin. Až vás budou přístě fotografovat do policejní kartotéky, usmívejte se, neboť nevíte, zda se vaše tvář nestane klenotem některé další výstavy, třeba v Rudolfínu.
S jakými zásadními odhaleními přicházi Paladix tento týden?
V pondělí vás Mata Hari Paladixu radka bude informovat o vyhodnocení uplynulého kola GPTK s přiloženou pozvánkou na předání diplomu za rok 2001.
Na úterý si
Jiří Zahradnický připravil zprávu o Mizejícím ráji na poloostrově Pelješac
Středu jsme se rozhodli věnovat
Tobíkově svodce — Svačinová folie chrání vývojku i ostatní chemii .
Ve čtvrtek bude
Jiří Pecka recenzovat výstavu Josef Šnajberg – Krajiny a akty.
A pátek jsme si vyhradili pro výsledky Výpravy do Motýlího domu, kterou podnikl
Jiří Zahradnický.
Dobré světlo.
