Jakub a Dana Kenclovi uspořádali dne 17.11.2001 vernisáž svých děl (od slova dílo!) v zámečku v Řevnicích.
Dana se zabývá různými uměleckými řemesly, tady se prezentovala malovaným hedvábím, paličkovanými krajkami, šperky,
obrázky na skle a dalšími fajnovostmi. K tomu, co jsem viděl, můžu coby laik napsat jen to, že je to krása veliká. Nápadité, decentní, příjemné, dodávám. Koneckonců, můžete posoudit sami na
jejích stránkách
Jakub je zde myslím už notoricky známý fotograf, spolupracovník Paladixu, aktivní přispěvatel na FotoPrůvodci a díky své mimice také oblíbený nedobrovolný model. Vystavil černobílé fotografie Řevnic a okolí. Kromě toho, že fotografie jsou technicky velmi kvalitní a samy o sobě jsou zajímavé a promlouvají (fascinují mě například fotografie ze Skalky), hlavní klad Jakubovy práce vidím ve vytváření jakési obrazové kroniky Řevnic a okolí. Ať už jsou to právě
záběry ze Skalky či „lidské“ i „nelidské“ obrázky přímo z Řevnic, všechno se pomalu ale jistě skládá do souboru, který by mohl mít v budoucnu slušnou dokumentační hodnotu. Doufám, že se časem dočkáme nějaké výstavy, kde větší prostor dovolí vystavit rozsáhlejší, ucelený soubor velkoformátových fotografií.
Až jednou, za 50 let, přijede turista do Řevnic, tak tam na zahrádce restaurace na náměstí uvidí sedět takového dědulu a místní budou říkat s úctou: „To je starej Kencl, co nám tu zdokumentoval Řevnice a okolí za poslední půlstoletí, no běžte se podívat támhle přes náměstí.“ A starej Kencl na to hodí svou proslulou grimasu, utrousí, jak bylo vždycky jeho zvykem: „Ale prosimvás, ty sračky, který fotim, dyk se za to stydim“ a z posledních sil si odplivne směrem k budově s nápisem „Muzeum Jakuba Kencla“ :o). Než se toho dočkáme, zatím se můžete podívat na Jakubovy stránky.
Pestrý soubor svíček nám tu také představila jejich autorka Blanka Rundová. Působivá paleta různých barev a tvarů. Však uvidíte na obrázcích níže.
Co mne ještě zaujalo, byla vyváženost expozice. Na poměrně malém prostoru citlivě propojené fotografie, různé šaty, šátky, šperky, svíčky, vše se navzájem nenásilně prolínající. Povedená výstava; rád bych napsal, kde a kdy ji můžete navštívit, ale bohužel nemůžu. Trvala jen týden.
A jaké to bylo na vernisáži? Jak už to tak bývá: úvod, stať, závěr.
Úvod: zahrálo duo Musica pro Sancta Cecilia, pohovořila ředitelka Měks paní Cvancingerová, malí i velcí návštěvníci naslouchali, protagonisté se usmívali, pýřili, tvářili nezúčastněně. Všimněte si jednoho dílka Dany Kenclové – apartní kravatky – na krku mistra fotografa. No není k sežrání? Tedy, ta kravata.
 |
 |
 |
 |
 |
Stať: Pak už došlo na to, kvůli čemu jsme přišli: kdo to neudělal před začátkem vernisáže, pustil se do prohlížení exponátů teď. Kdo si je prohlédl před začátkem, mohl si dát druhé kolečko.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Co by to bylo za vernisáž bez občerstvení? V tomto směru se velmi snažila mladá, usměvavá hosteska Eliška Kenclová, která kmitala mezi hosty jako namydlený blesk.
 |
 |
Hostů bylo spousta, kdo se chtěl dostat k exponátům, musel mít buď ostré lokty nebo trpělivost. Tady je pár pohledů na tu sešlost.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
A ještě jeden pohled na autory debatující, zevlující ba i dokonce pracující.
 |
 |
 |
Závěr: Úspěšnou vernisáž nelze zakončit jinak, než návštěvou restauračního zařízení. Zde je na úplný závěr jeden typicky hospodský obrázek a dvě typicky hospodská videa (díky Jáje, která pomohla rozchodit video). První video je lehčího kalibru – Jakub vypráví veselou příhodu :o/ – to se dalo ještě překousnout – dále však přejdeme k podstatně tvrdšímu kousku. Arnošt labužníkem, zaručeně autentické!
 |
 |
 |
Pokud by vám video ve Windows nefungovalo, račte si stáhnout a nainstalovat prográmek.
