Lindner, Myška, Tůma: Velká kniha digitální fotografie

Recenze knihy.

Podle informací na zadní straně obálky si Velká kniha digitální fotografie klade za cíl provést čtenáře všemi oblastmi práce s digitálním fotoaparátem a možnostmi úprav pořízených fotografií, včetně technik správného focení a úprav snímků na počítači. Poradí čtenářům při výběru digitálního fotoaparátu a příslušenství, poskytne jim informace a rady týkající se úprav fotografií ve Photoshopu, jejich tisku, zálohování na CD, prezentace na webu, a dokonce i možností je zpeněžit. Nevyhne se ani praktické fotografii, od základů používání fotoaparátu až k jeho tvůrčímu používání v praxi a tématům jako fotografická kompozice a práce se světlem.

Vydavatelství knihu řadí mezi publikace pro středně a více pokročilé. Jejími autory jsou tři zkušení odborníci – Petr Lindner, Miroslav Myška a Tomáš Tůma. Petr Lindner pracuje jako reklamní grafik a je odborníkem v oblasti digitální fotografie a publicistiky s ní spjaté, je autorem několika knih a bezpočtu odborných článků a recenzí. Miroslav Myška pracuje jako reklamní fotograf a vyučuje na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě a Tomáš Tůma je redaktorem knižního oddělení vydavatelství Computer Press se zaměřením na počítačovou grafiku a digitální fotografii, profesionálně se věnuje i úpravám digitálních fotografií, hlavně pro užitou grafiku.

Kniha je rozdělena do šesti částí:

• Úvod do digitální fotografie
• Fotografujeme digitálním fotoaparátem
• Digitální fotografická technika
• Programy pro úpravu a editaci fotografií
• Prohlížíme, tiskneme a prezentujeme fotografie
• Praktické rady pro fotografování

První tři části knihy, jejichž autorem je Petr Lindner, jsou napsané velmi pěkně a ačkoli obsahují opravdu velké množství informací, dobře se čtou. Informace jsou dobře volené a organizované, text je živý, svižně napsaný, stručný, nezabíhá do zbytečných detailů, ale sdělí vše podstatné. Autor nepředpokládá žádné rozsáhlé předběžné znalosti, popisuje věci od základu a výklad je velmi srozumitelný, takže se ho nemusí obávat ani techničtěji orientovaní začátečníci. Vytknout mohu opravdu jen maličkosti: ve výkladu o hloubce ostrosti je termín hloubka ostrosti volně zaměňován s termínem hloubka zaostření, což je něco trochu jiného, a coby profesorce matematiky se mi zježily chlupy nad rovnicí 1536 : 300 = 5,12 inch x 2,54 = 13 cm, kterou považuji za nemravnost, jaká by se v odborné technické knize neměla vyskytnout. Znaménko „=“ není nějaká univerzální spojka, ale znamená „je rovno“. 1536 : 300 není rovno 5,12 x 2,54.

Název čtvrté části, Programy pro úpravu a editaci fotografií, je poněkud nešťastně zvolený. Ve skutečnosti se jedná o stostránkový přehled týkající se zpracování digitálních fotografií ve Photoshopu. Ostatním programům je věnováno jen pár odstavců, čili pouze nepatrný zlomek této kapitoly – dozvíte se o nich asi tolik, že existují. Je to ale celkem pochopitelné, Photoshop je dnes pro zpracování digitálních fotografií na profesionální úrovni opravdu standardem a ačkoli je sám o sobě hodně drahý, jeho vysoce funkční „amatérská“ verze Photoshop Elements (nebo starší Photoshop LE) je již pro mnohé cenově dostupná a bývá dokonce někdy i zdarma distribuována se skenery apod. Navíc se Photoshopu v mnohém podobají další obrazové editory a čtenář si může alespoň část výkladu přizpůsobit. Nevýhodou je, že kniha uvádí pouze české názvy funkcí a nástrojů. Ti, kdo vlastní nepočeštěnou verzi Photoshopu, GIMPu či jiného editovacího programu, tak mají situaci značně ztíženou. Tomáši Tůmovi se podařilo na sto stránek vměstnat opravdu pozoruhodné množství technik a informací o nástrojích a funkcích ve Photoshopu. Najdete zde vše od celkových úprav tonality a barev, přes lokální úpravy, retuš, doostření i umělecké rozmazání, až po úpravy perspektivního zkreslení, výrobu černobílých fotografií z barevných, tónování černobílých fotografií, a i základy fotomontáže a práce s maskami a vrstvami obecně. Aby se tolik věcí vešlo na pouhých sto stránek, je výklad značně zhuštěný. Na rozdíl od prvních třech částí knihy je to proto dosti náročné a vyčerpávající čtení. Ocení ho patrně spíše trochu pokročilejší čtenáři, kteří se ať už s Photoshopem nebo s jiným vyspělejším obrazovým editorem v minulosti už setkali.

Jedna drobnost, kterou bych čtvrté části vytknula, je výklad týkající se rozlišení, kde se navzájem směšuje rozlišení obrázku (počet pixelů na palec, někdy se pro zdůraznění namísto dpi používá zkratka ppi – pixels per inch) s dpi tiskárny (počtem barevných tiskových teček na palec) – což jsou dvě různé věci. (Pixel může mít miliony různých barev, zatímco inkoustová tiskárna disponuje pouze čtyřmi až sedmi barvami, a tak je potřeba většího množství teček na jeden pixel, aby se vizuálně namíchal ten správný odstín.) Také to, že monitory mají obvykle rozlišení 72 dpi, dnes již dávno není pravda – rozlišení moderního monitoru se běžně pohybuje spíš v rozsahu 90 až 100 dpi. Za vážnější nedostatek pak považuji opomenutí některých důležitých témat. Např. zde zcela chybí jakákoli zmínka o riziku posterizace, výhodách větší bitové hloubky a možnostech editace v 16ti bitech, dále tu třeba vůbec nejsou zmíněny ani vrstvy úprav a jejich význam, a pro pokročilého uživatele hrubě nedostatečné jsou i informace týkající se barevných prostorů, správy barev a vytváření softwarových náhledů (čtenář se tu nedozví ani tak základní věci, jako že existuje více různých RGB prostorů s odlišnými gamuty nebo že existují barevné profily). Domnívám se, že kniha o digitální fotografii, určená pokročilým, by měla takto zásadní témata probírat, obzvlášť když se v názvu honosí přívlastkem „velká“.

Pátá část knihy, věnovaná prohlížení, tisku a prezentaci fotografií, jejímž autorem je také Tomáš Tůma, se svým charakterem pohybuje někde mezi úvodními třemi částmi a částí o zpracování fotografií. Popis prohlížecích programů ACDSee a Irfan View a programu pro vypalování CD Nero trochu připomíná výklad o Photoshopu ve čtvrté části. Vzhledem k menší složitosti těchto programů je ale mnohem stravitelnější a přístupnější začátečníkům, právě ty asi budou mnohé informace zde uvedené zajímat nejvíce. Zbytek páté části se pak charakterem blíží spíš prvním třem částem knihy. Je to obecnější povídání o základních věcech. Trochu zklamáním pro mnohé čtenáře asi bude část o vytváření vlastní galerie na webu, která je jen velmi elementární. Čtenář zde najde pouze komentář, že galerii může automaticky vygenerovat třeba ve Photoshopu použitím příkazu Automaticky > Fotogalerie na web, a krátký popis webového interface pro vytváření osobních alb na volny.cz.

Zatímco prvních pět částí knihy, i přes jisté nedostatky zmíněné výše, nelze hodnotit jinak než kladně, poslední, šestou část, věnovanovanou praktickým radám pro fotografování od autora Miroslava Myšky musím označit jako naprosto katastrofální. Autor v úvodu k této části knihy píše: „Úkolem této části publikace je snaha o maximální zdokonalení a rozvinutí tvůrčích schopností fotografa a tím i možnost soustředění se na tvůrčí postupy jednotlivých žánrů, které jsou dokumentovány na příkladech.“ Nějak ale zapomněl na to, že nutným předpokladem k tomu, aby fotograf mohl uvědoměle tvořit, je dobré zvládnutí technických základů fotografování. A přesně v tomto ohledu nechává Velká kniha digitální fotografie čtenáře zcela na holičkách. Druhá část knihy, pojednávající o fotografování digitálním fotoaparátem, popisuje pouze základy používání fotoaparátu v automatickém režimu. Poslední část knihy, která by pak měla čtenáře vést dále, na předchozí text nijak nenavazuje. Popisy technik fotografování v poslední části jsou jen velmi kusé, spíš jsou to jen náznaky a letmé zmínky, a navíc jsou ještě víceméně náhodně, bez ladu a skladu rozptýlené mezi obecnými informacemi o různých fotografických žánrech. Ledacos tu i úplně chybí, namátkou třeba základy měření expozice, dokonce i taková důležitá maličkost jako využívání histogramu pro kontrolu správnosti expozice. O kompozici se toho tu čtenář také moc nedozví. Jsou jí věnované dohromady jen asi čtyři stránky, z čehož dvě jsou celostránkové ilustrace.

Vyslovenou kuriozitou je poněkud netradiční rada, že „U portrétu obecně platí, že potřebujeme dosáhnout většího zaclonění objektivu a tím i větší hloubky ostrosti. Snažíme se ostřit na oči a větší clonou (tedy delším časem) dosáhneme větší hloubky ostrosti, tzn. nejen ostrosti očí, ale i nosu, případně uší, doplňků atd.“, která nejenže prudce kontrastuje s tím, co se obvykle v učebnicích uvádí, ale i s výkladem v druhé části knihy, týkajícím se motivového programu Portrét, kde se píše: „Společnou charakteristikou režimu Portrét všech digitálních (ale i analogových) fotoaparátů je preferování malé hloubky ostrosti pro ,odpíchnutí‘ portrétované osoby od pozadí.“. Mimo to také nebere v potaz to, že u digitálů majících malý čip je hloubka ostrosti i při odcloněném objektivu velká, často více, než bychom si přáli. To, že zlatý řez není v jedné třetině snímku, jak se snaží ilustrace v sekci o kompozici naznačit, že Kelviny jsou Kelviny a ne stupně Kelvina a že ISO je norma a nikoli jednotka citlivosti a citlivost se správně označuje ISO 200 a ne 200 ISO, jsou jen drobnosti, které by se sice v odborné publikaci neměly vyskytnout, ale lze je odpustit. Zato tvrzení, že „V těchto krajních denních dobách spektrum obsahuje více červeného světla, to eliminujeme vyvářením bílé v softwaru přístroje, případně skylight filtrem.“, je vyložená fotografická „hrubka“. Skylight filtr je slabý oteplující filtr, tj. červené světlo neeliminuje, spíše naopak.

Kromě toho, že text je v závěrečné části knihy velmi nepřehledný, je také mimořádně suchý a vysoce nezáživný. Jak jste si již mohli povšimnout v citátech uvedených výše, práce s jazykem očividně není autorovou nejsilnější stránkou a ani jazyková korektura nezapracovala tak, jak by měla (což se ale ostatně dá říct i o zbytku knihy, kde kromě řady překlepů a chybějících čárek najdete i hrubku kalibru „s bílím pruhem“). V poslední části knihy se ale setkáte i s takovými hrůzami jako: „…dosáhneme tónově bohatěji prokreslených vlastností fotografie“, „Pokud není přímý pohled do kamery, červené oči nejsou.“, „Středová kompozice, kterou používáme, pokud jsme bezradní, velmi často, je poklidná, diváka nezaujme.“ nebo „Při pohybu mohou nám děti utíkat z formátu,…“. Skutečnou perlou je třeba i úvodní odstavec v sekci týkající se makrofotografie:

„Většina digitálních přístrojů umožňuje fotografovat zblízka, ať už přímo makroobjektivy, makronástavci nebo předsádkovými čočkami. Výrobci dodávají k fotoaparátům různé makronástavce, nazývané např. makronástavec, předsádkový objektiv, předsádkové čočky, a jejich využití je prakticky stejné, umožňují fotografování z malé vzdálenosti, tedy makrofotografii.“

A to je jen pár namátkou vybraných ukázek.

S velmi slabou úrovní textu poslední části knihy prudce kontrastuje vysoká kvalita fotografií, které text doplňují. Vedle běžných ilustračních snímků tu najdete i několik fotografií opravdu špičkové kvality, které vás mohou inspirovat. Úroveň ilustrací je ale ostatně velmi dobrá v celé knize. Přispívá k tomu mimo jiné i kvalitní celobarevný tisk na křídovém papíře.

Celkově se dá říct, že na velkou knihu je Velká kniha digitální fotografie dosti útlá. Má to svá pro i proti. Na jednu stranu v ní řada věcí chybí nebo je zmíněna pouze velmi stručně, jen v základech, na druhou stranu je ale zase velmi příznivá její cena – za necelých 300 Kč člověk získá poměrně bohatý a kvalitní zdroj informací. Přestože zařazení publikace na zadní straně obálky knihu řadí k textům pro středně a více pokročilé, značnou část informací v knize obsažených ocení spíše ti, kdo s digitální fotografií teprve začínají. Až na část věnující se úpravám ve Photoshopu není text přehnaně náročný a nevyžaduje velké předběžné znalosti, takže ani začátečníci – hlavně ti, kteří mají chuť se něčemu přiučit a jsou techničtěji založení – se nemusí obávat knihu otevřít. Část věnovaná Photoshopu je obsáhlá, takže v ní ledacos nového najdou i zkušenější. Je ale silně zhuštěná, takže pro začátečníky může být zpočátku příliš velkým soustem. (Mohou se k ní ale vrátit později.) Díky své kompaktnosti a tomu, jak je organizovaná, tato část dobře poslouží hlavně jako referenční příručka. Zvláštní kapitolou je část Praktické rady pro fotografování, která se silně nepovedla. Pokud ale nebudete očekávat, že vás naučí fotografovat, a dokážete se přenést přes styl, jakým je napsaná, tak i ta se může hodit. I v ní můžete nalézt řadu užitečných informací.

Velká kniha digitální fotografie
Autor:	Petr Lindner, Miroslav Myška a Tomáš Tůma
Vydavatel:	Computer Press, a. s.
Rok vydání:	2003
Doporučená cena:	299 Kč / 469 Sk
Vazba:	vázaná
Rozsah:	280 stran
ISBN:	80-251-0013-8