Vernisáž výstavy Ondry Klecána v Říčanech

Přelom roku byl bohatý na kvalitní výstavy, jako bylo Czech Press Photo, Tono Stano či perfekcionalistické
tisky Ladislava Kamaráda, a tak není divu, že i fotografičtí amatéři nezaháleli a rozhodli
se ukázat svá díla na veřejnosti. Pojďme se na jednu takovou expozici podívat.

Jedna z vystavených fotografií Ondry Klecána

Restaurace U Kozlů se začíná pomalu zaplňovat

Jednoho dne se na Fotoprůvodci, kde taky jinde, objevila krátká, stručná, leč významná
zpráva, že na vědomost se dává… Ano, Ondra Klecán nám oznámil, že konečně nazvětšoval
nějaké ty plachty a hodlá se vydat napospas jiným amatérským fotografům a kritikům v
jedné osobě a svá díla vystaví v únoru v restauraci U Kozlů v Říčanech. Původní termín
zněl na pátek 1. února 2002. Toto datum se jevilo jako naprosto kritické pro většinu návštěvníků
a vypadalo to, že na vernisáži se tentokráte neobjeví ani zástupce Paladixu. Ale naštěstí
přišel zásah shora a termín přestal vyhovovat i pořádající straně a tak se potvrdilo
pravidlo, že vše špatné je i k něčemu dobré. Termín vernisáže byl k oboustranné spokojenosti
přesunut na středu 6. února 2002, což mělo za následek kladnou odezvu od obce fotoprůvodcovské
a již několik dní předem se dohadovala hromadná zteč vernisáže.

Veškerá místa jsou již obsazena a tak se může začít.

Den Dééé začal pro některé již kolem sedmnácté hodiny, ač vernisáž byla naplánována až
na devatenáctou hodinu. Na Hlavním nádraží se pohybovaly podivné skupinky lidí, které se odlišovaly
od ostatních podivných individuí, kterých se na nádraží vyskytuje poměrně dost, odbornými
časopisy fotografickými v podpaží, fotobrašnami přes rameno či alespoň pistolovým pouzdrem s fotoaparátem
u pasu zavěšeným. Nakonec se skupinky postupně slučovaly a slučovaly, až zaplnily významnou
část jednoho z vagónů jedoucím směrem do Říčan.

O hudební úvod se postarali Katka Michalová a Martin Bureš

I České dráhy tentokráte tušily, že se jedná o ojedinělou akci a vlak vypravily směrem
jihovýchodním včas, takže Ondra, který nás již vyhlížel na nádraží v Říčanech, nemusel
dlouho čekat. Nic nebránilo tomu, aby početná výprava příznivců dobré fotografie vyrazila na
nedalekou cestu do místní restaurace, toho času galerie U Kozlů. Byl jsem pln očekávání,
jelikož umělecká díla jsem viděl instalovaná na různých místech, ale v restauraci či
spíše hospodě ještě ne. O to více jsem byl překvapen při vstupu do příjemné a útulné hospůdky
u nádraží. Zadní větší místnost patřila celá Ondrovi. Obvodové stěny byly vyzdobeny perfektně
zarámovanými černobílými fotografiemi Ondry Klecána.

Autor rozdával úsměvy na všechny strany a měl k tomu důvod. Vernisáž se opravdu povedla.

První dojem perfektní. Okamžitě se všichni vrháme ke stěnám a zkoumáme vystavené černobílé
zvětšeniny.
Jsou to pěkné a příjemné záběry různých detailů a zátiší, které Ondrovi evidentně jdou.
Technická kvalita snímků jen podtrhuje fotografovu kvalitu. Můžeme zde zahlédnout záběry
z našich společných fotovýprav, kde Ondra dokázal najít to, co ostatní přehlédli či nepovažovali
za vhodné fotografovat a dokázal z toho udělat pěknou fotografii. Na citlivé emulzi ulpěly ve
většině případů motivy z hradů, zámků a parků, ale nejsou to klasické pohlednicovky ale
citlivě komponované detaily, zákoutí či pěkné průhledy. Najdeme zde detail starobylé
kliky či kování, průhled hradním oknem na okolní střechy, lampy
a jejich stíny na oprýskaných zdech či svěží zákoutí parku v Českém Krumlově, které
na vás dýchne jarní svěžestí i přes to, že se jedná výhradně o černobílé zvětšeniny. Opravdu
je na co se koukat a teprve důrazná výzva vrchního Radima Kulhana, který se o nás celý večer staral,
ke konzumaci již větrajícího piva, nás na okamžik odtrhává od vystavených fotografií.

O autora fotografií a jeho výbavu byl velký zájem 🙂

Ani si neuvědomujeme, že vlastně ještě nic nezačalo. Z omylu nás uvádí autorovo úvodní
slovo a po něm následující vystoupení Katky Michalové a Martina Bureše, kteří nám zahráli na
flétnu a kytaru. Zajímavé spojení hudebních nástrojů, které se hezky poslouchá. Po nedlouhé
době se rozbíhá zábava na plné obrátky a vernisáž příjemně utíká. Vše pěkné musí ale jednou
skončit a tak se v nočních hodinách rozcházíme ke svým domovům. Někteří využívají služeb
svých řidičů :-), většina spěchá na poslední vlak a najde se i takový fanda fotografie,
který přijel na kole a nyní v zimě a tmě na něj nasedá aby dorazil domů.

Pokud byste chtěli někdo strávit příjemné chvíle, třeba u oběda, a shlédnout fotografie
Ondry Klecána, zajděte do restaurace U Kozlů nejpozději do 17. března 2002. Přeji vám dobrou chuť
a příjemný kulturní zákusek. Pokud by se vám vystavené fotografie zamlouvaly natolik, že byste je chtěli
vlastnit, není problém, všechny jsou prodejné.