V létě je vhodné a jaksi žádoucí někam jet. O zájezdech do Španělska jsem toho slyšel už hodně, ale ještě nikdy jsem si to nevyzkoušel na vlastní kůži. Až jednou…
O letošních prázdninách vzpomínám na jiná, co se týče počasí povedenější léta, a také na spisovatele Vladislava Vančuru a jeho knížku “Rozmarné léto”. Nejčastěji se mi vybaví okřídlené rčení, že “tento způsob léta zdá se mi být poněkud nešťastným“. Když jsem v květnových vedrech tvrdil, že léto je TEĎ a o prázdninách bude ošklivo, byl jsem za falešného proroka.
“Ale já to věděl!”, chtělo se mi už bezpočtukrát vykřiknout. Takže jsme se s několika přáteli dohodli na tom, že když není sluníčko u nás, vyrazíme někam za ním, nejlépe tam, kde opravdu svítí. V cestovní kanceláři jsme po vzájemné – poměrně dlouhé – dohodě zakoupili desetidenní “last minute” zájezd do Španělska, neboť tam těžko bude v létě jako u nás, není tam draho, mají tam dobré víno atd.
