Středoformátový retro-fotoaparát, který by měl obohatit trh na jaře roku 2009.
Středoformátovým fotoaparátem Bessa III firma Voigtländer vrací po více než 50 letech na trh fotoaparát na svitkový film 120/220. Sklopná konstrukce fotoaparátu se zabudovaným spřaženým dálkoměrem, expoziční automatikou s předvolbou clony (časová automatika), možností manuálního nastavení expozice, je osazena pevně zabudovaným objektivem Heliar 80mm f/3,5. Díky této konstrukci je fotoaparát Bessa III velmi vhodný na cesty. Zvláštností je možnost volit formát snímku buď 6×6 cm nebo 6×7 cm. Trh má obohatit tento zajímavý fotoaparát výrobcem zařazený do kategorie „Classic Collection„ na jaře roku 2009.
 |
| Technická specifikace fotoaparátu Voigtländer Bessa III | |
| Fotoaparát | sklopný se spřaženým dálkoměrem |
| Formát a počet snímků | 6×7 cm (film 120 – 10 snímků, 220 – 20 snímků; 6×6 cm (film 120 – 12 snímků, 220 – 24 snímků) |
| Ojektiv | pevně zabudovaný Heliar 80mm f/3,5; 6 prvků ve 4 seskupeních |
| Hledáček | dálkoměrný hledáček se světelným rámečkem a automatickou kompenzací paralaxy, informace o expozičním čase pomocí LED |
| Závěrka | elektronicky řízená, časy 4 – 1/500 sekundy + B |
| Měření světla | Silizium-Foto-Dioda, měření se zdůrazněným středem, priorita clony (časová automatika), korekce expozice +-2 EV po 1/3 kroku, manuální nastavení expozice |
| Citlivost filmu | manuální nastavení, ISO 25-3200 po 1/3 kroku |
| Převíjení filmu | transportním kolečkem |
| Počítadlo snímků | mechanické, přepínání typu filmu (120, 220); přepínání formátu snímku (6×6, 6×7 cm) |
| Napájení | baterie CR2 (3V lithium) |
| Cena | zatím nebyla stanovena |
Hezké
Krasavec. 🙂 Zpráva sice “trošku” opožděně ale i tak… 😉
Zahájení výroby retro
Velmi zajímavé. V jednom článku týkající se recenze digitální zrcadlovky mající “full frame” a přes 20MPx (teď nevím přesně, asi šlo o Nikon) stálo (cituji volně):
“Jde o špičkový přístroj vybavený tak dokonalou výbavou, že přesahuje všechny dosud technické zázraky na existujících fotografických aparátech. Jeho jedinou vadou je – že nemá film”.
Zahájení výroby tzv. “retro-fotoaprátu” indikuje, že digitály ještě nedosáhly kvality filmu, zejména ve středoformátu. Nicméně lze očekávat, že je jen otázkou času, kdy se digitál vyrovná i středoformátu… V každém případě dnešní stav je takový, že pouze několik špičkových digitálních kamer se vyrovná alespoň kvalitou i kinofilmu. Jedná se však o ceny od 100tis Kč výše….
zahájení výroby retro
Ale kdepak, tohle nemá s kvalitou digitálu společného vůbec nic. Podobné retro výrobky ilustrují něco zcela jiného – snahu o hledání děr na trhu a nových možností odbytu v oblastech, kde není tak silná konkurence a tedy takový tlak na marže. Je to vidět v řadě oblastí, zdaleka nejen ve fototechnice a je opravdu naprosto naivní v tom hledat jakoukoli hlubší logiku ve vazbě na kvalitu nové produkce. Smutné na tom je, že to vede až příliš často k dost šíleným cenám podobných “retro věcí” – je tu snaha si hrát na exkluzivitu, ač jde často o kvalitativně zcela průměrné věci, atd. A obávám se, že ani tato Bessa nebude výjimkou – škoda, sice jedu plně digitálně, ale zrovna podobný přístroj je jednou z mála věcí na film, u které bych možná o koupi už jen pro zábavu přemýšlel. Ale v rozumnou cenu bohužel nevěřím 🙁
Záměrně zde nepíšu nic o mém názoru na porovnání kvality digi-kinofilm-MF, opravdu je totiž omyl dávat tuto Bessu do souvislosti s tímto.
zahájení výroby retro
Asi bych nebyl tak skeptický ke kvalitě fotoaparátu Bessa III. Firma Voigtländer obecně produkuje celkem kvalitní výrobky (namátkou hledáčkové kinofilmové fotoaparáty Bessa řady R + velmi dobré objektivy k nim). Dokonce některé jejich výrobky patří k absolutní špičce na trhu (například makroobjektiv Voigtländer Macro APO Lanthar 125mm f/2,5 SL). Takže se nechme (doufejme snad mile) překvapit…..
zahájení výroby retro
Já ani tak nejsem skeptický ke kvalitě jako spíš k očekávané ceně 🙁
Jinak je lehce úsměvné psát o firmě Vogtlander – dělá to vesměs asijská Cosina, Voigtlander je dnes už víceméně jen značka. To sice neznamená automaticky nekvalitu, Cosina je velmi slušný výrobce, který dělal některá těla třeba i pro renomované výrobce jako Olympus a Nikon, nicméně by bylo naivní si představovat nějaké “Made in Germany”.
zahájení výroby retro
Na cenu si tedy budeme muset počkat a doufat, že nebude „přestřelená“.
Nevím, jestli je lepší psát (od roku 1999) RINGFOTO GmbH & Co. ALFO Marketing KG vlastnící Voigtländer, pro který vyrábí COSINA CO., Ltd. …… Něco podobného, by se totiž muselo psát téměř u všech světových značek, protože z důvodů globalizace ekonomiky se výroba mnohdy přesunula do jiných (zejména asijských) zemí. Rovněž struktura vlastnictví je často velmi podivná. Mimochodem COSINA CO., Ltd. produkuje i další výrobky. Například pro Carl Zeiss fotoaparáty řady Zeiss Ikon, objektivy ZM k nim, a také objektivy řady ZF, ZE, ZS, ZK (F-Nikon, E-EF Canon, S-M42, K-K bajonet) pro SLR a DSLR a také objektivy pro Hasselblad atd.
Z toho přece nejde automaticky vyvozovat, že když to není „Made in Germany“, tak to bude „kšunt“. Vůbec tohle zobecňování se mi ani trochu nelíbí. Pokud objektiv nemá červený proužek a L v názvu (Canon), tak automaticky nestojí za nic apod. Výrobek se buď povede, nebo ne a to napříč výrobním spektrem té které firmy.
zahájení výroby retro
Ono ani to Lko neni nejakou zarukou, jsou Lkova skla od Canonu co jsou po kvalitativni strance spise zklamanim a lecjake levnejsi sklo podobnych parametru je kvalitnejsi.
To ze to neni made in Germany jeste neznamena ze je to ksunt, potiz je v tom ze stavajici aparaty a objektivy od Cosiny zrovna nejakou super kvalitou neplyvaji, majitele Bessy nebo Nikona FM/FE10 mohou vypravet.
Neznamena to sice ze se to ihned rozsype, ale mechanicka kvalita nemeckych aparatu fungujicich desitky let bez problemu je pouze zboznym pranim. Cosina ma napriklad obcas problem vyrobit kryci plasty tak, aby dosedly presne na sebe.
zahájení výroby retro
Sakra ještě chvíli a donutí mě to tu Bessu III sehnat a podívat se jí na zoubek, jak to s ní ohledně kvality provedení opravdu bude… 🙂
Já si nedělám předem žádné iluze o tom, že něco je supr kvalita automaticky jen podle značky. A paltí to nejen ve fototechnice. Mohl bych vyprávět….
Zároveň ale nebudu něco předem odsuzovat. měl jsem v ruce například objektiv Voigtländer Macro APO Lanthar 125mm f/2,5 SL. Viděl jsem z něj i fotky a test tohoto objektivu. Je to jeden z nejkvalitnějších makroobjektivů vůbec a strčí do kapsy téměř jakoukoli konkurenci, cenově mnohdy výrazně dražší.
zahájení výroby retro
Nejde o znacku, ale o vyrobce. A pravdepodobnost ze vyrobce znamy ne zas az tak vysokou kvalitou vyrobi neco spickove kvality je pomerne mala. Vyrobek se znackou Voghtlander muze vyrobit vice vyrobcu, samozrejmne od kvalitniho vyrobce vzejde kvalitni vyrobek a od levne cinske fabriky pouze spotrebni sunt.
Npriklad u novych notebooku Acer je naprosta jistota, ze budou stejne “kvalitni” jako vsechny predchozi (pro neznale – notebooky Acer jsou po technicke strance snad nejvetsi sunty co existuji, pravdepodobnost jedne nebo i vice zavad v zarucni dobe je obrovska, rekord je snad asi 19 reklamaci za 6 mesicu)
zahájení výroby retro
Výrobcem makroobjektivu Voigtländer Macro APO Lanthar 125mm f/2,5 SL byla firma COSINA CO., Ltd. Také vyráběla další špičkové objektivy (například: Voigtländer APO Lanthar 90mm f/3,5 SL, Voigtländer Color-Heliar 75mm f/2,5 SL atd.). Bohužel, jak psal správně Roman Dubravský, jednalo se o limitované série a v současnosti se již tyto objektivy nevyrábí. Momentálně produkuje COSINA CO., Ltd. například pro Carl Zeiss fotoaparáty řady Zeiss Ikon, objektivy ZM k nim, a také objektivy řady ZF, ZE, ZS, ZK (F-Nikon, E-EF Canon, S-M42, K-K bajonet) pro SLR a DSLR a také objektivy pro Hasselblad apod.
Ano, produkovala i levné, převážně zoom objektivy s různými bajonety a i levná těla zrcadlovek pro některé firmy. Ale to je stejné, jako například Canon či Nikon (obdobně i ostatní) mají ve výrobním sortimentu mimo kvalitních výrobků (mnohdy opravdu špičkových) i levné tzv. setové objektivy……
Tolik tedy k tomu, že se bavíme o stejném výrobci!
K notebookům Acer můžu napsat, že jste si vybral opravdu špatný argument pro Vaše tvrzení. Pověst jim zkazili sami prodejci, protože o nich říkali (a právem), že jsou u nich nejčastější reklamace ze všech prodávaných značek. To je samozřejmě pravda. Ale pokud se na celou věc podíváte ze širšího hlediska, už to zdaleka není tak jednoznačné. Jde o to, že NB Acer se u nás prodá víc, než všech ostatních značek NB dohromady. Tudíž například když vezmu jako pravděpodobnostní závadu do půl roku na každém desátém kusu, dostanu tento výsledek. Já, jako prodejce (hypotetický) prodám 100 ks NB Acer a maximálně 10 ks od jiné značky NB, celkem dalších 100ks různých značek. A teď (při stejné pravděpodobnosti závady každého desátého kusu) mám do půl roku v reklamaci 10 NB Acer a 1 nebo žádný od každé jiné prodané značky……. Tomu se říká statistika:-).
zahájení výroby retro
Statistika se samozrejmne pocita ze zavad na pocet prodanych kusu jednotlive znacky. Jediny, kdo zkazil povest notebookum znacky Acer je samotny vyrobce, kvalitou svych vyrobku. Pokud by mel byt vadny 1 kus z 10, tak by me celkem zajimalo kde je tech zbyvajicich 9 funkcnich kusu. Protoze osobne znam bohuzel dost lidi kteri si nedali poradit, Acer si koupili a temer vsichni byli v servisu nekolikrat.
Protoze tady neresime pocet vadnych zarizeni z X prodanych kusu, ale pocet reklamaci jednotlivych prodanych kusu, coz by se nikdy stat nemelo.
Rekord je snad 19 ruznych zavad jednoho prodaneho kusu, kdy zavada byla pokazde oznacena servisem jinak a nemohlo dojit k vraceni penez.
Na tech Acerech odchazi prakticky vse – motherboardy, displeje, lamou se panty, DVD mechaniky, praskaji kryty o prehrivani, kousani a odeslych zvukovych kartach, videoadapterech. S notebooky mam dlouholete zkusenosti a nikdy jsem nevidel takovou poruchovost u nektere jine znacky. Pokud mi nekdo prnese notebook na posouzeni s takovou zavadou ze nejde zapnout, nahodne se seka tak jsem si z 95% jist ze vytahne z tasky Acer.
zahájení výroby retro
Bohužel tahle debata už sklouzla někam úplně jinam. Na první část mého příspěvku, který se týkal firmy COSINA CO., Ltd. a jejích výrobků (čili k tématu) žádná reakce, jen k NB Acer a jejich poruchovosti…
Takže není problém, pokud máte zájem, zítra zavolat do velkoobchodu s PC a zeptat se jich na praktickou zkušenost…..
Ale raději bych se věnoval tématu zde a to je foto!
zahájení výroby retro
Netreba nikam volat, mame dost vlastnich negativnich zkusenosti. Z posledni objednavky 120 kusu jich slo pres 40 behem prvnich dvou mesicu na reklamaci, nektere i vicekrat (amatersky pristup autorizovaneho servisu ktery opravi jinou zavadu nebo ji opravi “podomacku” jiz je take legendarni)
Kdyz tak koukam na tu Bessu, tak krome objektivu neni naprosto co skazit – je to osvedcena konstrukce, lety proverena a navic znatelne zjednodusena (ostreni, zasunovani mechu, posun filmu). Z technickeho hlediska se nejedna o nic jineho nez moderni verzi Zeiss Super Ikonty.
Kdyz si predstavim jak vypada vnitrek, vyrobni cena tohoto aparatu bude velice nizka cena pro zakaznika vysoka cena (vypada to na cca cca 2000 USD)
zahájení výroby retro
To je cena někde “prosáklá” nebo Váš odhad?
zahájení výroby retro
Tuhle cenu prokecl jeden distributor v Australii, ale muze to byt take uplne jinak.
Jiste je ze Fuji 667 a Voghtlander Bessa III je jedno a to same a pro Fuji 667 je predpokladana cena dokonce 3000 USD.
zahájení výroby retro
Pokud se clovek podiva na predchozi aparaty od Fuji, tak je jasne ze naprosta vetsina dilu bude shodna – telo, hledacek, expozimetr, posun filmu.
Cena vsech predchozich modelu Fuji je bohuzel az prilis znama. Takto to zustane pouze jako velice draha hracka nebo aparat pro profika ktery ji dokaze vyuzit.
zahájení výroby retro
Pokud tato cena opravdu bude při zahájení prodeje, je podle mě naprosto nesmyslně vysoká. Moje představa o “přiměřené” ceně by byla maximálně někde na poloviční částce….
zahájení výroby retro
Petr má asi pravdu – jsou přece dobře známé ceny kinofilmových Bessa a objektivů – s ohledem na to, že třeba dálkoměr bude prakticky stejný, naopak třeba tělo bude asi výrobně znatelně dražší (nebude tu dedičnost dílo mezi řadou foťáků) je opravdu dost naivní čekat cenu pod 1000Euro a úplně bych nevylučoval ani těch cca 1400Euro což by odpovídalo tomu odhadu 2000USD.
Byl bych vyloženě šťastný kdybych se pletl, při ceně nějakých 500-600Euro bych dost možná uvažoval o koupi, koncepce Bessa III se mi vyloženě líbí, ale spíš si myslím, že bude úspěchem, pokud se naplní můj odhad a ne ten ještě skeptičtější od Petra 🙁
zahájení výroby retro
Ona je to spis Fujina nez Voightlander.
Vypada to jako Fuji 670 ktera ma misto bajonetu vyklopny mech a pevny objektiv, takze by mohla byt o neco levnejsi.
Idealnejsi by bylo, kdyby existovala verze bez pevneho objektivu s moznosti osadit nejaky VF nebo SF objektiv – treba pomoci bajonetu v desticce.
zahájení výroby retro
Statistika se pocita ze zavad na pocet prodanych kusu jednotlive znacky. Jediny, kdo zkazil povest notebookum znacky Acer je samotny vyrobce, kvalitou svych vyrobku. Pokud by mel byt vadny 1 kus z 10, tak by me celkem zajimalo kde je tech zbyvajicich 9 funkcnich kusu. Protoze osobne znam bohuzel dost lidi kteri si nedali poradit, Acer si koupili a temer vsichni byli v servisu nekolikrat.
Protoze tady neresime pocet vadnych zarizeni z X prodanych kusu, ale pocet reklamaci jednotlivych prodanych kusu, coz by se nikdy stat nemelo.
Rekord je snad 19 ruznych zavad jednoho prodaneho kusu, kdy zavada byla pokazde oznacena servisem jinak a nemohlo dojit k vraceni penez.
Na tech Acerech odchazi prakticky vse – motherboardy, displeje, lamou se panty, DVD mechaniky, praskaji kryty o prehrivani, kousani a odeslych zvukovych kartach, videoadapterech. S notebooky mam dlouholete zkusenosti a nikdy jsem nevidel takovou poruchovost u nektere jine znacky. Pokud mi nekdo prnese notebook na posouzeni s takovou zavadou ze nejde zapnout, nahodne se seka tak jsem si z 95% jist ze vytahne z tasky Acer.
zahájení výroby retro
Dovolil bych se jemně vmísit do debaty Hrubých 🙂
Značka skutečně nic neznamená, nejspíše uvedený objektiv splňuje vysoké nároky, na druhou stranu je známo, že pod značkou Voigtländer se prodávají ty “nejhrubší” spotřebitelské zoomy (28-80, 100-300 apod.) provenience Cosina atd.
Takže v moderní době těžko důvěřovat značce :-))
Samozřejmě, tento přístroj se veze na vlně retro. Ta byla vždy, někdy více, někdy méně zřetelná. Osobně bych právě proto také viděl cenu výš posazenu. Každý se s obdivem ohlédne za člověkem vláčejícím např. bedýnku s “plachtou”, stará Praktica již atraktuje méně 🙂 Mně to osbně také láká mít taková stroj. S pocitem, že je sice ve vitríně, ale co kdybych někdy chtěl nostalgicky vyrazit ven ….
Do těchto pocitů bych rozhodně nešrouboval debatu na téma kvality/porovnání digi x film. To s tím souvisí jenom málo, ale pokud někdo chce ….
Obecně k zakázkovým výrobám
Já bych možná trochu upřesnil to, co jsem dříve psal. Je normální, že výrobci si pořizují vlastní továrny v Číně či jiných “levných” zemích. Celkem normální je i to, že si značkový výrobce zadá výrobu do firmy, která má často i vlastní vývoj, ale prioritně dodává zboží se značkami renomovaných firem – to je zde zmíněná Cosina nebo třeba v jiném oboru je typický třeba korejský Maycom, jehož radiostanice najdeme pod značkou německého Staba, francouzského Presidentu či třeba českého Allamatu.
Přiznám se ale, že v mě budí jisté rozpaky případy, kdy se se na trhu vyloženě kšeftuje se starými zaniklými značkami a tak se objevovaly třeba kompakty Practica či EXA osazené objektivy se vznosným označením Prakticar, v digikompaktech máme třeba “Xenotary” atd., které ale nemají s původními výrobky společného absolutně nic – jde opravdu jen o jméno. To se týká i Voigtlanderu – tady přece nejde o žádnou návaznost na Voigtlander, vše dělá Cosina, Ringfoto jen někde vyšmelilo jméno.. Souhlasím s tím, že zrovna Bessy aspoň patří k věcem s kvalitou spíš nadprůměrnou, to je OK, ale nějak se mi příčí to vnímat jako značku v pravém slova smyslu…
zahájení výroby retro
Souhlasím s Vámi jenom v tom, že výrobci hledají “díry na trhu”, jak jste to správně nazval.
Avšak příčiny vzniku “děr na trhu” – tak tam bych už až tak s Vámi jednoznačně nesouhlasil. To, že digitály až tak zas nesplnily očekávání do nich vložená, to je jedna z velmi pravděpodobných příčin, proč tzv. retro budou asi vznikat. Já jsem osobně přesvědčen, že tato éra “retra” nebude dlouhá, bude záviset hlavně na tom, jaký progres bude ve vývoji digitálu.
A proč cena retra bude vysoká? Bude nejvýše na tak vysoké cenové úrovni, kolik je zhruba cena právě digitálů v oblasti nad 20Mpx – protože se jedná o nepřímý substituent. A v tom může být zakopaný pes, neboť ceny digitálů jsou velmi proměnlivé, když například padesátitisícový digi má za tři roky desetinovou cenu a za pět let je neprodejný…
zahájení výroby retro
Pokud nepocitam objektiv, tak si takovyhle aparat postavim doma sam. Narozdil od digitalni zrcadlovky. Vyrobni cena bez objektivu nemuze byt narozdil od fullframe zrcadlovky nijak vysoka, navic naklady na vyvoj jsou naprosto minimalni, na tom aparatu neni nic co by neexistovalo desitky let.
Kdyby to melo vepredu moznost osazeni velkoformatoveho objektivu, mohl by to kdekdo vyrabet maloseriove doma.
Re: postavit doma sám
Já sám, ačkoliv mám jakýsi pocit, že znám princip “camera obscura”, bych určitě nedokázal technicky zvládnout:
-zajistit planparalelnost filmu
-aby se film při expozici neprohýbal
-přesnost závěrky+syncron s bleskem
-přesnost ostření (vč hloubky ostrosti)
Ale to mluvím o sobě. Jinak, kdyby se něco objevilo za přijatelnou cenu – sem s tím! Aparáty na střední formát nebyly dlouho vyráběny a servis k nim už není, co to bývalo…
re: postavit doma sám
Posun filmu je bezproblemovy i u cinske hracky jako je Holga, v tom neni problem – staci okopirovat libovolnou sklopku ze 30tych let a napnuti filmu se da zlepsit napr. nasazenim rolen na pruzinky (takze vyvijeji jemny tah od sebe)
Mechanicky posun netreba resit, na filmu jsou cisla snimku, staci zakryvaci okenko v zadny stene.
Presnost ostreni je take jednoducha, v nejhorsim pripade se da vzdy umistit misto filmu matnice, ostrit na predmety u kterych je znama vzdalenost a podle toho udelat stupnici.
O presnost zaverky by se musel postarat vyrobce, ale samotna zaverka stoji kolem 100 dolaru (zakazkova vyroba)
Insipirace je treba zde:
http://homepages.ihug.com.au/~razzle/Obsession_617/obsession_617.html
http://www.stockholmviews.com/diyphotogear/diy_6x17_camera.html
A nemusi to byt jen 6×7 format, stejnym zpusobem lze udelat i tu 6×17 (pouzity 90mm objektiv objektiv stoji nejakych 7000-10000 Kc v bazaru, ale existuji i kvalitnejsi a drazsi verze – kazdy by si mohl vybrat podle sve penezenky)
Bessa III takto vypada jen jako hezka, ale velice draha hracka. Mam pocit ze soudruh Cinan uz ted premysli, jak by tohle vyrobil za desetinu ceny…
re: postavit doma sám
Ty inspirace – jsou SUPROVÉ.
Specielně Stockholm!
Díky.
Bessa
Jako dlouholetý a stále aktivní uživatel kinofilmového dálkoměrného aparátu Voigtlander Bessa mohu potvrdit, že s kvalitou tohoto aparátu i objektivů k němu jsem byl vždy spokojen. Ani nemohu říci, že by cena byla nějak zvlášť přemrštěná, vzhledem k tomu, že jediným důstojným konkurentem v této třídě je Leica s cenami troj- a vícenásobnými. Cosina vyrábí “retro” aparáty pod značkou Voigtlander již řadu let a mám takový pocit, že si tuto výrobu drží někdo z manažerů víceméně jako hobby 🙂 Například objektivy pro zvlášť fundamentalistické retro fanoušky, vyrobené v sérii 100 kusů z nejkvalitnějšího optického skla, bez protiodrazových vrstev a ručně montované nemohou být ziskové, i kdyby se vyvažovaly zlatem.
Takovéto aparáty jsou dnes něco jako klasické gramodesky. Přestože z technického hlediska se nemohou digitálnímu záznamu rovnat, gramofony i desky se stále vyrábějí a prodávají. Jen se z předmětu masového použití stalo hobby. Přestože veškerou dopravu obstarávají auta, stále se najdou lidé, kteří chtějí jezdit na koni. A je dobře, že mohou.
Nedá mi abych se nepochlubil,
vlastním Bessu v podstatě stejné konstrukce ze třicátých let (6×9 po tatínkovi) a musím říct, že je dodnes funkční, i když na přesnost závěrky přísahat nemůžu. Má ale jen průhledový hledáček, je to nějaká levnější verze. Za svých pionýrských let jsem na ní i udělal dost fotek a tenkrát mě dost štvalo, že mám na filmu jen 9 políček 🙂 Dnes je to přednost. Nová Bessa se mi moc líbí, ale cenově to bude asi někde moc vysoko a užitná hodnota diskutabilní…
P.S. Neprodám !
nedá mi abych se nepochlubil,
Pokial sa dohovarame o stredoformátoch je pravda že ešte neboli prekonané v kvalite fotiek ničim čo by stálo za reš.Mal som Flexaretu a porovnávam foto z dneškom a to digitálom je tam priepastný rozdiel neprospech digi.Klasika nemala možnosť povedať posledné slovo.Doba kozmu si vynutila digitál .Je lacný skoro sa dá zbohatnúť.
nedá mi abych se nepochlubil,
Zrovna Flexaret neni prikladem nejak zvlast kvalitniho aparatu, spise naopak. Jak po mechanicke, tak po opticke strance.
Snad jedine to ze je nasi vyroby a byl relativne levny zpusobilo jeho oblibu.
Mechanicka a opticka kvalita je ale se zahranicni produkci (Nemecko, Japonsko) nesrovnatelna.
Flexaret
Jaké máte důvody pro takovéto globální tvrzení, že mechanická a optická kvalita Flexaretu je se zahraniční produkcí (Německo, Japonsko) nesrovnatelná? Máte k dispozici nějaké testy? Nebo jste to porovnával sám? Nebo tak soudíte z toho, že se vyráběl za socialismu, a tudíž byl špatný jaksi automaticky?
flexaret
Ten globalni duvod je jediny: prumerny objektiv na mechanicky dost spatne provedenem tele (nastesti pomerne jednoduchem a snadno opravitelnem). Otestovat si to muze kdokoliv sam, dojde ke stejnemu vysledku. Staci slabe protisvetlo a snimek je nepouzitelny.
Slava Flexaretu nespociva v tom ze by mel nejak zvlast kvalitni objektiv a konstrukci, ale v tom ze se jedna v podstate jediny dostupny aparat tohoto typu v Ceskoslovensku.
V porovnani s Minoltou Autocord, Yashicou Mat nebo Rolleiflexem nema Flexaret zadnou sanci (a to jsou v podstate cenove srovnatelne aparaty v dobe kdy se prodavaly.)
Pokud se tyka socialismu, ano, ten ma na (ne)kvalite socialistickych fotoaparatu nejvetsi podil (velmi mizerna kontrola kvality, velke vyrobni tolerance, vyroba zastaralych pristroju desitky let i se vsemi vadami a podobne).
Arsenal v Kieve napriklad kompletoval sady kazet, tel a objektivu podle toho, zda k sobe konkretni kusy pasovaly.
Naprosta vetsina vychodni produkce se nemuze po strance kvality mechanikya optiky svym zapadnim protejskum vubec rovnat, navic kvalita se vyrazne lisi kus od kusu. Takze lze obcas narazit i na kvalitni kusy, ale je to otazka vyberu. Spousta techto kvalitnich kusu je navic vyrobena technologii ukradenou v Nemecku (vcetne materialu, stroju a techniku).
Pokud bych to mel globalizovat, pravdepodobobnost ze aparat vyrobeny za socialismu bude mit nejaky nedostatek nebo vadu je pomerne vysoka na rozdil od zapadni nebo dalnovychodni produkce.
flexaret
Děkuji za obsáhlé vysvětlení Vašeho postoje. Bohužel trpí jednou podstatnou vadou a to tou, že tvrdíte, že Minolta Autocord, Yashica Mat nebo Rolleiflex byly cenově srovnatelné v době, kdy se prodávaly. Nezlobte se, že to napíšu na rovinu, ale to ale to je naprostý nesmysl, tyto aparáty byly několikanásobně dražší a je nefér srovnávat Mercedes se Škodovkou. Cenově nejblíže Flexaretu byla Yashica D – v době kdy Flexaret VII stál lehce přes 900 Kčs (asi 937 Kčs, ale takhle na korunu přesně si to už nepamatuji) tak se k nám začala dovážet Yashica D a stála 1800 Kč. S první dodávkou je spojen podraz, že se dovezla varianta s tříčočkovým objektivem určená pro rozvojové země, která měla obrazovou kvalitu srovnatelnou s Ljubitělem. Po mnohých reklamacích se dovezly čtyřčočkové, které už kvalit Flexaretu takřka dosahovaly. Myslím že by nebylo od věci sehnat číslo si Revue Fotografie z konce šedesátých let, ve kterém byl za zahraničního tisku přetištěn “souboj” Flexaretu a Yashicy D, který dopadl nerozhodně. Flexaret bodoval obrazovou kvalitou a dalšími technickými věcmi, Yashica D balením, úrovní zpracování návodu apod.
Mám pokračovat?
flexaret
Porovnavame cenu a kvalitu aparatu v porovnani s kupni silou obyvatelstva ve statech, kde byl aparat dostupny. A tech Yashic, Minolta Rolleiu si Nemec mohl dovolit podstatne vice, nez Cech Flexaretu. Stejne tak mel Nemec drive Mercedes nez Cech Skodovku.
Tomu ze by Flexaret mel lepsi objektiv nez Yashica D (nebo dokonce Mat) neverim, realne zkusenosti dokazuji presne pravy opak (ostrost, prenos kontrastu, odolnost na protisvetlo (kterou Flexaret nema prakticky vubec) – vse mluvi vyrazne ve prospech Yashiky). Staci srovnat libovolne dve fotografie.
Pochopitelne – Flexaretem lze udelat velmi dobre fotky, ale nesmi se po nem chtit nic, co by nedokazal. Treba fotografovat v protisvetle nebo na plnou diru.
O tom ze by Yashicor mel byt stejne strasny jako ten smejd co je v Ljubiteli nema vubec cenu se bavit (rusum dalo celkem problem zaridit aby aspon kazdy treti kus mel aspon trochu ostry obraz a byl alespon trochu svetlotesny, nehlede na to ze presnost plus minus nekolik mm byla celkem bezna).
Flexaret byl v zahranici znam predevsim svou nizkou cenou, tedy tim cim mohl konkurovat ostatni produkci. Pro servisy fototechniky na zapade to byla ovsem nocni mura, zminuje se o nem dokonce i magazin Camera Craftman a technici vzpominaji, jak po kazde nove dodavce Flexaretu se za nekolik mesicu zacaly houfne objevovat v servisech.
Kdo to tenkrat myslel s fotografovanim trochu vazne, jeho prvoradym cilem bylo vymenit Flexaret za neco kvalitnejsiho, jakmile Erich Einhorn dostal Rolleiflex uz na Flexaret nesahl (pise to i v uvodniku jedne ze svych knih).
Vychodni blok nemel po kvalitativni strance nic, cim by mohl konkurovat zapadu: jedinym stredoformatem krome Flexaretu byl Pentacon Six (opravit ho na dovolene nebo slozit z vice kusu jeden funkcni patrilo k bezne dovednosti fotografa) nebo rusky Kiev (to je ten co bylo treba hoodne dlouho vybirat nez se nasly kusy co k sobe pasovaly). Oboje se vyrabelo desitky let bez jakekoliv zmeny, inovace nebo snahy vyresit zname zavady.
flexaret
Dobře, tedy pokračuji:
Vlastnil jsem různě dlouhou dobu celkem 3 Flexarety a Yashica Mat 124 G, měl jsem možnost vyzkoušet několik dalších Flexaretů, dvě Yashicy D, dva Rolleiflexy a Minoltu (u dvou posledně jmenovaných značek si již nepamatuji model). Podle vlastnoručně vyzkoušené rozlišovací schopnosti řadím tyto konkrétní kusy co jsem měl v ruce od nejhoršího k nejlepšímu:
Yashica D – několik Flexaretů – další Flexarety a Minolta nastejno – Yashica Mat 124 G a jeden Rolleiflex nastejno – druhý Rolleiflex
Tříčočkovou Yashicu D jsem sice v ruce neměl, nicméně se o ní a o jejích “kvalitách” mezi fotografy mluvilo.
Východní blok kvalitativně konkuroval levným přístrojům, na profi třídu samozřejmě neměl. Snad jedinou výjimkou byla Mikroma, svého času nejkvalitnější fotoaparát na 16mm film a navíc nejrozsáhlejší systém tohoto formátu. A naše zvětšováky, především Opemusy až do modelu IV, byly na západě velmi žádané, nabízely dobrou kvalitu za slušnou cenu. Proto u nás byly jen pod pultem a dovážely se k nám polské Krokusy s mizernou optikou.
Rozhodně nechci výrobky z doby socialismu nějak glorifikovat, jde mi jen o objektivitu. A zajímavé je, že nejvíc nadávají na socialismus ti, kdo ho zažili jen jako děti nebo vůbec ne.
A ještě něco – porovnávat cenu a kvalitu aparátu v porovnaní s kupní silou obyvatelstva ve státech, kde byl aparát dostupny, to je demagogie. Takhle prostě ekonomika nefunguje, nikdo mi nikdy nic neprodá podle výše mého platu. To že pro západního Němce byl Rolleiflex v poměru ke kupní síle stejně drahý (nebo ještě levnější) jak pro Čecha Flexaret, nemůže být měřítko pro porovnávání kvality. Porovnávat se vždy musí výrobky stejné cenové kategorie a ze stejné doby. To by se taky dalo tvrdit, že noname digiťák je lepší jak od proslulého výrobce … a taky je, když se porovná dnešní noname a víc jak deset let starý profi 🙁
flexaret
Jenže cena Flexarety a Yashicy TLR byla v dané době ve světě zhruba stejná, cenovou politiku v ČSSR pro dovážené zboží nelze brát vážně… Rolleiflex o něco dražší byl, to ano.
Flexaret
Flexaret se vyráběl jen v jedné kvalitativní řadě, byl koncipován jako přístroj pro amatéry, přesto s ním pracovali i mnozí profesionálové. U Yashiky byl značný rozdíl mezi “D” a “Mat”, nejen kvalitativní, ale i ve výbavě – např. zabudovaný expozimetr. Takže předpokládám, že jste měl na mysli amatérské “Déčko”. A pokud cena Flexarety VI nebo VII a Yashicy D byla v dané době ve světě zhruba stejná, znamená to, že Flexareta byla opravdu alespoň v něčem lepší. Protože přesně tak tržní ekonomika funguje, při stejné kvalitě byla cena výrobku ze socialistického bloku vždy nižší, jak cena značkového japonské, západoněmecké nebo USA provenience.
Opakuji, že nechci Flexaret nikterak přeceňovat, ale pokud jím pohrdá někdo, kdo ho pravděpodobně ani neměl v ruce, tak mi to vadí (a to tak že velmi).
flexaret
Vlastnim prakticky vsechny verze Flexaretu (cca 20 kusu ruznych verzi), stejne tak ruzne verze Yashicy (vcetne Dcka, Matu, 124G), Minoltu Autocord, nekolik Rolleiflexu a cca 30 aparatu nemecke i sovetske konstrukce (Ljubitely a spol)
A zadna verze Flexaretu NEMA lepsi objektiv lepsi nez vetsina zapadnich aparatu srovnatelne tridy, a toto klidne dam pisemne (je to snadno dokazatelne stovkami fotografii).
Flexaret byl lepsi pouze v cene, nikoliv uz v opticke a mechanicke kvalite. Staci se zeptat kohokoliv kdo na zapade opravoval fotoaparaty dovezene z vychodu, potvrdi ze neco tak hrozneho ze zapadni produkce nemel v ruce.
flexaret
Proto je nutne srovnavat realnou cenu vzhledem k platu.
Zapadni zbozi bylo vzdy cenove (umele) postaveno tak, aby si ho bezny obcan nemohl dovolit. Tech par dovezenych kusu bylo pouze jako ukzaka toho ze u nas lze poridit zahranicni techniku.
Vyjimkou byl legendardni Pentacon Super, puvodne vlajkova lod vychodniho prumyslu, v reale vsak technicky paskvil ktery nikdy plnohodnotne nefungoval. Na ten nemel prakticky nikdo.
Cena Flexaretu byla v roce 1970 neco pres 800 Kc, plat kolem 1000 Kc. Takze Cecha stala Flexareta cca 3 mesicni platy. A za 3 mesicni platy mel Nemec bud dve bedny Flexaretu, nebo radeji nekolik Rolleiflexu.
Flexaret
Nevlastnil jsem všechny verze Flexaretu, pouze VI, VII a VIIa (ten poslední se ZÁPADONĚMECKOU závěrkou) a právě o nich mluvím. Testy jsem dělal ofotografováním zkušebních obrazců na Orwo NP15 (ve své době nejjemnozrnější standardně vyráběný černobílý film). Testy jsem dělal proto, že jsem si chtěl koupit také něco lepšího jak Flexaret. Yashica D mě zklamala, ani jedna z těch dvou, co jsem zkoušel, nedosahovala optické kvality Flexaretů, které jsem testoval. Nejvíc se mi líbil Rolleiflex, ale ten lepší byl moc drahý a ten druhý byl opticky rovnocenný s Y-Mat 124G, která byla ale levnější a proto.
Pokud se tyká zvětšováků, všichni moc dobře vědí, jaká byla kvalita zvětšovacích objektivů od Meopty – dobrá 😉
Tvrzení “… technici vzpominaji, jak po kazde nove dodavce Flexaretu se za nekolik mesicu zacaly houfne objevovat v servisech.” odkazuji do říše bajek. Pokud by bylo pravdivé, přestaly by se do těchto zemí dovážet a už vůbec by se neprodávaly za srovnatelnou cenu, v tržním kapitalismu to totiž takhle vždycky fungovalo. (A jen tak mimochodem – dočetl jsem se, že Flexaret byl oblíben třeba v USA.) Mě osobně se žádný z Flexaretů neporouchal a to jsem je nechoval “v bavlnce”. Naopak, byl jsem svědkem jak po hrůzyplně vypadajících pádech Flexaret normálně fungoval.
Porovnávat cenu vzhledem ke kupní sile není nutnost ale blbost. A že byly fotoaparáty dotované, je blbost na druhou. Právě naopak – dotované byly potraviny a dětské zboží a to průmyslové – zejména to považované za “luxusní” jako třeba právě fotoaparáty a fotopotřeby. Třeba fototechnika z NDR se u nás prodávala o polovinu dráž a fotomateriály o 100% – když se něco dotuje, tak ty dotace se musí odněkud brát, víme?
Ten výpočet “Cena Flexaretu byla v roce 1970 neco pres 800 Kc, plat kolem 1000 Kc. Takze Cecha stala Flexareta cca 3 mesicni platy.” se mi moc nezdá: 3 x 100 KčS jaksi není 800 KčS. Pro tenhle lapsus při výpočtu není podstatné, že přes 800Kčs stál F-VI, F-VII přes 900 Kčs a F-VIIa přes tisícovku.
P.S.
Diskutuji o technice, tudíž se k ideologickým proklamacím nebudu vyjadřovat.
flexaret
Omlouvám se, vypadla mi slova:
… dotované byly potraviny a dětské zboží a to průmyslové – zejména to považované za “luxusní” jako třeba právě fotoaparáty a fotopotřeby – to bylo naopak uměle zdražené.
flexaret
A druhá oprava:
3 x 1000 KčS jaksi není 800 KčS
flexaret
Ja bych tedy celou vyplatu za fotak neutratil, to bych se musel past 🙂
Ty baje a povesti od americkych servisaku si muzes precist na diskusnich forech, treba jejich plany na Yashicu Mat 124 mi moc pomohly.
flexaret
Za některé fotáky jsem utratil i několik měsíčních výplat ….
A co se týče USA, dovoluji si ocitovat:
“První Flexarety II byly opatřeny osvědčeným objektivem Mirar, ovšem s ohniskovou vzdáleností prodlouženou na 80mm, pozdější obdržely nový objektiv Mirar II 1:3,5 / 80mm, který nebyl ničím jiným než objektivem Belar se kterým se setkáváme u všech pozdějších modelů. Název Mirar II ovšem nesl čistě z obchodních důvodů. Přístroje Flexaret II a III byly v té době úspěšně vyváženy do USA a tamější propagační kampaň vyzdvihovala právě kvalitu původních Mirarů.”
(zdroj si zajisté najdete sám, je to velmi známý web)
a folklor amerických servisáků mě zajímá jen okrajově, takové hloupé vtipkování na cizí účet není vlastní jen jim. Je samozřejmě možné a dokonce i pravděpodobné, že Flexarety byly poruchovější než třeba Rolleiflexy, ale rozhodně ne v takové míře, jak jste se zde snažil namluvit.
A ještě maličkost – slony jsme spolu nepásli, tudíž bych rád zůstal u společenského standardu, kterým je v takovém případě vykání.
flexaret
Tahle diskuse nema cenu, ja ty fotoaparaty uz hezky dlouho opravuju a vim velmi presne z ceho se skladaji – mel jsem jich na stole stovky. A upravy soucastek ktere nesplnuji potrebne tolerance nebo jsou vyrobene z nevhodnych materialu jsou na dennim poradku. A tyka se to hlavne vychodni produkce. Cim mechanicky slozitejsi aparat, tim vetsi prusvih. Za nejvetsi prusvih osobne povazuji Kiev 88, plne fungujici kus je spise rarita a pripada na nej minimalne 5 s nejakou zavadou (Kievu 80/88 mam doma 7)
Nektere ty americany znam osobne, jsou proste zvykli na vyrazne lepsi mechanicke provedeni aparatu nez ma vychodni produkce (vetsinu casu opravuji Yashiky, Minolty a Rolleie). Obvinit nekoho z nich ze lze bych si nedovolil. Samosebou Flexareta je po mechanicke strance vyrazne lepsi, nez 95% sovetske produkce (ktera je vyrobena z toho co bylo zrovna po ruce, nejkvalitnejsi jsou ty kusy vyrobene z materialu pro armadni zakazky).
Staci po tech letech jediny pohled do hledacku Flexarety a treba Yashiky D, a hned je videt kde udelali soudruzi chybu – Flexaret bude potrebovat zarucene vymenu matnice a nejspis i zrcadlo (staci odstranit odrazovou vrstvu a nanest novou).
Mimochodem, spolecenskym standardem na internetu je si tykat – zvyk prejaty z angictiny.
Flexaret
Pokud pro Vás tato diskuse nemá cenu, není žádný problém ji ukončit. Ostatně, Vaše odbíhání od merita věci (třeba i ta poslední zmínka o Kievu 88) jen nasvědčuje tomu, že jste nezaregistroval, že mi šlo jen a pouze o Flexaret a srovnatelné TLR.
Rozhodně Vaše kamarády američany neobviňuji ze lži, protože pokud „…vzpominaji, jak po kazde nove dodavce Flexaretu se za nekolik mesicu zacaly houfne objevovat v servisech.„ musí být skutečně úctyhodného věku 🙂 Spíš si myslím, že kapánek přehánějí. Budiž jim to přáno, pobavit se vtipkováním na náš účet … pokud si nás ovšem nepletou s Jugoslávií, Polskem nebo Čečnou 🙁
A k tomu poslednímu – samozřejmě jsem zaregistroval, že se vrací soudružské tykání tak oblíbené zejména v padesátých letech. Ale z angličtiny to tykání převzít nejde z toho prostého důvodu, že angličtina tykání vůbec nemá. Zájmeno „ty“ se přestalo používat už ve středověku a od té doby se anglicky jen a jen vyká!
flexaret
Ja take vlastnim vsechny zminovane pristroje, a mohu poskytnout take stovky fotografii z nich. Pro konkretni optiku mohu klidne poskytnout mereni z laboratore.
Porovnavat cenu vzhledem ke kupni sile je nutnost, protoze “levne” socialisticke vyrobky byly jednak dotovane (to se netyka jen fotoaparatu, ale temer vseho vcetne sortimentu firmy Piko), druhak byly vyrabeny podle planu na dlouhou dobu dopredu. Takze jejich cena pro zakaznika neodpovidala tomu, kolik by staly na zapade.
Pokud se tyka zvetsovaku, vsichni moc dobre vedi jaka byla kvalita zvetsovacich objektivu od Meopty.
Naprosta vetsina socialisticke produkce byla zalozena na smesi debility a obcas geniality, a hlavne na tom ze byl umele vytvoren odber (nic jineho zkratka nebylo). Nektere aparaty se vyrabely i 30 let po skonceni vyroby tehoz typu na zapade.
Ve fungujicim trznim hospodarstvi by prakticky vsechny vychodni firmy (KMZ, Arsenal, Pentacon….) nemely nejmensi sanci na preziti.
flexaret
Zajimave je, ze soudruh cinan ty TLR vyrabi doted:
http://www.kauserinternational.com/Photography/Seagull/Seagull%204A-109.htm
Jenom neni jiste jestli koupil licenci nebo je ukradl, protoze mi to napadne neco pripomina.
Je jen otazka kdyz soudruzi okopiruji i Bessau.
flexaret
Tak cinan umi kopirovat lepe, nez jsme cekali
http://www.novacon.com.br/odditycameras/hongqi.htm
Hasselblad vcetne skel, Leica M vcetne skel, Contax…..
flexaret
Nesmysly na nesmysly. Objektivy byly právě tak kvalitní, jaké v té době byly “normou”. Četl jsem, že cca 60 % fotoreportérů amerických obrázkových časopisů, kupovalo Flaxarety. Minoltou Autocord, Yashica Mat (mimo) Rolleiflex přišly až později. Je jisté, že potom měly už objektivy kvalitnější. Jenže. U objektivu velmi záleželo v té době na sesazení opt. členů. To Meopta uměla, protože výroba byla víceméně ruční. Proboha, přeci nejde srovnávat aparát z padesátých let s aparáty ze šedesátých a sedmdeátých. Co je mně do Arsenalu v Kievě a co ten s tím má společného? A to snad o kvalitě výrobce taky něco říká. Problém nebyl u nás v nedostatku invence, ale v absolutní přednosti výroby pro armádu a proto nedostaku prostředků na vývoj a hlavně výrobu.
flexaret
Plný souhlas.
konecne
konecne, hura, po te co jsem se zbavil pentacona mi stredoformat docela chybel. ale technicke problemy se sixem jsem nehodlal abslovovat znovu. osmdesatka je pro tohle bezvadne sklo a automatika se hodi rovnez. do bessy III pujdu, bude-li na to. nekde se zminuji o cene 1200 USD, uvidime. jsem zvedav, kdo tyhle fotoaparaty bude nabizet u nas, je mozne, ze budou u skody, stejne jako tam jeden cas mely bessa rangefindery.
Cena
Tak už výrobce oznámil cenu a to řekl bych velmi vysokou 1999,- EUR.
Abyste se nehádali
Abyste se furt nehádali ihleně Flexaretů
http://www.camerapedia.org/wiki/Flexaret_VII
bessa III už je doma
Tak uz ho mam doma,
je to opravdu krasavec a už jsem s nim něco nafotil.
Dojmy velice pozitivní a na nějakou drobnost jsem z něho zatim nadšen.
cca možna za měsíc uvazuji že napisi mini recenzi, protože tento aparat si ji zaslouži.