Vyhodnocení Aprílového domácího úkolu

Aprílové počasí – toto označení je synonymem pro neustálé střídání sluníčka, deště a větru. Však ho také tak nakreslil i Josef Lada – v jedné polovině obrázku sluníčko a modrá obloha, v té druhé se pán v plášti a klobouku prodírá deštěm. A jakpak se tímto úkolem prodrali naši čtenáři? Musím hned na začátku podotknout, že na rozdíl od naší redakce (konkrétně tedy mě a Tobíka) se jim to povedlo poměrně dobře. Ještě jednou se chci omluvit za zpoždění, které vzniklo přesně definovanou chybou někde mezi klávesnicí a židlí. Hodnocení jsme si nakonec rozdělili, první část byla na Tomášovi a ve druhé najdete názory mé.

Hodnocení Tomáše Cihelky (Tobíka)

Já žádné svoje snímky tentokrát nemám. Pokud jsem fotoaparát měl, chovalo se počasí naprosto nudně. A pokud přišla skutečně chvíle,
která byla pro fotografování jako stvořená, tak se počasí měnilo tak rychle, že jsem pro něj nestačil doběhnout. Taková nejlepší
nepořízená fotografie mi utekla ve chvíli, kdy jsme se se synem chystali na projížďku na kole. Náhle přišla rychlá přeháňka a já viděl jeho
siluetu s kolem pod stříškou na pozadí husté přeháňky. Jenže přeháňka zmizela tak rychle, jak přišla, tedy dříve, než jsme si stihnul doběhnout
pro foťák.

Michal Bílek

Nejsilněji na mne působí první fotografie. Proti objektivu se ženou typické mraky studené fronty, zatímco všichni chodci mají namířeno proti nim. Kácení svislic v levé polovině, způsobené odklonem roviny filmu od svislé (nikoliv nakloněním objektivu, jak se někdy chybně zobecňuje), přímo budí dojem, že se naklánějí, aby se mohly prodírat silným větrem. I ten kluk v popředí vede kolo, aby ho poryv větru neshodil. Přísnější rozbor sice ukazuje, že horizont dělí fotografii v polovině, ale figura v popředí tuto skutečnost úspěšně přebíjí, navíc všichni včetně mostu směřují do bodu v dolní třetině. Pokud budeme hledat hnidy, je to kontakt lampy a domu – ovšem skutečně jen když budeme cíleně hledat.

Druhý obrázek je čistší, nicméně možná proto je klidnější a nemá takový účinek. Atmosféra mi spíše připomíná poklid před blížící se letní bouří. Také v tomto případě ruší dva doteky cyklisty s paní a domem v pozadí.

Třetí snímek se vrací k povodním. To sice nemusí každý vědět, ale i bez toho snad budí hladina podezření, že s ní není vše v pořádku. Trochu v tom vidím takový jiný apríl, ba přímo špatný vtip, že některé z nás voda vyplavila po krátké době znovu. Škoda, že klukům nepomáhá dvojice v pozadí. Také by obou pánů neubylo, kdyby se podívali směrem na řeku. Černý rámeček se k fotografii hodí, ovšem zase vadí jeho kontakt s batohem. A konečně si myslím, že naklonění horizontu tentokrát fotografii nijak nepomáhá.

Nevím, má-li se jednat o jednotlivé snímky či sérii. V prvním případě naprosto jednoznačně hlasuji pro první fotografii, v tom druhém by byl černobílý snímek asi rušivý jak tónem, tak i obsahem (je to dáno malým povoleným počtem snímků, za což jsem zodpovědný já).

Jakub Nápravník

Jakub poslal jedinou fotografii. Na první pohled se zdá, že by se mohlo jednat o typicky letní obrázek. Je ovšem třeba všimnout si několika detailů.
Předně je to holé, ještě neobrostlé pole, které je důkazem, že se jedná o jaro. Dále pak kopcovitá krajina, nejspíše předhůří, ve kterém nastupuje jaro o něco později. Jakub Nápravník vidí prostě aprílové počasí optimisticky v podobě přicházejícího jara. Jaro si z nás ale nakonec udělalo tak trochu apríla a ještě dlouho nepřišlo.

Alena Böhmová (blue)

Blue prožila aprílové počasí v Paříži. Mokré dlaždice na prvním snímku svědčí o tom, že před malou chvílí pršelo a trhající se mraky předznamenávají sluneční paprsky. Spěchající postava v popředí však tento dojem ruší a nahrává spekulaci, že tato změna je pomíjivá a déšť se brzy vrátí – a kdo si nepospíší, zmokne. Tedy skutečný apríl. Bohužel poněkud rušivý je dotyk této figury, otázkou však je, zda-li by snímek pořízený o zlomek vteřiny dříve byl tohoto problému prost. Počkat by nemělo význam, zcela by se vytratil trojúhelník – světlá mezera v mracích – tmavá Eiffelovka – světlá postava. Naproti tomu se přiznám bez mučení, že v druhé fotografii aprílové počasí nevidím, snad jen stružka vody odrážející fasády naznačuje, že se nad městem před pár minutami přehnal déšť. Nicméně to jen ukazuje, jaké jsou rozdíly ve vnímání – pro Blue je to bezpochyby zcela zřejmé aprílové počasí.

Jan Šochman

Jéňa si chtěl natolik užít galerii, kterou připravil v lednovém domácím úkolu, že umístil fotografie i do ní. Je vidět, že je optimistou, protože se na apríla vyzbrojil opalovacím krémem s faktorem asi tak tisíc. Jinak jeho příběh je pěkně zrežírovaný, jen mi trochu vadí těsný dotek tuby s rámečkem na prostředním snímku.

Jakub: opět příběh, který pobavil. Sice se nejedná o počasí, ale náznak nastupujícího a zesilujícího jarního slunce tady je. Každopádně série nepostrádá humor, který k aprílu přece taky patři. Připomíná mi to mé oblíbené postavičky domácích kutilů – Pata a Mata.

Martin Zima

První snímek mi hodně připomíná duben, jak jsem ho zmínil v úvodu. Při vyhlašování jsem se sám sebe ptal, podaří-li se někomu pořídit takovou fotografii, a jsem rád, že se to povedlo. Každého asi napadnou vážné výhrady vůči kompozici, protože jen těžko lze překonat bílou masu stěny paneláku. Musíme se přes to ale přenést a brát fotografii jako momentku. Očividně ji nešlo pořídit z jiného místa (předpokládám, že je to fotografováno z okna podobného domu) a dole z ulice by nešlo zachytit takový pohled s městem. Směr byl dán scénou a případný pokus najít jiné vhodné místo by vyžadoval čas, během něhož by se ovšem scéna změnila a nebylo by co fotografovat.

Petr Vodička

Petr poslal jednu fotografii a rovnou malou záhadu. Poznáte, o co se jedná? Je to takový chyták. Poznáváme dům, zahradu či sad se zelenou trávou, ale ještě s holými stromy. Nad tím je modrá či šedomodrá obloha, ovšem vše je vlastně odraz v louži, na kterou dopadají kapky vody (jak je zřejmé z kruhů na hladině). Být na stromech listy, mohl bych tipovat na léto, ale tohle je pro mne aprílové počasí.

Daniela Doskočilová

Daniela přispěla pestrou směsicí. První snímek se také vrací k letošním povodním, které představuje velká voda ve Vltavě. Kromě nich je tu za apríla ještě déšť. Co mne zaujalo, je opačné vyznění snímku, než jaké známe z televize, novin a časopisů. Na těch je totiž každý, kdo je ve vodě, obětí přírody, které jde buď o život, o majetek, nebo alespoň o klid. A tady vidíme kachnu (husu?), která s klidem plave v tom, co my běžně
označujeme jako zuřící živel.

Snímek západu Slunce může být pro někoho fotka do kalendáře, pro jiného kýč jak bič – to už ponechám na vás. Pro mne je to přinejmenším dobré zachycení odchodu studené fronty, tedy jeden z projevů typického aprílového počasí. Dlouho jsem váhal, kam zařadit třetí snímek. Na horách se může jednat o apríl (zvláště letos), já – obyvatel nížiny – spíše na fotografii vidím přelom února a března. A aby to nebylo jen na mne, dávám hlasovat.

Radovan Oprendek

Jedním z mých nápadů, jak připodobnit aprílové počasí, bylo pořídit sérii tří snímků s proměnou oblohy (slunečno, deštivo, slunečno), které by spojoval nějaký neměnný prvek. Pomýšlel jsem na stánek na párek v rohlíku, který stojí v Praze na Náměstí míru. Z podchodu metra by se dal nafotit proti obloze, případně by prodavačův oblek mohl ujišťovat, že se vše odehrálo během jednoho dne. Jenomže – kdo má čas postávat celý den u stánku, že?

Naštěstí si Radovan čas našel a postál ne sice u stánku, ale u stromu. Dohromady pak složil šestici snímků, čímž vtipně přelstil limit tří snímků. Řazení není chronologické, nýbrž přináší rovnováhu v tónech, což je velmi důležité a je dobře, že to autor neopomněl. Škoda jen, že mu příroda nepomohla a nepřipravila si ještě typičtější aprílové počasí. Vůbec mám dojem, že to nejaprílovější bylo v druhé polovině března a pak až v květnu…

Hodnocení Jakuba

Petr Šimon

Petr zaslal tři samostatné snímky. První dva, Duha a Průtrž mě zaujaly svoji světelnou náladou. Duha jasně charakterizuje aprílové počasí a rozděluje snímek na část šedivou a nevlídnou a na část o poznání barevnější, jasnější a optimističtější. Možná cesta nemusela vycházet přímo z rohu fotografie a bylo by lepší, kdyby autor na cestě přímo stál či spíše ležel. Ta by pak svoji kompozicí a perspektivou diváka více vtahovala do té jarní, barevnější části obrazu a duha by mu poskytovala jakousi pomyslnou ochranu před špatným počasím na ní.

Průtrž je opět velice příjemnou podívanou se světelným akcentem. Pochmurnou náladu deštivého dne proráží slunce a zvýrazňuje v krajině nastupující svěží zelenou barvu. Vše pěkně dokresluje struktura poloolistěných korun stromů. U obou snímků by určitě neuškodila lepší technická kvalita a zvláště u Průtrže bych si ještě pohrál s kontrastem a poněkud vytáhl právě ty zelené jemné partie.

Tání – třetí snímek od Petra – jsem bohužel asi nepochopil. Bezdůvodně nakloněný horizont, popředí s tlejícím listím, tání naznačující nevýrazný pramen vody… Snad jen to čerstvé slunce nám dává tušit, že se jedná o jaro. Pokud se na tuto fotografii zadíváme pozorněji, uvidíme kolem středu několik zanikajících sněženek, či podobných květin. Stačilo tak udělat pár plazivých přískoků, zabahnit kolena a pěkný snímek s bledulí na břehu jarního divokého veletoku by byl na světě.

Pavel Pola

Pavel vsadil na oblohu a její jarní krásu a hrůzu zároveň. Těžké dešťové mraky s tmavou základnou hrozí přívaly vody a malé bezmocné křoviny, v jinak rozlehlé a pusté přírodě vyčkávají, jak to všechno dopadne a zda je, z vodou nasáklé zeminy, nevyrve přicházející vítr. V horní části naznačené slunce a optimistické bílá barva ozářených vrcholů mraků však dává tušit jak vše dopadne a i největší pesimista musí vědět, že po jarním deštíku opět vykoukne teplé slunce.

Druhý Pavlův snímek je o mnoho optimističtější a i přes jeho černobílé zpracování z něj čiší jarní nálada zelenající se přírody, slunečné počasí, maximálně přerušené lehkým dubnovým deštěm.

Hynek Bakstein

Hynek se na vše pečlivě připravil a jako vzorný žák nepodcenil přípravu na domácí úkol. Přečetl dostupnou literaturu, naučil se správně exponovat a lépe fotografovat. Zaujala mě kombinace brožur o zimním a letním fotografování, ale logickou úvahou a prostým zprůměrováním jsem dospěl k názoru, že je vše v pořádku a že se vlastně jedná o jaro. Jsem potěšen, že Hynek nezapomněl ani na ochranu techniky nepromokavým obalem, ani na ochranu fotografa v podobě deštníku. Pochvala musí směřovat i k poslednímu předmětu na snímku a tím je udržovač provozní teploty a dobré nálady, popřípadě i první pomoc při poranění v přírodě. Doufám, že obsah byl ten správný, dobrý, né ten pro Pražáky. 😉 Pak už Hynkovi nebránilo nic aby vyrazil do přírody a v klidu si užíval proměnlivého aprílového počasí. Opět pomocí duhy a zlomu počasí, slušně vyjádřené dubnové vrtochy. Jen příště méně zahřívadla a snímky budou méně padat. 😉

Štěpán Obdržálek

Štěpán, na rozdíl od svých spolužáků, nepoužil k vyjádření aprílové nálady vzhled oblohy či počasí jako takové, ale zaměřil se na jeho dopady. Série tří fotografií flory, od zamrzlé, přes orosenou či osychající až po na slunci se vyhřívající květinu dává jasně tušit kdy tato sekvence vznikla. Pro větší působivost bych snad jen zvolil shodné květiny pro všechny tři snímky. Pak by iluze aprílových změn byla naprosto dokonalá.

Pavel Kopřiva – Dundee

Na první pohled zklamání zalilo mou mysl při otevření Dundeeho mailu, kde jsem očekával jasnou přímočarou práci na téma aprílové počasí. Tentokráte na mě však ze schránky koukají tři tak trochu nejasné snímky snad jara, snad i aprílu. Nadšení ale nezavládá. Po několika dnech se k nim vrací a zjišťuji, že fotografie pomalu uzrávají a že ona to zas až taková nudanudašeďšeď není a že on ten uličník jeden má snad i pravdu. Rozbředlý sníh s hrbolem a puklinou – kdy jindy jsou tyhle ty čvachtanice a kdy jindy se snaží rostlina prorazit ledový příkrov dlouhé zimy, tak jak to naznačuje Pavlova první fotka. Jo, funguje to, stejně tak jako velká voda řítící se z horských oblastí do nížin a je osvícená nízkým, ještě studeným dubnovým sluncem. I poslední Pavlův snímek na první pohled připomíná úplně něco jiného než by měl. Také jsem si myslel, že se Dundee opozdil o půl roku a poslal nám podzimní náladu, ale není tomu tak. List je čerstvý, jarní a jde v ústrety sílícímu slunci.
Ani jeden z těchto snímků není přímo vyjádření aprílového počasí, ale jarní proměnlivou náladu vyjadřují určitě všechny.

Libor Sakmary

“…zase na poslední chvíli a nouzové, ale aspoň něco. 😉 Chtěl jsem úplně něco jiného, sérii, ale z té jsem udělal jeden obrázek a na druhé jsem nebyl ve správný čas na správném místě, takže posílám něco jiného :(” S tímto popisem dorazila fotografie od Libora a je opravdu škoda, že to nestihl. Jeho fotografie určitě není špatná, ale obávám se, že nevykukuje ani na druhou stranu průměru. Celá fotografie mi přijde až příliš těžká, temná, deprimující, zvláště spodní část je skoro čistá čerň až na tísnící se kaluž u levého spodního rohu. Ta mohla fotografii určitě prosvětlit a lehce rozzářit. Jen ji lépe nakomponovat a využít odrazu oblohy na její hladině. I tak ale mohu u tohoto studenta konstatovat, že zadané téma bylo splněno. 🙂

Pavel Kutina – Bitovod

“Poznávám tě, jasná”, tak bych určitě mohl vykřiknout, a obávám se, že jsem i lehce vykřikl, při otevření příloh Pavlova mailu. Asi tento příběh nebudu vůbec komentovat, abych vám nekazil tu možnost si domyslet příběh vlastní. Pavel, stejně jako Honza Šochman, opět pobavil, nadchnul svojí nadsázkou a dokázal, že on opravdu na dlouhou fotovycházku chodit nemusí, když má doma stůl, lampu a dobře zásobenou lednici. 🙂 Možná bych se nebál u tohoto posledního příspěvku prohlásit, že nejlepší přichází nakonec.

Díky všem, kteří poslali své fotografie. Díky všem, kteří je dokáží bez urážek okomentovat a podiskutovat jak s autory, tak i s ostatními, rozumně argumentujícími fotografy v diskusi pod článkem a hlavně díky za trpělivost při čekání na vyhodnocení tohoto úkolu. Příště budu opravdu rychlejší.